Až teprve dobré účty, dělají dobré přátele

Nemalá finanční pomoc EU se soustředí nejprve na země, které přicházejí v úvahu k přijetí jako první - s orientačním termínem v roce 2002 - 2003. Pokud ČR nezvládne odstranit své nedostatky včas, příjde o peníze. Končí platnost českého mýtu, že se řádná a přísná pravidla pro solidní tržní soutěžení mohou být upravena až dodatečně. Když něco Unie platí, chce mít jistotu, že se peníze neztrácejí. Odtud pramení její kritika české administrativy, justice, policie. Proto upozorňuje EU na  náznaky korupce a na nedostatečnou kontrolu veřejných výdajů.

Překážka v EU: 20 miliónů lidí bez práce

Klíčovým problémem EU, na který naráží v souvislosti s rozšiřováním, je snížení velké nezaměstnanosti. V Unii nemá práci téměř 20 miliónů lidí. Řešení vidí Evropská unie v rozvoji transevropských sítí.

(Velká Británie má daleko pružnější a operativnější pracovní zákonodárství a podstatně nižší daně a sociální dávky než mnohé jiné západoevropské země. Z toho hlediska je Británie nyní v etapě hospodářského rozkvětu a nezaměstnanost je tam podstatně nižší než v mnoha jiných západoevropských zemích. I za vedení nové britské labouristické vlády vyvíjí Británie tlak na Evropskou unii, aby se v tomto sektoru odbyrokratizoval a přijala pružné pracovní praktiky. Pozn. JČ)

Doporučuje se, aby byly do rozvojových programů zapojeni i kandidáti na vstup do EU, i když u nich není míra nezaměstnanosti třeba tak hrozivá. Transevropské sítě jsou totiž fyzickým nositelem jednotného trhu.

ČR: nedostatečná podpora malých a středních podniků

Nezaměstnanost má být snižována především prostřednictvím rozvoje malých a středních podniků. (Zatím se tento návrh nedaří realizovat tak, jak si Unie původně představovala.) Vznikají stále nové úvěrové iniciativy, které garantují malým a středním podnikům přístup k úvěrům. Nedostatečná podpora malých a středních podniků v ČR bude zřejmě další překážkou ke vstupu do EU.

Finanční trh ČR: Nedůvěra a spekulace

Jistý Čechokanaďan - poměrně významný investor - řekl už před skandálními krachy českých bank svému krajanovi z Čech: "Do ČR jsem přišel, abych investoval. Po čtrnácti dnech odcházím s jasným poznáním. Do této země ani dolar. Narazil jsme na zkorumpované úředníky, vážné překážky pro seriózní investiční akce, nedostatečně chráněný a nedostatečně pružný bankovní sektor."

Zpráva z tisku za několik měsíců poté: "Investoři ze Západu se začínají spíše orientovat na Polsko a Maďarsko, ČR zůstává v pozadí."

Televizní reportér: "...exministr financí Kočárník odmítl sdělit, jak bylo naloženo se třemi miliardami korun ... ministr financí Pilip to považuje za citlivou věc vyžadující šetření..."

Nedůvěra

V poslední době se objevují nejrůznější názory na to, proč klesá příliv zahraničního kapitálu do ČR a proč se vzbuzuje zájem spíše jen spekulačního kapitálu, jehož pohyby ohrožují stabilitu koruny.

Jedním z hlavních důvodů je tunelování bank, nedostatečná ochrana střadatelů, věřitelů, investorů.

Střelba do vlastních řad

Situace je tak vážná, že někteří politici, spoluzodpovědní za situaci, upozorňují na nedostatky. Vládu a ODS nedávno kritizoval exministr zahraničí Zielenec (ODS), průběh privatizace a stav v resortu financí dnes ostře napadá jeden z čelních představitelů vlády a ODS - ministr financí a exministr školství Ivan Pilip.

Žádné normy na ochranu finančních trhů ČR nepřevzala

EU má na ochranu finančního trhu od sedmdesátých let širokou škálu účinných legislativních norem. Zatím ČR z nich nic nepřevzala, ani v rozsahu, jenž se očekává od přidruženého státu.

