Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
(Hyperlinky k nejdůležitějším textům z posledních dní jsou na konci tohoto úvodního příspěvku)
Únava z české politiky
Možná je to rozmazlenost, kterou bych si měl zakázat. Byl jsem minulý týden na dovolené a po těch sedmi dnech, co jsem vypadl z domácího českého kolotoče, se mi zdá česká politika bezvýchodná, provinční, uzavřená, neinformovaná, zastaralá a zbytečná. Možná je to jen subjektivní dojem. Listování českými novinami je ale veskrze tristní.
Potíž je, že to není legrace. Na kvalitě českých politiků a české politiky závisejí osudy lidí.
Strávil jsem minulý týden v Savojsku, ve francouzských Alpách, v lyžařském středisku Val d'Isere, v městečku ležícím v jednom vysokém alpském údolí, ve výši 1850 metrů, v městečku zasypaném závějemi čerstvého sněhu. Cesta do městečka po silnici je docela dramatická - autobus jede po úzce se vinoucích serpentinách, množstvím tunelů, pod protilavinovými mosty. Na okraji silnicebývá sráz do hlubokého údolí.
Ano, jistě, Francouzi bývají arogantní vůči všem osobám, které nemluví jejich rodným jazykem jako rodilí mluvčí. Nenávidějí barevné občany, včetně Arabů - proto velká podpora rasistickému politikovi Le Penovi a jeho straně. Arabové a ostatní barevní jsou ve Francii považováni za flákače, kteří nechtějí pracovat a jen žijí ze sociálních podpor - řádní Francouzi jim tak musejí vydělávat na živobytí. (Nepřipomíná vám to trochu postoj Čechů vůči Romům?)
Francouzská politika - jak znovu svědčili pozorovatelé místní francouzské scény, s nimiž jsem hovořil - je podivnou směsicí státního centralismu, socialismu a snobství tzv. "high society" - všichni předstírají, že jsou příslušníky nejvyšších vrstev - přitom o samostatném, volném podnikatelství, které plodí skutečné bohatství, nemají mnohdy moc ponětí.
Důrazem na nacionalismus a defenzívním postojem vůči svému národnímu dědictví zůstávají Francouzi stále kdesi v devatenáctém století - hrozí, že je moderní svět převálcuje stejně tak, jak to bohužel hrozí střední Evropě a v ní i České republice.
Francouzi jsou hrdi na svůj národ a mluví o svém národním dědictví, mají pocit nadřazenosti, ale v obchodech mají japonské a čínské zboží, v televizi americké seriály (dabované do francouzštiny) a v důsledku příliš vysokých daní se přesunují francouzské firmy do podnikatelsky přívětivější Británie.
Zašli jsme ve středu večer na doporučení cestovní kanceláře, s níž jsme ve Val d'Isere byli, do tamější restaurace s historicky symbolickým názvem 1789 a prožili jsme taky téměř revoluci - div, že jsme nebyli sťati guillotinou. Majitelka restaurace byla arogantní. Desetičlenné skupině odmítla poskytnout dostatečné množství nádob na fondue, aby hosté nemuseli k nádobám obíhat kolem stolu. (Večeře stála na osobu 140 franků, tedy asi 800 Kč.) Odmítala přinést dětem (za něž jsme také museli zaplatit 140 franků) k pití místo vína limonádu, když ji posléze přinesla, chtěla za ni zvlášť účtovat, a když jsme protestovali, rozhodla se tedy dvě limonády poskytnout zadarmo, ale odnesla ze stolu jednu z už přinesených karaf vína. Když o něco později požadovali někteří hosté další víno, byla ho ochotna ho přinést, ale pouze po zaplacení v hotovosti na ruku předem. Číšníci byli drzí a hostům odmlouvali.
Ale snad to byla jen výjimka. Ve všech ostatních obchodech a restauracích byli pracovníci zdvořilí a nápomocní. Val d'Isere je vynikající lyžařské středisko. Ze všech stran je obklopeno vysokými horami, například Bellevarde (2827 metrů) a Solaise (2560 metrů). Vede na ně celá spleť lanovek a vleků, které je možno nejrůznějším způsobem kombinovat. Investice do lyžařské infrastruktury jsou obrovské.
