Český rasismus vůči Romům v okurkové sezóně 2001
1. Jak pláče zdravý rozum
"Česká společnost je (var. + latentně) rasistická", "Češi jsou rasisti" a podobné věty čteme na internetu, v novinách, slyšíme z televizí. A jen málokdo se zamyslí nad tím, že ty věty logicky špatně. Proč špatně? To je jednoduché: jsou zobecněním, kolektivním obviněním na základě příslušnosti k národu, národnosti. Věta "Cikáni kradou." a věta "Češi jsou rasisti." jsou dvě strany jedné mince plující spolu na jedné lodi. Jenže ta první je politicky nekorektní a ta druhá je právě v módě.
V dnešní době je také kouzelné pozorovat matení pojmů. Zatímco věda objevuje velice zajímavé odlišnosti práce ženského a mužského mozku, v intelektuálských "korektspíčích" je žena stejná jako muž. Kdysi se bojovalo za rovnost, dnes se prosazuje stejnost. A protože společnost západního typu je bohatá a podstatné je být viděn -a je jedno, jestli bojuji za to či ono, vynalezl jsem nový lék nebo jsem strávil týden v krychli z ledu-, není o bojovníky za stejnost nouze.
Podle lidských práv si mohu národnost zvolit. A to ze seznamu národností libovolně. Můj kamarád - otec Němec, matka Češka - byl do páté třídy Němec a teď je Čech. To je celkem logické, češtinu považuje za svůj jazyk, žije a pracuje v ČR. Ovšem v dnešním pojetí mu - a také komukoli z nás - nebrání být třeba Maďar, případně mít na každý měsíc v zásobě zvolenou jinou národnost. Jenže…podle mého selského rozumu jsem Čech i kdybych napsal Estonec. Co tím chci říci? Pojetí národností podle současné legislativy neodpovídá přirozenoprávnímu pojetí tohoto pojmu. Navíc - například ve statistikách o spáchaných trestných činech - se nesmí (a to ani takto benevolentně definovaná) národnost uvádět. A pak řešte nějaké problémy.
Řešit otázku jakékoli národnostní menšiny takto volně definovatelné je ovšem opravdu těžké.
Na vysoké škole mi jeden profesor vštípil zásadu: "Správná definice problému je to nejtěžší na jeho řešení". Bez analýzy, ve které žena bude ženou, Rom Romem a Čech Čechem, bez analýzy "padni komu padni", bez analýzy, která zjistí pokud možno objektivní stav věcí a nebude udělaná jen proto, abych obhájil svůj názor, se nepohneme dál.
2. Problém národnostní, kulturní a sociální
Pod nálepku "rasismus" se schovává mnoho věcí; je to jednoduché, srozumitelné, mediálně přitažlivé a většinou nesprávné. Myslím si, že soužití Čechů a Romů je převážně problém kulturní a sociální a nikoli problém národnostní; národnostní a rasový z něj činí novináři (lépe se to prodává) a politici (stejný důvod). Pokud by mi vadila rasa, tak proč rád zajdu na pivo s kamarádem Cikánem (on se označuje za Cikána, nikoli za Roma, tak snad mohu jeho volbu respektovat) a před hloučkem Romů v podchodu na nádraží v Lysé prchám? Intelektuál řekne, že jsem rasista, já si myslím, že proto, že z nich cítím alkohol, vidím, jak se po mně dívají, jakým tónem hovoří a o čem se baví. Úplně stejně se vyhýbám "bílým" bezdomovcům před Wilsonovým nádražím v Praze.
Kořeny problematického soužití jsou mnohem hlubší a mnohem starší, než si myslíme a také starší, než pojem národa vůbec.
Jde totiž o rozpor mezi sběrači a lovci, pastevci a usedlými zemědělci. Rozpor v podstatě tak starý jako systematické obdělávání půdy samo.
Model kočovného života podle mě civilizačně "prohrál"; pátá generace Čingischánových potomků již byli zemědělci a budovatelé měst…myslím však, že protože ekonomicky a vojensky "prohrál" a nebyl integrován, bude se vracet.
To, co většině nás takzvaných rasistů vadí, je právě aplikace principů sběračského způsobu života. Pokusím se to ilustrovat na autentické příhodě mého kamaráda, shodou okolností onoho bývalého Němce.
"Jel jsem stopem a vzala mě škodovka se třema Cikánama. Po chvíli mi povídají, že my bílí jsme hloupí, že pracujeme, když stačí čórkovat. A já jim povídám, že ty věci ale někdo musel vyrobit předtím, než je jiný čórne. Oni se zarazili a povídají, že je to předtím nenapadlo. Byli na mě milí a zbytek cesty mnou bílým už tolik nepohrdali."