Případné přijetí ČR do EU v "první vlně" vyvolá masivní toky peněz z EU do ČR. Unie do ČR formou grantů a dotací může poslat maximálně až 125 miliardy korun ročně. Zásadním předpokladem je však fungování státní správy a obnova kontrolních funkcí.

Čeští daňoví poplatníci se museli smířit s tím, že se v bankovním sektoru ztratily miliardy korun. Daňoví poplatníci Unie se však v žádném případě s takovou věcí nesmíří. Tok jejich peněz, tedy i financí v rámci EU, je pod daleko větším dohledem, než jsme u nás zvyklí.

V důsledku špatné kontroly a krachu bank museli čeští občané vydat z vlastní kapsy minimálně 90 miliard korun na stabilizaci bankovního sektoru, tedy přibližně tolik jako se za rok utratí za zdravotnictví.

V Evropské unii existuje přísnější kontrola finanačního trhu a pohybu peněz. Obecně řečeno, západní země se již dávno poučily z krizí vyvolaných spekulativním kapitálem, a chrání se před nimi.

Jak může západní styl dohledu překvapit

Soukromé společnosti, kótované na kapitálových trzích, se přímo zodpovídají investorům, majitelům akcií, ze své podnikatelské činnosti. Např. ve Spojených státech musejí podniky kótované na burze vydávat státnímu úřadu pro dozor nad kapitálovým trhem (Security and Exchange Commission) čtvrtletní až dvě stě stránkové zprávy o podnikatelské činnosti. Tyto zprávy jsou pak zveřejňovány úřadem pro dozor nad kapitálovým trhem pro kohokoliv zadarmo na Internetu.

Tak se například přišlo na nepravdivé tvrzení ředitele TV NOVA Železného, když tvrdil, že nevykupuje pro podnik CME, vlastníka TV Nova, který je registrován na Bermudských ostrovech, za více než pět miliónů dolarů podíly od původních českých majitelů. Stačilo si však otevřít Internet a podrobnosti této transakce si tam najít ve čtvrtletních podnikatelských zprávách firmy CME. Každý se mohl přesvědčit, že Železný smlouvu s CME podepsal, takže nemluvil pravdu. Železný si neuvědomil, že na Západě existuje mnohem důslednější veřejná kontrola, která je pro "našince" až mnohdy nemyslitelná.

I v Británii mají ředitelé firem, kótovaných na veřejné burze, plnou osobní odpovědnost za peníze akcionářů a investorů. Pokud s těmito investicemi naloží nelegálně nebo nezpodpovědně, hrozí jim trestní stíhání a vězení.

Sociální politika v zákonech

Předpokladem úspěšného rozvoje Evropy je sociální partnerství. A o to více v době, kdy světová ekonomika prochází tzv. globalizací, tedy kdy roste význam nadnárodních podniků, prudce se rozvíjejí informační technologie, jako například světová počítačová síť Internet, a kdy se ve výrobě stále více uplatňuje automatizace.

Základní sociální legislativa EU vychází z myšlenky zabezpečit občanům svobodu pohybu v rámci Unie - jako pracujícím za mzdu nebo jako podnikatelům. Tato idea vyústila do představy evropského občanství, s možností volného pobytu kdekoliv ve státech EU se stejnými právy jako místní obyvatelé.

Zákony EU například ukládají

Společné sociální zákony

Zákony EU zakotvují právo na zabezpečení v nemoci a mateřství, právo na zabezpečení v případě invalidity a právo na starobní důchody a důchody pro pozůstalé rodinné příslušníky, právo na zabezpečení v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Maastrichtská smlouva doplňuje, že člověk s občanstvím jiného členského státu, než je jeho momentální země usídlení, má právo na úřední styk s úřady ve svém jazyce (vedle pasivního a aktivního volebního práva).

V oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci se legislativa EU zabývá ochrannými pomůckami, manipulací s břemeny, prací s obrazovkami, karcinogenními látkami, biologickými faktory, prací na staveništích, dále stanovuje podmínky v činnostech, kde je člověk vystaven ozáření. Definuje ochranu těhotných žen.

Okruh činností, kterými se zabývají společné zákony EU, se nepřetržitě rozšiřuje. Regulují například hromadné propouštění zaměstnanců (míní se tím propouštění více než 10 zaměstnanců). Uplatňuje se zde právo na informace a konzultace se zástupci zaměstnanců a vyrozumění příslušných orgánů státní správy.

Dále zákony EU ukládají při změně vlastnictví podniku povinnost zachovat v platnosti dosavadní pracovní a platové podmínky do doby, než je uzavřena nová kolektivní smluva.

EU dokonce ověřuje možnost kolektivního vyjednávání a smluv i na úrovni Unie, tedy nejen na úrovni podniků a jednotlivých států.

Legislativa se mimo jiné snaží zabezpečit nárok na mzdu a příspěvky sociální zabezpečení v případě krachu podniku. Státy EU jsou povinny určit organizace, které se o výplatu mezd a dávek jménem státu postarají.

Zákony zaručují písemné informace zaměstnancům o jejich právech a povinnostech. Ustanovují maximální délku pracovní doby, její rozložení a minimální délku dovolených.

Výjimkou jsou zatím pracovníci dopravy (kromě silniční), lékaři na stážích v nemocnicích a pracovníci na rybářských lodích, podílejících se na výsledcích rybolovu. V současné době se projednává ochrana mládeže při práci, všeobecná práva na informace a konzultace ke všem činnostem podniku, které mohou ovlivnit zaměstnanost.

EU je hrdá na sociální stát a chce ho i po budoucích členech

Evropská unie je velmi hrdá na model tzv. sociálního státu, kdy je postaráno o základní potřeby všech občanů. Přestože se jeho základy dnes znatelně otřásají, věnuje se například mimořádná pozornost sociální ochraně pracovníků a tomu, jak stát podporuje veřejné zdraví.

V současnosti se i v EU ozývají hlasy, že by se míra solidarity, především v sociálním a zdravotním pojištění, měla omezit. Narůstá totiž počet důchodců a občanů závislých na nejrůznějších formách podpory, přičemž produktivních lidí ubývá. Věk populace se ovšem prodlužuje. To vše útočí na možnosti státních kas, takže se mnozí obávají, že EU bude muset ze "svého" sociální státu slevit a začít řadu vymožeností škrtat.

Přesto je úroveň techto oblastí velmi duležitá pro státy, které se ucházejí o členství v EU. Unii totiž například zajímá:

EU se dotazuje na programy ochrany veřejného zdraví

V oblasti veřejného zdraví požaduje EU zajištění norem obsahu nikotinu v cigaretách, omezení reklamy na ně, varování před kouřením, zákonná a jiná opatření pro boj s kouřením aj. Kouření souvisí s rakovinou. EU má po několik víceletých období program boje proti rakovině; klade se tedy otázka, jak se boj proti rakovině organizuje. Obdobné prioritní programy, u nichž se předpokládá zapojení budoucích členů, jsou existují pro AžDS a další nejhorší zhoubné choroby.

Unie chce popis reformy zdravotnictví

EU sleduje zabezpečení a soběstačnost krevních zásob, protože i to patří mezi oblasti, které se těší v EU zvláštní pozornosti (hlavními konsumenty jsou v tomto směru oběti dopravních nehod). Předpokládá se porovnání dat o zdraví v jednotlivých zemích s obdobnými přehledy, zpracovávanými pravidelně v EU. Dále EU požaduje popis zamýšlených reforem zdravotního systému v poměru k hrubému národnímu produktu, jak jsou částky členěny, jaké jsou současné očkovací systémy a koho pokrývají. Posléze se sleduje regulace prodeje alkoholických nápojů.

