úterý 21. srpna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Pánům Marjanovičovi a Šídlovi z Respektu: Velká Británie: Jak ukončit azylové šílenství (Observer) Je univerzitní studium jen soukromou věcí každého studenta? Jak Česká republika nepřežije v globální ekonomice, založené na znalostech Hacking: Počítačová kriminalita anebo motor pokroku? Demokracie obyčejných lidí: Deset let po komunistickém puči v Rusku: Jak mocným nástrojem se po celém světě stala svobodná řeč! Ještě k pěti milionům „nováckých debilů“ Kašlu na lidi, kteří si dobrovolně volí nekvalitu (Jan Paul) Na obranu Jany Dědečkové: Fabiano Golgo má jednostranné pojetí svobody slova (Jindřich Dvořák) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jan Paul

Potíž je, že zde nefungují tzv.seriozní média pro ten „zbytek“, pro ty, které Jan Čulík zmiňuje jako omezené, normální, nevzdělané publikum. Nakonec ta média, od kterých je serióznost očekávána, používají podobné praktiky jako ta bulvární. Chtějí čtenáře, chtějí ty kteří si to koupí, chtějí vydělávat stejně tak, jako Železný. Zde a k nim bych byl mnohem kritičtější a na ně by mělo především platit to, o čem píše Jan Čulík, když uvádí příklady z Británie. Nova se nijak netají svojí profilací a také se nijak nebrání nařčení, že je bulvární. Mnohem závažnější je, že jiná média ohánějící se seriózností, veřejnoprávností a já nevím čím ještě vším, nakonec taková nejsou.

Jistě, když vidím bývalého člena Semaforu Miloslava Šimka, jak ejakuluje v přítomnosti Jaromíra Jágra v pořadu o hokejce, nebo jak se to show jmenovalo a nebo když jsem jen náhodou viděl kus nesmírně stupidního Peříčka, zakoušel jsem opravdové pocity nevolnosti. Přesto musím bohužel souhlasit s Vladimírem Železným, který poněkud zjednodušeně tvrdí, že každý intelektuál se snaží vymezit vůči jeho televizní stanici. Jedno české přísloví ale říká: každému, co jeho jest. Předpokládám, že intelektuálně založený člověk si raději bude číst, než koukat na TV Nova a nebo vůbec na jakoukoliv televizi. Přesto si ale nemyslím, že těch 5 milionů diváků co sledují Novu, jsou nutně omezení a nevzdělaní debilové, které Železný zneužil pro nákup své sbírky, jak to vyplývá z Peňásova sloupku a nakonec i z Čulíkovy poznámky. Zkažený salám obvykle zákazník dobrovolně odmítne a prodá-li ho obchodník jako čerstvý, je pochopitelně lump. Jenomže „salám“ diváků Novy jakkoliv je podle mínění mravokárců „zkažený“, je jako takový přijímán a to je přece jen jiná věc.

Jestliže bylo poskytnuto volební právo i lidem nevzdělaným (což mohlo být opravdu za jistých okolností nebezpečné), nemůže jim být z žádných důvodů, ani z těch morálních, vzato právo volby televize, na kterou se chtějí dívat. Znovu opakuji, seriozní média zde neplní svoji funkci a to je mnohem větší problém než ten, že bulvární média „plní svoji funkci“ bezezbytku. Není třeba -obrazně řečeno - nárokovat Novu tím, čím není a „nemá být“, je třeba nárokovat ty televize, aby byly tím, čím ony mají být. „Vrhnout se hlava nehlava po největší vulgaritě a po největším nevkusu, jen proto, že to lidi budou hltat a dá se na tom vydělat, se považuje v normálním světě stále za neseriózní“, píše Jan Čulík a dodává: „hodit pět milionů lidí přes palubu s tím, že jsou to jen "debilové", kteří si nezaslouží nic víc než Peříčko a Počasíčko, a klidně je možné na těchto pitomcích vydělávat a pak z toho koupit dobré obrazy - je, zdá se, z tohoto archaického britského kulturního pohledu- značně sprosté.“

Já ale argumentuji, že mnohem více neseriozní jsou skryté PR články, bulvár, manipulace a neobjektivita tam, kde být nemá, a znovu tvrdím, že není možné vyvázat televizní diváky z vlastní „odpovědnosti“ za vlastní svobodné rozhodnutí, díky jemuž se dívají, na co chtějí, a na to, co je jim nabízeno. To byl důvod, proč jsem také reagoval na sloupek Jiřího Peňáse a proč reaguji i nyní, když mám pocit, že mi nebylo rozuměno.

Je totiž možné spekulovat o jakékoliv míře sprostoty čehokoliv, sprostší je však ten, který prokazatelné sprostoty užívá tím, že ji konzumuje. A nebo se neříká, že přihlížeti zlu, jest ještě větším zlem? Záměrně to vyhrocuji a jsem proto k těm, co Novu konzumují mnohem náročnější ( pokud vůbec lze k nim být v tomto smyslu nějak náročný) než k těm, co ji provozují. A tvrdím, jestliže její diváci jsou opravdu všechno nevzdělaní pitomci, kteří sami sebe nechají sledováním této stanice „házet přes palubu“, pak si nic jiného skutečně nezaslouží. V tom případě má za jejich peníze - čistě hypoteticky, každá kvalitní umělecká sbírka mnohem větší hodnotu, než mají oni sami.

