úterý 2. prosince

O B S A H

Česká krize:

  • Pondělní "Nadoraz" ČT 1 - zpravodajská bomba? Totální indiskrece ODS? (Vojtěch Kment, z Fóra NP, úterý poledne)
  • Změtení názorů ohledně Klause a "jeho zrádců"? (JČ) Čtenáři: Neberte nám Klause!!
  • Pavel Stehlík: neraďte ze zahraničí
  • Kryse Ivanu Pilipovi (Michal Trachta)
  • MFD se propadla na bulvární úroveň a zaslepenost Britských listů (Milena Varadinková)
  • Čulík je klugscheisser! (Tomáš Kubín) Názory zahraničního tisku:
  • České sbohem (Financial Times)
  • Od disidentského guru k sádrovému svatému: český premiér odstoupil kvůli finančnímu skandálu (Independent)
  • Havel začal věci zdržovat, poté, co český premiér rezignoval (Guardian)
  • Pád českého Thatchera (The Times)
  • Sueddeutsche Zeitung o konci změn
  • Friedman na jazyku, Thatcherová v srdci (Sueddeutsche Zeitung) Kdo bude novým ministerských předsedou?
  • Švejnara za premiéra (Robert Miller) České hospodářství:
  • S privatizací se mělo začít leasingem (Jaroslav Teplý) Etika v ČR:
  • Jak se bránit proti podvádění (JČ reaguje na Milana Pavlíka) Romové, ČR a Británie
  • Britský ministr zahraničních věcí zavřel před Romy dveře (Independent)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


    • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy

    Adresa Britských listů je zde.

    (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)

    Česká televize, pondělní pořad Nadoraz:

    Totální indiskrece ODS?

    Vojtěch Kment

    (Z Fóra Neviditelného psa)

    Vcerejsi hlavni zprava dne sla mimo vsechny zpravy i noviny. BL ani Pes si ji zatim nevsimly.

    Byl jim podle mne periodicky vecerni publicisticky program CT1 NADORAZ, jehoz vysilani se opakuje i ve stredu dopoledne.

    V NADORAZ byla udelana cerstva reportaz s Tomasem Dvorakem, byvalym poradcem Libora Novaka (hlavni manazer ODS) a pozdeji poradcem Jiriho Vlacha (tehdy predseda parlamentu), ktery pracoval pro ODS v obdobi pred volbami 96. Vypovidal o pozadi skandalu se Srejberem. Mimochodem, ohledne Dvoraka vypukl verejny skandal jiz vloni na zacatku leta po volbach, kdy tisku unikl nejaky jeho kriticky dokument vuci pomerum uvnitr ODS.

    1) Potvrdil, ze Klaus vedel o tom, ze Srejber je tajemnym darcem, anzto videl Novaka, jak o tom s Klausem hovori pres mobil.

    2) Dopisy mel sestrojit nejaky Oto, ktery se pred TV ale skryval

    3) Potvrdil, ze Srejber po provaleni se skandalu jmen Lajos neco prisel do kancelare ODS a chtel se k daru verejne priznat, ze na tom nevidel nic spatneho

    4) O tom, ze darcem je Srejber meli vedet vsichni clenove tehdejsiho gremia: Zieleniec, Petrova dnes Marcova, Vlach, Novak, Klaus, snad jeste nekdo nepamatuji se presne. Pry ne Macek a ne Strasky. Ruml, ani Pilip nebyli jmenovani urcite.

    5) Vypovedel, ze volby v roce 1992 byly nejasne financovane a ze v roce 1996 chtel Libor Novak volby financovat pruhledneji, tzn., mit rozfakturovanou kazdou polozku za kazdou reklamni akci. Co se s timto usilim nakonec stalo, slo v reportazi nejak do ztracena.

    6) Vypovedel, ze pracovnici hlavni kancelare ODS mivaji jeste tzv. osobniho sponzora - kancelar jim plati mzdu tak 10tisic hrubeho, sponzor pak dalsi penize - cemuz se pry rika "elegantni lobbying". On takoveho nemel a nechtel.

    7) O techto vecech Dvorak drive prilis nevypovidal, anzto mu pod jeho automobilem vybuchla casovana bomba sestrojena z budiku a rucniho granatu (ted nevim, zda obranneho, nebo utocneho). Policie vec vysetruje, nic zatim nevysetrila. Reportaz bez dukazu naznacovala, ze by za tim mohla byt BIS iniciovana ODS.

    8) Reporterem odchyceny Strasky ve Snemovni pak vypovedel, ze nemuze zarucit, ze v minulosti nejake platby (asi za volebni kampan) nesly mimo ucetnictvi ODS, tzn. asi od sponzora primo reklamni agenture. Reklamnimi agenturami ODS byly v minulosti Adverta a Ogilvy&Mather.

    Cele to vypadalo az neskutecne. Totalni indiskrece ODS.

    NADORAZ bude reprizovano znovu zitra, ve stredu rano v 5:10 a pak znovu v 11:10 na CT 1.

    (Zajímavé je, že s výjimkou Práva tyto informace české deníky nezaznamenaly. Je to poučnou ukázkou toho, jak v ČR sdělovací prostředky nespolupracují. Nesledují systematicky, co v dané kauze druhý sdělovací prostředek dělá, protože se spíše všichni považují za konkurenty. Spolupráce by však znamenala, že budou sdělovací prostředky celkově daleko účinnější. JČ)

    Změtení názorů

    Že by pragmatismus bez ohledu na morálku, spolu se spoléháním na tatíčka mocnáře a s xenofobií skutečně zapustil v ČR tak hluboké kořeny, že se někteří lidé bez Klause nemohou obejít?

    Nemohu samozřejmě mít nic proti racionální obhajobě určitého politika či politického programu nebo strany.

    Zdá se však, že se na obhajobu Václava Klause ozývají od jeho stoupenců jen dost sprosté nadávky.

    Útočit na Ivana Pilipa jako na zrádce, který se Klausovi špatně odvděčil, přece nemá se záležitostí nic společného.

    Jde o principy, nejde o povrchní jevy, jako je případná účelovost něčího jednání.

    Účelovost - neúčelovost: jestliže někdo ve vedení ODS věděl o nelegálním kontě, udržovaném v zahraničí, byla jeho povinnost o tom uvědomit policii. Pokud zůstali činitelé ODS, kteří se o existenci švýcarského konta dověděli, dva měsíce v nečinnosti, je to věc skutečně na pováženou.

    Je velmi dobře, že záležitost začala vyšetřovat policie.

    Čtenáři, jejichž reakce zde zveřejňuji (viz obsah) však tento názor často nesdílejí. Mimochodem, velmi ostře agresívní názory přicházejí v tyto dny nadále i do deníku Mladá fronta Dnes.

    Jak reagovala jedna občanka z Prahy: Co to tomu Klausovi udělali, vždyť tady nikdo jiný není, kdo by tu zemi vedl.

    Milá paní - pokud se vážná obvinění prokáží - vy byste skutečně chtěla, aby vaši zemi vedl politik, který lže a který byl zapleten do pochybného financování své strany prostřednictvím privatizačních provizí?

    Vždyť tato skutečnost ohrozí případný vstup ČR do NATO a do EU daleko více než jakákoliv kritika.

    Věcná a inteligentní reakce na nynější krizi naopak může pověst ČR na Západě posílit.

