Volby
Je celkem pochopitelné, že ideální řešení jsou předčasné volby. Je však skutečná šance, aby se opravdu uskutečnily? Už představa, že se najde 120 poslanců, kteří si rozpustí parlament, je odvážná. Pokud by se to však povedlo, je další možnost, aby se skupina poslanců obrátila na ústavní soud. Dovedete si představit další průběh.
Podle čl. 35 poslaneckou sněmovnu může, to znamená, že nemusí rozpustit prezident. Jan Čulík navrhoval, aby prezident poslaneckou sněmovnu mohl rozpustit z vlastní vůle. Představte si, že se dostaneme do jiné krize, nepovede se třeba zvolit toho správného prezidenta a ten bude rozpouštět sněmovny až se z nich bude kouřit.
Abych byl zcela objektivní, pokusím se přiblížit i rizika řádného ústavního postupu. Je totiž dobré vědět, co všechno se může stát. Mým povoláním jsou zabezpečovací systémy v dopravě a tím jsem poněkud deformován, protože se na každý problém dívám z pohledu co může způsobit selhání jedné součástky, nebo ulomení drátu a jak to udělat, aby se každá porucha projevila bezpečnějším směrem. Vlak se zastaví, naváděcí systém letadla nebo lodě vypadne, pokud by vzniklo riziko, že je navede špatně a pod. Ale zpět k tématu:
Prezident jmenuje novou vládu. Poslanecká sněmovna stojí před problémem. dát jí důvěru, nebo ne. Pokud se rozhodne, že ne, má prezident druhý pokus. Potom si najmenuje vládu, která bude zcela podle jeho představ, ale politicky nebo lidsky nepřijatelná. Ani tahle vláda nezíská podporu poslanců. Tím ale poslanci riskují, že si vládu najmenuje předseda poslanecké sněmovny, tato vláda bude nejen politicky, ale i odborně nepřijatelná, ale prezident se rozhodne, že sněmovnu nerozpustí. O nic už mu nejde. Víckrát zvolen být nemůže a někteří poslanci mu budou vděční.
Ani nové volby však nemusí přinést ideální řešení. Když uvážíme, že budou zvoleny dvě nekonstruktivní a nepoužitelné strany, situace nebude o nic růžovější. O těchto problémech probíhaly dlouhé spory i na jednání republikové rady NEZ. Výsledkem byl většinový názor, že by asi bylo nejvýhodnější, kdyby ČR měla odborně zaměřenou vládu. Ministři by nebyli současně poslanci, ani straničtí lídři. Parlament by takovou vládu skutečně kontroloval. Poslanci by ministry mohli interpelovat, tím myslím hlavně interpelace písemné zaměřené na odborná rozhodnutí. Pokud to nevíte, tak strany vládní koalice mají interpelace zapovězené. Interpelují pouze před televizními kamerami, když chtějí umožnit svému ministrovi aby se pochlubil nějakým bezvýznamným úspěchem, kterého by si jinak nikdo nevšimnul.
K tomuto názoru jsme došli i přes to, že nesouhlasíme se zřízením VÚSC ve schválené podobě a předčasné volby jsou jedinou možností, jak ten nákladný, nefunkční a kolosální nesmysl zarazit.
Tím pochopitelně nikomu nevnucuji žádný názor, ale zkuste si večer v posteli udělat objektivní rozvahu a polemiku s vlastními názory. Možná, že si je podobně jako já sami vyvrátíte. Tím bych se rád omluvil těm, kteří mi poslali mail a nezvládnul jsem individuální odpovědi. Možná, že cestou této polemiky je to zajímavější.
(Přesto se domnívám, že by první volební prohra vlády v parlamentě, první prohlášení nedůvěry vládě mělo vést k novým volbám. Pryč se zákulisními machinacemi politiků, které jsou bohužel "italským" příznakem doplňovacího volebního systému. JČ)
