Britskou vládu sovětská invaze do Československa v roce 1968 příliš nezajímala, ani nevzrušila

Britská vláda zveřejnila v těchto dnech první dva svazky série Documents on British Policy Overseas, obsahující tajné vládní dokumenty týkající se britské zahraniční politiky od šedesátých let.

Vyplývá z nich, že se britská vláda v srpnu 1968 bála reagovat na invazi Varšavského paktu do Československa příliš důrazně. Nechtěla si Rusy rozhněvat a ohrozit dlouhodobé styky s nimi.

22. srpna 1968 se konalo zasedání britské vlády, jemuž předsedal Harold Wilson. Dospělo k názoru, že by britská vláda měla usilovat o "celosvětové odsouzení invaze do Československa, ale měla by se vyhnout tomu, aby to vypadalo, že Británie zaujímá zvlášť nepřátelský postoj vůči Rusku."

Britská vláda nechtěla ohrozit obchodní styky se zeměmi, které se podílely na invazi do Československa. I když byly zrušeny plánované návštěvy britských ministrů v těchto zemích, bylo rozhodnuto, že návštěvy, týkající se důležitých obchodních jednání, se uskuteční, a to s minimálním množstvím publicity." Britská vláda usoudila, že sovětskou invazí do Československa "není mír v Evropě nijak ohrožen".

Zahraniční politika západních zemí je založena na sobectví. Nikdo ČR v NATO či v Evropské unii nijak zvlášť nechce. Měli bychom si to uvědomit a jednat podle toho. Je to nefér, ale menší země mají vždycky na světě obtížnou roli. O to inteligentnější zahraniční politiku by si měly vypracovat.

Mezi dokumenty jsou i informace o tom, co vedlo v roce 1971 vládu Edwarda Heathe k vypovězení 105 sovětských špiónů ze země. Vyšlo najevo, že Oleg Ljalin, agenT britské špionáže MI5, nasazený v londýnské rezidentuře KGB, odhalil Britům činnost tzv. ruského Pátého oddělení, které připravovalo sabotážní akce v Londýně pro případ války. V Británii měla ruská špionáž v případě válečného konfliktu zavraždit vedoucí politiky, vyhazovat do povětří vojenské základny a zatopit londýnské metro.

Dokumenty také svědčí o existenci Joint Intelligence Committee (Spojeného zpravodajského výboru), který koordinoval tajné i veřejné informace z britských ministerstev i od britské špionáže a byl prý "jednou z nejefektivnějších západních organizací, schopných začátkem studené války dobře analyzovat informace".

Z nyní zveřejněných dokumentů vyplývá, že britská vláda často řešila dilema, jakým způsobem má vyvíjet nátlak na Sovětský svaz - zda je efektivnější přesvědčovat Sovětský svaz, aby dodržoval lidská práva, diskrétní diplomacií v kuloárech, anebo zda je lepší Rusko kritizovat veřejně.

Premiér Harold Wilson dával přednost diskrétní diplomacii, Wilsonův ministr zahraničních věcí Michael Steward užíval raději robustnější, veřejný přístup. Diplomacie Sira Aleca Douglase-Home, která byla sice zdvořilá, ale velmi neústupná, přispěla k tomu, že se sovětský respekt pro britskou zahraniční politiku zvýšil.

Z dokumentů vyplývá, usuzuje list Times, že je správné, aby nynější ministr zahraničních věcí Robin Cook zaujal vůči Číně v otázce lidských práv veřejně tvrdý postoj a podpořil kauzu politických vězňů.

(P.S. Ze zveřejněných dokumentů, týkajících se ČR, budeme citovat, jestliže najde Ivan Kytka čas je přeložit do češtiny. JČ)