    Představme si, že by moc v Praze převzala nová, schopná a energická vláda, která by vypracovala inteligentní a poctivou hospodářskou politiku, začala by prosazovat zefektivnění a stabilizaci soudnictví a státní správy a okamžitě by zavedla přísnou a transparentní kontrolu českých kapitálových trhů, dále pomoc zahraničním investorům prostřednictvím tzv. one door approach, přístupu jedněmi dveřmi, (zahraniční investor jedná v cílové zemi jen s jedinou osobou a nemusí chodit od čerta k ďáblu po úřadech. Tak se to praktikuje ve Skotsku.) Nevedlo by to k přílivu zahraničního kapitálu?

    Jiná věc je, že někteří londýnští ekonomičtí odborníci předpovídají, že až vyhrají příští všeobecné volby v ČR lidovci se sociálními demokraty, dojde k rychlému pádu koruny a země se prý dostane do hospodářských potíží. Hospodářský program sociální demokracie je totiž prý pro zahraniční ekonomické odborníky nečitelný.

    Reakce čtenářů: Neberte nám Klause

    Pavel Stehlík

    V techto dnech, kdy snad kazdy soudny clovek hleda to spravne vysvetleni pro dnesni situaci v CR, jsem se dostal i na Vase "Britske listy". Nepatrim mezi ty nejmladsi a ani ne mezi ty jiz "zvykle" (je mi 38) a je mi z postoju novinaru, ale vubec z postoju mnohych celkem na nic.

    Ne ze bych byl slepy a hluchy, nicmene vubec nejradeji mam ty, kteri zpoza vody a je jedno ktere, zda-li myslime tu velkou ci mensi louzi presne vi co a jak a jak to ti co tam jsou vsechno delaji spatne a kradou atd.

    Ne nezastavam se toho co tady je. Je porovnavam jestli by nahodou nemohlo byt jeste hur, pokud by tam nebyli. Skoda ze lide Vaseho druhu, nevstoupili do politiky jiz drive, skoda ze to vse nebyli ochotni jiz drive verejne prohlasit, skoda .....

    Jsem rozcarovan jak vsichni presne vsechno vi, jake maji informaci o Trinci o Poldovce atd. Po revoluci a at si to kazdy prebere co to vlastne bylo, tu prijela cela rada lidi, z ruznych duvodu emigrovavsi v minulosti a najednou meli celou radu napadu a ambici jak by se to melo delat. Skoda ze "tu" nevydrzeli s temi ostatnimi i za tech mene popularnich let.

    Vazim si totiz pana Klause za to co udelal, kam celou tuto republiku nasmeroval.

    Nevidim druheho takoveho a prosim nebyl jsem komunista a vidim-li komunistu. Myslim si jen jedno. Kazdy by si mel uvedomovat co jsme zdedili, myslim i ty lidi tam nahore, s kym bylo mozno spolupracovat a jak, na koho bylo a je mozno se spolehnout.

    Jednoduse na nekoho nahazet vsechnu spinu, je velmi jednoduche, ale cilene rozebrat zda-li bylo v silach jednotlivcu vse to ukucirovat lip, to je na zvazeni, ale to neni moc popularni.

    Ted je popularni, ukazat vinika, ukazat vinika vsem, kteri si mysleli ze blahobyt se dostavi 39. sjezdem zeleznicaru a ne jejich pili.

    Ukazte mi jednoho taxikare. ktery nekrade, ukazte mi jednoduse cloveka v tomto state, ketry nebyl trenovany komunisty a neridil se heslem co neukrades nemas. A to se tezko muze zmenit za nekolik let.

    Venuju se ekonomice a ucetnictvi a mohu rict jen jedno. Vykladnici sveta, ne Evropy, ale sveta, je vynalezavost ceskeho cloveka nad zakona prespisy a vyhlaskami. To vse toho cloveka naucily dejiny od Rakouska pres Hitlera a naposledy komunista.

    Ten mel nejlepsi skolni pomucky, ucil totiz prikladem a to si clovek jo zapamatuje.

    Skoda ze jen novinari neumi vice ucit, davat priklad a umi jen vyzdvihovat senzace, pravda je to nutne, komerce to zada. Mozna ze kdyby se Cesi naucili tahat vice za jeden provaz, nemuseli by skakat od zdi ke zdi. Tak se mejte, kral je mrtev at zije kral.

    (Články o Třineckých železárnách, o Poldovce jsou od Václava Žáka, který nežije v zahraničí, ale v Praze. Do r. 1992 byl místopředsedou českého parlamentu. Britské listy nepíší v těchto dnech nijak jinak, než jak píší po celou dobu své existence. Vždycky jsme zdůrazňovali, že prvořadým úkolem je, aby si lidi v ČR začali důvěřovat a přestali se navzájem podvádět a okrádat - je to ekonomicky neobyčejně neefektivní a ochromuje to i konkurenci se zahraničím. Prioritou, o niž se zasazujeme, je vytvoření fungujícího právního státu, kde se podvádění a podrazy okamžitě a efektivně trestají. JČ)

    Kryse Ivanu Pilipovi

    Michal Trachta

    (Převzato z usenetové newsgroup soc.culture.czecho-slovak)

    Vazena kryso,

    (budu ti tykat, jako student stejne skoly, kterou jsi kdysi navstevoval, bohuzel, i ty), kdyz jsem jeste za doby tveho pusobeni na postu ministra skolstvi ziskal svedectvi od tveho spoluzaka z VSE o tve premire angazovanosti ve veci socialisticke mladeze v radach SSM, mavnul jsem nad tim rukou a rikal si: "kazdy jsme byly nejaky, nyni ukaz, co umis".

    Predvedl jsi se na svem postu jako nula. Pan premier Klaus ti posleze dal sanci vice odpovidajici tvemu vzdelani a obsadil te behem zmen ve vlade na misto ministra financi a jeste za tebou stal a obhajoval te proti cetnym pochybnostem (opravnenym) o tve odborne zpusobilosti. Opet jsi se ukazal jako nevyrazny bridil bez formatu.

    Nyni jsi predvedl neco, co povazuji za svinarnu prvniho radu. Vyuzit toho, ze pan premier je mimo republiku a pokusit se doslova o puc je nechutnost, jaka se nevidi.

    Skutecny politik by si mel uvedomit dopad svych slov. Navic ministr financi, ktery nedohledne dusledky dopadu podobnych "kecu" na  narodni hospodarstvi je u me idiot, ktery by mel vratit diplom.

    Vse nasvedcuje tomu, ze jedine, o co ti jde, je suche a teple koryto.

    Jeste jednou ti moc dekuji za vsechny budouci problemy, ktere jsi nasi republice svym "rovnym" chovanim pripravil a preji ti prijemny pobyt na verejnosti, ktera ti svuj prvni dik vyjadrila v noci ze soboty na nedeli zasahem (mne neznamym predmetem) do hlavy. Pratele, jen houst.

    Michal Trachta

    (Skutečně jste přesvědčen, že měl Ivan Pilip svou informaci o existenci nelegálního konta ODS zatajit a tím v zájmu státu zřejmě spáchat trestný čin? Je opravdu správné, aby byla prosperita českého státu založena na podvádění? Zajímavý názor. JČ)

    MFD se propadla na bulvární úroveň a zaslepenost Britských listů, Václav Havel se vyjadřuje protidemokraticky, i kardinál Vlk plivl po Klausovi jedovatou slinou

    Milena Varadínková

    (Převzato z Fóra Neviditelného psa.)