Na horu Bellevarde jezdí na ozubených kolejnicích z jednoho místa i visutý horský vlak téměř vertikálně nahoru. Ve třetině hory zajíždí do tunelu a vyjede z něho až na jeho vrcholku. Systémem lanovek a vleků a postupného sjíždění po mnoha sjezdovkách nejrůznějších obtížností je možno se dostat až do nejvyšších oblastí kolem 3500 metrů nad mořem. Jsou to rozsáhlé kotliny s velmi mírnými sjezdovkami v podstatě pro začátečníky.
Po většinu dovolené pálilo na sjezdovkách na dokonale modré obloze jasné slunce.
Na nejrůznějších místech po kopcích a horách, na začátku či na konci sjezdovek, jsou vhodně strategicky rozmístěny velmi příjemné horské restaurace. Všechny horské masívy valdiserské oblasti jsou navzájem propojeny dopravní infrastrukturou, takže můžete kombinací užívání sjezdovek, lanovek a vleků za jediný den projet asi čtyři údolí a čtyři pohoří. Sjedete-li z horských svahů až do Val d'Isere a přilehlých vesnic, k dispozici je vám zdarma autobusová městská doprava, která spojuje Val d'Isere s přilehlými vesnicemi. Autobusy jezdí v přibližně pětiminutových intervalech.
Česká politika?
Po týdnu v tomto lyžařském ráji se mám vracet k české politice? V níž Václav Klaus zahajuje volební kampaň stejně otřepanými, omezenými bonmoty jako kdykoliv předtím? K politice stran, v níž nebyly objasněny finanční skandály a v níž osoby, které na skandály poukázaly, musely ze své strany odejít?
Mimochodem, Klaus konstatuje, že se ještě nerozhodl, že zda bude kandidovat na severní Moravě proti Miloši Zemanovi. Jak známo, tak ve volbách v roce 1996 Klaus jako kandidát na severní Moravě prohrál. Z hlediska britské politiky, kde musí mít každý politik ve vládě poslanecký mandát, by Václav Klaus býval po své severomoravské prohře v roce 1996 nemohl být českým ministerským předsedou.
Bylo správné, že Ivan Pilip opustil ODS s odůvodněním, že tato strana nevyjasnila své finanční skandály. Má však Ivan Pilip jako politik dobrý kredit? Odborníci, zabývající se školstvím, konstatují, že jeho působení na ministerstvu školství od roku 1994 bylo katastrofální.
Klausův slogan, že programem jeho strany bude "Svobodná společnost proti jakýmkoliv formám socialismu" naprosto nevystihuje to, o co ve světě dnes nyní jde a čím se MUSÍ česká společnost zabývat. (Doporučuju text profesora Rosecrance o vzniku virtuálního státu, vyšel v Britských listech minulý týden.)
Jenže česká společnost je na určité vývojové dráze, je stále ještě někde tam, kde byl anglosaských svět koncem sedmdesátých nebo začátkem osmdesátých let, a etapu zpoždění asi nepřekročí. Slovy se tyto věci vyjádřit nedají, jde o osobní zkušenost, který lidem chybí.
Fascinuje mě ale, jak politikové v ČR opakují tytéž konvenční otřepané bonmoty, aniž by se pokusili porozumět vnějšímu světu a prezentovat veřejnosti jakoukoliv samostatnou, novější myšlenku. Už jsem tolikrát psal v těchto Britských listech, že veřejný a politický diskurs je ve světě jiný - je mi to trapné znovu opakovat. Posedlost "pravicovostí" či "levicovostí" taky už zastaralá a archaická - nemá příliš mnoho co říci dnešnímu složitému světu.
Tragédií je, že podle čtenářských reakcí na Fóru Neviditelného psa zřejmě dnešní čeští politikové asi vyjadřují mentalitu mnohých českých občanů. Z textů, zveřejňovaných na tom Fóru - jistě, není to dokonalý sociologický průzkum - vyplývá, že mnozí lidé v ČR se chtějí pohybovat v začarovaných stereotypních kruzích.