Že přeháním? Z hlediska toho, jak to vymezuje Jiří Peňás a nakonec potvrzuje Jan Čulík,určitě ano. Protože co je nakonec větší kulturní čin? Vytvoření kvalitní umělecké sbírky za peníze „pitomců“, kteří si stejně nic jiného „nezaslouží“ pro ty, kteří „pitomci“ nejsou, anebo je větší „kulturní čin“ vlastní konzumace televize Nova, právě těmito „pitomci“?

Z hlediska nároků na morálně čistý svět (nijak nechci tuto ideu zlehčit, či se jí vysmát), snad může fungovat intelektuální požadavek jakési etické autocenzury (budu raději velkouzenářem než šéfem Novy), ale v podmínkách současného globálního světa bohužel platí, že co není zakázáno, je dovoleno. Já se s tímto pojetím neztotožňuji, nicméně to vyjadřuje stávající systém, který se nikomu měnit nechce. V něm očekávat od kohokoliv, že předem proseje svůj podnikatelský záměr sítem morálních i etických priorit, je bláhové.

Naznačený problém proto není o menší či větší míře etiky a nakonec i odpovědnosti Vladimíra Železného, nebo o menších či větších „pitomcích“ či „debilech“, kteří se mu na to dívají. Je to o rodinné a školní výchově a jejích alternativních možnostech, o problému malé nabídky kvalitních a smysluplných pořadů a o jasně stanovených a vymezených pravidlech, jejichž dodržování musí společnost svými zákony vynucovat. Jsou-li v jejich rámci Esmeraldy, Peříčka a jiné stupidity prokazatelně závadné lidské populaci, měly by se zakázat. Když už jde o to, pro mne je třeba reklama na „veřejnoprávní“ ČT mnohem více nepřijatelná, než ono Peříčko na stanici Nova. Reklama totiž zcela jasně zneužívá řadu věcí a nepochybně i ty nevzdělané a nekulturní „pitomce“, kteří se na ní dívají. O tom, jak se některými pořady Česká televize přibližuje Nově, radši nemá cenu mluvit.Vypínám to, jdu ven, alternuji.

Poznámka JČ: Reakce Jana Paula je ovlivněna jeho domácí českou zkušeností, viz věta jako: "V něm očekávat od kohokoliv, že předem proseje svůj podnikatelský záměr sítem morálních i etických priorit, je bláhové" možná platí v České republice, nikoliv však všude jinde na světě - ano, zdá se mi, že takovýchto "bláhovců" existuje pořád ještě značné množství. (Šéf firmy Matsushita, který záměrně prosazuje v podnikání etickou politiku; Francis Fukuyama v knize Trust dokazuje, že firmy, které podnikají eticky, jsou hospodářsky úspěšnější...) Jsou země, v nichž jsou tyto principy pevnější než jinde: například třeba v Itálii zrovna moc pevné nejsou. Je na České republice (anebo to na ní moc není, třeba se ČR vyvíjí spontánním samospádem) zda se ve svém vývoji bude přibližovat spíše balkánským a rozvojovým zemím, pro něž zřetelněji platí situace, jakou líčí pan Paul, než zemím kulturnějším. Jiří Šoler mi napsal, že "šířit propagandu prostřednictvím zábavy, to byl Goebbelsův princip". Ano, ale když dva dělají totéž, není to totéž. Dodnes je heslem rozhlasové a televizní společnosti BBC "educate, inform and entertain" - "vzdělávat, informovat a bavit". Jde totiž o to, vykoumat, jak to udělat, aby byl pořad zábavný a přístupný a přitom inteligentní. (Zajímavé je, že v šedesátých letech se, zdá se, české kutuře tato symbióza mezi vysokým a nízkým velmi dobře dařila - viz Hrabal, Škvorecký, nejznámější tehdejší české filmy. Bylo to dáno jen politickou situací?) Trvám na tom, že hodit přes palubu lidi, kteří se dívají na Novu, protože je nikdo nikdy neinformoval o ničem kvalitnějším a zajímavějším, a nepokusil se jim to zprostředkovat nefouňovskou, přístupnou formou, je selháním intelektuálské obce. Jak napsal barokní anglický básník John Donne: "Smrt každého člověka mě umenší, protože žádný člověk není ostrov. Proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Tobě zvoní." - "Lidi jsou za sebe navzájem odpovědni." (J.B. Priestley, An Inspector Calls.)

PS. Ještě pořád zůstává ta nezpodpovězená otázka: vzhledem k tomu, že Železný dluží CME miliardu korun, neměla by tato obrazárna propadnout soudu?