    Tak jsem si prošla dnešní MF Dnes a pochopila jsem, co se na ní panu Čulíkovi tolik líbí. Kdyby uměl číst můj pes, asi by si nevzal od Klause ani kůrku (ba dokonce ani tvarůžek - a tvarůžky má ze všeho nejraději). Stejně tak od paní Livie, a také od všech lidí, kteří prokázali tu nebetyčnou drzost, že se odvážili přijít podpořit pana Klause do Sněmovní ulice a na Václavák. Zdá se, že naše nejčtenější noviny, které nikdy neměly bůvíjakou úroveň, se definitivně propadly na bulvární úroveň a zaslepenost Britských listů.

    Náš nejmravnější pan prezident je zhnusen. Co si to ti drzí lidé dovolují! Možná by bylo na čase je zase začít zavírat, třeba když budou chtít položit kytku u Svatého Václava, není-liž pravda, pane prezidente? Pražští zastupitelé prý jednají o odvolání primátora - měl tu drzost pozvat lidi na Václavák. Začíná to vypadat tak, že chválit Klause bude možná zítra stejně nebezpečné, jako chválit Dubčeka na počátku sedmdesátých let.

    Dokonce i hlava katolické církve neopomněla pěkně po křesťansku plivnout po Klausovi svoji jedovatou slinu.

    Ti, kteří vrážejí nůž do zad, jsou našimi novináři chváleni jako vzor vší ctnosti. Naopak lidé, kteří věci nazývají pravými jmény (byť nepříliš slušnými, ale v emociálně vypjatých situacích se derou na jazyk spíše slova jadrnější), jsou označeni za zfanatizovaný dav nekritických a naivních (v sedmdesátých letech by se řeklo "pomýlených") hlupáků.

    Demokracie se prý nemá dělat na ulici. To je pravda - ovšem pokud nejsou politici schopni používat demokratických postupů, nemohou se divit, že sklidí ostře vyjádřenou nevůli obyčejných lidí.

    Pan Ruml a pan Pilip nepostupovali demokraticky. Pokud byli nespokojeni s panem Klausem, měli svoji nespokojenost prosadit uvnitř ODS, v jejích orgánech a v její členské základně. Jsou-li v právu, měli by být schopni přesvědčit o své pravdě také ostatní, mohli svolat kongres a mohli Klause odvolat tam - zcela demokratickým způsobem. Kdyby Klaus ztratil podporu ODS, neudržel by se ani na premiérském postu. Pokud je ODS demokratickou stranou a oba pánové mají pravdu, neměl by to být až takový problém. Protože však zvolili způsob zcela nekorektní, znamená to, že buď si nejsou jisti přesvědčivostí své "pravdy", nebo ODS není demokratickou stranou. Pročpak v ní potom setrvávají?

    Lidé, kteří předvedli tak do očí bijící bezpáteřnost, jsou všemi sdělovacími prostředky velebeni, zatímco Klaus je zatracován. Novináři od Klause očekávají, že bude vlastním tělem chránit ty, kteří jej zradili, před údajně "rozlíceným" davem, který ubohé "ctnostné" a "mravné" zrádce ohrožuje sprškou coly a nadávkami. Kvůli tomu prý pan Ruml neseděl za komunistů ve vězení. Jakou to má souvislost? Kvůli tomu, že seděl, mu dnes má být dovoleno dělat cokoliv a lidé ani nesmí vyjádřit nad jeho činy nelibost?

    Je to velmi podivné a příčí se to zdravému rozumu. Je velmi podivné když sdělovací prostředky znějí unisono. Jako by to tady už někdy bylo. Nebo už jsme zapomněli, jak to dopadne, když sdělovací prostředky znějí unisono: Sláva vítězům, smrt poraženým?

    Čulík je klugscheisser!

    Tomáš Kubín

    Dnešním dnem 1.12. (a vydáním BL) jste dospěl na vrcholek svého zapšklého, ublíženeckého a  klugscheisserovského (německy hovořící snad prominou i překlad : chytrosráčovského) dloubání a okopávání V. Klause. Jak se bránit proti předpojatosti a neobjektivitě "žurnalistů" jako jste Vy ?

    Nekupovat noviny v nichž píší, resp. nenavštěvovat jejich stránky. Mažu bookmark, pane Čulíku a ani už nebudu mít šanci si ověřit, jestli můj příspěvek přístál na stránce fóra. Servus ! P.S. Nejsem volič ODS !

    Tomáš Kubín

    České sbohem

    Financial Times, 1.12.1997

    Defenestrace Václava Klause jako českého premiéra odstraňuje nejformativnější vliv na postkomunistické Československo. Klaus v sobě spojoval velké schopnosti se sebedůvěrou ve vlastní talent jako politik a ekonom. Byla to sebedůvěra, která nebyla vždy úplně oprávněná.

    Pro Klause hovořila jeho vášnivá víra v privatizaci a přesvědčení, které sdílel se svým idolem, Margaret Thatcherovou, že stát nemá co dělat v ekonomice. Pohrdavě odmítal stoupence postupného přechodu ke kapitalismu jako zastánce iluzorní "třetí cesty".

    Stejně urputně vyjednával s Vladimírem Mečiarem, svým slovenským protějškem, když došlo na rozdělování Československa. Ignoroval ty, kteří argumentovali pro kompromis, v jehož důsledku mohla vzniknout volnější federace. Tvrdil, že čistý rozvod je lepší než nepořádné manželství.

    Bohužel se problémy hospodářského přechodu od komunismu ukázaly složitější, než si myslel. Masová kupónová privatizace dala miliónům Čechů mizivá množství akcií, které si buď pasívně schovávali doma, anebo je svěřili špatně regulovaným fondům. Banky ze státního sektoru, které vlastily mnoho fondů, měly, jak se ukázalo, daleko větší zájem o to, aby si zachovaly formální kontrolu nad podniky, než aby je restrukturalizovaly.

    O Klausově přesvědčení, že se privatizované hospodářství a volné trhy dokáží regulovat samy, dokázalo tunelování a džusování podniků a nedostatek průhlednosti, že to bylo přesvědčení mylné. Klausovo nedostatečné chápání toho, jak fungují globální finanční trhy spolu s postupnou erozí dvou "polštářů" umožňujících konkurenci - nízkými mzdami a podhodnoceným kursem koruny - vedlo v první polovině tohoto roku k ponižující devalvaci.

    Nože se už hnaly za Klausem od té doby, co v roce 1996 jasně nevyhrál pro svou stranu všeobecné volby. Bylo by špatné ho úplně odepsat,, ale jeho soustředěnost na jediný cíl hraničila s arogancí, a tak přicházel o přátele. Nicméně, jeho nepevné koalici se podařilo schválit přísnější fiskální politiku a zahájit novou vlnu privatizace bank.

    Klaus zanechává svou zemi silnější a bohatší, než byla, když převzal v roce 1992 moc. Předtím to byla země sovětského bloku, která byla totalitním komunistickým režimem postižena nejtvrdším způsobem. Nyní patří k předním žadatelům o vstup do NATO a do EU. Základ tržního hospodářství vznikl. Avšak Klaus vytvořil méně podnikavé hospodářství, než jaké existuje v Polsku, a méně zprivatizované, než jaké existuje v Maďarsku. Klausovi následovníci budou mít ještě hodně práce.

