Je podstata lidské existence duchovní?
Dostal jsem email od pana Radomíra Vrajíka z Prahy, kde mi položil dvě otázky. Když jsem dával dohromady odpověď, zjistil jsem, že jsem vlastně napsal nový článek, a tak je jej nabízím i dalším čtenářům. Pan Vrajík píše: "Zaujala mne vaše myšlenka že "podstata lidské existence je duchovní". Tady vidím prostor pro zajímavou diskusi. Co chápete pod pojmem "duchovní"? Jedná se o vzdělání, výchovu atd. nebo spíše pojem z oblastí víry?"
Zamyslel jsem se. Takové skutečnosti, které jsou člověku jasné někde uvnitř, se jen velmi těžko oblékají do slov. Vzdělání, výchova či víra jsou velmi důležité kategorie lidského bytí, ale ne ty nejzásadnější. Ptám li se po duchovní podstatě člověka, musím jít až někam za ně či před ně. Použiji příklad.
Dám li do krabice všechny součástky, které jsou potřebné k činnosti rozhlasového přijímače, a tou krabicí začnu třást v přesvědčení, že vznikne rozhlasový přijímač, budu nejspíše umístěn v psychiatrické léčebně. Naprosto stejný nesmysl nás však učili na školách a tvrdili nám přitom, že jde vědecký poznatek. Jde mi o tzv. vznik živého z neživého či o vznik vesmíru vůbec. I když použiji časový úsek deset až dvacet miliard let, tedy dobu trvání vesmíru, pořád jde o stejný nesmysl, který je v rozporu s druhou větou termodynamickou.
Současná fyzika se už dávno nebojí používat pojmu prvotní hybatel, nebo rehabilitovat Aristotelův pojem entelechie. Entelechií nazývá Aristoteles zvláštní životní sílu, která vytváří formu. Současná věda a filozofie, alespoň ta její kvalitnější část, tíhne k celostnímu pojetí skutečnosti, uvědomuje si, že existují uspořádané celky, které jsou více než pouhou sumou svých částí.
Takto nějak chápu duchovní podstatu člověka. Navzdory všemu, co v dnešním světě svědčí proti, chápu bytí člověka jako smysluplnou záležitost.
Píšu, že vzdělání, výchova a víra jsou důležité kategorie, jsou to ony součástky radiopřijímače. Ale za určitých okolností mohou právě ony být brzdou poznání, ne-li něčím mnohem horším. Současný tristní stav lidské civilizace tkví v jejich naprostém selhání. Zde jsem u druhé otázky pana Vrajíka. Ptá se :(jde o reakci na článek o Karlu Gottovi a narážku na jeho vzdělání) "Která škola nás, co máme vyšší vzdělání než elektrikář, naučila řešit otázky podobné těmto? Přesněji, je vysoká škola zárukou samostatného myšlení absolventa? Nemůže naopak elektrikář a třeba i kvalitní interpret, nebo kdokoliv jiný bez maturity myslet mnohem samostatněji?" Odpovím radikálně. Žádná současná škola, alespoň u nás, nenaučí člověka samostatně myslet. Není li někdo poznamenán současnou školou, má mnohem větší předpoklady pro samostatné, svobodné a tvůrčí myšlení.
Jeden z nejtěžších vnitřních zápasů, který jsem musel v životě bojovat, byl zápas s nesmysly, které mi do hlavy natloukli ve škole a jejich likvidace. Věřte mi, že to bylo chvílemi i bolestivé.
V našich podmínkách, kdy vzdělávací systém ovládala komunistická ideologie, byl výsledek mimořádně obludný. Stávající "vzdělanec" je mnohem spíše fachidiotem, který možná rozumí své profesi, pokud nejde o humanitní oblast, ale pokud jde o komplexní přehled, o schopnost získávat a vyhodnocovat informace, je naprosto negramotný. Samozřejmě, pokud nestuduje a nepracuje na sobě sám.
Nemyslím si, ale že situace na Západě je o mnoho lepší. Stávající "vědecko-racionalistický" světonázor bohužel pořád terorizuje většinu univerzit. Naše vědění je neustále v zajetí karteziánského předsudku objektivity. Paradoxně jediná věda, která se dokázala takového vidění dokonale zbavit, je fyzika. Není objektivní skutečnosti, která existuje nezávisle na vědomí pozorovatele. Toto je poznatek kvantové fyziky nikoliv subjektivní idealizmus.
Z tohoto poznatku lze snadno vyvodit, že každý rozumový logický popis světa, který jsme přijali za svůj, je ve skutečnosti překážkou v poznání. Žádná věc, tedy ani hmotná, neexistuje sama o sobě. Východní filozofické systémy považují vše za pouhé vlnění energie ve vztahu k tomu, kdo je vnímá. Zanikne li tento vztah, zanikne vše ostatní.
