Jak česká vláda nepomáhá českým studentům v zahraničí
Proč se mám pořád omlouvat, že jsem se narodil jako Čech?
Proč neexistuje pro české studenty v zahraničí ani systém půjček?
Vazeny pane sefredaktore, rad bych, kdyby Vas list mohl venovat pozornost faktu, ze studium v zahranici pro ceske studenty je stale jeste luxus. Posilam Vam dopis, ktery jsem zaslal Uradu Vlady a Presidenta CR, Parlamentu a Senatu.
S uctou Vas Zdenek Jerabek.
Vazena pani, pane
Stale se snazim ziskat dostatecne financni prostredky pro sve studium zde ve Velke Britanii.
Z posledniho patrani vychazi jedine. Nikoho v CR nezajima, ze studuji a ze
studovat chci.
To mi prijde velmi zvlastni, protoze jakozto cesky obcan automaticky
predpokladam, ze ceske vlade zalezi na kvalitnim vzdelani jejich obcanu.
Rozumejte, nejde jen o me, ale o stovky dalsich mladych lidi, kteri jsou v
me situaci.
Jestlize chceme jako zeme se nekam dostat, tak vzdelani musi byt nasi
prioritou, at to stoji co to stoji.
Ja sam za sebe jsem udelal vse, co je v mych moznostech.
Tedy, naucil se anglicky, dostal se na universitu a zaplatil sest tisíc liber (330 000 Kč), coz je pulka skolneho na tri roky studia.
Proto Vas zadam o zprostredkovani takoveho vladniho programu, ktery by umoznil ceskym studentum studium v zahranici.
Takovy program by spocival v tom, ze by ceska vlada zalozila pujckovou agenturu, ktera by spravovala potrebne finance. Kazdy student, ktery by byl prijat na zahranicni universitu, by pak odebiral rocne potrebne finance a splacel by tuto studenskou pujcku po dobu deseti let po dokonceni studia.
S uctou Vas Zdenek Jerabek
Vazeny pane Culiku,
v soucasne dobe shanim dva tisice liber, posledni sanci je pro me studenska pujcka od KB. Bohuzel jsem opet narazil. Vyzaduji garanta pujcky, pro kterou jsou mi rodice stari a chudi.
Za posleni rok jsem zkontaktoval asi cely svet a dospel k zaveru, ze nikoho nikde nezajima, ze studuji a studovat chci.
Jako zeme jsme moc bohati na granty a naopak zase dost chudi pro EU and USA.
A protoze me uz nebavi se stale omlouvat za to ze jsem se narodil jako Cech a ne napr. jako Francouz, tak jsem se rozhodl, ze udelam vse proto, aby muj pripad proste lidi zajimat zacal (nejde jen o me, ale o celou mou generaci a dalsi).
V Britanii jsem uz ctvrtym rokem. Studoval jsem English Language at Fakenham College in Norfolk and yet again English Language and IT modules with Liverpool Hope Univeristy College as a Foundation Course. Nyni jsem studentem druheho rocniku na teze universite obor Psychologie a Sociologie.
Pracoval jsem pro Sue Ryder Foundation (britská dobročinná organizace, pozn. JČ) jako holka pro vsechno, az jsem se vypracoval na samostatnou pozici, kde jsem byl zodpovedny za cely beh Retreat House kdyz mistni meli dovolenou. Pak jsem prijal jakoukoli barovou praci a zkoncil jako zastupce managera v RSVP High Street Baru v Liverpoolu. V soucasne dobe pracuji jako Carer and Support worker for Active Assistance and Option for Supported Living.
Vse samozrejme legalne.
A protoze me posledni roky staly dost namahy, usili a penez, tak me doslo, ze je na case, aby mi nekdo pomohl. Samozrejme, ze se o sebe dokazi postarat. Kamarady a zname mam po celem svete a i mi chudi rodice mi nabidli financni pomoc. A kdyz nic jineho, tak si na sebe dokazu vydelat.
Co me vsak vytaci neuveritelne, je nezajem lidi, kteri by se zajimat meli, protoze je to jejich prace, tzn. zodpovednost.
Znovu opakuji, jak se ma CR vyrovnat takovemu Holandsku, Svedsku, kdyz se nezajima o vzdelani svych nastupujicich generaci?
Vy jste pane Culiku psal o tom, ze reknou, ze je CR chuda zeme. Tvrdim, neni a ani nikdy nebyla (historicky fakt), jde o to, kdo a jak finance spravuje a co je pro ty zodpovedne dulezite. Myslim ze vzdelani je vice dulezite pro deseti milionovou zemi dulezitejsi nez nakup stihacek, odprodej bankovnich dluhu, Temelin atd.
Stížnost britskému poslanci:
Interpelujte ministra vnitra a ministra zahraničí ve věci rasistických imigračních kontrol v Ruzyni
Tom Harris
poslanec Labouristické strany za volební okrsek Glasgow Cathcart
Dolní sněmovna
Londýn
Vážený pane,
BRITSKÉ IMIGRAČNÍ KONTROLY NA PRAŽSKÉM LETIŠTI
Obracím se na vás jako váš volič ve vašem volebním okrsku o pomoc v následující věci.
Ve snaze zabránit českým občanům (většinou romského původu) žádat ve Velké Británii o azyl podle Ženevské konvence o uprchlících z roku 1951 vykonávaly britské úřady od 18. července 2001 do 9. srpna 2001 (včetně) na pražském letišti Ruzyně za souhlasu české vlády vysoce kontroverzní a pravděpodobně protizákonné "předodbavovací" kontroly. V důsledku těchto kontrol bylo zabráněno osobám s tmavou kůží, které měly v úmyslu cestovat do Velké Británie, aby nastoupily do letadla směřujícího do Spojeného království. V České republice vyvolávaly tyto kontroverzní "předodbavovací" kontroly v tisku systematicky palcové titulky po celou dobu, kdy bylo toto opatření v platnosti, a vytvořily v očích české veřejnosti neodstranitelný dojem, že Velká Británie za vlády Blairovy "Nové labouristické strany" je otevřeně rasistickou zemí.
Česká veřejnoprávní televize vyslala na pražské letiště dva své reportéry se skrytými kamerami, kteří předstírali, že jsou normální cestující do Británie. Jedna osoba, reportérka, byla běloška, druhý reportér, muž, byl Rom. Obě osoby deklarovaly svůj úmysl cestovat do Británie: bělošské reportérce bylo rychle dovoleno projít, romský reportér s tmavou kůží byl asi třicet minut vyslýchán a pak mu bylo zakázáno cestovat do Británie.
Většinu jeho pohovoru s britskými imigračními úředníky na pražském letišti posléze odvysílala Česká televize. Dopad byl drtivý, nejen proto, že Česká televize dokázala, že britští imigrační úředníci jednali rasisticky, ale také proto, že jejich intenzivní výslech a jejich postoje silně připomínaly metody výslechu, jaké používala československá tajná policie za bývalého komunistického režimu.