    Od disidentského guru k sádrovému svatému: český premiér odstoupil kvůli finančnímu skandálu

    Independent 1.12. 1997

    Skandál týkající se politických darů ukončil v neděli kariéru Václava Klause, jednoho z nejdéle působících disidentských intelektuálů ve vládní funkci. Shrnujeme vzestup a pád českého premiéra, monetaristického guru.

    V jiný čas, ale na tomtéž místě by příběh vzestupu a pádu Václava Klause mohl inspirovat dokonce dramatika Václava Havla. Je to totiž podobenství o ničivém vlivu moci, o příliš silné ctižádosti a nakonec o katastrofálním selhání.

    Až do včerejška byli oba Václavové ve východní Evropě nejúspěšnější dvojicí. Havel, jako duchovní vůdce "sametové revoluce" ještě stále sídlí na pražských Hradčanech jako prezident. Ale Klaus, který sepsal požadavky revolucionářů a téměř přesně před osmi lety je doručil komunistické straně, už ze scény zmizel.

    V roce 1989 cinkalo klíči statisíce demonstrantů a skandovalo v ulicích, zatímco Václav Klaus prezentoval komunistické vládě výhost. Pozdě v sobotu v noci, kdy Klausova strana debatovala o jeho budoucnosti, se armáda Klausových stoupenců smrskla na pouhých 500 a svému idolu moc nepomohli tím, že nalili na hlavu jednoho z jeho soupeřů Coca Colu.

    Klaus byl donucen vyjít ze zakouřené místnosti, kde byl křižován, aby své stoupence utišil. "Děkuji vám za vaši podporu. Oceňuji to, ale všechen ten křik začíná být kontraproduktivní," řekl jim.

    Nedlouho po půlnoci se konala ponižujcí tisková konference, vysílaná živě v televizi. "Nedomnívám se, že by bylo produktivní pro tuto vládu, aby pokračovala, a přirozeně je vyloučeno, abych usiloval v nadcházející vládě o jakoukoliv významnou funkci," uvedl.

    Odcházejícímu českému premiérovi se podařilo zachránit svou funkci šéfa Občanské demokratické strany, kterou sám vytvořil. Ale i ta je nyní ohrožena, protože rychle svolaný stranický sjezd, který se má konat za čtrnáct dní, Klause ve funkci asi nepotvrdí.

    Údajně odchází bývalý profesor ekonomiky proto, že zatajoval pravdu. Klaus se octl uprostřed skandálu ohledně sponsorských darů.

    Aféra začala v listopadu 1995, kdy dostala ODS šek na 7,5 miliónu korun.

    Záhadný dar podle původních informací prý pocházel od Maďara, který byl už 12 let mrtev, a od člověka z ostrova Mauricius, který o Klausově straně v životě neslyšel.

    Teprve nedávno byl odhalen pravý zdroj. Dárcem byl Milan Šrejber, český tenisový hráč, který se stal podnikatelem a hrdým majitelem třetích největších českých oceláren, které si koupil od Klausovy vlády za velmi výhodnou cenu. To je ale náhoda.

    Klaus tvrdí, že o celé záležitosti nic neví. Ale jeho zástupce ve straně ODS, Josef Zieleniec, koncem října rezignoval z protestu a minulý týden tvrdil, že Klaus o daru věděl dříve, než připouští.

    Samozřejmě neexistuje ve východní Evropě asi žádná politická strana, která by nebyla pošpiněna finančními skandály. Ukázalo se, že noví pánové vznikajících demokracií mají většinou stejně lepkavé prsty jako jejich předchůdci. A Klaus není jediný, kdo je obviňován v rámci tohoto českého skandálu. Ovšem od šestapadesátiletého monetaristy, který jednou poučoval Margaret Thatcherovou o tom, co je pravý thatcherismus, se očekával lepší příklad.

    Klausovým nejhorším selháním, a pravou příčinou jeho odchodu, je ekonomický, nikoliv morální neúspěch. Klausova šoková terapie byla v prvních letech velmi úspěšná, ale nedávno zaznamenala podstatné potíže. Měnová krize nedávno odhalila slabosti a přesvědčila zahraniční manažery finančních fondů, že hlavní města jako Varšava a Budapešť, která se vyhnula Klausovu monetaristickému dogmatu, jsou pro investice bezpečnější.

    Havel začal věci odkládat, poté, co český premiér rezignoval

    Guardian, 1.12.1997

    Prezident Václav Havel v neděli odložil vytvoření nové české vlády o čtrnáct dní po setkání šéfů českých koaličních stran, které skončilo po demisi českého premiéra Václava Klause ve zmatku.

    Klaus, žák Margaret Thatcherové a zastánce volné tržní ekonomiky, byl chválen pro svou nadšenou transformaci postkomunistické České republiky. Byl středoevropským nejdéle sloužícím ministerským předsedou. Ve funkci setrval pět let.

    Klaus nabídl rezignaci spolu se svým kabinetem, jehož ministři byli členové tří koaličních stran, v důsledku sílících obvinění z korupce. Prezident Havel, který na Klause naléhal, aby z premiérské funkce odešel, rychle přijal jeho demisi.

    Prezident Havel odložil jednání o tom, kdo převezme vládu, aby poskytl rozhádané Klausově Občanské demokratické straně čas na zvolení nového vedoucího představitele.

    Vzdorný Václav Klaus uvedl na společné tiskové konferenci, že byl k rezignaci "donucen" a tvrdil, že je nevinný.

    Avšak v rozhlasovém projevu uvedl prezident Havel, že je přesvědčen, že bývalý premiér lhal a že Klaus věděl o tajných podplatitelských penězích, kterých bylo užíváno na prosazení privatizačních projektů podle přání jeho vlády.

    Řízení země v ČR by nyní mohla převzít dočasná vláda nezávislých technokratů - to je návrh, který podporuje prezident Havel. Havlova prezidentská role je hlavně formální, ale v nastalé krizi je považován za neocenitelného morálního arbitra.

    Václav Klaus (56) uvedl, že zůstane šéfem Občanské demokratické strany až do mimořádného kongresu, který rozhodne za čtrnáct dní o jeho osudu.

    ODS je obviňována, že přijala v roce 1995 více než 135 000 liber od bývalého tenisového hráče Milana Šrejbera, který chtěl koupit státní železárny, jejichž byl ředitelem. Jeho nabídka na koupi byla přijata.

    Stranická dokumentace, kterou objevili novináři, skrývala Šrejberovu totožnost. Strana předstírala, že peníze daroval Maďar, mrtvý po dobu 15 let, a chudý podnikatel z  ostrova Mauricius, který v životě o ODS neslyšel.

    Také se tvrdí, že ODS měla tajné konto u švýcarské banky, které obsahovalo velké množství peněz, darovaných od spokojených podnikatelů, kteří zvítězili v privatizačních konkursech. Komerční televizní stanice TV Nova také o minulém víkendu tvrdila, že Klaus a jeho žena Livie použili některé tyto peníze a koupili si z nich vilu v Davosu.

    Klaus hrozí, že bude stanici žalovat za pomluvu.

    Tvrdil, že byl donucen opustit premiérskou funkci v nevhodné době pro svou zemi. ČR je totiž předním uchazečem o členství v NATO a v Evropské unii.

