Za spáchání trestného činu vždy před soud a "nejlépe" i do vězení?
Celé dvě třetiny vězňů v českých věznicích bylo odsouzeno k dvouletým a nižším trestům a právě "díky" nim jsou tato státní zařízení permanentně přeplněna. A nemylme se, že nás "slušných občanů" se to vlastně netýká, stačí si uvědomit, že každý řidič je svým způsobem potenciální pachatel trestného činu a může svojí vinou (třebas jenom ve formě nedbalosti) v takovéto věznici i skončit. Za každé provinění, které naplní skutkovou podstatu trestného činu definovaného zákonem, by měl následovat adekvátní postih viníka. Na druhou stranu poškozeného - člověka, kterému byla takovýmto protiprávním jednáním způsobena škoda, často spíše než samotný trest pro viníka možná více zajímá náhrada způsobené škody v co největším rozsahu a co nejdříve. Co poškozenému pomůže, když viník půjde i na pár měsíců do vězení, když se o náhradu jemu způsobené škody bude soudit třeba i několik let a někdy s nejasným výsledkem. Naše soudy jsou přehlceny a často objektivně prostě nestačí vyřešit všechny jim předložené obžaloby, které mnohdy nejen laické, ale i odborné veřejnosti připadají banální. V žádném případě to však nemůže soudce zbavit odpovědnosti za nečinnost v závažných kriminálních kauzách, ale těch soudních případů je prostě přespříliš... Má však v případě spáchání trestného činu jeho definitivní vyřízení i jinou alternativu, než soudní rozsudek?
Jednoznačnou a kladnou odpověď přitom dává platný trestní řád. Podle jeho od roku l993 účinné (ale nikoliv příliš využívané) novely totiž může už státní zástupce některá po právu zahájená trestní stíhání obviněných osob, pokud horní hranice trestní sazby je do 5 let tzv. podmíněně zastavit na zkušební dobu až 2 roků a tudíž vůbec nepodávat k soudu obžalobu. Tím se ušetří především soudům čas potřebný k vyřizování jiných a mnohem závažnějších trestních případů. Tento postup je vhodný využít především v případech, kdy již samotné sdělení obvinění a průběh vyšetřování má na obviněného, který dosud neměl s orgány činnými v trestním řízení nic do činění, dostatečný výchovný účinek. Kdo zažil na svojí kůži třeba vyšetřování po zaviněné dopravní nehodě, ví, o čem to je. Obviněný má snahu následky svého protiprávního jednání odčinit především uhrazením způsobené škody poškozenému, kterému tak nahradí bez dalších soudů, co mu způsobil, nebo újmu alespoň zásadním způsobem minimalizuje. Obviněný také musí prokázat, že svého ojedinělého protiprávního jednání upřímně lituje. Je to něco podobného jako podmíněné odsouzení soudem, ale bez soudního řízení! Pokud obviněný svým řádným chováním vyhoví všem stanoveným podmínkám, po skončení zkušební doby státní zástupce rozhodne o osvědčení, které má účinky konečného rozhodnutí ve věci. Obviněnému tak zůstane čistý trestní rejstřík a nepodstupuje pro normálního člověka značné psychické martírium soudního řízení. Samozřejmě musí předem svoji vinu uznat a vyslovit s tímto postupem souhlas.
K soudu se prostě pachatelé určitých trestných činů vůbec dostat nemusejí, soudům a věznicím se uleví, a především poškozený dostane bez dalších soudů ihned náhradu způsobené škody a pro "normálního občana", který se shodou nejrůznějších okolností ocitl v pozici obviněného, je to zkušenost, která jej od dalšího trestného činu určitě spolehlivě odradí. O potřebě většího využívání jiných trestů než odnětí svobody rovněž (a možná především!) soudy také vůbec nepochybuji.
Jiří Němec, právník, Liberec