Český Úřad na ochranu osobních údajů nyní zahájil vyšetřování celé záležitosti: podezřívá, že tím, že britští imigrační úředníci na výsostném českém území požadovali podrobné informace o osobních okolnostech osob, zamýšlejících cestovat do Británie, porušovali český zákon o ochraně osobních údajů. Britské imigrační kontroly na pražském letišti také ostře kritizoval Český helsinský výbor, který požaduje vysvětlení od české vlády. ČHV chce vědět, na jakém právním základě byly zavedeny tyto imigrační kontroly a jaké záruky zajistily, aby britští imigrační úředníci zacházeli s osobními daty, získanými od českých občanů, v souladu s českým zákonem. Amnesty International v Londýně zveřejnila ostře formulovaný protest proti britským imigračním kontrolám na pražském letišti. České romské organizace se chystají žalovat českou vládu za to, že protiprávně zabraňovala svým občanům cestovat do zahraničí.
Poté, co se české sdělovací prostředky věnovaly ostře kriticky britským imigračním opatřením na pražském letišti po celou dobu jeho trvání, bylo opatření za pouhé tři týdny zrušeno, i když česká i britská vláda tvrdily, že bylo nesmírně úspěšné. Další podrobnosti o pražské "imgrační krizi" jsou například v článku Raekhy Praesadové, který vyšel v deníku Guardian dne 30. července 2001, viz Příloha 1.
Byl bych velmi rád, kdybyste mohl předložit ministru vnitra panu Davidu Blunkettovi a ministru zahraničních věcí panu Jacku Strawovi několik otázek, spojených s touto záležitostí.
1. Ve čtvrtek 9. srpna 2001 cestovala moje manželka Lesley Čulíková z pražského letiště do Spojeného království. I když se narodila ve Velké Británii a je britskou občankou a je držitelem britského pasu, sdělila ji na letišti britská pracovnice, že se musí podrobit britským imigračním kontrolám na pražském letišti spolu s ostatními českými i britskými cestujícími do Velké Británie. 20. července 2001 napsal deník Independent: "Britští úředníci na pražském letišti nemohou legálně zabránit nikomu, aby nastoupil do letadla, směřujícího do Británie. Mohou však varovat letecké společnosti, že bude cestujícímu po příletu do Británie odepřen vstup do země. To může stát letecké společnosti peníze, pokud budou muset cestující dopravit zpět do Prahy a v praxi nepřijmou letecké společnosti cestující za takovýchto okolností." - Vzhledem k tomu, že držitelům britského pasu, kteří mají ve Velké Británii trvalý pobyt, nemůže být po příjezdu do Británie odmítnut vstup do země, mohl by prosím vysvětlit pan ministr vnitra David Blunkett, na jakém právním základě byli držitelé britských pasů podrobováni na pražském letišti britské imigrační kontrole? Nejsem si vědom žádného britského zákona, který by poskytoval pravomoci britským činitelům, aby kontrolovali na cizím výsostném území pasy britských občanů a rozhodovali, zda smějí či nesmějí být vpuštěni na palubu letadla, směřujícího do Velké Británie. Pokud byl tento postoj britských imigračních úředníků na pražském letišti vůči britským občanům protizákonný, mohl by prosím pan ministr Blunkett vysvětlit, jak ho ospravedlňuje?
2. Poté, co mou manželku Lesley Čulíkovou, držitelku britského pasu, shledali britští imigrační úředníci na pražském letišti jako "přijatelnou pro cestu do Británie", dostala kus papíru, viz Příloha 2. Na papírku se praví: "Předložte participující letecké společnosti." Participující na čem? Mohl by prosím pan David Blunkett vysvětlit podstatu opatření, na něž tento kus papíru odkazuje (byl to snad projekt, jehož účelem bylo zabránit českým občanům s tmavou kůži cestovat do Spojeného království?), které letecké společnosti na něm "participovaly", jakým způsobem a jaké právní důvody existují pro provozování takového opatření a ve kterých oficiálních dokumentech je toto "opatření" popsáno?
3. Britské listy, investigativní český internetový deník, který rediguji, zveřejnil důvěrný dokument, který byl v únoru vypracován na českém ministerstvu zahraničních věcí. (České faksimile je k dispozici zde, viz Příloha 3). Mimo jiné se v dokumentu praví:
Britská strana se (...) v březnu 2000 obrátila na Ministerstvo vnitra ČR s návrhem na uzavření Dohody o porozumění mezi vládami Velké Británie a České republiky o spolupráci na dočasném zavedení britské imigrační kontroly na letišti Praha-Ruzyně. Původně mělo být podstatou připravované dohody umístění britských imigračních úředníků na letišti Praha-Ruzyně. Úředníci měli působit v odbavovací hale a na základě pohovoru s cestujícími měli na letištní průvodku "landing card" udělovat razítko "Vstup povolen" či "Vstup zamítnut". Rozhodnutí přepravit pasažéra se zamítavým razítkem mělo být ponecháno na přepravní společnosti.
S ohledem na závazky obsažené v návrhu takové dohody by se však muselo jednat o mezinárodní smlouvu, a to navíc o smlouvu prezidentskou, která by minimálně na české straně podléhala souhlasu Parlamentu. Závazky obsažené v takové smlouvě by navíc mohly být v rozporu s vnitrostátními právními předpisy České republiky a rovněž se závazky vyplývajícími z jiných dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv v oblasti lidských práv, kterými je Česká republika vázána.
Na základě dvou kol expertních jednání v březnu a v květnu 2000 mezi zástupci britského MZV, MV a imigračního úřadu a českými představiteli MZV, MV a Cizinecké policie došlo s ohledem na výše uvedený fakt ke změně původní představy. Současné navrhované řešení dané problematiky vychází z extenzivního výkladu (zvýraznil JČ) článku 36 Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (Praha 3.4.1975), který bude potvrzen vzájemnou výměnou diplomatických nót.
Interpretace Konzulární úmluvy mezi komunistickým Československem a Velkou Británií z let 1975 - 1976 (úmluva byla podepsána v roce 1975, zveřejněna v roce 1976) je skutečně extenzivní. Článek 36 příslušné konzulární úmluvy (č. 135/1976 Sb.) zní takto:
Konzulární úředník je oprávněn vydávat, rušit, obnovovat, upravovat a prodlužovat platnost pasů, vstupních, výstupních a tranzitních víz a dalších podobných dokumentů.
O tom, že by měl konzulární úředník právo vyslýchat osoby nastupující na území přijímajícího státu do letadla nebo vydávat leteckým společnostem doporučení, koho mají vyloučit z přepravy, není v úmluvě ani zmínky. Je bezpochyby protizákonné rozšířit tuto úmluvu bez souhlasu českého parlamentu. V dohodě o bezvízovém styku (sdělení FMZV č. 521/1990 Sb.) jasně stojí, že pravomoc imigračních úřadů odmítnout osobě vstup na území druhého státu se vykonává na hraničním přechodu, což je v případě letecké dopravy cílové letiště.
Mohl byste se prosím dotázat pana Davida Blunketta a pana Jacka Strawa, proč vstoupily britské úřady do spiknutí s českou vládou a obešly v této věci český parlament a českého prezidenta, přestože dobře věděly, že bylo zapotřebí řádné mezinárodní dohody, pokud měly být britské imigrační kontroly na pražském letišti založeny na řádném právním základě?