K osudu temelínské elektrárny
přinesla ČTK tuto zprávu:
Hnutí Duha: Nejasný osud Westinghouse komplikuje krizi Temelína
PRAHA (ČTK) - Nejasný osud americké společnosti Westinghouse, která je dodavatelem klíčových částí technologií pro jadernou elektrárnu Temelín, stupňuje podle Jana Beránka z ekologické organizace Hnutí Duha hlubokou ekonomickou krizi projektu temelínské elektrárny. Beránek to v pátek sdělil ČTK. Společnost Westinghouse, která již řadu let čelí ekonomickým obtížím, odprodala podle Beránka v listopadu svoji energetickou sekci včetně firemní značky a názvu německé firmě Siemens. "Sama změnila jméno na CBS a hodlá se věnovat výhradně televiznímu a rozhlasovému vysílání," uvedl Beránek s tím, že nejasný zůstává osud jaderné divize, která nebyla součástí obchodu se Siemensem. Požadavky Westinghouse jsou podle Beránka příčinou dalšího zvýšení nákladů na dokončení temelínské elektrárny z 84,9 miliardy korun až na 91,2 miliardy korun, což také připouští ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministr průmyslu a obchodu Karel Kuehnl ve své zprávě, kterou předložil začátkem prosince loňského roku vládě, přiznává, že "záměr odprodeje jaderné výroby (Westinghouse) představuje z hlediska zajištěnosti dodávek určité riziko". Kuehnl v ní zároveň varuje, že "je však nutné diskusi na toto téma eliminovat". Oproti původnímu rozhodnutí vlády z roku 1993 náklady na dostavbu jaderné elektrárny Temelín stouply již o více než 20 miliard korun a rychle se podle Beránka blíží oficiální hranici rentability, přičemž časový skluz stavby dosahuje téměř pěti let. "Prostavěno přitom bylo zatím pouhých 56,6 miliardy korun," dodal.
Formulace ČTK jsou zajímavě neumělé: stály by za samostatný jazykový rozbor. (Co znamená například věta, "Prostavěno přitom bylo zatím pouhých 56,6 miliardy korun"?) Beránek reportérovi řekl, "No jo, ale z nyní odhadovaných celkových nákladů na Temelín ve výší 91,2 miliardy korun bylo zatím prostavěno jen 56,6 miliardy" - a reportér to převedl do "spisovné" řeči výše uvedenou větou obsahujících slůvko "pouhých".
Mně se to zas nezdá tak malá částka, kterou by bylo možno označit slovem "pouhých". Každý občan ČR, včetně nemluvňat, dosud financoval Temelín z vlastní kapsy částkou 5700 Kč.
Přitom jsem o Temelínu dělal v první polovině devadesátých let pořady pro Svobodnou Evropu. Mluvčí minsterstva obchodu a průmyslu nebyli schopni poskytnout jasná čísla, kolik bude temelínská jaderná elektrárna stát, jak se bude cena promítat do ceny prodávané energie a zda je projekt ekonomicky realistický. Rozhodnutí dostavět Temelín bylo, zdá se, krokem do tmy, krokem politickým, nikoliv ekonomickým.
(JČ)
Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč?
V těchto dnech přichází do amerických a evropských kin - jistě zaplaví i kina v České republice - nový americký "blockbuster" - velkofilm, z finančního hlediska překonávající všechny dosavadní rekordy. Je to film režiséra Jamese Camerona o zkáze Titanicu.
Na filmu je snad nejzajímavější jeho cena. Vyrobit film Titanic stálo přes 200 miliónů dolarů. Původní rozpočet ve výši 110 miliónů dolarů se během času zdvojnásobil. Film měl být původně hotov v červenci, nakonec se však premiéra odehrála v amerických kinech až o půl roku později, v prosinci 1997. V Británii jde film do kin až 23. ledna, ve Francii se už promítá.
Proč byl film tak drahý? Třiačtyřicetiletý kanadský režisér James Cameron, autor filmů jako je Terminátor (který ovšem stál jen 6,5 miliónu dolarů) si nechal ve zvláštním doku u kalifornského pobřežní postavit téměř úplně dokonalou kopii obří, někdejší údajně nepotopitelné zaoceánské lodi Titanic, které ztroskotala v roce 1912 v severním Atlantiku poté, co najela na ledovec. Cameronův Titanic byl vyroben podle původních výkresů z ocelových trubek a ze dřeva z devadesáti procent v původní velikosti. Čtyřicetkrát byla prostřednictvím hydraulických zvedáků tato realistická maketa pro potřeby natáčení ponořena do vody. Jen samotný rozpočet na výrobu kostýmů dosáhl výše 8,4 miliónu dolarů. Pomocí speciální 35 mm kamery, kterou zkonstruoval Cameronův bratr Mike tak, aby vydržela obrovský podmořský tlak, byly - za dalších několik milónů dolarů - natočeny záběry vraku na mořském dně v hloubce více než dva kilometry, které byly včleněny do Cameronova filmu.
