Soumrak demokracie v ČSSD

Martin Kunštek

Poslední zasedání Ústředního výkonného výboru České strany sociálně demokratické (ÚVV ČSSD) zřejmě zahájilo konec demokratického způsobu rozhodování v této nejstarší české politické straně. Straně, která se vždy hlásila k principům široké demokracie, pokud možno všech voličů, k principům subsidiarity - tedy rozhodování na pokud možno co nejnižší a přitom co nejširší základně voličů. Nejvyšší orgán ČSSD mezi sjezdy na návrh úzké profesionální špičky odhlasoval, že napříště již rozhodování o kandidátkách do parlamentních voleb nebude svrchovaným a nedělitelným právem "místních" - členů strany. Od nynějška si vrcholní funkcionáři uzurpují velmocenské právo "veta" a právo dosadit si na kandidátku libovolnou osobu - praktika vhodnější spíše do roayalistických dob, než do demokracie 21. století.

Pod záminkou "zabránění místním excesům" (citace předsedy ČSSD Vladimíra Špidly z tiskové konference po zasedání - pozn. aut.) tak nejvyšší vedení strany bude moci z kandidátky sesadit každého, kdo smýšlí jinak, nebo by mohl v Parlamentu prosazovat odlišné zabarvení socialistické politiky, než Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Marie Součková, Petr Lachnit a Zdeněk Škromach. Je otázka, jestli jmenovaní vůbec hodlají prosazovat socialistickou politiku, protože omezování demokratického v ústavě zakotveného práva volit a být volen rozhodně neodpovídá ničemu, co doposud deklarovala za svůj cíl ČSSD. Je dokonce v přímém rozporu s myšlenkami a cíly Socialistické Internacionály, které je ČSSD stále ještě členem. Důvodem k implementaci institutu zařazení kandidáta na volební listinu cestou shora - tedy nikoli volbou - do vnitrostranické "legislativy" snad může být jedině to, že členové nejužšího vedení strany se obávají předstoupit před řadové straníky v primárních volbách.

Všichni by se totiž měli z čeho zodpovídat. Namátkou: Novému předsedovi strany by asi nebylo příjemné, kdyby musel při nominační konferenci čelit otázkám několika set odborářů - členů ČSSD v Jihočeském kraji - proč ve volebním období 1996 - 98 považoval jeden z paragrafů zákoníku práce umožňující opakovaně uzavírat pracovní smlouvy na dobu určitou "za novodobé otrokářství" (citace projevu V. Špidly při projednávání zákoníku práce předloženého vládou Václava Klause - pozn. aut.), a jako ministr práce a sociálních věcí loni sám při projednávání novelizace navrhl vypustit odstavec zakazující opakované používání termínovaných pracovních smluv. Jistě by bylo ostudou, kdyby novému předsedovi strany, či jinému vrcholnému funkcionáři byla řadovými členy ČSSD nepřímo vyslovena nedůvěra formou jejich ne-nominace na čelní místa kandidátky. "Stranu by to velmi poškodilo před volbami", by se jistě ozývalo z řady zákoutí ČSSD. Zřejmě proto si nové vedení přichystalo institut, který nejenže upevní - až téměř petrifikuje jejich posty, ale znemožní jakékoli alternativy. Strach čelit za své vládní a funkcionářské počínání kritice řadových členů stany je z psychologického hlediska pochopitelný. Pochopitelná a optikou většiny řadových sociálních demokratů nahlížejících na personální a ideové středy jako na cosi ohrožující úspěch stany ve volbách, je i snaha vyhnout se takové možné ostudě.