4. Je pravda, že bylo cílem britských imigračních kontrol na pražském letišti zabránit žadatelům o azyl podle Ženevské konvence z roku 1951, aby se dostali do Velké Británie? Pokud tomu tak je, jaký britský zákon dovoluje britskému ministerstvu vnitra, aby se Velká Británie vyhýbala svým povinnostem podle Ženevské konvence o uprchlících tím, že bude zabraňovat žadatelům o azyl, aby se dostali na území Spojeného království? Není takové jednání pokrytecké? Souhlasí pánové David Blunkett a Jack Straw, že jestliže nechce Velká Británie plnit své závazky podle Ženevské konvence, neměla by otevřeně zrušit svůj podpis pod touto konvencí namísto toho, aby jen předstírala, že ji plní?
5. Zatímco jsem pobýval v České republice během "imigrační krize", sledoval jsem chování činitelů britského velvyslanectví v Praze a nevěřil jsem svým očím. Pan David Broucher, britský velvyslanec v České republice, tvrdil v České televizi, že "nemá právo žádný český občan žádat o azyl ve Velké Británii". Mohl byste se prosím dotázat pana ministra zahraničí Jacka Strawa, na jakém právním základě učinil pan Broucher toto tvrzení, vzhledem k tomu, že určitý počet českých občanů nedávno obdržel ve Velké Británii na odvolání politický azyl a pokud vím, všechny žádosti o azyl musejí být hodnoceny individuálně?
6. Pan Denis Keefe, činitel britského velvyslanectví v Praze, řekl v České televizi, že britští imigrační úředníci nečiní na pražském letišti rasistická rozhodnutí, protože "ve Spojeném království existují proti rasové diskriminaci zákony". Toto tvrzení pana Keefa je nesprávné hned dvakrát. Jak na to poukázal dne 30: července 2001 deník Guardian, novela britského Zákona o rasových vztazích z roku 2000, která zakazuje státním úředníkům občany diskriminovat na základě rasy. poskytuje výjimku britské imigrační službě a dovoluje, aby osoby, které rozhodují o udělování azylu, žadatele diskriminovaly na základě barvy jejich kůže - takže pan Keefe nehovořil v této věci v České televizi pravdu. Britští imigrační úředníci, kteří pracovali na pražském letišti, byli na českém výsostném území, a tak jejich činy spadají pod český právní řád, nikoliv britský. Pokud porušili české zákony, měli by být v České republice podrobeni trestnímu stíhání.
Je součástí pracovní náplně britských diplomatů v zahraničí poskytovat veřejnosti nepravdivé informace?
7. Během doby, kdy byly na pražském letišti prováděny britské imigrační kontroly, britští imigrační úředníci se chovali, jako kdyby byli na výsostném britském území, což nebyla pravda. Zabránili české policii, aby vstoupila do prostoru, kde prováděli výslechy, a činili potíže zástupcům Českého helsinského výboru, který dohlíží na stav lidských práv v České republice, když si tito zástupci přáli být přítomni při tom, když britští činitelé vyslýchají cestující, zamýšlející cestovat do Británie. Mohli by pan David Blunkett a pan Jack Straw vysvětlit, na jakém právním základě se chovali britští imigrační úředníci na pražském letišti, jako kdyby to bylo britské území?
Děkuji vám za pomoc v této věci.
Očekávám vaši odpověď.
S pozdravem
(Dr.) Jan Čulík
Department of Slavonic Studies
University of Glasgow
Kopie zasílám:
vybraným britským sdělovacím prostředkům
The Refugee Council
The Commission for Racial Equality
The Data Protection Commissioner
Dear Sir,
BRITISH IMMIGRATION CONTROLS AT PRAGUE AIRPORT
As your constituent, I am writing to ask you for help in the following matter.
In an attempt to prevent Czech citizens (mainly of Romany origin) from applying for asylum in the United Kingdom under the terms of the 1951 Geneva Convention on refugees, the British authorities, with the consent of the Czech government, carried out highly controversial and probaby illegal "pre-boarding" immigration checks at Prague´s Ruzyně Airport from 18th July 2001 until 9th August 2001 (inclusive). As a result of these checks, dark-skinned individuals, intending to travel to the United Kingdom, were prevented from boarding the aircraft bound for Britain. In the Czech Republic, the controversial "pre-boarding" British immigration checks produced front page headlines consistently for the whole duration of the scheme, creating an indelible image in the eyes of the Czech public of an openly racist "New Labour" Britain.
At one point, Czech public service TV sent two undercover reporters to Prague Airport with hidden cameras: one of the reporters was white, the other was Romany. Both individuals stated their intention to travel to Britain; the white-skinned reporter was quickly allowed through, the dark skinned (Romany) reporter was subjected to some thirty minutes´ questioning and then turned away.
Most of his questioning by British immigration officials at Prague Airport was subsequently broadcast by Czech Television. The impact was devastating, not only because Czech TV proved that the British immigration officials acted in racist manner, but also because their probing questioning and their attitudes were strongly reminiscent of the interrogation techniques, used by the Czech secret police of the former Communist regime.
The Czech Office for the Protection of Personal Data has now launched an investigation into the matter: it suspects that by demanding detailed information about the personal circumstances of individuals wishing to travel to Britain while on Czech sovereign territory, British immigration officials have broken Czech law on the protection of personal information. The British immigration checks at Prague Airport have also been sharply criticized by the Czech Helsinki Commission which demands an explanation from the Czech government. The Helsinki Commission wants to know on what legal grounds the British imigration checks were set up and what guarantees were put into place to ensure British officials would treat the personal data obtained from Czech citizens in accordance with Czech law. Amnesty International in London has published a strongly-worded protest against the British immigration checks at Prague Airport. Czech Romany organisations are preparing to sue the Czech government for illegally preventing its citizens from travelling abroad.
After sustained negative coverage of the British immigration scheme at Prague airport in the Czech media, the scheme was abandoned after some three weeks, although both the Czech and British governments claimed it to have been a great success. Further details on the Prague "immigration crisis" can be obtained for instance from an article by Raekha Praesad "Airport colour bar", published in the Guardian on 30th July, 2001 (http://www.guardian.co.uk/Archive/Article/0,4273,4230521,00.html) - see Enclosure 1.
There are a number of questions connected with this matter which I would like you to present to the Home Secretary, Mr. David Blunkett and the Foreign Secretary Mr. Jack Straw.
1. On Thursday 9th August, 2001, my wife Lesley Čulík travelled from Prague Airport to the United Kingdom. Although she was born in Britain and is a British citizen and a British passport holder, she was subjected to British immigration checks at Prague Airport along with other Czech and British travellers to Britain. On 20th July, the Independent newspaper wrote: "British officials at Prague Airport cannot legally prevent anyone from boarding a flight to Britain. But they can warn airlines that a passenger will be refused entry on arrival. That can cost airlines money flying the passengers back to Prague and in practice the airlines will not accept passengers under those circumstances." - Since British passport holders with permanent residence in the United Kingdom cannot be refused entry on arrival in Britain, could please Mr. David Blunkett explain on what grounds were British passport holders subjected to immigration controls at Prague Airport? I am not aware of any legislation which gives British officials abroad, on foreign sovereign territory, the right to check British passports and to decide whether or not they can be admitted on board aircraft bound for Britain. If this action by British immigration officials at Prague Airport vis-a-vis British passport holders was illegal, could Mr. David Blunkett please advise how he can justify it?
