Britské listy

Stroehleinův úvodník Britských listů mně připomněl cosi ze "sociálního románu" Johna Steinbecka Hrozny hněvu. Rodina Joadových přijede v rozpadajícím se trucku do zaslíbené Kalifornie a tam je skutečně všechno to, co si vysnili: stromy prohýbající se pod subtropickým ovocem, krásné pláže, přepychové čtvrti místních boháčů. Jenže nic z toho není zadarmo a protože je právě hospodářská krize, Joadovi záhy zjistí, že pro nekvalifikované farmáře z Oklahomy je skoro nemožné najít jinou než bídně placenou, nádenickou práci.

Stroehleinova servírka je prototypem zárodečného rebela, ideální surovinou, s níž tak rádi pracují všichni levicoví reformátoři: je přesvědčena, že někdo někde odsává peníze, které se pak nedostávají jí, a kdyby se podařilo žabáky z pramenů vystrnadit, bylo by všem (kromě žabáků) na světě líp. Je příliš mladá, aby si pamatovala, jak poslední vybíjení žabáků v českých zemích dopadlo, a příliš naivní, než aby dokázala anticipovat výsledek masakru příštího.

Můžeme tedy Stroehleinovy teze šmahem smést ze stolu jako narůžovělý, nekonsekventní a alternativu nenabízející blábol? Nejsem si jist. Podívejme se, co napsal ve své Krizi důvěry na stejné téma velký guru bezpřívlastečné pravice Miroslav Macek:

Často vyčítanou chybou bylo údajné vytvoření přesvědčení, že transformace končí či skončila, neboť tato iluze měla potvrzovat pro mnoho lidí obtížně přijatelnou definitivu výsledku přerozdělování majetku, přičemž o legálnosti a spravedlnosti tohoto procesu vznikaly s rostoucí délkou privatizace větší a větší pochybnosti.

To, že pro mnoho občanů je a bude obtížné přijmout výsledky přerozdělení majetku, je však nezměnitelný fakt a mělo se s ním předem počítat. Sebedokonalejší způsob masivní privatizace by si totiž nikdy neporadil s lidskou závistí, u nás navíc dlouho pěstovanou.

To je ovšem půvabné tvrzení: Existence Kožených a Junků se předkládá jako nezbytný vedlejší produkt transformace a je na míře "pravicové uvědomělosti" každého z nás, jak se s tím dokážeme vyrovnat. Kritizuješ harvardskou peněžní linku Praha-Bahamy? Jsi komunismem odchovaný (Macek říká: vypěstovaný) závistivec a budeš mít velké potíže integrovat se do naší nové kapitalistické společnosti. Postaru se žít nedá! Brrr... ještě že už zrušili VUML!

Krátký exkurs do myšlení samozvaného vůdce české pravice dovoluje zasadit Stroehleinovo vidění do přiměřené perspektivy. Klíčem je vždy, za všech okolností rozlišovat podvod od nespravedlnosti; požadujme po státu, ať nepřipustí první, ale nedávejme mu volnou ruku, aby se pokusil narovnat druhé.

(Je politováníhodné, že některým čtenářům zřejmě připomíná Stroehleinova argumentace komunistické řeči o "rovnosti" z minulého režimu. Pokud tomu rozumím, jemu o to nejde. Spíše opakuje pořád na Západě dosti známý fakt, (opakuju to taky pořád), že demokracie je - nebo se alespoň snaží být - založena na souhlasu občanů s režimem a na jejich vstřícném postoji vůči režimu. Jinými slovy, zdá se mi, že demokratické vlády se skutečně většinou snaží vytvořit takové poměry, aby neexistovala do očí bijící nespravedlnost, která plodí extrémismus a politický systém destabilizuje. Je to pořád ona otázka konsensu. Jistě, že moudré demokratické vlády vědí, že se jim všechnu nespravedlnost odstranit nemůže podařit a nejdou tak daleko, aby vytvářely neživotné všeobsáhlé autoritářské utopie. JČ)