Pronásledování Clintona je nebezpečné
Móda skandálů
Žijeme ve věku skandálů. Skandály dominují politice po celém světě způsobem, který by se zdál ještě před jedinou generací nemyslitelný. Už vůbec nejde o střetávání myšlenek, o analýzu politikckých programů. posuzování schopností lidí ve vetřejné sféře. Soustřeďujeme se raději na to, kdo po straně dal komu co oplátkou za co a kdo vlezl do postele s někým jiným, než byla jeho žena. Skandál hrozí, že se stane motorem státní politiky, a ztracená je vláda, která si s ním neví rady. Na jedné straně chtějí lidé čistou vládu - nikdo nechce, aby u moci byli podvodníci nebo zločinci. Avšak, na druhé straně, neúprosné pronásledování lidských slabostí u zvolených osobností ve veřejné sféře vede k tomu, že si postupem času ti nejschopnější lidé rozmyslí, zda mají zapotřebí, dávat se do politiky a vystavovat se tomuto pronásledování.
Mezitím to ochromuje vládu tím, že musí věnovat energii neustálým bojům proti obviněním, s nimiž přicházejí oponenti skoro každý týden.
Clintonova situace se liší od situace politiků v jiných zemích snad jen tím, že kromě toho, že je Clinton prezidentem Spojených států, tento člověk je vlastně nejblíže postavení vládce celého našeho světa. Clintonova nepozornost vůči mezinárodní scéně by mohla vést ke vzniku potíží anebo ještě mnohého horšího na celé řadě míst na světě - od Blízkého Východu až po Rusko, od Afriky až po Asii, která se snaží reorganizovat se po ekonomickém krachu.
Většinou se politikové stávají obětí obvinění z finanční korupce. Někdy se dostávají do popředí sexuální nebo jiné osobní výstřelky. Často - jako v Clintonově případě - jdou sexuální a finanční skandál ruku v ruce. Pokud velkou rybu nechytí hák nesrovnalostí politického financování, užijme raději udici nesprávného sexuálního chování.
Máme-li pozorumět problému, jemuž čelíme, je nutno odložit na okamžik stranou otázku viny a zabývat se nebezpečím, že pokud si nedáme pozor, politika by mohla degenerovat v ubohý proces, v jehož rámci se soupeřící politické strany neustále obviňují ze skandálů. V tomto novém světě, jakmile nová vláda zasedne do úřadu, její oponenti začnou shánět "fakta", jimiž by ji mohli zničit.
Dojde-li skutečně ke zničení vlády, nemusí to být v důsledku nějakého jednoho velkého skandálu, ale může to být důsledkem postupné eroze autority a legitimnosti vlády a jejích členů, jak musí čelit dalším a dalším obviněním ze skandálů, a některé jsou prokázány, jiné nikoliv, zústanou jí jen přede dveřmi, jako kočka přináší ptáky, které zabila na zahradě.
Clinton byl během let, kdy zastává prezidentský úřad, svědkem vzniku celého průmyslu zabývajícího se vyšetřováním jeho osoby, jeho společníků a kolegů. Je ironické, že sám tento průmyslový růst financoval. Jeho skandálům věnoval Kongres tisíce "mužohodin" , vyslýchaly se stovky a stovky svědků a celé legie právníků. Všechno to financoval americký stát. Clinton sám má obrovské dluhy nezaplacených právních poplatků a alespoň šest jeho poradců opustilo vládu tvrdě zadluženo, protože museli přetrpět rozsáhlá vyšetřování přestupků, které, i kdyby byly prokázány, byly většinou triviální.
V Británii také vznikají jemné tendence k tomuto druhu politiky.
Proč dochází k tomuto vývoji? Nezdá se přece, že by v současnosti byli politikové o tolik horší než kdy předtím, a tak musí být vysvětlení jinde. Politické strany v současnosti potřebují k svému provozu velké finanční prostředky, a to je nutí, aby si opatřovaly peníze způsobem, který bývá pochybný a někdy dokonce je trestný. Je zjevné, že v mnoha zemích je zapotřebí reformy financování politických stran, k tomu však nedošlo.
Zadruhé, a to i v autoritářských zemích, vlády ztratily vliv nad kontrolou informací. Tento vliv dále slábne.
Zatřetí, v demokratických zemích dochází k oslabování politických rozdílů mezi programy, a tak se soutěží v politické aréně především v otázkách poctivosti a důvěryhodnosti.
Tvrdí-li nějaká vláda, že je otevřená, a zároveň, že je ctnostná, je to pro ni velmi nebezpečné. Politika se totiž velmi lehce stává hrou, v níž jde o to, dokázat, že váš protivník je méně důvěryhodný než vaše strana.
Amerika nyní ukázala světu novou etapu. Došlo totiž ke spojení soudnictví a sdělovacích prostředků v jejich boji proti zlořádům vládních činitelů.
Nejde o to, zda konkrétní vyšetřování - ať už to je ve Spojených státech, nebo nedávno ve Španělsku či v Itálii - bylo oprávněné či nikoliv, ale o to, zda se vyšetřování, které je někdy bezpochyby zdravé a nutné, nemůže proměnit ve svého druhu politickou nemoc, což je možná případ Clintonovy Ameriky. Pak se stává skandál, na škodu politice, účelem, který světí prostředky.