2. As my wife, Lesley Čulík, British passport holder, was "approved for travel to Britain" by British immigration officials at Prague Airport, she was given a piece of paper, a photograph of which is enclosed, see Enclosure 2. The piece of paper says "For presentation to participating airline". Participating in what? Could Mr. David Blunkett please explain the nature of the scheme that the slip refers to (was the purpose of the scheme to prevent dark-skinned Czech citizens from travelling to the United Kingdom?), which airlines "participated" in it, in what way and what legal grounds were there for operating such a scheme and in what official documents is such a "scheme" described?
3. Britské listy, an investigative Czech-language internet newspaper which I edit, has published a confidential document, drafted by the Czech Foreign Ministry in February 2001 (The Czech facsimile is available on the internet here, http://www.blisty.cz/fax.php?id=83, see also Enclosure No. 3.) Among other things, the document says:
"In March 2000, the British side approached the Czech Interior Ministry (...) with a proposal to conclude an Agreement on the Understanding between the governments of Great Britain and the Czech Republic on cooperation over the temporary introduction of British immigration checks at Prague´s Ruzyně Airport. This agreement was to provide for the installation of British immigration officials at Prague Airport. The officials were to operate in the Departure Hall and were to stamp the travellers´ Landing Cars with either ENTRY PERMITTED or ENTRY DENIED. The decision whether to transport the passenger was to be left to the discretion of the airlines.
But with regard to the obligations, contained in the proposal for such an agreement, this would have to have been an international agreement, concluded by the President of the Country, and at least on the Czech side, approved by parliament.
The obligations within such an agreement may be in contradiction to internal Czech laws and also in contradiction to obligations, based on other bilateral and multilateral agreements in the area of human rights, which the Czech Republic is obliged to fulfill.
On the basis of two rounds of talks between experts from both countries in March and in May 2000, which included representatives of the British Foreign Office, Home Office and the Immigration Service and the Czech Foreign Office, Home Office and Immigration Service, the original proposal was therefore changed.
The current solution is based on an extensive interpretation (highlighted by JČ) of Article 36 of the Consular Agreement between the Czechoslovak Socialist Republic and the United Kingdom, dated 3rd April, 1975, and it will be confirmed by an exchange of notes."
This interpretation of the Consular Agreement between communist Czechoslovakia and Great Britain from 1975-76 (signed in 1975, published in 1976) is extensive indeed. The 1975-76 Consular Agreement does not allow in any way for British immigration officials to carry out checks at Prague Airport.
Article 36 of this Consular Agreement (No. 135/176 of the Czech Collection of Laws) says:
"A consular official is empowered to issue, cancel, renew, adjust and extend the validity of passports, entry, exit and transit visas and other similar documents."
This agreement, on which the recent British immigration checks at Prague Airport were allegedly based, does not give British consular officials the right to QUESTION individuals boarding a plane in Prague or to recommend that airlines exclude individuals from travelling. It is undoubtedly illegal to extend this agreement without the approval of the Czech Parliament.
The Czecho-British agreement on visaless travel (Statement by the Czechoslovak Federal Ministry No. 521/1990 of the Czech Collection of Laws) states clearly that the RIGHT OF IMMIGRATION OFICIALS TO REFUSE ENTRY TO A COUNTRY IS EXERCISED AT THE POINT OF ENTRY INTO THE COUNTRY, which is, in the case of air travel, the destination airport.
Could you please ask Mr. David Blunkett and Mr. Jack Straw why the British authorities have colluded with the Czech government in bypassing the Czech Parliament and the Czech President in this matter, knowing full well that a proper international agreement would have been needed to provide sufficient legal grounds for British immigration checks at Prague Airport to be instituted?
4. Is it true that the British immigration checks at Prague Airport were aimed at preventing applicants for asylum under the 1951 Geneva Convention, to which the United Kingdom is a full signatory, from reaching Britain? If so, what Act of Parliament gives the Home Office the right to avoid the fulfilment of its duties under the Geneva Convention by preventing applicants for asylum from reaching this country? Isn´t such action hypocritical? Do not Mr. David Blunkett and Mr. Jack Straw agree that if the United Kingdom feels reluctant to fulfil its obligations under the 1951 Geneva Convention, it should openly withdraw its signature from under this Convention rather than merely pretending to fulfil it?
5. While in the Czech Republic during the "immigration crisis", I watched the behaviour of the officials at the British Embassy in Prague with mounting disbelief. Mr. David Broucher, the UK Ambassador to the Czech Republic, said on Czech TV that "no Czech citizen is entitled to apply for asylum in the United Kingdom". Could you please ask Mr. Jack Straw on what legal grounds Mr. Broucher made this statement, since a number of Czech citizens have recently been granted asylum in the United Kingdom on appeal and as far as I know, all applications for asylum must be assessed on a case by case basis.
6. Mr. Denis Keefe, an official at the British Embassy in Prague, said on Czech TV that British immigration officials do not make racist decisions at Prague Airport because "there are laws against racial discrimination in the United Kingdom". This statement by Mr. Keefe is incorrect on two counts. As the Guardian pointed out on 30th July, "the 2000 amendment to the Race Relations Act, which outlawed racial discrimination by public bodies, exempted the immigration service, allowing asylum decision-makers to discriminate legally on grounds of skin colour - so Mr. Keefe was in fact incorrect in his statement on Czech TV. British immigration officials working at Prague Airport were on Czech sovereign territory, consequently their actions fell under the scope of Czech law, not British law. If they broke Czech law, they should be liable for prosecution in the Czech Republic.
Is it a part of the job of British diplomats abroad to provide false information to the public?
7. During the time that British immigration controls were in operation at Prague Airport, British immigration officials behaved as though they were acting on British sovereign territory, which was not the case. They prevented the Czech police from entering their interrogation compound and made difficulties when representatives of the Czech Helsinki Committee, which monitors human rights issues, wished to oversee their activities at Prague Airport. Could Mr. David Blunkett and Mr. Jack Straw explain on what grounds did the British immigration officials behave at Prague Airport as though it were British territory?
Thanking you very much for your help in this matter.
I am looking forward to your reply.
Yours sincerely,
(Dr.) Jan Čulík
Department of Slavonic Studies
University of Glasgow
Český rasismus vůči Romům v okurkové sezóně 2001
1. Jak pláče zdravý rozum
"Česká společnost je (var. + latentně) rasistická", "Češi jsou rasisti" a podobné věty čteme na internetu, v novinách, slyšíme z televizí. A jen málokdo se zamyslí nad tím, že ty věty logicky špatně. Proč špatně? To je jednoduché: jsou zobecněním, kolektivním obviněním na základě příslušnosti k národu, národnosti. Věta "Cikáni kradou." a věta "Češi jsou rasisti." jsou dvě strany jedné mince plující spolu na jedné lodi. Jenže ta první je politicky nekorektní a ta druhá je právě v módě.
V dnešní době je také kouzelné pozorovat matení pojmů. Zatímco věda objevuje velice zajímavé odlišnosti práce ženského a mužského mozku, v intelektuálských "korektspíčích" je žena stejná jako muž. Kdysi se bojovalo za rovnost, dnes se prosazuje stejnost. A protože společnost západního typu je bohatá a podstatné je být viděn -a je jedno, jestli bojuji za to či ono, vynalezl jsem nový lék nebo jsem strávil týden v krychli z ledu-, není o bojovníky za stejnost nouze.
