"Co je tohle za zemi?" O osudu nezletilých dětí bez rodičů, kteří přijíždějí do Británie jako uprchlíci

Shrnujeme materiál, který vyšel v týdeníku Observer v neděli 12. srpna.

Když mu matka sdělila, že pocestuje z Afghánistánu na Západ, Akhbar se nijak nebránil. Jako zbožný muslim byl vychován k tomu, aby poslouchal rodiče, a tak se okamžitě připravil na cestu k příbuzným na druhé straně hranice v Pákistánu. Jeho otce, novináře v Kábulu, zatkla tajná policie z Talibanu. Akhbarova matka se obávala, že to nebude dlouho trvat, než si přijdou i pro syna.

Ve věku čtrnácti let považovali Akhbara v afghánské společnosti za dospělého muže a za novou hlavu domácnosti. Po otcově zmizení nebyla naděje, že by Akhbar dokázal vydělávat tolik peněz, aby uživil rodinu, ale nebylo vyloučeno, že by se mu mohlo podařit posílat domů dostatečné množství peněz z Evropy. Tak před dvěma měsíci zahájil Akhbar dlouhou cestu sám do Británie. Jeho příbuzní v Pákistánu mu našli prostředníka, jemuž zaplatili běžnou cenu: zálohu ve výši 2000 liber (100 000 Kč) a ještě jednou měli pak zaplatit tuto částku poté, až dostane rodina informaci, že Akhbar dorazil v bezpečí do Británie.

Akhbar je jedním z přibližně 400 afghánských dětí, hlavně chlapců, o něž se v Británii starají sociální služby okresu Kent. Minulý týden tento okres oznámil, že se stará o více než 1200 nezletilých bezprizorných dětí ze zahraničí, kteří žádají v Británii o azyl. Ve snaze vyrovnat se s počty příchozích dětí vytvořil okres Kent dvě specializovaná přijímací střediska, jedno pro chlapce od 13 do 15 let a druhé pro mladistvé ve věku 16 - 17 let. Tam dostávají příchozí oděvy, lékařskou péči, a pokud je toho zapotřebí, i poradenskou péči. Začínají se také učit anglicky. Velmi malé děti a malý počet dívek, které přicházejí, jsou okamžitě přesunovány do rodin k adopci. Ale okres Kent už situaci přestává zvládat a začal přesunovat některé děti do vedlejších okresů.

Tím, že se dostali do Británie, chlapci jako Akhbar splnili synovskou povinnost. Akhbar řekl nedávno na hodině angličtiny: "Musel jsem přijít, a teď se mi mé přání splnilo. Žiju ve svobodě."

Je obtížné deportovat dětské uprchlíky, i když se to děje. Druhá hlavní skupina dětských uprchlíků, kosovští Albánci, se v podstatě nedají deportovat do Kosova, protože jejich vesnice byly zničeny a děti ztratily veškerý kontakt s rodiči.

Mnoho dětí přijíždí jen v šatech, které mají na sobě, a s kusem papíru, na němž je telefonní číslo. V případě Afghánců je to často telefonní číslo příbuzných v Pákistánu, jimž je možné sdělit, že dítě do Británie dorazilo - takže rodiče zaplatí pašerákům dětí konečnou částku.

Některé osamělé děti, nalezené v nákladních automobilech, absolutně nevědí, kde vlastně jsou. První věc, na kterou se ptají, je často: "Co je tohle za zemi?" Jedna somálská holčička se objevila v Doveru a domnívala se, že je v Německu.

Tento týden zveřejní britská Rada pro uprchlíky (Refugee Council) a humanitární organizace Save the Children analýzu o těchto opuštěných dětech ve Velké Británii.

Navzdory tomu, že britské ministerstvo vnitra to popírá, obě organizace zaznamenaly mnoho případů dětí, umisťovaných do ubytovacích prostor pro dospělé. Některé děti dokonce dává britské ministerstvo vnitra do vězení.

Mnoho z těchto opuštěných dětí bylo ve své zemi mučeno. Jeden chlapec z  Kamerunu, kterého britské ministerstvo vnitra dalo v Británii do vězení, se nechtěl nikdy dotknout vězeňských dveří, protože cely v Kamerunu byly pod elektrickým proudem.

Zpráva bude požadovat, aby britská vláda vysvětlila, proč mají pro tyto opuštěné uprchlické děti britské komunální úřady méně finančních prostředků než pro britské děti. Fazil Kawani z Rady pro uprchlíky sdělil týdeníku Observer: "Vláda bude muset bezodkladně jednat, protože není možné tyhle děti ignorovat. Mnoho z nich zažilo strašlivé věci."

Sandy Bruce-Lockhart, konzervativní předseda komunálního úřadu v okresu Kent, si nemyslí, že všechny děti prchají před pronásledováním. Někteří rodiče učinili zcela vypočítavé rozhodnutí, částečně ekonomické a částečně humanitární - a poslali děti za lepším životem. Bruce-Lockhart je přesvědčen, že je Británie v této věci obětí organizovaných přesunů obyvatelstva.

Ale vládní údaje zpochybňují Bruce-Lockhartovo přesvědčení, že jde o uměle organizovanou, rostoucí krizi. Počet opuštěných dětí, které žádají v Británii o azyl, dosáhl v roce 1999 3349, avšak loni poklesl na 2733.

Na rozdíl od dospělých žadatelů o azyl, kteří jsou odpovědností britského ministerstva vnitra, děti, jimž je méně než 18 let, jsou podle britského Zákona o dětech odpovědností místních úřadů. Málokdy jsou posílány domů. Dokud budou do Británie přijíždět, okres Kent se o ně bude muset starat.