Ochrana zaměstnání

EU se uchazečů o členství ptá, kdo jsou v tomto případě představitelé zaměstnanců, jaká je jejich ochrana ještě po skončení funkčního období; postavení veřejných orgánů v těchto otázkách. Požaduje se soulad s konvencemi Mezinárodní organizace práce, pokud jde o postup při propouštění a jiné oblasti ochrany zaměstnanců. Závažné jsou skutečnosti, že pracovní smlouvy musejí platit i po změně majitele firmy, a to v souladu s právem EU. Posléze jde o systémy podpory zaměstnanosti, které musejí být v zásadě s EU jednotné.

Služby ve veřejném zájmu

(Bude ale velmi zajímavé, jak si tento "světově ojedinělý evropský sociální model" časem poradí s tržním tlakem mnoha jiných částí světa, které budou vyrábět podstatně levněji. JČ)

Trh nevyřeší vše

Na dopravě si lze dokmentovat přístup EU k veřejným službám. V hospodářsky vyspělých státech nemůže přes 41 % obyvatel využívat individuální dopravy, tedy automobilů. Důvodem jsou obvykle věkové a zdravotní indispozice. (A chudoba. JČ)

Přitom žádná veřejná hromadná doprava ponechaná pouze tržním silám nebude zajišťovat přepravu v oblastech, kde není možnost dosažení zisku. Účast veřejných zdrojů na úhradě některých služeb může spočívat v tom, že jsou provozovateli udělena zvláštní nebo výlučná práva na provozování těchto služeb tam, kde je velmi obtížné spolehnout se jen na tržní síly a jiný postup by vedl k plýtvání společenskými zdroji. Za služby vždy odpovídá veřejný orgán.

Služby ve veřejném zájmu v EU může provozovat přímo veřejný orgán, forma organizace však nesmí vylučovat uplatňování konkurence všude tam, kde to je možné.

Nejčastějším typem je soukromoprávní subjekt - akciová společnost, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem kontrolního balíku nebo všech akcií. Zpravidla je to veřejný orgán, právě pro to, že jde o dotovanou činnost.

Vlastnictví nemá také za normálních podmínek vliv na výkon managementu: tomu musí být při jeho práci jedno, kdo je vlastníkem. Pokud se podílí na činnosti firmy soukromý kapitál, pak musí mít zajištěn přiměřený výnos.

Činnosti ve veřejném zájmu, které jsou výnosné, se mohou převést do soukromých rukou, ovšem pouze, budou-li přísně kontrolovány. (V Británii dohlíží na všechny velké zprivatizované podniky státní úřady pro kontrolu jejich provozu. JČ)

Za obecné služby ve veřejném zájmu vždy v EU zodpovídá příslušný veřejný orgán, byť je provozuje soukromý subjekt. "Odstátnit" rovnou neznamená "vystavit trhu".

Evropa - kontinent občanských a sociálních práv

Jedním z podkladových materiálů pro mezivládní konferenci členských zemí EU, která skončila letos v červnu v Amsterdamu, byla zpráva "výboru moudrých" - skupiny expertů, která připravila dokument nazvaný "Pro Evropu občanských a sociálních práv". Doporučila v něm, aby byla integrována sociální politika do "normální" politiky EU a byl zahájen proces formulace moderního seznamu občanských a sociálních práv a povinností, zařazených do smluv o Společenství.

Doporučila formulovat koncepci služeb ve veřejném zájmu a do nich zařadit takové základní služby, které často podmiňují naplňování určitých sociálních práv; do nich patří i doprava.

K tak hlubokým zásahům do smluv o EU zatím nedošlo, protože z 15 měsíců mezivládní konference připadalo asi 14 měsíců na období, kdy Británii zastupovala konservativní vláda. Ta se tradičně stavěla proti rozšiřování sociálních ustanovení (Británie nepřijala v Maastrichtu ani ustanovení o základních sociálních právech pracujících v EU). Za současné labouristické vlády dosud nebylo možno všechny navrhované změny projednat. Přesto EU pracuje dále na potřebných legislativních úpravách.