Podle lidských práv si mohu národnost zvolit. A to ze seznamu národností libovolně. Můj kamarád - otec Němec, matka Češka - byl do páté třídy Němec a teď je Čech. To je celkem logické, češtinu považuje za svůj jazyk, žije a pracuje v ČR. Ovšem v dnešním pojetí mu - a také komukoli z nás - nebrání být třeba Maďar, případně mít na každý měsíc v zásobě zvolenou jinou národnost. Jenže…podle mého selského rozumu jsem Čech i kdybych napsal Estonec. Co tím chci říci? Pojetí národností podle současné legislativy neodpovídá přirozenoprávnímu pojetí tohoto pojmu. Navíc - například ve statistikách o spáchaných trestných činech - se nesmí (a to ani takto benevolentně definovaná) národnost uvádět. A pak řešte nějaké problémy.
Řešit otázku jakékoli národnostní menšiny takto volně definovatelné je ovšem opravdu těžké.
Na vysoké škole mi jeden profesor vštípil zásadu: "Správná definice problému je to nejtěžší na jeho řešení". Bez analýzy, ve které žena bude ženou, Rom Romem a Čech Čechem, bez analýzy "padni komu padni", bez analýzy, která zjistí pokud možno objektivní stav věcí a nebude udělaná jen proto, abych obhájil svůj názor, se nepohneme dál.
2. Problém národnostní, kulturní a sociální
Pod nálepku "rasismus" se schovává mnoho věcí; je to jednoduché, srozumitelné, mediálně přitažlivé a většinou nesprávné. Myslím si, že soužití Čechů a Romů je převážně problém kulturní a sociální a nikoli problém národnostní; národnostní a rasový z něj činí novináři (lépe se to prodává) a politici (stejný důvod). Pokud by mi vadila rasa, tak proč rád zajdu na pivo s kamarádem Cikánem (on se označuje za Cikána, nikoli za Roma, tak snad mohu jeho volbu respektovat) a před hloučkem Romů v podchodu na nádraží v Lysé prchám? Intelektuál řekne, že jsem rasista, já si myslím, že proto, že z nich cítím alkohol, vidím, jak se po mně dívají, jakým tónem hovoří a o čem se baví. Úplně stejně se vyhýbám "bílým" bezdomovcům před Wilsonovým nádražím v Praze.
Kořeny problematického soužití jsou mnohem hlubší a mnohem starší, než si myslíme a také starší, než pojem národa vůbec.
Jde totiž o rozpor mezi sběrači a lovci, pastevci a usedlými zemědělci. Rozpor v podstatě tak starý jako systematické obdělávání půdy samo.
Model kočovného života podle mě civilizačně "prohrál"; pátá generace Čingischánových potomků již byli zemědělci a budovatelé měst…myslím však, že protože ekonomicky a vojensky "prohrál" a nebyl integrován, bude se vracet.
To, co většině nás takzvaných rasistů vadí, je právě aplikace principů sběračského způsobu života. Pokusím se to ilustrovat na autentické příhodě mého kamaráda, shodou okolností onoho bývalého Němce.
"Jel jsem stopem a vzala mě škodovka se třema Cikánama. Po chvíli mi povídají, že my bílí jsme hloupí, že pracujeme, když stačí čórkovat. A já jim povídám, že ty věci ale někdo musel vyrobit předtím, než je jiný čórne. Oni se zarazili a povídají, že je to předtím nenapadlo. Byli na mě milí a zbytek cesty mnou bílým už tolik nepohrdali."
Je to jedna jednotlivá příhoda, ale ilustruje to, co myslím problémem sběračů a zemědělců. V přírodě je morálně naprosto v pořádku utrhnout si banán, který roste divoce na území, které nikomu nepatří. Jenže tímto způsobem lze v ČR nejvýše sbírat houby a lesní plody s výjimkou jmelí. Přírodu ovšem nahrazuje společnost a stát, sbírají se byty, výhody, sociální dávky. Způsobu života odpovídá systém hodnot.
Zmíněný přístup ke světu je nepopiratelně s příslušností k rómské národnosti toliko korelován, znám podobně uvažující a žijící Čechy. Pokud ovšem tuto korelovanost popírám, jsem na jiné straně, neřeším a nechci řešit problém reálný, ale svůj humanistickointelektuálsky vykonstruovaný.
3. Hodnotový systém je důležitější než systém právní
Představme si řidiče jedoucího v obci 56 km/h a třicetiletého nezaměstnaného mladíka, který jen pije pivo, sedí v putyce a jeho stará matka po nocích šije a vydělává na synovo pití. Jistě, je to kýčovitý obrázek, ale poslouží: první případ je přestupkem proti právnímu řádu a druhý není. Aspoň já mám ale morální pocit opačný. Právní řád může doregulovat a mírně upravit chování hodnotově a morálně zakotvené fungující společnosti. Vezmu-li si svůj běžný pracovní den a zvážím, proč jsem to činil a ono nečinil, jen malé procento motivací pochází z právního řádu, případně pracovní smlouvy. Sekretářce nepomůžete s počítačem proto, že by to mohlo spadat pod "ostatní práce" ve vaší smlouvě, ale protože "se to dělá", je to obyčejná slušnost.
V obchodě především nekradu, protože mám vštípeno, že krást v obchodě se nemá. Až na druhém místě je, že krást se nesmí. Když mi v bance vyplatila slečna omylem 40 000,-, ač jsem jí podepsal 4000,- uvažoval jsem asi sekundu stylem "ta holka by to musela dát ze svýho". Od té doby jí nemusím ukazovat občanku… Za tu vteřinu jsem taky zvážil, že vezmu-li si ty peníze, nic mi nedokážou a jsem z obliga se ziskem 36 000,- za tu myšlenku se dodnes stydím i za to zaváhání.
Tím chci ukázat, že pro fungování demokratické komunity jsou nepsaná pravidla důležitější, než psaná. Vyrůstá-li dítě v prostředí, kde za nevěstu, která "umí čórovat", dostane rodina 40 000,- a za nevěstu, která neumí, podstatně méně, pak budu-li dopaden při krádeži, budu mít pocit, že bylo nedokonalé provedení, že je špatné být chycen a nikoli krást. O pracovních, hygienických atd. návycích to platí obdobně.
3. Kudy z toho ven?
Nejprve je třeba se smířit s tím, že nemáme konkrétní viníky. Věta "Mohou za to Romové" je nesmyslná stejně jako "Mohou za to bílí." a kupodivu je stejně nesmyslné, že "za to můžeme společně". Historicky došlo ke koexistenci dvou kultur a jim odpovídajících způsobů života. Lze se identifikovat s jedním nebo druhým a ač je to pro "zemědělce" nepochopitelné, ani jeden způsob není nějak objektivně lepší nebo horší.
Pokusí-li se někdo seriózně ukončit, jak psali v MF Dnes "studenou válku mezi Romy a zbytkem společnosti", musí se připravit na to, že bude napadán oběma skupinami. Navíc není možné nějaké "řešení pro Romy"; řešení musí být univerzálně řešením otázky "sběračů" a "zemědělců" a to nezávisle na rase či národnosti. Na druhou stranu nelze zapírat, že v současnosti je mezi Romy větší procento "sběračů" než mezi zbytkem obyvatelstva ČR.