Až do příchodu filmu Titanic do amerických kin koncem roku 1997 vládly značné pochybnosti, zda tento nejnovější Cameronův film dokáže rekordní výdaje uhradit.Nyní už byly v podstatě rozptýleny. Titanic začal v kinech k velké úlevě investorů lámat divácké a finanční rekordy. Stal se v Americe kultem. Dokonce se v dražebních síních nyní prodávají rekvizity z filmu, které byly vyrobeny přesně podle původních předmětů z roku 1912, někdy dokonce i týmiž firmami jako před osmdesáti šesti lety.
Po třetím víkendu promítání filmu vydělal Titanic v Americe už celých 156 miliónů dolarů. Podle nynějších očekávání dosáhne hrubá tržba Titanicu celosvětově asi půl miliardy dolarů. Z toho dostanou distributoři přibližně polovinu. Zájem o film je velký: starší generace se na něj jde podívat, protože je jí tragédie Titanicu známa, mladá generace zase projevuje zájem o milostný příběh.
Jak se zdá, Titanic překonává všechny rekordy. Vydal jsem se tedy zjistit, jaký v dnešní době musí být film, který upoutá masové publikum. Je-li film Titanic divácky úspěšný, je bezpochyby zajímavým sociologickým vzorkem toho, co lidi dnes považují za zábavu. Stojí za to ho studovat.
Shlédl jsem velkofilm Titanic v prvním lednovém týdnu v Savojsku, v městečku Val d'Isere ve francouzských Alpách, kde jsem byl na lyžařské dovolené. Byl to malý biograf, jen asi tak pro sto lidí (Val d'Isere, uprostřed sněhu a ledu, ve výši 1850 metrů nad mořem, je vlastně jen vesnice, i když plná turistů z mnoha evropských zemí.) Na Titanic se v jeho francouzském premiérovém týdnu spolu s námi přišlo v lyžařském letovisku podívat asi dvacet osob.
Stojí to za to na Titanic jít? Chodíte-li do kina pro podnětný umělecký zážitek, očekáváte-li, že film, na který jdete, vám dá něco nového, ať už formálním zpracováním, anebo myšlenkově, tak to vás Titanic příliš nezaujme.
Celým filmem je cítit až úzkostné úsilí jeho tvůrců, aby nenarazili - aby nevytvořili něco, co by vybočovalo z konvence a nutilo by lidi přemýšlet..
Jistě znáte lidi, kteří mají ve zvyku hovořit ve frázích a ve stereotypních kruzích: přidáte-li do jejich rozhovoru novou informaci, nikoli pouze komunikační šum, takové osoby jsou nepříjemně překvapeny, vyvedeny z míry. Byl zpochybněn jejich navyklý přístup ke světu. Tak právě pro takové lidi, zdá se mi, je film Titanic.
Jako většina snímků z americké dílny zábavního průmyslu je to film, který je technicky dokonalý a autentický až do nejmenší historické podrobnosti. Režisér James Cameron je na to hrdý. V tomto ohledu nebylo 200 miliónů dolarů jvydáno nadarmo. Ale jak poznamenal i britský týdeník Independent on Sunday, "Cameron je posedlý technickými podrobnostmi, jeho slabostí je schopnost vyjádřit složitější rysy jeho postav. Když se ho zeptáte na to, jakým způsobem usiloval o oživení svých filmových postav, o jejich zlidštění, začne namísto odpovědi hovořit, jak je před kamerou zasvětlil."
Jaký je příběh filmu Titanic? No, je to jednoduché a vůbec ne překvapivé: zámořská loď Titanic cestou z Evropy do Ameriky ztroskotá a mnoho lidí přijde v ledové vodě severního Atlantiku o život. Katastrofické scény, v nichž se obrovská loď potápí (rozlomí se přitom napůl) mají dosti přesvědčivou atmosféru noční můry. V dnešní době je lidový divák vzrušován v kině především fenoménem nebezpečí - nemusí být příliš dobře motivované, prostě se na plátně najednou vyskytne hrozba smrti.
A co bylo ve filmu dál? Láska překonávající protivenství: milostný a zároveň dobrodružný motiv. Páteří filmu je banální příběh, aktualizovaný několika moderními myšlenkami. Dívka z nejbohatších kruhů se má provdat za bohatého angloamerického finančníka, protože její matka se tím chce dostat z těžkých rodinných dluhů. Američanka Rose je už téměř úplně svázána klaustrofobními zbohatlickými konvencemi - podnikatelský angloamerický snoubenec je ve filmu prototypem zloducha - a je z natolik zdeprimována, že na Titanicu hned v první den vyběhne z první třídy a z paluby v třetí třídě plánuje skokem do moře spáchat sebevraždu. Trochu jak z červené knihovny, že?