Dovolím si pro zajímavost nabídnou malou ukázku jak vypadá a jakým směrem se ubírá současná fyzika. V 1982 na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem provedl experiment, který odhalil, že za jistých okolností dokáží subatomární částice jako jsou elektrony okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno jestli jsou od sebe vzdáleny 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů. Jakoby každá částice věděla, co dělá ta druhá.
Problém je, že takovýto akt porušuje dlouho udržovanou Einsteinovu zásadu, že žádná komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla, ponevadž cestování nadsvětelnou rychlostí znamená prolomení časové bariéry. Podobný problém byl řešen nedávno v Blistech v souvislosti možného cestování časem. Z tohoto objevu jdou však vyvodit ještě mnohem více šokující závěry.
Fyzik David Bohm z Londýnské univerzity tvrdí, že Aspectův objev je důkazem toho, že objektivní realita neexistuje. Navzdory zdání vší pevnosti je vesmír v podstatě přelud, obrovský okázalý podrobný hologram.
Abychom porozuměli, Bohmovu překvapujícímu tvrzení, musíme nejdříve pochopit funkci hologramu. Hologram je třídimenzionální fotografie, vytvořená pomocí laseru. Aby byl vytvořen hologram, předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem laseroveho paprsku. Druhý laserový paprsek je vytvořen z odrazu světla toho prvního a výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba laserové paprsky mísí) je zachycen na film.
Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná změť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se trojrozměrný obraz původního předmětu. Trojrozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže je hologram růže rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže. Jestliže tyto poloviny budou znovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku.
"Celek v každé části", jež je přirozenou vlastností hologramu, nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části.
Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme kousek z kterého je to uděláno, dostaneme pouze menší celek. Tento vhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu. Bohm věří, že důvod, proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v kontaktu, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějakých druh záhadných signálů, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho.
Aby lidem umožil lépe si představit, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci. Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a informace o tom co se v něm děje, přichází z dvou televizních kamer, jedna je namířena na na předek a druhá ze strany. Jak se díváme na dva televizní monitory, připadá nám, že ryby na každé z obrazovek, jsou odděléné entity. Jelikož jsou kamery nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Posléze nám začne připadat, že mezi rybami existuje nějaký vztah.
Když se jedna otočí, druhá také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže nebudeme znát skutečnou povahu situace, dojdeme k závěru, že jedna ryba komunikuje s druhou.
Totéž, říká Böhm, se děje mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimetnu. Podle Bohma, to, co vypadá jako spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi, nám ve skutečnosti ukazuje hlubší úroveň reality, kterou jako pozorovatelé nevnímáme. Nachází se zde mnohem komplexnější dimenze, která se běžnému zraku skrývá za naší vlastní dimenzí, a ta je analogická akváriu. A dodává, že na objekty se díváme, jako oddělené jeden od druhého, protože vidíme jenom část reality. Není to možná zase tak nepodobné Platonově jeskyni.
Takovéto objekty nejsou oddělené objekty, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná a nedělitelná. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno z takových vzorů, vesmír sám je projekce, hologram.
p<>
Pro toho, kdo je odchován marxistickou teorií odrazu je toto docela silná káva, nemyslíte? Existují však vědy, které jsou v této dávno překonané teorii velmi silně zakořeněny. Nejde ani tak o ty vědy, jako o neschopnost některých lidí překonat ustálené formální myšlenkové vzorce. Smutné je, jde li o vědy, které se týkají člověka, jako třeba medicína.
Shodou okolností mne před několika dny navštívil můj známý MUDr. Václav Hroch, profesí psychiatr. Přinesl mi článek, který napsal a který vyšel v časopise Praktický lékař, č.3, v roce 2000. Článek se jmenuje Zneužití psychiatrie nebo selhání její teorie? Dokazuje v něm neudržitelnost stávající biologicko-materialistické psychiatrické teorie a zároveň ukazuje, že v našich podmínkách nedocházelo příliš k přímému zneužívání psychiatrie jako např. v bývalém SSSR, nicméně sama psychiatrická teorie má rysy totalitní ideologie.
Říká přímo: "Protože newtonovsky (a descartovsky pozn. E.H.) koncipovaná věda je založena na logice pracující s empiricky získanými daty, může se za těchto podmínek rozvíjet dobře, ale jenom na úrovni vědeckého světonázoru materialistického, resp. pozitivizmu. Mělkost myšlenkového záběru vede i zde k budování mocenských, autoritativních struktur. Pro takovýto druh vědy je vše, co se vymyká z možností jejího chápání, nebezpečné, defektní a chorobné. Proto si tak dobře rozumí s totalitami."
Tento závěr jde snadno zobecnit. Václav Bělohradský napsal někde, teď si nevzpomínám kde, že věda má policejní myšlení. Ne každá věda, ale jen věda tohoto druhu.
Svět se pomalu a těžce osvobozuje z totalitní diktatury pozitivistické vědy. Teprve nedávno byla náboženská a mystická zkušenost vyřazena z oblasti psychopatologie. Já přitom tuto zkušenost chápu jako základ vlastního bytí. Teprve poté, co jsem jí získal, jsem pochopil, že to vše kolem mne má nějaký hlubší smysl, který mi byl předtím skryt.
