Případ Majida Majeda
Odpovídá Petr Hanzl, ředitel kanceláře ministerstva vnitra: do rozhodování o udělování pobytu nám nemá nikdo co mluvit, chce-li Majid azyl, ať jde do azylového střediska
Toto je odpověď na dopis Tomáše Peciny Stanislavu Grossovi ze dne 10. května 2001. Obdrželi jsme ji až ve středu 4. července. Faksimile tohoto dopisu Petra Hanzla Britským listům je zde.
Ředitel Kanceláře ministra vnitra
JUDr. Petr Hanzl
Praha dne 28. května (přeškrtnuto, rukou opraveno na) června 2001
čj.:PPR2717/RCP-c-215-2001
Vážený pane redaktore,
z pověření pana ministra vnitra odpovídám na Vaši žádost o vysvětlení ve věci nepovolení trvalého pobytu panu Waledu Bahnamovi a údajnému neprodloužení (sic, správně gramaticky má být "údajného neprodloužení") dlouhodobého pobytu v České republice.
Po prošetření celé záležitosti sděluji, že Waled BAHNAM, nar.[...] 1945, st. přísl. Irák, přicestoval do ČR dne 24. 4. 1992. V Iráku zůstala jeho manželka o čtyři děti, kteří do ČR přicestovali za rok po něm. V ČR jim byl povolen dlouhodobý pobyt. Panu Bahnamovi a nejstaršímu synovi za účelem podnikání, ostatním členům za účelem sloučení rodiny. Po předložení stanovených náležitostí jim byl jejich pobyt pravidelně prodlužován.
Dne 5. 10. 1999 požádal shora jmenovaný cizinec o povolení trvalého pobytu z ČR z humanitárních důvodů. Žádost byla podána za účinnosti zákona č. 123/1992 Sb. o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení par. 7 tohoto zákona bylo stanoveno, že povolení k trvalému pobytu lze udělit zejména za účelem sloučení rodiny, pokud manžel, příbuzný v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvalý pobyt na území České republiky, v jiných humanitárních případech, nebo pokud je to odůvodněno zahraničně-politickým zájmem České republiky.
V souladu s ustanovením par. 8. odst. 2 zákona č. 123 /1992 Sb., byl cizinec povinen k žádosti předložit doklady potvrzující účel pobytu, zajištění prostředků k pobytu, zajištění ubytování a doklady potvrzující jeho bezúhonnost.
Uvedená žádost byla odborem cizinecké policie v Praze, (sic, čárka je nadbytečná) zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání k Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie PP ČR, které odvolání dne 28. 2. 2000 zamítlo.
Zamítavé rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem č. 123/1992 Sb. Z dikce ustanovení par. 7 citovaného zákona "lze udělit" vyplývá, že na povolení k trvalému pobytu není právní nárok, z termínu "zejména" lze dovodit, že výčet důvodů, pro který je možno povolení k trvalému pobytu vydat, je výčtem demonstrativním. Je tedy zřejmé, že zvolená právní úprava poskytla prostor pro uvážení správního orgánu, aby posoudil vždy konkrétní okolnosti jednotlivého případu a zvážil, zda lze povolení k trvalému pobytu udělit či nikoliv. Správnost tohoto postupu byla několikrát potvrzena soudními judikáty.
V konkrétní věci pana Bahnama se prvostupňový orgán zabýval jím uváděnými důvody. Po jejich zhodnocení, s přihlédnutím k tomu, zda lze v podané žádosti spatřovat naplnění par. 7 zákona č. 123/1992 Sb., rozhodl, že dlouhodobý pobyt, který mu byl povolen, je dostatečný k tomu, aby mohl i nadále v České republice zcela legálně žít, podnikat, cestovat do ciziny, jeho děti zde mohly chodit do škol, atd.
Žádost pana Bahnama o povolení trvalého pobytu byla podána za účinnosti zákona č. 123/1992 Sb. Proto o ní bylo rozhodováno i v odvolacím řízení na základě tohoto zákona, v souladu s ustanovením par. 183 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., (samotné odvolací řízení ale proběhlo již v době, kdy byl účinný nový zákon č. 326/1999 Sb.)
V rozhodnutí odvolacího orgánu byl pan Bahnam na nový zákon upozorněn. Bylo mu vysvětleno, že zákon č. 326/1999 Sb., (sic, čárka je tu nadbytečná) již nezná termín dlouhodobý pobyt, ale hovoří o přechodném pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, které je jeho obdobou. Toto vízum lze na žádost opakovaně prodlužovat.