Sebevraždu jí vymluví mladý, Jack Dawson - energický a pohledný americký mladík bez koruny v kapse, cestující třetí třídou. Hraje ho dobrý a inteligentní mladý americký herec, dvaadvacetiletý Leonardo di Caprio. Di Caprio zatím představoval různé výstřední či okrajové postavy v celé řadě amerických filmů. Pro Hollywood však di Caprio, stejně jako jeho partnerka, Kate Winsletová, která ve filmu hraje Američanku Rose, byli dosud v podstatě neznámými herci a tedy investičním rizikem.
Di Caprio pozoruhodně kompetentně zahrál Romea v loňské nové verzi filmu Romeo a Julie. Zpočátku měl ohledně velkofilmu Titanic dosti značné pochybnosti, celou záležitost považoval za dosti absurdní projekt. Americký časopis Vanity Fair nicméně nyní už prohlásil Capria za "nejpohlednějšího muže současnosti". a nejperspektivnějšího světového herce dneška.
Ve filmu se do sebe zamilují chudý, ale energický Dawson a bohatá, neméně energická dívka Rose, která se snaží uniknout ze zbohatlických kruhů. Její štiplavé poznámky na adresu jejich příslušníků byly ovlivněny moderním feminismem. Milostný příběh Jacka a Rose - milenci překonávají mnohá protivenství, nejprve od Rosina zlodušského snoubence, posléze se vrhají proti obrovským proudům vody v chodbách potápějícího se Titanicu - je hlavní páteří filmu.
Titanic také oživil několik morálních kontroverzí, které vznikly už v době katastrofy zaoceánské lodi v roce 1912. Na parníku nebylo dostatečné množství záchranných člunů, protože by paluba vypadala příliš přeplněně a ne dost módně. Záchranné čluny byly spuštěny do moře z Titanicu, aniž by byly cestujícími plně obsazeny. Chudí cestující byli drženi v potápějícím se podpalubí, aby mohli do záchranných člunů nejprve pohodlně nastoupit "vynikající osobnosti" z první třídy. Mnoho cestujících se po potopení Titanicu octlo v ledovém moři, ale poloprázdné záchranné čluny se až na jeden pro ně nevrátili, takže tito lidé ve vodě zahynuli na podchlazení. Některé osoby se v kritické situaci chovaly vzorně, morálně a příkladně, jiné jako nejhorší darebáci. Film zřejmě katastrofu z roku 1912 velmi zpopularizuje.
Stačí to ale? Lidovému divákovi, který se vypraví do kina za nezávaznou zábavou, asi ano. Titanic splnil všechny základní podmínky:
1. Film který má být populární, nesmí obsahovat nic nového žádné nebezpečné myšlenky, které by diváky nutily, aby uvedli do provozu svou šedou mozkovou hmotu.
2. Diváky příjemně usazené v přítmí pohodlných křesel v kině je třeba neškodně děsit spektaklem násilí, případně smrti.
3. Film musí obsahovat milostný příběh, milenci musejí být hezcí a fotogeničtí lidé.
4. A poslední důležitá podmínka: nic nesmí být vyjádřeno nepřímo, prostřednictvím podtextu. Všechno musí být řečeno a ukázáno jasně, pokud možno několikrát. Film Titanic je delší než tři hodiny a tento princip dodržuje velmi důsledně. V každé scéně je možno si tak na deset minut odpočinout zavřením oči (film jsem zhlédl po celodenním lyžování), probudit se, a o nic moc jste nepřišli, dialog mezi Rose a Jackem pokračuje na totéž téma a týmiž větami jako před chvílí.
Celé dílo Milana Kundery je v Íránu zakázáno
Íránská vláda prezidenta Chatamího přislíbila po nedávných volbách zavedení intelektuálních svobod. Přitom však zůstávají čelná díla světové literatury v Íránu na indexu. Připomíná to komunistický režim.
O tvrdé cenzuře v Íránu poskytla rozhovor britskému deníku Independent teheránská nakladatelka Shahla Lahigiová.
"Celé dílo Milana Kundery je v Íránu na indexu," konstatovala Lahigiová. A právě nám nařídili noví pracovníci Ministerstva pro vedení národa, že musíme vyškrtat 54 stránek z knihy povídek od Gabriela Garcii Marqueze. Hlavně byla zcenzurována povídka o babičce, která nutí vnučku k prostituci.
