Naše osobní zkušenost se segregačními rasistickými kontrolami na ruzyňském letišti byla typicky česká. Dorazil jsem včera, ve čtvrtek 9.8. s dvěma (téměř dospělými) dětmi (každá dcera měla vlastní pas) kolem sedmé hodiny ráno na letiště v Ruzyni k cestě do Británie. Přestože bylo oznámeno, že se 9.8. rasistické britské imigrační kontroly ruší, povšiml jsem si, že monitory na letišti i nadále informovaly, že se osoby, jejichž cílovou zemí je Velká Briánie, mají stále dostavit k předodbavení k britské imigrační kontrole (kontrola měla být zrušena až od půlnoci 9.8.). Vzhledem k tomu, že šlo o opatření zcela protizákonné (britští imigrační úředníci nemohou z právního hlediska zabraňovat žádné osobě v letecké přepravě do Británie, mohou jen v této věci vydírat leteckou společnost, vyhrožovat jí, že dopraveného cestujícího nevpustí do země a že ho bude muset odvézt zpět. To ovšem neplatí u mě a příslušníků mé rodiny, kteří máme britské pasy a imigrační úředníci nás do Británie tedy nemohou nevpustit - absolutně nemají na cizím území jakékoliv právo kontrolovat britské pasy), z těchto důvodů jsem britskou imigrační kontrolu v Ruzyni ignoroval a do jejích prostor jsem nezašel. Odebral jsem se s dětmi, jako obvykle, rovnou k odbavovací přepážce letecké společnosti, kde jsem předložil se zavazadly naše britské pasy a letenky. A nikdo od nás žádné potvrzení britského předodbavení nikdy po celou dobu odjezdu z Ruzyně nechtěl. I bez něho jsme byli odbaveni bez problémů. Nikdo se o předodbavení nezmínil. - Že by lidi bývali měli být méně bojácnější a měli se - tak jako já - prostě odmítnout nechat v Ruzyni Brity kontrolovat, s tím, že to nemá právní podklad?
O několik hodin později odlétala z Prahy do Británie moje britská manželka, a ta se ze zvědavosti rozhodla britským imigračním kontrolám podrobit. "Vy mi snad chcete tvrdit, že tyto vaše kontroly platí i pro Brity?" ptala se anglicky u vchodu do kontrolní místnosti a jakási úřednice jí odpověděla lživě: "Ano."
Mé ženě vydali britští imigrační úředníci papírek s razítkem, který reprodukujeme níže. Jsou na něm šokující dvě skutečnosti. Formulace Předložte participující letecké společnosti (For presentation to participating airline) dokazuje, že "předodbavovací kontroly skutečně nemají absolutně žádné právní zázemí. Rádi bychom věděli, na čem vybrané "letecké společnosti" podle tohoto papírku participují? Na spiknutí nedopravovat do Británie Romy? Jaký to má právní podklad? Budeme v tomto smyslu klást velmi závažné otázky britským autoritám, začneme stížností příslušnému poslanci britské Dolní sněmovny. Druhá šokující skutečnost na papírku? Poznámka Only valid if accompanied by passport (Platí jen v součinnosti s cestovním pasem) velmi nepříjemně připomíná komunistickou praxi výjezdních doložek - které však prý podle Martina Palouše české a britské úřady nebudou zavádět - no tak už tady v podstatě už zavedeny byly. - Ani od mé manželky nikdo papírek už pak po britském "předodbavení" nepožadoval. (Jenom ještě manželka poznamenává, že to, že se mezi sebou v přítomnosti odbavovaných cizinců baví úřednice u přepážek (o nich) česky, je absolutně neprofesionální a urážející - jakási paní, Američanka, se ptala anglicky, kde najde záchod, dívky u přepážek si začaly povídat česky: "Prosím tě, vona chce jít na záchod, teď...!" Atd.) (JČ)