Je to jedna jednotlivá příhoda, ale ilustruje to, co myslím problémem sběračů a zemědělců. V přírodě je morálně naprosto v pořádku utrhnout si banán, který roste divoce na území, které nikomu nepatří. Jenže tímto způsobem lze v ČR nejvýše sbírat houby a lesní plody s výjimkou jmelí. Přírodu ovšem nahrazuje společnost a stát, sbírají se byty, výhody, sociální dávky. Způsobu života odpovídá systém hodnot.
Zmíněný přístup ke světu je nepopiratelně s příslušností k rómské národnosti toliko korelován, znám podobně uvažující a žijící Čechy. Pokud ovšem tuto korelovanost popírám, jsem na jiné straně, neřeším a nechci řešit problém reálný, ale svůj humanistickointelektuálsky vykonstruovaný.
3. Hodnotový systém je důležitější než systém právní
Představme si řidiče jedoucího v obci 56 km/h a třicetiletého nezaměstnaného mladíka, který jen pije pivo, sedí v putyce a jeho stará matka po nocích šije a vydělává na synovo pití. Jistě, je to kýčovitý obrázek, ale poslouží: první případ je přestupkem proti právnímu řádu a druhý není. Aspoň já mám ale morální pocit opačný. Právní řád může doregulovat a mírně upravit chování hodnotově a morálně zakotvené fungující společnosti. Vezmu-li si svůj běžný pracovní den a zvážím, proč jsem to činil a ono nečinil, jen malé procento motivací pochází z právního řádu, případně pracovní smlouvy. Sekretářce nepomůžete s počítačem proto, že by to mohlo spadat pod "ostatní práce" ve vaší smlouvě, ale protože "se to dělá", je to obyčejná slušnost.
V obchodě především nekradu, protože mám vštípeno, že krást v obchodě se nemá. Až na druhém místě je, že krást se nesmí. Když mi v bance vyplatila slečna omylem 40 000,-, ač jsem jí podepsal 4000,- uvažoval jsem asi sekundu stylem "ta holka by to musela dát ze svýho". Od té doby jí nemusím ukazovat občanku… Za tu vteřinu jsem taky zvážil, že vezmu-li si ty peníze, nic mi nedokážou a jsem z obliga se ziskem 36 000,- za tu myšlenku se dodnes stydím i za to zaváhání.
Tím chci ukázat, že pro fungování demokratické komunity jsou nepsaná pravidla důležitější, než psaná. Vyrůstá-li dítě v prostředí, kde za nevěstu, která "umí čórovat", dostane rodina 40 000,- a za nevěstu, která neumí, podstatně méně, pak budu-li dopaden při krádeži, budu mít pocit, že bylo nedokonalé provedení, že je špatné být chycen a nikoli krást. O pracovních, hygienických atd. návycích to platí obdobně.
3. Kudy z toho ven?
Nejprve je třeba se smířit s tím, že nemáme konkrétní viníky. Věta "Mohou za to Romové" je nesmyslná stejně jako "Mohou za to bílí." a kupodivu je stejně nesmyslné, že "za to můžeme společně". Historicky došlo ke koexistenci dvou kultur a jim odpovídajících způsobů života. Lze se identifikovat s jedním nebo druhým a ač je to pro "zemědělce" nepochopitelné, ani jeden způsob není nějak objektivně lepší nebo horší.
Pokusí-li se někdo seriózně ukončit, jak psali v MF Dnes "studenou válku mezi Romy a zbytkem společnosti", musí se připravit na to, že bude napadán oběma skupinami. Navíc není možné nějaké "řešení pro Romy"; řešení musí být univerzálně řešením otázky "sběračů" a "zemědělců" a to nezávisle na rase či národnosti. Na druhou stranu nelze zapírat, že v současnosti je mezi Romy větší procento "sběračů" než mezi zbytkem obyvatelstva ČR.
Možnosti jsou v zásadě dvě: integrace "sběračů" a nalezení společenského konsensu "jak žít vedle sebe". Protože nežijeme v totalitním státě, jde ve skutečnosti o jediné řešení spočívající v kombinaci obého.
Co se týče skupiny, která se integrovat nehodlá, je třeba zvolit její financování způsobem akceptovatelným pro obě komunity. Pokud bude například městem dotované sociální bydlení, musí mi radnice vysvětlit, že jde o akci prospěšnou pro obě strany, že i moje životní úroveň stoupne, nebudou-li rodiny bez domova pod mostem, že je to i pro mě bezpečnější, estetičtější, hygieničtější atd. Případné státem dotované kočování musí být chápáno obdobně. Čím bude společnost bohatší, tím méně řevnivosti kvůli přerozdělování vznikne. Upozorňuji, že nejde jen o Romy, ale do budoucna asi i o široké spektrum lidí od přistěhovalců po hledače alternativního životního stylu.