"Máme tady spisovatelku, která napsala román v perštině. Je to o dvou ženách za íránsko-irácké války. Kniha má formu dopisů jedné ženy druhé ženě. Žena v Teheránu chce z hlavního města odjet před nebezpečím leteckého bombardování. Druhá žena, která je v Paříži, se chce vrátit do Teheránu, aby mohla být se svou rodinou a s přáteli. Perské vydání knihy íránská vláda zakázala. Je to zcela zjevně proto, že se v knize mluví o tom, že kdosi podplatil příslušníky revoluční gardy, aby nezakázali jeden společenský večírek v Teheránu.
Chtěla jsem také vydat knihu o ženách žijících v sedmnáctém století, od americké autorky Lindy Milesové. Ministerstvo konstatovalo, že je kniha "příliš feministická".
Lahigiová také zamýšlela vydat knihu o právech žen v době proroka Mohameda. Napsal ji jeden vzdělaný íránský muslimský kněz. Zdůraznil, že není nic špatného na tom, když se ve společnosti setkávají muži s ženami, a poukázal na to, že "hidžáb" (islámská rouška, jíž si ženy musejí zakrývat obličej) vůbec nepochází z islámu. "Vláda tuto knihu tvrdě zakázala. Že prý nevyjde nikdy."
Myšlenky, názory, minikomentáře
Neuveritelna lehkost byti nekterych politiku:
"Byvaly sef labouristickeho komunalniho uradu v Doncasteru Peter Welsh si svou kontroverzni politikou vyslouzil u mistnich obcanu takove antipatie, ze byl nedavno poplivan na verejnosti."
V jednom velkem meste, ktere neni ani na Balkane ani v Jizni Americe, je radni, ktery bere uplatky i za to, ze s nekym laskave promluvi, aniz by cokoli slibil. Nikdo by si nedovolil ho kritizovat (kazdy vi, ze tento pan dusledne pouziva legalni a hlavne nelegalni prostredky, jak kritiky umlcet a naopak, z prostredku mesta stedre odmenuje servilnost), krive se na nej podivat. Verejne poplivani v tomto meste a prostredi, ktere v nem panuje, je naprosto nemyslitelne.
Nejvetsi tragedii soucasnosti je sila hamburgerove strategie.
Politicke schuze.
Casto si pripadam jako na schuzi zfanatizovanych nacistu v Nemecku tricatych let. Nemam nejmensi pochybnosti o nebezpecnosti prezentovanych vudcu a myslenek a pritom vim, ze jakykoli nesouhlas je nejen zbytecny, ale i nebezpecny.
Jednoduche mozky davaji prednost zjednodusenym nazorum. Relativita a pluralita je matou a provokuji.
Zvirate jednaji instiktivne, mnozi lide tez. V nekterych situacich je to i pro lidi vyhodne.
Rikat kapralovi pane poruciku, ucitelce materske skolky pani profesorko a omyvaci mrtvol pane doktore je neskodna lez, ale mnozi takto titulovani ji radi uveri, coz nebyva neskodne.
Jen naivni nebo zoufali lide veri slibum prostitutek a politiku.
Zamilovat se do politika je stejne riskantni jako zamilovat se do prostitutky.
Prostitutky se stavaji nejvernejsimi manzelkami, bohati lide nepodplatitelnymi nebo tezce podplatitelnymi politiky.
Vztahy mezi lidmi jsou casto vztahy, zalozenymi na stejnych principech jako vztah otroku a otrokaru. Tak jako otroci, jsou i lide jichz je vyuzivano, vdecni za kazdy projeve laskavosti a naklonnosti, podlehaji lasce otroku k "hodnym" otrokarum, nebo unesenych lidi k "hodnym" unoscum.
Science fiction.
Prijemne otrokarstvi, pravdiva lez, neskodna vrazda, sametova revoluce.
Kapitalismus jako prostredek je ucinny, jako cil nebezpecny.
Politici jsou jako deti - tak dlouho si hraji s ohnem, az se spali. Casto se jim pritom podari zalozit tezko uhasitelny pozar.
Vetsina manzelek povazuje vlastni manzele za menecenne. Ty mene inteligentni to davaji najevo i verejne.
Konsky handlir tezko posoudi spravne kvalitu a cenu drahokamu, zena muze vynikajicich kvalit.
(Presto, ze nemam dukazy, jsem si jist, ze uvedene myslenky nejsou originalni. Jejich opakovani vsak povazuji za prospesne. V.K.)