Možnosti jsou v zásadě dvě: integrace "sběračů" a nalezení společenského konsensu "jak žít vedle sebe". Protože nežijeme v totalitním státě, jde ve skutečnosti o jediné řešení spočívající v kombinaci obého.
Co se týče skupiny, která se integrovat nehodlá, je třeba zvolit její financování způsobem akceptovatelným pro obě komunity. Pokud bude například městem dotované sociální bydlení, musí mi radnice vysvětlit, že jde o akci prospěšnou pro obě strany, že i moje životní úroveň stoupne, nebudou-li rodiny bez domova pod mostem, že je to i pro mě bezpečnější, estetičtější, hygieničtější atd. Případné státem dotované kočování musí být chápáno obdobně. Čím bude společnost bohatší, tím méně řevnivosti kvůli přerozdělování vznikne. Upozorňuji, že nejde jen o Romy, ale do budoucna asi i o široké spektrum lidí od přistěhovalců po hledače alternativního životního stylu.
Integraci je třeba motivovat. Vzhledem k tomu, že základní hodnoty přijímáme v dětství, je integrace dospělých bohužel nemyslitelná. Vhodnou metodou cukru a biče lze začít u dětí. Pozitivní diskriminace je možná jen pokud se společnosti opět vyplatí. Občanu, který platí daně, musí být jasné, že investuji-li do vzdělání a výchovy dětí ze skupiny "sběračů", ušetří to prostředky státu a tedy i z jeho daní. Opět jde o konsensus, jeden musí chtít investovat do vzdělání druhého a druhý musí vzdělání chtít. Oběma musí být jasné, že vydělají.
4. Je světlo na konci tunelu?
Společnost nemá zatím ani představu cílového stavu. Přitom svoboda, rozvoj technologií, blahobytu, globalizace kultury, individualizace názorů na svět a život povede nutně k soužití skupin z dnešního pohledu nekompatibilních. Doufám, že nedojde k růstu extremizmu; světy, kde nutíme lidi přijmout náš hodnotový systém, jsou obludné. Přitom my nějak spolu a vedle sebe žít snad chceme, ne? Oním "my" myslím lidi různé a zároveň si rovné. Podle mě spočívá krása světa a života v různorodosti; odstraníme-li manažery nadnárodních společností nebo žebravé mnichy, svět se zhorší.
Je tedy světlo na konci tunelu? Myslím, že teď a tady ne. Není motivace a o nápravu věcí v podstatě nikomu nejde. Intelektuálové křičí, že jsou Češi rasisti, podle mého spíše proto, aby všem bylo jasné, že oni sami jsou lepší. Profesionální Rómové žijí z toho, že neutěšený stav existuje. Ostatní státy mají problémy se "sběrači" obdobné, jelikož je ovšem jejich národnostní spektrum širší a ony státy bohatší, asi to zvládají lépe; jiné jsou mocnější než ČR a ergo lepší "by definition".
Mám tedy jeden návrh: zkusme se každý sám zamyslet, jak si nejlepší variantu soužití představujeme.
Poznámka JČ: Nemyslím si, že přemýšliví lidé šmahem odsuzují všechny Čechy jako rasisty (i když, jak jsem už psal, jeden dospělý účastník letního tábora pro děti mi na Moravě před deseti dny vyčinil, že mé názory jsou pseudohumanismus a že "normálním způsobem" aplikuje kolektivní vinu vůči Romům na základě barvy jejich kůže právem 99 procent českého národa - nevím, jak na ten "výpočet" přišel). Obdobně jsem nikdy neslyšel, že by někdo prosazoval představu, že jsou ženy stejné jako muži - spíše jde o prosazování rovnosti příležitostí. Obecně se na Západě píše hodně o tom, že jsou ženy v důsledku jiného způsobu uvažování (intuitivnějšího a více založeného na rychlém vnímání podrobností) často daleko schopnější než muži - a to např. při řízení automobilu nebo při rozhodování ve vrcholném managementu. Mnohdy nyní na Západě také ženy v důsledku těchto odlišných vlastností mívají vyšší plat než muži. - Mezi mnoha Čechy a mnoha Romy zuří, bohužel, v současnosti etnická válka - proto by velmi prospělo, kdyby obě znesvářené strany využily v této válce prostředníky - s tou iniciativou by měla jako zralejší a moudřejší začít bělošská česká strana. Je totiž důležité osvobodit se od subjektivního "českého" pohledu na Romy i od subjektivního "romského" pohledu na Čechy a zauvažovat o neutrálním, tolerantním stanovisku.
Do "romského problému" v ČR sublimoval problém sociálně deprivovaných, chudých lidí, který existuje všude na světě, jen není většinou definován rasově. Najdu vám v Británii množství lidí, kteří se chovají úplně stejně jako někteří asociální čeští Romové, ale s barvou kůže to nemá nic společného. Proč neřešit tyto problémy jako problémy sociální a kulturní, nikoliv jako problémy etnické.
Proč jde pan Kyncl bez obav na pivo se známým Romem, ale neznámých se bojí? Protože mu individuální zkušenost umožňuje, aby s tím známým Romem jednal jako se sobě rovným člověkem - tato individualizace však nefunguje, když Romy nezná, a tak vůči nim extrapoluje své podezření na základě kolektivní viny.
Byla zkušenost s třemi cikány v automobilu, kteří se živí krádežemi, skutečně aplikovatelná na všechny cikány? Ruku na srdce: není to trochu nespravedlivé? Vůbec ty lidi v tom autě označovat etnicky?
K úspěšné integraci dospělých Romů došlo, zdá se, v mnoha případech po jejich emigraci do Kanady či Velké Británie - zřejmě právě proto, že od nich lidi automaticky předem neočekávali, že se budou chovat jako dobytek, ale dali jim lidskou šanci. V ČR jsou Romové pod tlakem většinové české společnosti, který si málokterý bělošský občan může představit. Jedním z mála způsobů, jak tomu tlaku čelit, je většinovou společností a její civilizací pohrdat a dělat si svoje, považovat ji za nepřátelskou a škodit jí. To je ovšem začarovaný kruh.
V Jihoafrické republice je AIDS tak absurdní, až je to k smíchu
Tento článek Pietera-Dirka Uyse z Jihoafrické republiky vyšel v deníku Guardian 3. srpna 2001.
Které z následujících vět jsou skutečně pravda?
"Katoličtí biskupové označili prezervativy za ´ohnisko zla´." "Prostitutka protestuje, že je nemoc AIDS pravicovou kampaní, jejímž cílem je zdiskreditovat erotický průmysl." "Prezident si stále ještě není jist, zda virus HIV skutečně způsobuje AIDS." "Na otázku, zda virus HIV způsobuje AIDS, odpověděla ministryně zdravotnictví: ´Nemohu to říct jistě.´" "Ministerstvo zdravotnictví vydalo 44 milionů prezervativů k distribuci obyvatelstvu zdarma. Ke každému byla přiložena karta s instrukcemi v 11 oficiálních jazycích. Pracovníci ministerstva pak vzali karty a prezervativy a sešili je sešívačkou dohromady."