Integraci je třeba motivovat. Vzhledem k tomu, že základní hodnoty přijímáme v dětství, je integrace dospělých bohužel nemyslitelná. Vhodnou metodou cukru a biče lze začít u dětí. Pozitivní diskriminace je možná jen pokud se společnosti opět vyplatí. Občanu, který platí daně, musí být jasné, že investuji-li do vzdělání a výchovy dětí ze skupiny "sběračů", ušetří to prostředky státu a tedy i z jeho daní. Opět jde o konsensus, jeden musí chtít investovat do vzdělání druhého a druhý musí vzdělání chtít. Oběma musí být jasné, že vydělají.
4. Je světlo na konci tunelu?
Společnost nemá zatím ani představu cílového stavu. Přitom svoboda, rozvoj technologií, blahobytu, globalizace kultury, individualizace názorů na svět a život povede nutně k soužití skupin z dnešního pohledu nekompatibilních. Doufám, že nedojde k růstu extremizmu; světy, kde nutíme lidi přijmout náš hodnotový systém, jsou obludné. Přitom my nějak spolu a vedle sebe žít snad chceme, ne? Oním "my" myslím lidi různé a zároveň si rovné. Podle mě spočívá krása světa a života v různorodosti; odstraníme-li manažery nadnárodních společností nebo žebravé mnichy, svět se zhorší.
Je tedy světlo na konci tunelu? Myslím, že teď a tady ne. Není motivace a o nápravu věcí v podstatě nikomu nejde. Intelektuálové křičí, že jsou Češi rasisti, podle mého spíše proto, aby všem bylo jasné, že oni sami jsou lepší. Profesionální Rómové žijí z toho, že neutěšený stav existuje. Ostatní státy mají problémy se "sběrači" obdobné, jelikož je ovšem jejich národnostní spektrum širší a ony státy bohatší, asi to zvládají lépe; jiné jsou mocnější než ČR a ergo lepší "by definition".
Mám tedy jeden návrh: zkusme se každý sám zamyslet, jak si nejlepší variantu soužití představujeme.
Poznámka JČ: Nemyslím si, že přemýšliví lidé šmahem odsuzují všechny Čechy jako rasisty (i když, jak jsem už psal, jeden dospělý účastník letního tábora pro děti mi na Moravě před deseti dny vyčinil, že mé názory jsou pseudohumanismus a že "normálním způsobem" aplikuje kolektivní vinu vůči Romům na základě barvy jejich kůže právem 99 procent českého národa - nevím, jak na ten "výpočet" přišel). Obdobně jsem nikdy neslyšel, že by někdo prosazoval představu, že jsou ženy stejné jako muži - spíše jde o prosazování rovnosti příležitostí. Obecně se na Západě píše hodně o tom, že jsou ženy v důsledku jiného způsobu uvažování (intuitivnějšího a více založeného na rychlém vnímání podrobností) často daleko schopnější než muži - a to např. při řízení automobilu nebo při rozhodování ve vrcholném managementu. Mnohdy nyní na Západě také ženy v důsledku těchto odlišných vlastností mívají vyšší plat než muži. - Mezi mnoha Čechy a mnoha Romy zuří, bohužel, v současnosti etnická válka - proto by velmi prospělo, kdyby obě znesvářené strany využily v této válce prostředníky - s tou iniciativou by měla jako zralejší a moudřejší začít bělošská česká strana. Je totiž důležité osvobodit se od subjektivního "českého" pohledu na Romy i od subjektivního "romského" pohledu na Čechy a zauvažovat o neutrálním, tolerantním stanovisku.
Do "romského problému" v ČR sublimoval problém sociálně deprivovaných, chudých lidí, který existuje všude na světě, jen není většinou definován rasově. Najdu vám v Británii množství lidí, kteří se chovají úplně stejně jako někteří asociální čeští Romové, ale s barvou kůže to nemá nic společného. Proč neřešit tyto problémy jako problémy sociální a kulturní, nikoliv jako problémy etnické.
Proč jde pan Kyncl bez obav na pivo se známým Romem, ale neznámých se bojí? Protože mu individuální zkušenost umožňuje, aby s tím známým Romem jednal jako se sobě rovným člověkem - tato individualizace však nefunguje, když Romy nezná, a tak vůči nim extrapoluje své podezření na základě kolektivní viny.
Byla zkušenost s třemi cikány v automobilu, kteří se živí krádežemi, skutečně aplikovatelná na všechny cikány? Ruku na srdce: není to trochu nespravedlivé? Vůbec ty lidi v tom autě označovat etnicky?
K úspěšné integraci dospělých Romů došlo, zdá se, v mnoha případech po jejich emigraci do Kanady či Velké Británie - zřejmě právě proto, že od nich lidi automaticky předem neočekávali, že se budou chovat jako dobytek, ale dali jim lidskou šanci. V ČR jsou Romové pod tlakem většinové české společnosti, který si málokterý bělošský občan může představit. Jedním z mála způsobů, jak tomu tlaku čelit, je většinovou společností a její civilizací pohrdat a dělat si svoje, považovat ji za nepřátelskou a škodit jí. To je ovšem začarovaný kruh.