    Avšak političtí pozorovatelé jsou přesvědčeni, že skandál poskytl dlouho očekávanou příležitost zbavit se Václava Klause, jehož postavení bylo už celé měsíce velmi nepevné. Česká republika totiž čelí vysoké inflaci a vysokým úrokovým mírám, rychle rostou ceny energie a zvětšuje se propast mezi chudými a bohatými. Klaus byl před několika měsíci donucen devalvovat českou korunu a zavést úsporná opatření.

    Bývalý ministr vnitra a bývalý disident, Jan Ruml, který naléhal v sobotu na Klause, aby rezignoval, řekl hněvivě: "Nebojoval jsem proti komunismu pro tohle."

    Prezident Havel však v neděli zaujal typicky filozofický postoj. "Svět nekončí Václavem Klausem ani Václavem Havlem jako českým premiérem," uvedl.

    Český Thatcher
    Politika Václava Klause by měla přežít jeho politický pád

    Od doby, kdy se téměř přesně před osmi lety komunistická strana vzdala moci v důsledku sametové revoluce, českému politickému životu dominovalo přesvědčení Václava Klause o správnosti principů volného trhu. Na mezinárodní scéně byl Klaus pouze "tím druhým Václavem," který sekundoval hedvábným prvním houslím prezidenta Václava Havla. V domácí politice, kde působil nejprve jako ministr financí a od roku 1992 jako nejdéle sloužící postkomunistický premiér, platila ovšem jeho rozhodnutí. Nebude snadné ho nahradit.

    Klausův včerejší nedobrovolný odchod z politického života se odehrál v závěru roku, kdy Klausova kontrola nad nejistou vládní koalicí evidentně slábla. Země je ve vážných ekonomických potížích, z nichž mnohé lze připsat politických chybám, jež si tento nanejvýš sebevědomý muž příliš pozdě přiznával a příliš pozdě napravoval. Protože Češi uvěřili v úspěšném roce 1995 předčasnému Klausově holedbání, že země už prošla bolestivou přeměnou a stala se "standardní" tržní ekonomikou, rostoucí nezaměstnanost a úsporná rozpočtová opatření měla na důvěru veřejnosti jak v politiku, tak v samotný kapitalismus, ničivý dopad. Odborářské protesty proti proti škrtům vedly počátkem měsíce k pražské protivládní demonstraci, největší od roku 1989.

    Stejně jako Margaret Thatcherová, jejímž ocelovým ekvivalentem Václav Klaus ve střední Evropě je, český premiér si získal mnoho nepřátel uvitř své strany i mimo ni, když téměř násilím dovlekl Českou republiku k tržnímu hospodářství. Stejně jako Thatcherová padl i on v důsledku palácového převratu, zorganizovaného jeho blízkými spolupracovníky s podporou samotného presidenta. Ale na rozdíl od baronky Thatcherové byl bezprostředním důvodem jeho odchodu skandál ohledně financování strany, do kterého, jak Václav Klaus prohlašuje, nebyl zasvěcen, nicméně skandál byl výbušný, protože dárcem byl podnikatel, který poté vyhrál výběrové řízení na české ocelárny.

    Pro mnoho Čechů tato aféra, sama o sobě poměrně nevelká, symbolizuje špatný management, obchodování na základě interních informací (insider trading) a zločiny bílých límečků, které poškodily kontroverzní strategii masové privatizace, prosazované Václavem Klausem v letech 1990 až 1994. Teoreticky měl státní majetek přejít do rukou individuálních akcionářů, v praxi však nad majetkem rychle získaly kontrolu bankami ovládané investiční fondy. Ty v mnoha případech využily děravé zákony a majetek rozkradly; evidentní podvody připravily o úspory 750 tisíc lidí -- 7 procent české populace.

    Václavu Klausovi trvalo příliš dlouho, než pochopil, že i volný trh potřebuje pravidla. V letošním roce se špatné úvěry nakupily a hospodářský růst se zastavil, částečně v důsledku prudkého zvýšení platů, které učinilo zemi cenově neatraktivní na mezinárodních trzích. Zahraniční důvěra v českou ekonomiku a měnu se však zhroutila ještě dřív, když v květnu Klausova vláda přijala opatření k nápravě.

    Prezident Havel, který dosáhl demise, k níž vládu vyzval, se nyní pokouší vytvořit novou vládu ze stran existující středově-pravé koalice. To by bylo mnohem lepší, než uspíšit volby plánované na rok 2000; ty by mohla vyhrát těžko stravitelná koalice socialistů a krajní pravice. Nejslibnějším ministerským předsedou by byl Ivan Pilip, mladý ministr financí, který jasně chápe, že pro překonání současných obtíží Česká republika potřebuje více, nikoli méně fiskálních, sociálních a tržních reforem. Chyby Václava Klause se týkaly realizace, nikoli strategie; i když čeští politici odmítli jeho kousavé autoritativní vedení, nesmějí se vzdálit jeho výzvě k modernizaci, již se Václav Klaus tak vehementně pokoušel uskutečnit.

    úvodník listu The Times, 1.12.1997; z anglického originálu přeložil Tomáš Pecina)

    Sueddeutsche Zeitung o konci změn

    Zajímavá a velmi kritická analýza od Michaela Franka v SZ se jmenuje Das Ende nach der Wende. Mj. se v ní píše:

    Řádné účetnictví není politický koncept. I když má ekonomika pro osud státu a vývoj jeho společnosti velký význam, vede představa, že hospodářství je jediným a výlučným měřítkem blahobytu společenství, nutně k chaosu a bezradnosti. Konec Klausovy éry v České republice tento proces ilustruje. Václav Klaus, do sobotní noci [český] ministerský předseda a bezpochyby ekonom světové třídy, selhal, protože nedokázal pochopit, že společnost tvoří víc než čísla, vyrované státní rozpočty a bilance.
    ...
    Ve víře v tvořivou sílu trhu přenechal ministerský předseda společenskou diskusi jiným -- lidem, o jejichž prostřednosti byl sám nejhlouběji přesvědčen. I z důvodu tohoto odmítnutí se česká společnost od revolučního obratu ani nepokusila o zcela rozhodující krok: totiž aby si dokázala představit, k čemu vlastně má sloužit přestavba plánovaného hospodářství v tržní, přechod od klientského systému k právnímu státu, konec komunistické diktatury a její nahrazení systémem osobní odpovědnosti.

    Klaus resignoval dokonce i na účast v obtížných německo-českých jednáních; i když s výhradami, akceptoval a realizoval západoevropskou integraci, při níž by se ovšem demokraticko-politické součinnosti EU a NATO nejraději vzdal. Pro tezi prezidenta Havla, že nová demokratická společnost potřebuje duchovní rozměr a hledání smyslu, měl Klaus jen posměšky.

    Demokracie, a tedy Havel, je víc než svobodný platební styk, odpovědná občanská společnost je víc než společnost konzumní. Nyní však vzorová země Česko uvízla v krizi, tržní hospodářství nenabízí tolik, aby to ospravedlňovalo víru v nový systém. Obchodní smlouva mezi premiérem a jeho lidem se zřejmě rozpadá. Navíc byl Klaus svržen a bilance v hlavách a srdcích Čechů je velmi záporná: bez změny myšlení se krizové jevy v ekonomice budou jevit jako krize existenciální, protože není dostatečně rozvinut cit pro vlastní hodnotu svobody a duchovního blahobytu. Krize se proto jeví jako katastrofa, i když jí ve skutečnosti není.