Privatizace osobní dopravy vedla v Británii ke zhoršení této služby

Značně rozšířený názor, že podnik, který vlastní stát, je právě z tohoto důvodu horší, či špatně vedený a nefektivní - a že právě proto musí být zprivatizovat - aby se o něho "soukromník" staral lépe, již v zemích v EU několikrát selhal. Například v dopravě, významné veřejné službě. V Británii způsobila privatizace autobusových společností a částí železnice zhoršení jejich kvality a zdražení.

(Toto není zcela přesné. Zavedení konkurence do veřejné dopravy do určité míry v Británii způsobilo zmatek, nedošlo však ke zdražování na hlavních tazích. Například mezi Skotskem a Londýnem nyní provozuje několik autobusových firem linky za velmi levné ceny, 20 liber zpáteční jízdenka, letět z Glasgowa do Londýna (600 km) se dá nyní za určitých podmínek za pouhých 29 liber (1595 Kč). Určité potíže existují zejména s koordinací nově zprivatizované železniční dopravy, některé železniční linky se nezlepšily, na jiných došlo k výraznému zlepšení kvality provozu. JČ)

Existují dvě možnosti vlastnictví:

A) společnost s výhradní nebo dominantní účastí kapitálu ve "veřejných rukou", tj. v rukou státu, (případně ve správě jeho regionálních orgánů) a samosprávních celků). To je nejobvyklejší forma uplatňovaná v Unii u služeb ve veřejném zájmu.

B) transformace státních organizací v hospodářská střediska, se strukturou blížící se soukromé společnosti, kde později dojde k převodu do soukromých rukou. Jde o britskou formu, která se například na železnici podle názoru snad všech evropských odborníků hodnotí jako nezdar. (Viz výše, nezdar to asi není, i když bylo velmi složité privatizovat prodělečné britské železnice tak, že licence byly uděleny těm firmám, které dokázaly linku provozovat s nejmenší možnou státní dotací. JČ)

Idea prosazovaná paní Thatcherovou, že je nutno podrobit veřejné služby pokud možno disciplině trhu, vyústil ve všeobecný pocit, že veřejný sektor nemůže mít již z povahy státního vlastnictví dobrý management.

Ještě před tím došlo k odstátnění celostátní britské autobusové společnosti privatizací jejích regionálních celků. Snížily se sice náklady a dotace, ale na druhou stranu se koncentrovaly provozovatelé pouze na na linky s větším počtem zákazníků. Tím došlo ke konkurenci více provozovatelů na jednom spoji, což vedlo ke snížení tržeb a následně zdražení jízdného.

Celkově došlo, podle objektivního pohledu Evropské komise, po privatizaci britské autobusové dopravy k zhoršení a zdražení této služby!

Doprava a "soukromník" v EU

Přístup na trh dopravních služeb je v EU regulován a vyžaduje od soukromých subjektů splnění náročných podmínek. Unie se snaží svojí legislativou závaznou pro všechny členy, udržovat dopravu tak, aby fungovala bez ohledu na to, zda se některý typ dopravy vyplatí či nikoliv.

EU stanovuje kvalitativní požadavky: provozovatel dopravy v EU, přesahující zprvu rámec členského státu, musel vlastně od samého začátku Evropského společenství plnit podmínky na přiměřené finanční postavení, odbornou kvalifikaci a dobrou pověst občana a podnikatele. S jednotným trhem, svobodou usazování k výdělečné činnosti či poskytování služeb v jiném než domovském státě, se tyto požadavky rozšiřovaly na stále více provozovatelů.

Páteř železnice zůstává státní

I privatizace ve formě převedení státních podniků na akciové společnosti - bez ohledu na to kdo vlastní akcie, vyžaduje například pojištění takto "soukromých" železnic. Privatizace železnic nelze ovšem dost dobře provést v rámci celé sítě, aniž by se předtím nerozdělila na určité segmenty, pro které by se nalezl kupec. Proto se většinou zachovává v jednom celku a zatím ve státním vlastnictví páteřní síť. (V Británii nikoliv, tam byly železnice zprivatizovány. JČ)

V čem je česká dopravní legislativa v souladu se zákony Unie:

V čem je česká legislativa v naprostém rozporu s EU:

V EU jsou velmi přísné požadavky na rozdíl od ČR. Dosavadní argumenty vládních představitelů ČR jsou, že do doby než budeme přijati do Unie, musí být povolen co největší počet živností, aby vznikla co největší konkurence.

