Jak se bránit proti podvádění

Pan Milan Pavlík, ve snaze vysvětlit Čechům v zahraničí, jakému prostředí musejí porozumět a jakému se přizpůsobit, mají-li dosáhnout cíle třeba při usilování o získání dvojího občanství, vylíčil na Fóru Britských listů tuto historku:

Americký obchodník byl v nejmenované cizí zemi neoprávněně obviněn tamním obchodním partnerem z pokusu o podvod. Údajně si od místního obchodníka vypůjčil značnou částku a nevrátil ji. Případ šel před soud.

Američan se obrátil na nejlepšího tamního advokáta, a vysvětlil svůj problém. Advokát pokýval hlavou, a sdělil mu, že je to v té zemi obvyklý způsob, jak odřít cizince. Žalobce si koupí svědky, kteří mu u soudu odpřísáhnou cokoli. Nicméně ho uklidnil, že to zařídí.

Došlo k soudu. Vystoupil advokát žalobce, a předvedl pět svědků, kteří odpřísáhli, že byli u toho, když byla částka předávána, a že ji Američan slíbil do týdne vrátit.

Soudce se zamračil, a Američan zpopelavěl, když si představil, kolik ho to bude stát. Otočil se ke svému advokátovi.

Ten se jen pousmál, a uklidnil ho monšalantním pohybem ruky.

Načež povstal a předvolal deset svědků, kteří jeden po druhém odpřísáhli, že na vlastní oči viděli, jak Američan celou dlužnou částku tomu obchodníkovi vrátil.

Proč by se asi v normální zemi s fungujícím právním řádem a soudním systémem nemohla tato historka odehrát? Je z ní zjevné, že větší množství svědků spáchalo trestný čin křivé přísahy. Soudce by okamžitě zahájil proti nim trestní stíhání. A jak by se poznalo, kdo z nich lže a kdo mluví pravdu?

Velmi rigorózním křížovým výslechem. Ten, kdo lže, se nakonec u výslechu na podrobnostech chytí.

O tento ideál by asi měla ČR usilovat. O efektivní trestání kriminálních činů.