    Ostatní strany se dopouštěly přinejmenším stejně bezostyšných machinací a podvodů jako ODS; ostatní straničtí šéfové odhalili zcela jiný nepořádek než padlý Klaus. Žádný z nich však netrpěl pocitem vlastního poslání a neměl příležitost, aby prohlásil vlastní neomylnost za univerzální měřítko postkomunistického vývoje.
    ...
    Každá příští vláda, kterou zřejmě povedou dnes opoziční sociální demokraté, se bude muset utkat s dvojím úkolem: zachránit z toho, co podstatného přinesla Klausova éra, co se zachránit dá, ale zároveň zahájit s českým lidem dialog o tom, jaké možnosti -- kromě požehnání tržního hospodářství -- by mohla demokratizace přinést. Je totiž třeba uvažovat o důvodech, proč právě u Čechů, jimž se -- s výjimkou někdejší NDR -- daří z celého bývalého východního bloku nejlépe, jsou nostalgické vzpomínky na starý systém nejsilnější.

    (Přeložil Tomáš Pecina)

    Friedman na jazyku, Thatcherová v srdci
    Český ministerský předseda Václav Klaus musí po pěti letech v úřadě odstoupit

    "Co ten tady chce?", reptali mnozí v revolučním Občanském fóru. V počátcích sametové revoluce v listopadu 1989 seděl najednou tenhle uhlazený pán s knírkem na jevišti pražské Laterny magiky, která se stala myšlenkovým centrem demokratického převratu. Nikdo nepočítal s tím, že se Václav Klaus připojí k revolucionářům kolem Václava Havla. Václav Klaus byl už v komunistických dobách znám jako disidentský ekonomický teoretik, který publikoval dokonce i na Západě. Pomohl mladým demokratům při restrukturalizaci společnosti překonat nebezpečnou překážku, totiž snažit se reformovat hospodářství a nemít přitom ponětí o ekonomii.

    Klaus se posléze stal ministrem financí první porevoluční československé vlády. Díky následné privatizací učinil ČSFR vedoucí zemí v oblasti tržních reforem. S využitím lidových akcií za symbolickou cenu pro všechny se Klaus snažil hájit proti narčení, že privatizace je krádeží společného majetku. Politikou přísné restrikce a husarským kouskem, totiž že udržel stabilní kurs koruny, získal Klaus důvěru zahraničních investorů. S Miltonem Friedmanem na jazyku a Margaret Thatcherovou v srdci však připustil, že lidové akcie se soustředily do obrovských fondů, které skončily v majoritním vlastnictví bank. Řada průmyslových odvětví zůstala nereformována.

    Touto "třetí cestou" chránil Klaus své krajany po dlouhá léta před krutou zkušeností, jako např. nezaměstnaností, avšak způsobil tím poslední hospodářskou krizi, která byla vlastní příčinou jeho pádu.

    Šestapadesátiletý Pražan založil v roce 1991 Občanskou demokratickou stranu a rozštěpil tak Občanské fórum. Po jejím volebním vítězství se stal v červnu 1992 ministerským předsedou. Tím zůstal i po rozdělení Československa k 1. lednu 1993, přičemž o rozpad usiloval ještě důsledněji než Slováci, iniciátoři rozdělení.

    Čas od času se Václav Klaus pyšnil tím, že Česká republika má jedinou stabilní pravicovou vládu v Evropě. Plíživé neduhy, které postihly sociální systém a zdravotnictví, spolu s finančními skandály připravily ve volbách v roce 1996 koalici tří občanských stran o většinu, a Klausova menšinová vláda od té doby z krizí nevyšla. Ačkoli je kritizován pro svou aroganci, zdá se, že za Klause dodnes není náhrada, v neposlední řadě proto, že sám se prohlašuje za naprosto čestného člověka, a to navzdory vší logice: Nezdá se mu nic divného na tom, že jeho manželka Livia zasedá v dozorčích radách třech mocných státních holdingů. Prezident Havel mu vyčetl, že kromě ekonomických cílů nenabízí společnosti žádnou jinou vizi.

    (Michael Frank, Süddeutsche Zeitung, 1.12.1997; z německého originálu přeložil Tomáš Pecina.)

    Švejnara za premiéra!

    Robert Miller

    Mezi jmeny kandidatu na volne misto ministerskeho predsedy vlady Ceske republiky se take objevilo jmeno Jana Svejnara (45), byvaleho profesora ekonomie na Pittsburgske universite, nyni vedouciho Narodohospodarskeho ustavu Ceske akademie ved.

    Zda se to byt kandidatura vhodna z mnoha duvodu, tak, jak Ceska republika stoji na konci 20. stoleti a jak bude nevyhnutelne celit mnohym domacim i zahranicnim aspektum globalizace:

    a) jakkoliv si nemyslim, ze premierem vlady demokratickeho statu "musi" byt odbornik, natoz pak ekonom, Svejnar by uklidnil tuto zjevne konstantni, ackoliv racionalne nezduvodnitelnou potrebu vyjadrovanou v touze naroda pocinat si lepe take v otazce hospodarske a vzdy atraktivnim kriterii zvanem zivotni uroven.

    b) pusobnost zapadniho ekonoma by uklidnila a dala realnou nadeji nejen domacimu obyvatelstvo a volicum, ale i ceskemu soukromemu sektoru. Hladce a uspesne by dala duvod alespon k  takove mire duvery k CR, kterou udajne pro zahranicni investory predstavoval ex-premier Klaus. Lze se naopak opravnene domnivat, ze Svejnar by tuto tolik potrebnou duveru podstatne zvysil. To je v nevyhnutelnem integracnim procesu obzvlaste dulezite. Na rozdil od Klause, ktery byl o vecech presvedcen, Svejnar vi a rozumi tomu, jak se na veci divaji zapadni partneri a financni kruhy. Znovu jasne zlepseni proti stavu pred 30.11.97

    c) Svejnar, take jako clovek, ktery zil na Zapade, ne tedy jenom na stazi ci na sluzebni ceste, chape a rozumi komplexni provazanosti vztahu moderni demokracie a trzniho hospodarstvi. Tedy, ze neviditelna ruka trhu muze delat dobro jenom v jistem prostredi, vyznacujicim se zakonnosti, efektivnosti, duverou budicimi vztahy a mnoha dalsimi aspekty fungujici spolecnosti. Toto je zasadni pozadavek, ktery - bohuzel - nemuze nabidnout nikdo jiny, nez talentovany, situaci a moznosti CR plne chapajici, ale i komplexitu praktik Zapadu (a tedy i budouci CR) plne zazitou, "emigrant". Vedomi si toho, ze vola-li premier po jistem reseni, musi predevsim vedet a mit zazito, jak toto zapada do komplexniho ramce organizmu spolecnosti.

    d) skutecnost, ze v neutesene fragmentovane politicke scene neni a nejakou dobu nebude dostatek sil zprehlednit a zredukovat pocet v ucasti na vlade doufajicich ministran, vede ke hledani premiera "mimo" stavajici strany. Nestranicky, k tomu take, ac Cech, take castecne jiny Cechoamerican by mel byt efektivnejsim pri nachazeni konsensu. Vyznam zavedeni nadstranicke a rekneme i  globalni kultury do jednani a rozhodovani tak duleziteho telesa jakym je vladni kabinet zeme v prechodu od totality k  demokracii, nemuze byt nikdy plne zhodnocen a je pro integraci CR veci zasadni.