"Lékaři prchají před pacienty, kteří jim vyhrožují vraždou, protože jsou přesvědčeni, že jim lékaři při zkoušce na virus HIV ten virus injekcí vpíchli do žil."Šedesát procent studentů na největší jihoafrické univerzitě je nakaženo virem HIV." "Rasisté vidí AIDS jako odpověď na své modlitby: ´Brzo bude v Jihoafrické republice u moci bělošská většinová vláda!´" "Znamená to, když je někdo nakažen virem HIV, že se promění z bělocha v černocha?"
Všechno, co jsme uvedli výše, je pravda - až na poslední větu, což byla otázka od jedné třináctileté dívky, vznesená v jedné londýnské škole.
Během apartheidu v Jihoafrické republice, v oné době legalizovaného rasismu a státem dotovaného vraždění lidi chápali, že je proti režimu nutno bojovat. Přesto se režimu taky posmívali. Režimu se smály hlavně jeho oběti: smáli se pokrytectví, lžím, strachu.
Smějete-li se strachu, znamená to, že se bojíte trochu míň. A protože jsme měli vládu, která absolutně neměla smysl pro humor, stalo se naším cílem ji tak rozčílit smíchem, že by dostala infarkt a umřela.Skoro se nám to podařilo.
Teď se přesunulo bojiště z politiky do oblasti sexu. AIDS zvítězí tam, kde apartheid selhal. Tento virus je demokratický, není sexistický, není rasistický a je nevyléčitelný. Avšak znovu - pokrytectví, popírání, že ta nemoc existuje a strach nás nutí, abychom se sami sobě smáli a snažili se soustředit se tak na to, jak přežít.
Během posledního roku jsem navštívil 160 škol v Jihoafrické republice s představením, předváděným zadarmo, co dělat proti nákaze virem AIDS. Obracel jsem se celkem k 300 000 mladým lidem, kteří mají strach, že umřou na následky lásky.
Jihoafrický prezident Thabo Mbeki, který tvrdí, že se neví, co způsobuje AIDS, je tím nejhorším, co lidi mohlo postihnout. Nikdo neposkytuje národu příklad ani vedení. V městech se šíří pověra, že muž, který je nakažený virem HIV, se uzdraví, když znásilní dítě. To znamená, že jsou znásilňovány a infikovány děti a všichni o tom mlčí. Vládne jen zmatek a strach. Nemoc AIDS se stala obviněním.
Když vykládám těm školním dětem, jak jsem vyrůstal v padesátých letech v jeskyni studu a hrůzy, pokud šlo o sex, podtrhuje skutečnost, že oni si něco takového nemohou dovolit. Oni musejí být informováni o sexu dnes, teď, přesně. Zítra může být pozdě.
Nám vykládali nesmysly o ptácích a o včelách, o opylování. Dodnes tomu nerozumím: jak šoustá pták včelu? Obávané slovo "šoustat" ve školní přednáškové síni! Děti tomu nevěří, že to někdo řekl nahlas, potěšeně se smějí a dívají se, co si o tom myslí jejich učitelé.
Ale právě v té prudérii žije nemoc AIDS. Žije ve slově "šoustat", ne v poezii nebo v květinách nebo ve fotbale. Tak říkám chlapcům: jděte domů a nacvičujte si, jak si nasazovat prezervativ. A holky, berte si s sebou vždycky prezervativ pro případ znásilnění. A nemyslete si, že všechny prezervativy jsou bezpečné. V žádném případě tomu tak není v Jihoafrické republice.
A zatímco se mé představení, Foreign Aids (slovní hříčka: znamená to taky ironicky: zahraniční pomoc) soustřeďuje na africký holocaust, na třetí světovou válku, viry jsou věc mezinárodní. Dívám se v Londýně do tváří svému anglickému publiku: Myslíte si, že se to v Británii nemůže stát? Tohle není euro, to je virus! Zatímco tak litujete Afričany, je možné, že vaše dítě souloží bez kondomu s Jihoafričanem!
Jana Dědečková mi chce dávat lekce? To snad ne!
Chce mě paní Dědečková poučovat o etice v novinářské práci? To musí být vtip. Ať si lidi přečtou virtuální realitu jejích internetových stránek www.virtually.cz, které slouží jako PR pro Ladislava Jakla a pro myšlenky jiných lidí z ODS, a pak ať posoudí její schopnosti a etiku. Ty stránky, to je jsou jen samé pamflety. Její hlavní článek včera bylo totéž, co napsala pro Britské listy o mně. Nemá o čem psát? Okurková sezóna?
Anebo paní Dědečkovou nudí její penzión a rozhodla se pro novou kariéru - stát se mstitelkou televizních koncesionářů? Interpretuji její nové úsilí jako snahu "dokázat světu, že jsem měla pravdu a oni (rebelové, Kraus, Mao-Ce Komers) pravdu neměli".
Rád bych ale věděl, kdo jí dal kvalifikaci zastupovat koncesionáře? Jak může mluvit jménem lidí, které nezná? Pokud vím, sto tisíc lidí dvakrát demonstrovalo na Václavském náměstí PROTI ní.
Ano, vím velmi dobře, že mnoho lidí protestovalo spíše proti politické situaci (aby sem Čulík nemusel psát svou "Poznámka JČ".) A nechci pořád slyšet znovu a znovu tu teorii, že lidi šli do ulic, protože byli zpitomělí propagandou vzbouřenců. Znám lidi, na které ta propaganda nepůsobila, i když se na ni dívali. Češi nejsou národem blbců, kteří uvidí v televizi nějaký klip s Louisem Armstrongem, jak zpívá v pozadí, a proto jdou do ulic v mrazu demonstrovat. Hlavně protestovali proti arogantnímu způsobu, jak Rada zvolila Hodače.
Musíme přijmout skutečnost, že spousta lidí - a to i lidé, kteří byli ostře proti vzbouřencům - nemohli přijmout amatérský způsob, jímž Rada Dědečkové zvolila pro tu důležitou funkci Hodače.
Původní titulek článku, který jsem poslal Čulíkovi, byl "Kdo nejde s námi, jde proti nám". Bohužel vyšel pod titulkem "Na obranu revolucionářů z pořadu Fakta", což se mi nelíbí, protože to vypadá, jako že ty lidi bráním. V první větě článku od Jany Dědečkové je vidět ta škoda, kterou ten titulek napáchal. "Jaká je žurnalistická profesionalita Fabiana Golga, jestliže brání redaktory, ..."
Pro informaci paní Dědečkové (a mnoha jiných lidí): znám jen jediného člověka, který pracuje v České televizi a v žádném případě není součástí slovníku lidí, kteří nenávidějí vzbouřence, protože 1. v České televizi začal pracovat až začátkem letošního roku a nyní z České televize odchází. Samozřejmě, že ho pravděpodobně ovlivňují kolegové. Ale jde o to, že mě neovlivňují. Kdyby bylo lehké mě ovlivnit, Jan Čulík by mě už dávno přesvědčil, protože ten má konkrétní argumenty. Mám svůj vlastní názor, který zdaleka není provzbouřenecký, i když není ani pro bývalou Radu.
Můj přítel z ČT není součástí skupiny Marka Vítka a volí ODS. Soukromě mohu klidně paní Dědečkové sdělit, kdo to je, ale z respektu pro něho jeho jméno tady neuvedu, aby ho kolegové za jeho přátelství se mnou nezačali nenávidět.
