Věrolomný Albion a porcelánová mušle
Zavede-li Británie pro Čechy víza, žadatelé o azyl vůbec víza mít nemusejí!
"V jejich vlastních vodách zaútočme na věrolomný Albion!" -- Augustin, Marquis de Ximenez, 1793
Na obou stranách dohody o kontrole českých občanů na ruzyňském letišti britskými imigračními úředníky je proradnost, pokrytectví a ostuda.
Vida, jak vyumělkovaná sofistika dokáže čelit přívalu nežádoucích azylantů. Jak geniálně jednoduché.
Kámen úrazu, který se tu tak názorně obchází, je ženevská dohoda z roku 1951. Posuďme její výklad na stránkách vysokého komisaře spojených národů pro uprchlíky zde
Všimněme si, že Kapitola 1, článek 1, odstavec E praví
"This Convention shall not apply to a person who is recognized by the competent authorities of the country in which he has taken residence as having the rights and obligations which are attached to the possession of the nationality of that country."
Tato dohoda se nevztahuje na člověka, který je uznáván příslušnými orgány státu, kde se usídlil, za člověka, jenž má práva a povinnosti spjaté s příslušností k danému státu.
Podle ženevské dohody z roku 1951 tedy jednoznačně existuje nárok požádat o azyl teprve v cizím státě, jednoho mezi těmi, kteří jsou dohodou dobrovolně zavázáni. Žádost musí být nejprve zvážena, aby mohla být shledána nedůvodnou. Ovšemže, žádost nemusí být akceptována, k jejímu uznání je třeba předložit důvody a důkazy, není tu presumpce nároku na azyl. Ale, žádost o azyl jako taková, pokud je vznesena na území cizího státu který je signatářem ženevské dohody, musí být vyslyšena procedurálně. Legislativa jednotlivých podepsaných států pak upřesňuje, jaký je úřední postup. (například viz britský Immigration and Asylum Act 1999 )
Rozumějme, toto platí jen a jen pokud je nárok vznesen na území cílového státu. Jak prosté tedy, nevpustit potencionální azylanty do země vůbec, neboť jejich žádost o azyl bude vyslyšena, 'zvážena' a shlednána lehkou, a to šmahem, neoficiálně a nezávazně, mimo protokol, neboť ještě na jejich domácím území.
Pokud území vyslanectví je také výsostným uzemím cizího státu, pak ale nerozumím tvrzení, že nelze žádat o azyl na půdě vyslanectví. Lze žádat - a je tu nárok být vyslyšen. Není dáno, že azyl bude uznán, je pouze podivné, když mluvčí vyslanectví tvrdí předem a paušálně, že bude každá žádost o azyl odmítnuta. Ať je odmítnuta. Pokud je žádost vznesena na půdě cizího státu a azyl odmítnut, lze se odvolat normální cestou, například v případě Británie skrze Special Immigration Appeals Commission Act 1997
Podle ženevské dohody a doplňujících usnesení nemá však nikdo nárok žádat o azyl kdekoliv. Měl-li možnost požádat o azyl někde blíže, cestou, pak mu to podemílá nárok na azyl jinde. V případě budov různých vyslanectví je celkem jasné, že pouze lidé persekvovaní v sousedství daného vyslanectví mají dobrý důvod žádat o azyl právě na daném vyslanectví. Pokud ovšem člověk cestuje letecky, to je jiná. Na rozdíl od tramvaje nelze cestou vystoupit, nejbližší možné místo kde lze žádat o azyl je místo kam letadlo dosedne.