    e) vekem 45 let (narozen 2.10.1952 v Praze), Jan Svejnar plne vyhovuje a je ve vekove kategorii Bill Clinton, Tony Blair.

    f) vzdelanim (Kornelska universita a Princetonska universita) je plne na spicce svetovych politiku. Treba zduraznit, ze nejde ani tak o to, ze ma doktorat z ekonomie v jedne ze  skutecne nejprestiznejsich (Ivy League) skol v USA a ve svete, ale o to, co "neekonomickeho" za leta studii, prace a vsech aspektu zivota ve skutecne demokracii a trznim hospodarstvi do sebe vstrebal, plne pochopil a je schopny uplatnovat.

    g) znalost anglictiny (Klausova nebyla tak dobra, jak si on a nekteri mysleli), ale hlavne znalost, chapani a povedomi komunikace, hodnot, verbalnich a neverbalnich signalu hovori pro mnohem efektivnejsiho premiera, ktery umi odpovidat na  otazky, ktery mobilizuje, ktery se prezentuje na vsech setkanich a forech skutecne jako "jeden z klubu" zapadniho spolecenstvi zemi.

    h) pro uspesne vykonavani vedouci funkce, zvlaste pak tak narocne a dynamicke jako je predseda vlady demokraticke zeme, jsou dulezite take takove veci jako zvladnuti, zaziti, pochopeni a schopnost uplatnovani modernich praktik rizeni, mezilidske komunikace, hodnotovych priorit, vazby na demokraticky konsensus a instituce, roli prava, atp. Mit v teto roli cloveka, ktery v tomto vyrustal a  take uspesne pracoval je nepochybna vyhoda a aktivum, ktere Jana Svejnara znovu stavi do silne konkurencni pozice. i) svoji nekolikaletou praci v CR v narocne a zodpovedne praci narodohospodare Svejnar prokazal nejen schopnost efektivni prace, ale i potrebneho pochopeni a artikulace priorit, ktere z hlediska integrace republika musi zvladnout. A to plati na  ekonomickou ale zvlaste i tu "ostatni" sferu zivota spolecnosti.

    j) profesor Tomas Garrigue Masaryk neprivezl z USA jenom sve zkusenosti, svuj pristup do Wilsonova Bileho domu, svuj prehled z pohledu nastupujici velmoci, ale take svoji manzelku, sve stredni jmeno a pohledy, ktere se daji ve vsem oznacit jako neprovincialni. Svejnar prinasi podobne kvality.

    k) vracim se k tematu integrace, coz je tema, ktere se v dobe propojenych trhu, internetu, kdy napriklad Tokyo kychne a zeme na druhe strane sveta to pociti, Ceska republika a jeji vlada potrebuji cloveka, ktery tyto veci zna. A to nejenom mezi nami, mistnimi, ale na mezinarodne a objektivne porovnatelne urovni.

    l) moralni, hodnotove, smyslem pro zakon charakterozovane prostredi zapadni demokracie je Svejnarovi vlastni. CR chce byt soucasti takoveho sveta.

    m) vztahy na ceske politicke scene, vedene efektivnim, cilevedomym, ale neantagonizujicim premierem jsou a budou potrebne v  nadchazejicich letech. Tvari v tvar Svejnarovi, odpovidaje na  jeho efektivni, kultivovany a vzajemnou uctu budujici a  zachovavajici pristup premiera, to je nejen vitana zmena, ale vyznamny krok ke dosazeni zapadnich standardu politicke a  obcanske kultury.

    n) s ohledem na to, ze ve svete po studene valce je uloha USA zase jeste vetsi, ac hospodarske vztahy se sousednimi zememi budou vzdy dulezite, osobnost a skutecna kulturni obeznamenost s americkym ale i s globalizujicim prostredim jsou prinosem. Po letech skodliveho antagonismu mezi ex-premierem Klausem, cecho-americkymi ekonomy a Chechoamericany obecne, Ceska republika a skutecna demokracie a tedy i prosperita v CR mohou v premierovi Svejnarovi take dosahnout zasadniho pokroku.

    Dovoluji si vyzvat ctenare Britskych Listu k diskusi na tema kandidatura Jana Svejnara na misto premiera vlady CR a v pripade, ze nazor na  vhodnost jeho kandidatury sdili, sdelit jej kancelari presidenta CR a  predstavitelum koalicnich stran i predsedovi Smnemovny Parlamentu CR.

    Zaverem chci dodat, ze tento podnet nebyl vyvolan nicim a nikym jinym, jen moji snahou napomoci diskusi a efektivni akci v procesu rozhodovani o vyberu premiera, ktery by uspesne dovedl CR nejenom na prah pristiho stoleti.

    Robert Miller

    Czech and Slovak Service Center Washington

    001-202-638-5505

    fax-202-638-5308

    Jak se mělo s privatizací v ČR začít: leasingem

    Jaroslav Teplý

    Pane Culiku, v zaplave diskusnich prispevku V.Klausovi a jeho chybach se vytratila jedna vec: jak se melo vlastne po 1989 v nar. hospodarstvi zacit.

    Kuponova privatisace i bez korupce by nikam nemohla vest, protoze hlavni problem nebyly narodni podniky samy o sobe, nybrz rozrusena hierarchie v nich. Tak jsem to opatrne nazyval uz pred lety, aby me krajane doma i v zahranici pripadne nezakousli. Po osmi letech k tomuto zaveru dosla i firma Coopers & Lybrand ( (MF 21.11.97 - " Rizeni podniku je katastrofa, tvrdi firma C&L"), ktera tvrdi,ze "obecna uroven spravy a rizeni vetsiny domacich firem je alarmujici" (pro detaily odkazuji na MF).

    C&L asi jeste netusi, ze zakladni kvalifikaci ze stareho systemu prevzatych vedoucich pracovniku byl vzdy jejich pomer k Sovetskemu Svazu a absolutni oddanost KSC.

    Tento roztomily detail V. Klaus jako makroekonom jaksi prehledl a chtel svou makroekonomickou "nadstavbu" provozovat nad takovouto absurdni ekonomickou "zakladnou".

    Jak v novinach nekdo spravne poznamenal , vytvoril tridu kapitalistu misto tridy podnikatelu. Ve sve knizce, Socialismus v cs hospodarstvi, jsem navrhl k naprave hierarchie pouzit leasingu, protoze mi nikdy vubec neprislo na mysl, ze by privatisace mohla byt provedena rychle (coz je oblibene dogma i jinych transformatoru, dogma proto, ze nikdo vecne nedokazal, proc).

    Ono to totiz jednoduse nejde. Mate zastarale hospodarstvi, zpusobu prace na volnem trhu nezvykle a pro tu praci nekvalifikovane zamestnance, mate zcela nemozny management v podnicich a  nemate penize nehlede na celou radu jeste jinych nepriznivych okolnosti.

    Jak si nekdo vubec muze jen predstavit, ze by neco mohlo jit a jeste k tomu rychle ci dokonce co nejrychleji bez nejake vnitropodnikove regenerace?

