Restituce
Nechci se dotknout pana Kmenta, ale jaký smysl má diskuse, když píše o věcech, o kterých nemá evidentně ani tušení? Je jistě zajímavé si přečíst, co napadne pana Kmenta, když slyší slovo "restituce", ale on, bohužel, svoje asociace považuje za analýzu - a to už je potíž.
Tak jen několik bodů ze Saturninovy kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru:
1. Problém restitucí se otevřel, když na jaře 1990 Pavel Rychetský (tehdy generální prokurátor ČR) a Dáša Burešová (ministryně spravedlnosti) připravovali zákon o soudních rehabilitacích. Zákon rušil nespravedlivé rozsudky (kolektivizaci, opuštění republiky atd.). Otázka zněla: rozsudky zrušíme, ale co s konfiskacemi, které rozsudky vesměs obsahovaly? Necháme je v platnosti?
2. Tím se otevřel problém restitucí a zásadní diskuse, co s nimi. Dušan Tříska obhajoval zásadu "čtyřicet let komunismu bylo něco jako přírodní katastrofa, proti níž nikdo nebyl pojištěn. Takže žádné restituce". Proti tomu se ozývala celá řada argumentů - že se teď lidé budou dívat, jak v dražbách jejich majetek kupují ti, kteří jim ho brali atd. Nakonec ovšem převládl základní přístup: restituce nejsou pokusem o ZPĚTNÉ NASTOLENÍ SPRAVEDLNOSTI, ale FORMOU PRIVATIZACE.
3. Celá analýza pana Kmenta je tak ovšem na vodě. FS koncipovalo restituční zákon pod zorným úhlem toho, že je třeba co nejrychleji obnovit střední stav. Nejde o žádné nastolení spravedlnosti - proto se zákon jmenuje "o zmírnění křivd". Diskuse o restitucích probíhala před tím, než se OF rozštěpilo na ODS a OH, takže zase vedle. Ale je pravda, že se dělala bez kvantifikované představy, o jaký majetek se ve skutečnosti jedná. Komunisti, bohužel, evidenci vyvlastněného majetku neměli.
4. Proto se v zákoně volila defenzivní stategie, za co se vyplácí odškodnění. Proto také byla emigrace zahrnuta do restitucí pouze v případech, kdy se vrátí. Pak se totiž podílí na vytvoření středního stavu. Navíc, v případě emigrace, jsme odhadovali, že většina majetku je v soukromých rukách, takže bychom museli vyplácet odškodnění, u něhož jsme neměli tušení, jak by zatížilo státní rozpočet.
5. Mnoho emigrantů tento přístup nepochybně rozčílí. Ale, vážení přátelé, uvažte laskavě, že úkolem politika je připravovat budoucnost, ne napravovat minulost. Ani vy byste, doufám, nezvedli v parlamentu ruku pro zákon, který by podvázal rozvoj státu. Žádný zákon na světě přitom nedokáže podchytit všechny možné varianty, které život přinese, a jistě je v singulárních případech nespravedlivý. Nakonec se ukázalo, že jsme hranici zvolili poměrně přesně: na odškodnění se vyplatilo okolo 10 mld. Kč. Církevní restituce budou asi o polovinu dražší. To je únosné.
6. Pro pana Kmenta: názory mohou být rozličné. Ale píšu-li o historickém fenoménu, je dobré si napřed o tom něco přečíst.
