Mají západní demokracie skutečně povinnost pomáhat všem mučeným a pronásledovaným lidem na světě?
Vážený pane
Zaujal mne výběr včerejších článků o údajných povinnostech britské administrativy ohledně zacházení s žadateli o azyl.
Zaujal mne již výběr minulého týdne, kdy jste tu nebyl - bohužel, váš reportér Pecina se k otázkám které ho nechválily, choval stejně idiotsky, jak na BListech z chutí a často kritizujete všechny ostatní - prostě je ignoroval, cenzuroval, a když už na ně neuměl odpovědět ani soukromě, prostě je bez bližší úvahy odmítl jako rasismus.
Ale Vás jsem se chtěl zeptat také na dvě otázky, které mi vyplývají z textů, které jste napsal:
1) Na světě je několik miliard lidí (Čína, Afghánistán, S.Korea, Indie, .. . .) kteří jsou jednoznačně kvalifikovatelní jako uprchlíci. Kdyby se (hypoteticky) všem, nebo řekněme deseti procentům z nich, podařilo dostat do Británie a požádat tam o azyl - je podle mezinárodních úmluv Británie skutečně povinna je všechny hostit, ubytovat, živit - a poskytnout jim azyl? Je žádaná země skutečně povinna akceptovat neomezený počet žadatelů o azyl k (zřejmě několikaletému) azylovému řízení? Bez ohledu na zemi odkud přicházejí? Skutečně nemá Británie právo - v době, kdy miliony lidí prchají před opravdovou válkou, před skutečně smrtícím hladomorem, nebo před oficiálně vládní politikou genocidy - stanovit seznam zemí, které považuje za poměrně bezpečné, a ze které azylanty prostě přijímat nebude? (už jenom proto, že Británie logicky NEMŮŽE přijmout dvě miliardy azylantů?)
2) Hypotetický příklad. Nepracuji, žiju ve státním bytě, ze sociálních dávek. Nikdo mně neutiskuje - samozřejmě, občas dostanu v hospodě do huby jako darmožrout a parazit - ale coby, je to v podstatě pravda. Jednou mně osvítí myšlenka, že bych mohl žít na účet GB. Zašmelím "za odstupné" státní byt s regulovaným nájemným, získaných pár set tisíc vhodně investuji, část prohýřím, a za zbytek nakoupím letenky pro celou rodinu do Londýna, kde požádám o azyl. Britská administrativa mi poskytne zdarma ubytování, několik měsíců možná i let mne bude s celou rodinou živit, bude mi poskytovat kapesné, právní ochranu, možná i vzdělání; akorát se nikdy nenaučím jazyk, abych nemusel nic dělat (viz páteční MfD - žadatel se v zemi ve které chce žít, za tři roky nenaučil jazyk ani na úrovni, aby mohl dělat aspoň popeláře). Moje žádost o azyl bude samozřejmě zamítnuta jako neodůvodněná, to jsem věděl, ale odvolám se, a protáhnu to o další rok. Pak mně stejně vyhostí - zbude mi pár set našetřených liber o kterých český berňák neví, dostanu zadarmo letenku, doma na mně (hezky u příbuzuných, aby berňák nevěděl) čekají zhodnocené investice ze zašmeleného bytu, dovyberu si pár set tisíc korun sociálních dávek - a jsa bezdomovcem s rodinou s dětmi, požádám obecní úřad o přiměřené bydlení. Easy welfare.
A teď ta otázka - bez ohledu na to, nakolik je tento princip symptomatický a kolik je tech ostatních - opravdu nemá Británie žádnou zákonnou a morální šanci, jak se mému parazitismu bránit? Už při vstupu do země, nebo ještě na letišti výstupní země? Skutečně nemá Británie právo vyhodnotit mojí domovinu (například Německo) jako zemi bezpečnou, ze které azylanty prostě přijímat paušálně nebude, do dvou hodin mně vykopne a bude po mně vymáhat náklady na repatriaci? Jste ochoten mi jako britský daňový poplatník tohle finacovat? Kolika lidem ještě? Kde je ta hranice (v procentech rozpočtu), kde už je to neúnosné? A mimochodem - změní Váš názor, když přiznám, že nejsem rom?