Hle, pragmatické odůvodnění ruzyňské kotroly je nasnadě: nechceme-li se vůbec zabývat žádostí cestujícího o azyl, a to z prostého důvodu, že měl prvně žádat o azyl jinde, nesmí se dostat do letadla, které letí přímo k nám! Zeptejme se jej tedy před odletem, narovinu, proč k nám cestuje. Pokud řekne, že jako azylant, je to velmi zajímavá informace, ale jako by o azyl nepožádal, neboť se jen tak nacházíme na nějakém letišti. Můžeme však, na základě vlastní jasnozřivosti doporučit letecké společnosti, ať jej na palubu nevpouští. A pozor. Pokud bude tvrdit, že letí jako turista, a pak se bude hlásit jako azylant? Pak by žadatel o azyl byl zamlčel, že bude žádat o azyl, a tím poruší podmínku, že o azyl musí žádat neodkladně, a nemá podvádět - takže by ten azyl od nás přece nedostal. Jen bychom to museli úředně zaprotokolovat, že jej odmítáme.
Aby tedy měl člověk nárok na azyl, nejen nárok o azyl požádat, ale nárok azyl dostat, musí být uznán za pronásledovaného běžence (refugee), ne imigranta.
To však znamená, že v zemi, kterou opustil, byl, nebo bude, pokud se vrátí, velmi pravděpodobně terčem persekuce (nejen diskriminace), a to za normálních rutinních okolností, paradoxně ne v případě války, živelné pohromy apod. "Persekuce" však není přímo definována v ženevské dohodě, a tudíž existuje mezinárodní usnesení z roku 1996 jak tento pojem vykládat.
Jak je patrno z výkladu zde (bod 6), persekuce je i 'pouhá' diskriminace, pokud zakotvená v režimu daného státu. "K persekuci se počítají i administrativní a právní zákroky, které jsou zdánlivě zákonné nebo jsou k persekuci zneužívané, nebo jsou nezákonně prováděné." ("Persecution may take the form of the use of brute force, and may also take the form of administrative and/or judicial measures which either have the appearance of legality and are misused for the purposes of persecution, or are carried out in breach of the law.")
Je libo mezi taková paralegální a účelová administrativní opatření počítat to, co se právě děje na ruzyňském letišti? Poslužte si, odmítnutí bona fide cestující. Staňte se místo pouhých odmítnutých turistů naštvanými oprávněnými žadateli o azyl. Váš skutečný nárok možná právě začal, ačli by jinak byl sporný.
Ale pozor. Vždyť žijete ve státě, kde vám ústava zaručuje, že nebudete diskriminováni na základě etnické příslušnosti. Ve státě, který se hlásí k listině základních lidských práv a svobod, (NB článek 3) stejně jako ten druhý stát. Takže, pokud se skutečně děje něco tak okatého jak naznačuje reportáž České televize předeslaná v úvodníku Britských Listů, obraťte se na českou justici, na ombudsmana, na ústavní soud.
Až a pokud teprve nebudete u českého ústavního soudu úspěšní, pak si zažádejte o azyl v cizině - neboť tento stát se šmahem ukáže jako stát, který se nechová v souladu s vlastními zákony, ani nemá natolik nezávislou justici, aby nařídila korekci.
Ale pokud u ústavního soudu úspěšní budete, žádejte si též o azyl - neboť v takovém případě máte potvrzeno, že tu skutečně je institucionalisovaná diskriminace, ve vlastní zemi. (Anebo si raději řekněte, že doma přece jenom není vše špatně, a že je šance na nápravu poměrů ?).
Ať tak, či onak, NIKDY neapelujte kvůli persekuci u nás zrovna na takovou zemi, jakou je Velká Británie třetího tisíciletí.
Neboť se zdá být neodlišitelná od České republiky - co se rasismu týče.
A ještě něco.
Až nám Británie 'nerada' zavede vízovou povinnost, vězte, že podle ženevské dohody není vůbec nutné, aby skuteční žadatelé o azyl měli nějaké cestovní doklady. To jsem psal pro Central Europe Review už v roce 1999.
Takže o víza tu prostě nejde. Jde o presumpci viny, o boj pod heslem "účel světí prostředky."
Vzhůru úředním chytračením proti vypočítavosti falešných azylantů.
Sledujeme kontest o evropský pohár ve vyčuránkovství - neboli o porcelánovou mušli.