Jenomže tím se dostáváme do rozporu se smlouvou o EU, která v dopravě nepřipouští zhoubné soutěže. Například podnikatel, který nemá vlastních nebo úvěrovaných 110 tisíc korun na vozidlo, jež stojí od 2,5 miliónu korun výše, není podle Evropské unie skutečným podnikatelem. Této skutečnosti jsou si vědomi i organizace silničních podnikatelů v ČR.

Ochrana spotřebitele a pravidla konkurence

V EU jsou proto v popředí pozornosti obecné služby ve veřejném zájmu. Státy Unie musejí zaručit, že k těmto službám má přístup každý občan. Naplňují se tak občanská a sociální práva.

To znamená, že musí být zajištěna všeobecná cenová dostupnost, fyzická dosažitelnost vzhledem k věku a nemoci a bez ohledu na místo, kde se služby požadují. Mezi tyto služby patří: zdravotní a sociální, doprava, spoje, rozhlas, televize.

Předpokládá se důrazná ochrana občanů před nepoctivými obchodníky, finančníky; ochrana pensijních fondů proti nadměrným risikům vyplývajícím z investic.

EU klade velký důraz na ochranu spotřebitele. Na tom závisí jednotný trh. Předpokládá se rozvoj lepší informovanosti spotřebitelů, jejich sdružování na mezinárodní úrovni. Zájmy spotřebitele hrají duležitou roli při vytváření pravidel konkurence. Trh Evropské unie je svázán mnohými podmínkami. Ty mají chránit zájmy jednotného trhu a občana.

Pravidla konkurence v EU

Takové zneužívání může spočívat například v  omezování výroby, odbytu nebo technického rozvoje ke škodě spotřebitelů. Komise EU dále zasahuje, když podnik váže uzavření smlouvy na podmínku, že druhá strana přijme další dodávky, které ale s předmětem smlouvy nemají žádnou souvislost.

Mezi omezení konkurence patří:

Z těchto omezení existují výjimky, kdy není narušen podle EU obchod mezi členskými státy. Posuzuje se, co z toho má spotřebitel. Například dohody o výlučné distribuci mohou vést ke zlepšení distribuce. Podnik nepotřebuje udržovat obchodní spojení s velkým počtem dealerů. Při jednání jen s jedním dodavatelem je schopen překonat snadněji potíže. Ty plynou z jazykových, právních a dalších rozdílů. Výhody se neprojeví, je-li dohoda o výlučné distribuci uzavřena mezi konkurenty.

Distribuce má pro ekonomiku velký význam

Distribuce zaměstnává v Unii přes 20 miliónů lidí. Celé odvětví představuje 4,5 milionů podniků (téměř 30 procent z celkového počtu). Celý sektor zahrnuje distributory, zabývající se jedním produktem, nebo supermarkety až s 30 000 položkami zboží. Stále zde zanikají a vznikají nové firmy. Velmi málo výrobců si provádí distribuci k zákazníkům samo. V některých odvětvích, jako například v autmobilkách, se dosáhlo velkých úspor metodou Just-in-Time (Právě v čas). (Zásoby a materiál se dodávají až na poslední chvíli. Zkrátil se zásobovací řetězec, nejsou potřeba velké skladovací prostory. Vyžaduje to dokonalou spolupráci. Například Fiat dostává díly od svých subdodavatelů v den, kdy je také do aut zamontuje - prakticky na zavolání).

V některých sektorech, jako farmacie, má evropský velkoobchod silnou pozici. V maloobchodu se však projevuje ve srovnání s USA. nízká výkonnost.

Doc. Ing. Antonín Peltrám CSc.

Jindřich Ginter, redaktor deníku Slovo