Dne 10. 7. 2000 pan Bahnam požádal o prodloužení svého přechodného pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů a jeho žádosti bylo pro předložení stanovených náležitostí vyhověno.
K Vašemu konstatování, že v rozhodnutí orgánu II. stupně byla uvedena i věta, (sic, čárka je nadbytečná) "zamítavé rozhodnutí ve věci trvalého pobytu v žádném případě neznamená omezení Vašich práv a svobod, spíše lze mluvit o jejich nerozšíření", která dle Vašeho vyjádření, (sic, čárka je nadbytečná) zavdává vážné podezření, že bylo rozhodnuto nekompetentně a horzí, že případ skončí kritickým ohlasem na adresu orgánů resortu ministerstva vnitra ze strany uznávaných mezinárodních institucí, jako např. Amnesty International podobně jako v případě policejního zásahu při loňském zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze, sděluji následující.
Odvolací orgán při její formulaci vycházel z posouzení všech okolnbostí uvedených v odvolání a z přijatého závěru, že pro splnění účelu pobytu pana Bahnama zdela postačuje udělený pobyt dlouhodobý.
Toto rozhodnutí koresponduje s nálezem Ústavního soudu č. III ÚS 35/99, kde se konstatuje, že rozhodování o tom, komu bude povolen trvalý pobyt na území státu, přísluší pouze státu samotnému, který pro toto rozhodování vytváří příslušné mechanismy, samozřejmě s respektováním svých mezinárodních závazků. Je proto zcela namístě, že při rozhodování o udělení trvalého pobytu je příslušnému orgánu dána možnost posoudit všechny okolnosti individuálního případu s opřením se o institut správního uvážení.
Prověřením spisového materiálu nebylo zjištěno, že by se s rodinou pana Bahnama zacházelo byrokraticky či dokonce krutě (jak se uvádí v článku se dne 7. května 2001) či že by jim v letošním roce vízum prodlouženo nebylo (letos o jeho prodloužení nežádalI). Rovněž příslušný útvar cizinecké a pohraniční policie nepřijal žádné opatření, na jehož základě by rodina pana Bahnama musela v krátké době Českou republiku opustit a vrátit se do Iráku, kde vzhledem k režimu, jaký tam vládne, hrozí nemalé nebezpečí, že tam bude vystavena politické perzekuci, která může skončit i jejich smrtí.
Ze zmínky otištěné v článku redaktorů Jana Čulíka a Tomáše Peciny dne 7, května v Britských listech se lze pouze domnívat, že předpokládanou překážkou v prodloužení jejich víz je platnost pasů, která některým z nich končí v letošním roce.
Základním předpokladem pro prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů, stejně jako pro povolení trvalého pobytu či pro prodloužení průkazu povolení k pobytu, je podle zákona č 326/1999 Sb. předložení cestovního dokladu. V čl. 103, písm. n) uvedeného zákona, (sic, čárka je zde přebytečná) je uvedeno, že cizinec je povinen kromě jiného pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem, pokud tento zákon nestanoví jinak. Nelze připustit, aby se na území České republiky zdržovali cizinci bez platných dokladů.
V této souvislosti zmiňuji rovněž judikát Městského soudu v Praze čj: 28 Ca 45/2000-31, dle něhož odpovědnost za opatření osobních dokladů nese cizinec a nelze ji přesouvat na jiné státní orgány.
V případě, že si pan Banham nemůže obstarat cestovní doklad svého domovského státu z důvodů na jeho vůli nezávislých, lze mu na základě jeho žádosti vydat vízum za účelem strpění pobytu podle par. 35 zákona. Doba platnosti tohoto víza je stanovena nejdéle na 365 dní, lze ji však opakovaně prodloužit.
Je-li pan Banham přesvědčen, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro podání žádosti o azyl na základě zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může tak učinit v přijímacím středisku.
Pro Vaši informaci uvádím, že na základě úplného znění zákona č. 326/1999 Sb., (sic, čárka je zde nadbytečná) o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (sic, čárka je zde nadbytečná) ve znění zákona č. 140/2001, který nabyde (sic, česky se říká "nabude") účinnosti dne 1. července 2001, je o povolení k pobytu po 10 letech nepřetržitého pobytu na území na dlouhodobé vízum oprávněn požádat každý cizinec. Do této doby se však nezapočítává doba pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů udělené za účelem studia - par 67 a 68 uvedeného zákona.
S pozdravem
(podpis nečitelný)
