Deník Slovo tiskne pravidelně rozhovory s veřejnými osobnostmi, v nichž tito lidé odpovídají na otázky občanů. Včera list věnoval prosto odstupujícímu Václavu Klausovi.
Někdy by vám prospělo více pokory a méně ješitnosti. Ne každý, kdo vás kritizuje, je vaším protivníkem.
Atd. (Odpovědi odstupujícího premiéra byly podobně inteligentní.)
Z celé věci je vidět, že osoba Václava Klause stále plodí obrovské emoce, kladné i záporné.
Jenže je na záležitosti skutečně nejdůležitější osobně emocionální postoj občanů vůči Klausovi? Dokážeme opravdu jednat jen emocionálně a důležitá, věcná fakta, odsunujeme stranou?
Nejsou daleko závažnější objektivní skutečnosti? Neměly by se tvrdě zkoumat, bez ohledu na to, jak někdo emocionálně Klause proklíná či chválí? Jenže to by znamenalo, že by sdělovací prostředky musely investovat do investigativní práce dosti podstatné peníze. A které z nich by byly ochotny to v občanském zájmu podniknout? Stálo by to asi trochu víc než přeložit politikovi otázky vybrané z čtenářských dopisů.
Ono nestačí ani jen zveřejňovat indiskrece od rozčarovaných členů vládnoucí politické strany - je třeba systematicky a samostatně po informacích pátrat.
Divím se, že se lidi ve Slově Václava Klause vůbec neptali, jak je to s tím švýcarským kontem. Vždyť to přece byla první věc, na niž se Klause musí každý dotazovat, dokud věc nebude objasněna, a v rozhovoru na to vůbec nepřišla řeč. Co to je za žurnalismus?
Přece musí být ve vlastním zájmu i samotného Václava Klause, aby se tato záležitost vyjasnila.
Je chození kolem horké kaše tohoto hlavního tématu typickým rysem české politiky? Zameteme hlavní problém nynější české politické scény, kvůli němuž Klaus odstoupil, pod koberec a budeme doufat, že si toho nikdo nepovšimne? A hlavně, budeme jednat a mluvit nevěcně, jen na základě svých bigotních politických předsudků?
JČ