Prosazení práva "veta" je však varující. Promovaný historik, PhDr. Vladimír Špidla, by jistě mohl velmi podrobně popsat, jak jedním z prvních kroků Adolfa Hitlera ve funkci vůdce Nacionálně socialistické dělnické strany Německa (NSDAP) bylo právě prosazení "práva" vedení strany určovat obsazení volebních kandidátek. Tím nechci v žádném případě naznačovat, že politika ČSSD by měla cokoli společného s NSDAP. Špidla také ve svém nejvyšším vedení strany prozatím ještě nemá žádného Heydricha, ani nedisponuje jednotkami SS, aby mohl spolustraníky jiných názorů nechat postřílet při nějaké obdobě Noci dlouhých nožů. Avšak ani on, ani nikdo jiný z vedení ČSSD by neměl mít možnost vyškrtnout z kandidátní listiny občana, který přesvědčil nadpoloviční většinu členů ČSSD v příslušném kraji, že je vhodným pro zvolení do Parlamentu. I když má jiné názory než vrcholové vedení strany. Na to by neměl mít právo žádný funkcionář strany, a už vůbec ne ten, který se na vrchol stranické hierarchie dostal právě a jen díky tomu, že v dobách, kdy byl předsedou ČSSD Miloš Zeman, strana zaváděla do praxe principy neomezené demokratické volby a svrchované subsidiarity. Většina dnešních členů vedení ČSSD se do svých vrcholných stranických postů dostala právě proto, že bývalý předseda Zeman nikdy neusiloval vládnout diktátorskými pravomocemi, nebo používat nedemokratické postupy. V letech 1993 - 2001 se nikdy nestalo, že by na kandidátku někdo byl dosazen z centra, a vytlačil tak z volitelného místa místního kandidáta.

Prosazení nedemokratických institutů do vnitrostranických stanov samotným vedením strany nelze nazvat jinak, než nařezávání žebříků, po kterém sami vylezli - aby nahoru nemohl již nikdo jiný. Zlikvidovat názorového oponenta, který by mi mohl na otevřeném parlamentním kolbišti stát v cestě tak, že jej zbavím možnosti ucházet se o politickou funkci, je prostě neslučitelné s členstvím ve straně, která ve svém názvu má slovo demokratická. Vytváření nepřekročitelných příkopů mezi (z veřejných prostředků dobře placenými) profesionálními politiky a aktivistickou členskou základnou je proti duchu ústavního práva na demokratickou soutěž politických názorů. Profesionální politik, placený ze státní kasy a mající možnost si navíc najmout za státní peníze asistenta a "experta", je ve volební soutěži podstatným způsobem zvýhodněn oproti občanovi, který se politice věnuje až ve volném čase po výkonu profese. Dát těmto profesionálním politikům navíc šanci přeskočit ve vnitrostranických volbách aktivistu, jde daleko za rámec i demokratického centralismu používaného v dobách reálného socialismu těmi komunisty, o jejichž nedemokratičnosti většina členů dnešního vedení ČSSD ráda hovoří. Možnost zákulisním způsobem znemožnit ucházení se o obhájení mandátu již silně zavání diktaturou.

Jsem zvědav, jak bude Vladimír Špidla "novoty" v ČSSD vysvětlovat na půdě Socialistické internacionály např. předsedovi sesterské Francouzské socialistické strany Lionelu Jospinovi, se kterým bývá rád srovnáván. Francouzští socialisté, stejně jako řada dalších, totiž ve vnitrostranických volbách používají referenda. O kandidátech hlasují VŠICHNI členové strany dané územně organizační jednotky. Dosazovat nebo sesazovat kohokoli jinou cestou je u francouzských Socialistů v souladu s Ústavou zakázáno!

Stanovy ČSSD se také v článku I. odvolávají na Ústavu ČR. A ta zakotvuje svobodné a rovné právo volit a být volen. Jenže ÚVV ČSSD při úpravě stranických volebních řádů pošlapal nejen své Stanovy, ale plivnul na Ústavu. Napraví svůj omyl, nebo bude potřeba otevřené konfrontace - to když některý sociálně demokratický poslanec se bude muset obrátit na Ústavní soud?