Děkuji předem, věnujete-li mé úvaze nějakou pozornost.
Poznámka JČ: Velká Británie má podle Ženevské konvence pro uprchlíky z roku 1951 povinnost poskytnout azyl lidem, kteří jsou ve svých domovských zemích persekvováni. Žádosti je nutno posuzovat individuálně. Právo nelze uplatňovat kolektivně. Je na Británii, aby si zefektivnila své azylové řízení - v jiných západoevropských zemích to, jak se zdá, takovým problémem není (viz Německo, to přijalo v poslední době statisíce uprchlíků, Británie sotva tisíce). Argument, že "nemohu přece přijmout celé dvě miliardy trápených lidí", a tak nepřijmu nikoho, je pokrytecký a sobecký. Státní egoismus je nepřijatelný v každé formě.
Pokud má Británie pocit, že nikoho do země vpustit nemůže, navzdory třeba jeho mučení (takové nálady v zemi šíří bulvární tisk, např. Daily Express měl tento týden palcový titulek "My už na žádné další azylanty nemáme místo!"), nechť Británie tuto mezinárodní konvenci vypoví. To zas nechce, protože by to vyvolalo mezinárodní i domácí rozhořčení. Tak se chová pokrytecky a činitelé britského velvyslanectví v Praze českým novinářům i veřejnosti věší bulíky na nos, neboť vědí, že se Češi rádi nechávají opíjet rohlíkem a nic si neověří samostatně.
Osobně jsem přesvědčen, že vůči lidem, kteří jsou terčem pronásledování, mají západní bohaté země povinnost jim pomoci (ostatně stejnou povinnost mají i vůči chudým lidem v třetím světě, i když ta by měla být spíše praktičtěji realizována pomocí tam, kde ti lidé přímo žijí) - jde o otázku normální slušnosti a lidskosti. Samozřejmě, můžete zastávat opačný názor - já bych ho označil za nelidský. Což byste poznal na vlastní kůži, kdybyste se octl v situaci pronásledovaného azylanta - a to není zcela vyloučeno, protože nemůžeme s úplnou jistotou vyloučit, že třeba za deset patnáct let nebude ČR znovu diktaturou a nebudou z ní znovu utíkat lidé...
Termín azylová turistika a folklórní příběhy z ČR o Romech, kteří si svou cestu do Británie výhodně zpeněží, jaké předsudečně šíří česká většinová populace, nehodlám komentovat. Podstatné je, že mezi romskými žadateli o azyl jsou prokazatelně osoby, které se staly terčem velmi vážného pronásledování (fyzické útoky, žhářství, popáleniny) a je obscénní hovořit v tomto smyslu o azylové "turistice". Pokud mají britské úřady pocit, že do Británie jezdí větší množství osob, které azyl nakonec nedostanou, nechť si zefektivní azylovou proceduru. Argument, že Romové emigrují na Západ z ekonomických důvodů, je sprostý. V Británii jsou na tom často totiž ekonomicky velmi špatně: podle získaných svědectví tam Romové z ČR emigrují proto, že navzdory občasným rasistickým útokům britských skinheadů i nevstřícnosti oficiálních britských imigračních úřadů je tam s nimi zacházeno jako s lidmi, nikoliv jako s podřadnou rasou. Nečtěte Mladou frontu Dnes, která často v začarovaném kruhu jen - zřejmě z komerčních důvodů - potvrzuje už existující předsudky v české společnosti, namísto toho, aby je zpochybňovala, vyvracela a vedla k samostatnému myšlení. Znám několik Romů, kteří se v Británii, popř. v Kanadě naučili velmi dobře anglicky.