    Leasing znamena mensi potrebu kapitalu, protoze se zacina s tim co je, nutnost vedoucich opravdu podnikat, jinak ztrati kontrakt a budou nahrazeni jinymi, tunelovani nemozne, protoze jim podnik nepatri.

    Nechci pokracovat v detailech, ale jak je mozne, ze nikdy nedoslo ani k sebemensi seriosni debate o leasingu?

    Od Adama Smitha sice nepochazi, ale je to metoda dnes uz i v CR bezne pouzivana, proc ji neuplatnit i v prestavbe nar. hospodarstvi?

    Na tuto moznost byli v Praze prakticky vsichni, kterych se to tyka, upozorneni prave mou knizkou, ale rozhodli se v mlcenlive dohode s tiskem debatu o leasingu nepripustit a celou vec pred "lidem" radeji zatajit.

    Debata o tom, co se stalo, se take nemuze vyhnout osobnim vlastnostem obou Vaclavu. Zaver meho clanku "Jakpak je u nas doma" (POLYGON c.3+4/1994) konci temito dvema vetami:

    V politice se da snadno zakopnout nejen o velke prekazky, ale i o zdanlive bezvyznamne malickosti jako jsou iritantni prohlaseni a nediplomaticke jednani. V pripade dalsiho poklesu popularity ODS by se nedalo uplne vyloucit, ze by se jeji predseda mohl stat cenou za udrzeni ci vytvoreni koalice.

    Jaroslav Teplý

    Jak se bránit proti podvádění

    Pan Milan Pavlík, ve snaze vysvětlit Čechům v zahraničí, jakému prostředí musejí porozumět a jakému se přizpůsobit, mají-li dosáhnout cíle třeba při usilování o získání dvojího občanství, vylíčil na Fóru Britských listů tuto historku:

    Americký obchodník byl v nejmenované cizí zemi neoprávněně obviněn tamním obchodním partnerem z pokusu o podvod. Údajně si od místního obchodníka vypůjčil značnou částku a nevrátil ji. Případ šel před soud.

    Američan se obrátil na nejlepšího tamního advokáta, a vysvětlil svůj problém. Advokát pokýval hlavou, a sdělil mu, že je to v té zemi obvyklý způsob, jak odřít cizince. Žalobce si koupí svědky, kteří mu u soudu odpřísáhnou cokoli. Nicméně ho uklidnil, že to zařídí.

    Došlo k soudu. Vystoupil advokát žalobce, a předvedl pět svědků, kteří odpřísáhli, že byli u toho, když byla částka předávána, a že ji Američan slíbil do týdne vrátit.

    Soudce se zamračil, a Američan zpopelavěl, když si představil, kolik ho to bude stát. Otočil se ke svému advokátovi.

    Ten se jen pousmál, a uklidnil ho monšalantním pohybem ruky.

    Načež povstal a předvolal deset svědků, kteří jeden po druhém odpřísáhli, že na vlastní oči viděli, jak Američan celou dlužnou částku tomu obchodníkovi vrátil.

    Proč by se asi v normální zemi s fungujícím právním řádem a soudním systémem nemohla tato historka odehrát? Je z ní zjevné, že větší množství svědků spáchalo trestný čin křivé přísahy. Soudce by okamžitě zahájil proti nim trestní stíhání. A jak by se poznalo, kdo z nich lže a kdo mluví pravdu?

    Velmi rigorózním křížovým výslechem. Ten, kdo lže, se nakonec u výslechu na podrobnostech chytí.

    O tento ideál by asi měla ČR usilovat. O efektivní trestání kriminálních činů.

    Britský ministr zahraničních věcí zavřel před Romy dveře

    Independent, 28. listopadu 1997

    Politika "otevřených dveří" Velké Británie vůči střední a východní Evropě se netýká romského obyvatelstva. Britský ministr zahraničních věcí důrazně a otevřeně varoval v Praze české vedoucí představitele, že by se svoboda cestování obyvatelstva mohla stát vážnou překážkou při jednání o rozšiřování Evropské Unie

    Robin Cook, britský ministr zahraničních věcí, ve čtvrtek v Praze přislíbil, že České republice "otevře dokořán dveře Evropské unie". Vřelost jeho objetí však okamžitě nepociťovalo 300 000 českých Romů, které Cook varoval, aby neočekávali v Británii přátelské přivítání.

    Účelem Cookových tvrdých slov bylo zjevně dokázat domácímu britskému publiku, že britská vláda zastává krutý a nemilosrdný postoj vůči ilegálním přistěhovalcům a osobám, které se pokusí neoprávněně využít britského sociálního zabezpečení. Cookovo varování je reakcí na hněv v Kentu a na rozhořčení pravicového tisku, že v říjnu náhle do Doveru přicestovalo téměř 700 českých a slovenských Romů. Mnozí z nich tvrdí, že uprchli před pronásledováním a požádali o politický asyl.

    "Pro všechny osoby, které uvažují, že by se vydaly do Británie, máme jasné poučení. Británie nepraktikuje politiku otevřených dveří vůči těm, kteří tvrdí, že byli pronásledováni, a pak to nemohou dokázat," konstatoval Cook. "Británie má jasnou povinnost otevřeně komunikovat, že nebude zneužívána falešnými žadateli o asyl."

    Přichod českých a slovenských Romů do Británie vyvolalo údajně odvysílání českého televizního filmu, který vylíčil Británii jako ráj pro uprchlíky. Romský exodus však nicméně podle diplomatů v Praze odráží skutečnost, že romská komunita v ČR má silný pocit pronásledování. Násilí vůči Romům je běžné. V jednom nedávném incidentu byl romský muž ubit skinheady k smrti před očima vlastních dětí.

    Robin Cook hovořil o tom, co charakterizoval jako "potopu" Romů, kteří přišli do Británie, na třech schůzkách s českými vedoucími politickými představiteli. Hovořilo se o repatriaci Romů, jejichž žádosti o asyl byly odmítnuty.

    Češi přislíbili přibližně 20 000 liber (cca 1 milión korun) na uhrazení nákladů odesílání odmítnutých rodin zpět do ČR. Britský ministr zahraničních věcí se opatrně vyhnul jakýmkoliv náznakům, že jsou Romové v České republice politicky pronásledováni, ale varoval důrazně české politické představitele, že se zacházení s nimi bude muset v kontextu jednání o vstupu ČR do EU zlepšit.

    Jednou ze stížností je, že romské děti jsou systematicky umisťovány do zvláštních škol, protože není čeština jejich rodný jazyk. Negramotnost, nezaměstnanost a kriminalita jsou mezi Romy neobyčejně vysoké. Kromě toho, česká vláda tvrdí, že mnoho Romů patří etnicky na Slovensko, a tak získávají jen obtížně české občanství.

    Nemocnému prezidentu Václavu Havlovi , který vstal z postele, aby se setkal s britským ministrem zahraničních věcí i premiéru Václavu Klausovi řekl Robin Cook, že česká vláda musí Romům nabídnout naději na lepší život. Britskému ministru zahraničních věcí byly předloženy podrobnosti 30 opatření, které slibují české úřady, které se obávají, že by romská otázka mohla ohrozit naděje na včlenění ČR do EU.

    "Romové se nemusejí obávat návratu do ČR," řekl český ministr zahraničních věcí Jaroslav Šedivý.


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|