Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
(Hyperlinky k nejdůležitějším textům z posledních dní jsou na konci tohoto úvodního příspěvku)
Únava z české politiky
Možná je to rozmazlenost, kterou bych si měl zakázat. Byl jsem minulý týden na dovolené a po těch sedmi dnech, co jsem vypadl z domácího českého kolotoče, se mi zdá česká politika bezvýchodná, provinční, uzavřená, neinformovaná, zastaralá a zbytečná. Možná je to jen subjektivní dojem. Listování českými novinami je ale veskrze tristní.
Potíž je, že to není legrace. Na kvalitě českých politiků a české politiky závisejí osudy lidí.
Strávil jsem minulý týden v Savojsku, ve francouzských Alpách, v lyžařském středisku Val d'Isere, v městečku ležícím v jednom vysokém alpském údolí, ve výši 1850 metrů, v městečku zasypaném závějemi čerstvého sněhu. Cesta do městečka po silnici je docela dramatická - autobus jede po úzce se vinoucích serpentinách, množstvím tunelů, pod protilavinovými mosty. Na okraji silnicebývá sráz do hlubokého údolí.
Ano, jistě, Francouzi bývají arogantní vůči všem osobám, které nemluví jejich rodným jazykem jako rodilí mluvčí. Nenávidějí barevné občany, včetně Arabů - proto velká podpora rasistickému politikovi Le Penovi a jeho straně. Arabové a ostatní barevní jsou ve Francii považováni za flákače, kteří nechtějí pracovat a jen žijí ze sociálních podpor - řádní Francouzi jim tak musejí vydělávat na živobytí. (Nepřipomíná vám to trochu postoj Čechů vůči Romům?)
Francouzská politika - jak znovu svědčili pozorovatelé místní francouzské scény, s nimiž jsem hovořil - je podivnou směsicí státního centralismu, socialismu a snobství tzv. "high society" - všichni předstírají, že jsou příslušníky nejvyšších vrstev - přitom o samostatném, volném podnikatelství, které plodí skutečné bohatství, nemají mnohdy moc ponětí.
Důrazem na nacionalismus a defenzívním postojem vůči svému národnímu dědictví zůstávají Francouzi stále kdesi v devatenáctém století - hrozí, že je moderní svět převálcuje stejně tak, jak to bohužel hrozí střední Evropě a v ní i České republice.
Francouzi jsou hrdi na svůj národ a mluví o svém národním dědictví, mají pocit nadřazenosti, ale v obchodech mají japonské a čínské zboží, v televizi americké seriály (dabované do francouzštiny) a v důsledku příliš vysokých daní se přesunují francouzské firmy do podnikatelsky přívětivější Británie.
Zašli jsme ve středu večer na doporučení cestovní kanceláře, s níž jsme ve Val d'Isere byli, do tamější restaurace s historicky symbolickým názvem 1789 a prožili jsme taky téměř revoluci - div, že jsme nebyli sťati guillotinou. Majitelka restaurace byla arogantní. Desetičlenné skupině odmítla poskytnout dostatečné množství nádob na fondue, aby hosté nemuseli k nádobám obíhat kolem stolu. (Večeře stála na osobu 140 franků, tedy asi 800 Kč.) Odmítala přinést dětem (za něž jsme také museli zaplatit 140 franků) k pití místo vína limonádu, když ji posléze přinesla, chtěla za ni zvlášť účtovat, a když jsme protestovali, rozhodla se tedy dvě limonády poskytnout zadarmo, ale odnesla ze stolu jednu z už přinesených karaf vína. Když o něco později požadovali někteří hosté další víno, byla ho ochotna ho přinést, ale pouze po zaplacení v hotovosti na ruku předem. Číšníci byli drzí a hostům odmlouvali.
Ale snad to byla jen výjimka. Ve všech ostatních obchodech a restauracích byli pracovníci zdvořilí a nápomocní. Val d'Isere je vynikající lyžařské středisko. Ze všech stran je obklopeno vysokými horami, například Bellevarde (2827 metrů) a Solaise (2560 metrů). Vede na ně celá spleť lanovek a vleků, které je možno nejrůznějším způsobem kombinovat. Investice do lyžařské infrastruktury jsou obrovské.