Agresivnímu, téměř krutému interview podrobily redaktorky Lidových novin Jana Ciglerová a Silvie Blechová odcházejícího velvyslance v USA Alexandra Vondru. Druhá jmenovaná k němu ještě přičinila Vondrův medailon v kvalitě, nad níž bledne závistí nejeden nekrolog. Jen tak dál, dámy, takhle to možná dotáhnete i na metál od prezdenta, největší metu každého konformního novináře. (TP) Rozhovor jsem četl v letadle, kde Lidovky rozdávali zadarmo, je absolutně nudný a neobjevný, nepřinesl novou myšlenku. Ale oslavný medailon Saši Vondry z pera Silvie Blechové, to je tedy skutečně trefa! Je to jeden z oněch mnoha typických textů, kdy povyšují české sdělovací prostředky normálního, obyčejného člověka v geniální celebritu :). Citujeme:
Významná postava českého disentu, diplomat a vládní zmocněnec pro summit NATO 2002 Alexandr (Saša) Vondra oslaví příští týden čtyřicet let. V listopadu 1989 stál Vondra u všeho důležitého. Napsal o něm Frankfurter Allgemeine Zeitung, že je jedním z mála lidí, kteří disponují současně analytickou prozíravostí, politickou nezávislostí a nenapadnutelnou minulostí".:) O pár měsíců dostal nabídku, která se zdánlivě neodmítá. Měl se stát novým českým ministrem zahraničí. Vondra odmítl a zůstal v Americe - chtěl pomoci Česku do NATO... Je to muž, který byl u všech důležitých momentů ve (sic!) česko-amerických vztazích... Atd.
Holt holky z Lidových novin, které si říkají reportérky, si už nepamatují, neboť to nezažily, jak to bylo. Saša Vondra byl absolutně normálním, běžným absolventem studia zeměpisu na přírodovědecké fakultě. Zajímal se o underground a na rozdíl od svých konformních spoluobčanů se nebál stýkat se s disidenty a vystupovat jako beatnik. (O vánocích roku 1988 mi přinesl do pražského bytu Janem Kavanem do Čech pro mě propašovanou jednu knížku, má žena ho tehdy charakterizovala jako "wondervogel" [dlouhé vlasy, ruksak na zádech].) Teprve na konci osmdesátých let začal aktivněji vystupovat v Chartě 77. Jeho odvaha za komunismu se mu vyplatila a vlastně i zhodnotila - jako nekontroverzní osoba s disidentským zázemím se mohl velmi rychle přizpůsobit novému porevolučnímu establishmentu, stal se pro politiky přijatelným, a skončil jako velvyslanec v Americe. - Jeho proměna z nekonformního beatnického disidenta v absolutně establishmentového diplomata, který se plně a úspěšně identifikoval s českým byrokratickým prostředím a začal jednat přesně jako ono, byla pro některé pozorovatele poněkud šokující. Je ale velký intelektuální rozdíl mezi velvyslancem, jako je třeba Jiří Gruša, a na druhé straně Saša Vondra a dámy z Lidových novin by to snad měly být schopné rozlišit. Ne každý, kdo skončí jako velvyslanec, je celebrita - ovšem v zemi, kde je za celebritu považován každý tiskový mluvčí, je jistě těžké někoho přesvědčovat o opaku... Novináři by neměli k "hvězdám" dolézat, ale snažit se o nich psát s kritickým odstupem. - Jinak mě v rozhovoru mj, fascinovalo Vondrovo lavírování ohledně problému Vladimír Železný, které reportérky z LN přijaly pasivně. Renomé Ronalda Laudera "není zcela bez poskvrny", argumentuje v rozhovoru Vondra - implikuje tím snad, že to, že "náš" Železný si ukradl televizi od člověka s renomé, které "není bez poskvrny", je tedy v pořádku? V rozhovoru by se dala najít celá řada myšlenkových pohodlností a nepořádností, svědčících o tom, že Vondra není zrovna osoba, která by na člověka dělala velký dojem. (JČ)
Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:
Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)
Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).
Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
Brno, Jánská 1/3
České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
Olomouc, K. Světlé 2
Ostrava, Dlouhá 3
Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
Plzeň, Šafaříkovy sady 5
Praha, Václavské nám. 43
Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23
(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)