Ve stejném vydání časopisu Redhot, kde vyšel článek, který naštval Čulíka, Pecinu a Dědečkovou, jsem publikoval absolutně opačný názor od Marka Stoniše, našeho komentátora, bývalého domácího šéfredaktora Televizních novin, který podporoval Železného. Stoniš napsal:
“Další stávka rebelů na obrazovce je na obzoru Redaktoři České televize už zase vidí rudě. Zpovykaný reportér publicistiky Martin Schmarcz prohlásil, že za veřejnoprávnost bude bojovat proti Balvínovi, Honysovi a Bohušovi tak dlouho, až zvítězí nebo ho vynesou "kopytama" napřed. Už aby to bylo. Do té doby by nám však Schmarcz měl prozradit, co to vlastně ta veřejnoprávnost je. Prozatímní ředitel Balvín prohlásil o moderátorce Voldánové, že prohlédla, začala se stylizovat do role maminky s dítětem a že ji to tak nejvíce sluší. Jolana se ohradila, že za vším, co vyváděla na přelomu roku, si stojí. Vzhůru na Václavák! Šéf publicistiky Bohuš odvolal z moderování pořadu Fakta Marka Vítka a vystěhoval jej z jeho kanceláře. Prázdné lahve od alkoholu se musely vyklízet tři dny. Marek Vítek křičí, bouchá pěstí do stolu a práská dveřmi. Reportéři publicistiky zažalovali Vladimíra Železného, který je obvinil, že za neodvysílané reportáže brali v Nově tzv. výpalné. Ředitel zpravodajství Honys tyto praktiky potvrzuje a už sbírá proti svým lidem důkazy, že ve vydírání pokračují i na půdě České televize.
Zkrátka to vůbec nevypadá na to, že se aspoň náznakem podařilo Balvínovi splnit úkol, který si při příchodu na Kavčí hory předsevzal: uklidnit situaci v ČT. Naděje, že se to podaří jeho nástupci, který bude zvolen v září, je také mizivá. Pokud ovšem legračně složená Rada ČT nezvolí někoho ze středu vzbouřenců (třeba Mrnku). Dokážete přijít na jediný důvod, proč ještě platit koncesionářské poplatky?”
To je pro vás poučení z etiky, paní Dědečková!
Jakpak je to možné, že v časopise, jehož budu od září šéfredaktorem, může působit člověk, který má velmi blízko k muži, který na mě v sobotu v poledne útočí ve Volejte řediteli? Protože jsem novinář a ne propagandista. Máme naprosto odlišné názory, ale i on byl překvapen, že jsem hájil jeho články. Nedávno ho kritizovalo vedení za nějaký názor a já jsem se postavil na jeho stranu, i když jsem nesouhlasil s tím, co napsal. Holt jsou mé zásady asi trochu jiné. Nebudu vykonávat své pravomoci tak, aby časopis vypadal jako můj deník.
Nepodporuju žádnou stranu a vím velmi dobře, že Česká televize nutně potřebuje někoho, kdo tu instituci dá do pořádku a nedopustí, aby byly ty výdaje tak vysoké. V tom souhlasím s Dědečkovou, Bobošíkovou, Dostálovou i ostatními.
Ale s čím nesouhlasím, je zbrklá volba Jiřího Hodače a s absurdním zpravodajstvím Dušicy Zimové. Ano, Čulík mě pořád připomíná, že Bobošíková neměla technické možnosti udělat to lépe nebo získat pro to profesionální lidi. Ale to je její problém. Když dostanu úkol, který nemůžu splnit, odmítnu to.
Bobošíková je velmi seriózní a inteligentní osoba. Dokonce jsem se od ní, když vystupovala v Jednadvacítce, naučil hodně česky. Často chodím na její akce, například na tu poslední s Grégrem a Klausem. Ale s Bobovizí udělala velkou chybu, tečka.
A paní Dědečková taky udělala obrovskou chybu, že stála v čele absurdně uspěchané volby Hodače. Tečka. Myslí si snad někdo, že to minulá Rada udělala správně? Nesetkal jsem se s nikým - a většina lidí, s nimiž se stýkám, je proti rebelům - kdo s tou volbou souhlasil.
Tak, paní Dědečková, až získáte diplom za schopnosti v novinářské práci (to myslím jako vtip), pak mi přijďte radit, jak psát.
Zadruhé, uvědomte si, že demokracie znamená tolerovat různé názory. Jít proti něčím názorům je oprávněné, je to nutné. Ale k tomu potřebujeme argumenty. To, co čtu od paní Dědečkové, jsou jen názory.
Nejsem na její straně, ani na straně rebelů. Ani na Bohušově straně. Jsem novinář. Ukazuju prstem na to, co se zdá být podivné či nesprávné. A budu tisíckrát opakovat, že něčí minulost je relevantní, pokud má být šéfem zpravodajství ve veřejnoprávní televizi. Tečka.
A nakonec, o časpise Redhot: Ona věta o Jaklovi nebyla v článku, ale v satiře! Byla to zcela zjevná satira! Kritizovat komika, který to napsal, je jako kritizovat Štěpána Mareše za to, co píše v Zeleném Raoulu. Osobně se mi tenhle druh humoru nezamlouvá, ale, nakonec, ten časopis není jen pro mě. A dospět k závěru, že "kdyby byl kvalitní a profesionální novinář, věděl by, že L. Jakl před lety adoptoval dítě romského původu (...)" Prosím vás! Nečtu drby o osobním životě "slavných" lidí!
Pokud si paní Dědečková myslí, že by profesionální novinář měl věnovat pozornost osobnímu životu politiků, tak to ji lituji. To by byla velká chyba. A na adoptovaném dítěti, kterého někdo přijal do rodiny, nevnímám jeho etnický původ, protože etnicita není otázka, kterou se normální lidi vůbec zabývají. Připomíná mi to jednoho amerického známého, který mi jednou řekl: "Já vůbec nejsem rasista, dokonce mám černošského přítele..."
Musím říci, že jsem reagoval překvapeně, protože pravidelně jsou veškeré zprávy týkající se sporů Dr. Železného a TV Nova publikovány. Informoval mě, že si věci zjistil podle archivu. Předvedl profesionální přístup a nesedl na lep pouze jedné PR agentuře.
Vzhledem k tomu, že žádné z médií zprávu pana Donatha nepřevzalo, nepokládal jsem za nutné znovu veřejně publikovat výsledky soudu, tak jako jsem to učinil už v den rozhodnutí. Ráno jsem však nalezl zprávu DBM na Britských listech a na Světě Namodro.
Okamžité zrušení pracovního poměru V. Železnému ze strany ČNTS dne 19. 4. 1999 bylo meritem sporu a to také označil soud za neplatné. Pokud se jedná o náhradu ušlého výdělku pro V. Železného, tak tato otázka bude teprve posuzována Obvodním soudem pro Prahu 1. Není tedy možné, aby pan Donath už dnes veřejně tvrdil, že V. Železný se nemůže domáhat příslušné náhrady. Je to klasická ukázka předjímání soudního rozhodnutí, které nepřevzala, kromě internetových, žádná česká média.