Na horu Bellevarde jezdí na ozubených kolejnicích z jednoho místa i visutý horský vlak téměř vertikálně nahoru. Ve třetině hory zajíždí do tunelu a vyjede z něho až na jeho vrcholku. Systémem lanovek a vleků a postupného sjíždění po mnoha sjezdovkách nejrůznějších obtížností je možno se dostat až do nejvyšších oblastí kolem 3500 metrů nad mořem. Jsou to rozsáhlé kotliny s velmi mírnými sjezdovkami v podstatě pro začátečníky.
Po většinu dovolené pálilo na sjezdovkách na dokonale modré obloze jasné slunce.
Na nejrůznějších místech po kopcích a horách, na začátku či na konci sjezdovek, jsou vhodně strategicky rozmístěny velmi příjemné horské restaurace. Všechny horské masívy valdiserské oblasti jsou navzájem propojeny dopravní infrastrukturou, takže můžete kombinací užívání sjezdovek, lanovek a vleků za jediný den projet asi čtyři údolí a čtyři pohoří. Sjedete-li z horských svahů až do Val d'Isere a přilehlých vesnic, k dispozici je vám zdarma autobusová městská doprava, která spojuje Val d'Isere s přilehlými vesnicemi. Autobusy jezdí v přibližně pětiminutových intervalech.
Česká politika?
Po týdnu v tomto lyžařském ráji se mám vracet k české politice? V níž Václav Klaus zahajuje volební kampaň stejně otřepanými, omezenými bonmoty jako kdykoliv předtím? K politice stran, v níž nebyly objasněny finanční skandály a v níž osoby, které na skandály poukázaly, musely ze své strany odejít?
Mimochodem, Klaus konstatuje, že se ještě nerozhodl, že zda bude kandidovat na severní Moravě proti Miloši Zemanovi. Jak známo, tak ve volbách v roce 1996 Klaus jako kandidát na severní Moravě prohrál. Z hlediska britské politiky, kde musí mít každý politik ve vládě poslanecký mandát, by Václav Klaus býval po své severomoravské prohře v roce 1996 nemohl být českým ministerským předsedou.
Bylo správné, že Ivan Pilip opustil ODS s odůvodněním, že tato strana nevyjasnila své finanční skandály. Má však Ivan Pilip jako politik dobrý kredit? Odborníci, zabývající se školstvím, konstatují, že jeho působení na ministerstvu školství od roku 1994 bylo katastrofální.
Klausův slogan, že programem jeho strany bude "Svobodná společnost proti jakýmkoliv formám socialismu" naprosto nevystihuje to, o co ve světě dnes nyní jde a čím se MUSÍ česká společnost zabývat. (Doporučuju text profesora Rosecrance o vzniku virtuálního státu, vyšel v Britských listech minulý týden.)
Jenže česká společnost je na určité vývojové dráze, je stále ještě někde tam, kde byl anglosaských svět koncem sedmdesátých nebo začátkem osmdesátých let, a etapu zpoždění asi nepřekročí. Slovy se tyto věci vyjádřit nedají, jde o osobní zkušenost, který lidem chybí.
Fascinuje mě ale, jak politikové v ČR opakují tytéž konvenční otřepané bonmoty, aniž by se pokusili porozumět vnějšímu světu a prezentovat veřejnosti jakoukoliv samostatnou, novější myšlenku. Už jsem tolikrát psal v těchto Britských listech, že veřejný a politický diskurs je ve světě jiný - je mi to trapné znovu opakovat. Posedlost "pravicovostí" či "levicovostí" taky už zastaralá a archaická - nemá příliš mnoho co říci dnešnímu složitému světu.
Tragédií je, že podle čtenářských reakcí na Fóru Neviditelného psa zřejmě dnešní čeští politikové asi vyjadřují mentalitu mnohých českých občanů. Z textů, zveřejňovaných na tom Fóru - jistě, není to dokonalý sociologický průzkum - vyplývá, že mnozí lidé v ČR se chtějí pohybovat v začarovaných stereotypních kruzích.