Hroch píše ve zmíněném článku: "Z hlediska horizontů lidské psyché je zajímavé, že Ježíš a někteří svatí byli považováni za duševně nemocné, i když jde o reprezentanty blízkého horizontu železného, s nímž nás pojí kultura křesťanská s neměnícím se textem bible. Za komunistů bylo dokonce oblíbené jakési psychiatrické kádrování těchto postav, jež sehrálo velkou roli v protináboženském boji, ovšem v jeho pokleslé podobě. Vždyť ani samotní zakladatelé marxizmu-lenizmu takto nepostupovali."
p<>
Nemohu si také nepovšimnout fenomenů jako psychotronika, alternativní medicína, renesance astrologie, příklon mnoha lidí k různým orientálním kultům či programový návrat některých myslitelů k předvědeckému, mýtickému chápání reality. Jejich rozmach je pochopitelný. V každém člověku, i v největším ateistovi je ukrytý duchovní rozměr. Vyprahlý současný člověk prostě hledá svůj duchovní základ, i když to třeba tak nenazývá.
Na celé věci mne nejvíce trápí, že místo seriózního dialogu o těchto jevech, zde zuří nesmiřitelný ideologický boj. Mám rád skepsi jako metodu zkoumání, nemám však v lásce tzv. "profesionální skeptiky". Popper říká, že každá teorie je platná jen do té doby, než se objeví fakta, která jsou s ní v rozporu. Činnost některých "vědců" spočívá v popírání očividných fakt, protože jsou v rozporu s teorií. Takovýto přístup není samozřejmě vědecký, nýbrž ideologický.
Na druhé straně to samozřejmě neznamená, že budu akceptovat jakýkoliv blábol, jen proto, že se tváří alternativně a dokonce duchovně. Jestliže nám něco schází, tak je to teorie, která by dokázala absorbovat různé alternativní nauky a poskytla jim určitý rámec. Jenže to by si chtělo sednout a s pokorou, která by měla být vlastní jak vědcům, tak lidem považujícím se za duchovní, o věcech rozprávět. Zabránilo by se možná podobným excesům, jaký se stal nedávno.
Případ Petra Chobota, který při meditační akci hromadně otrávil její účastníky, je dostatečně známý z médií. Nejsem si jist, jestli ale každý ví, kdo je Petr Chobot a co jej vedlo k takovému jednání. Údaje, které uvádím čerpám ze stanoviska Klubu psychotroniky a UFO v Plzni.
Tak tedy. Petr Chobot se objevil v roce 1993 a začínal s přednáškami v pražském Rock café, kde vyprávěl o životě mimozemských civilizací v souhvězdí Labutě i dalších bytostí, které žijí na kontinentech uvnitř Země.(!)
Poté pronikl do Plzně, kde hodlal využít fungující organizace klubu a ovlivnil svými výmysly asi třetinu tehdejších členů. Kromě svých styků s mimozemšťany ze souhvězdí Labutě se holedbal i vysokým zasvěcením, od všech možných Mistrů a šamanů.
Petr Chobot zakládal jednu nadaci za druhou, kolem jeho osoby se utvořila společnost "Šambaola", přičemž se oháněl vysokými styky s tajnými psychotronickými laboratořemi v bývalém SSSR, pozval sem řadu tzv. léčitelů. Po ČR poté jezdil s přednáškami např. na téma "UFO a čakry", při kterých pořádal meditace, reinkarnační návraty do minulých životů apod.
Nyní se ukazuje, že nikdy nestudoval to, co o sobě uváděl, ve sdělovacích prostředcích jej představovali jako RNDr., mluví se o tom, co bylo dosud dovedně zakrýváno - o lidech s psychickými problémy, o jisté plzeňské dívce, která je trvale hospitalizována v léčebně, atd. Ve stanovisku výše zmíněného klubu se přímo říká:
"Je příznačné, že dokud nedojde k alarmující události, mají lidé tohoto druhu volné pole působnosti. Důvěřivost a absence kritického rozumu, dokonce až nechuť k prostému prověření informací, které takoví lidé šíří, má za následek ohlupování lidí, jejich finanční a hmotné poškozování. Jak případ ukazuje, vzniká i nebezpečí poškození zdraví a života těch, kteří se svěří do péče nekvalifikovaných, nezodpovědných podvodníků a šarlatánů, označujících se za tituly Velký esoterik, Zasvěcenec, Šaman, Léčitel, Hypnoterapeut, Psychokybernetik, apod., schovávajících se za různé nadace, lóže, studia, a ohánějící se povětšinou čistou Láskou a dalšími líbivými frázemi.
Charakteristickým znakem jejich působení je využití a zneužití zájmu o anomální a nevysvětlené jevy, včetně touhy lidí po vlastním duchovním vzestupu. Je to ale zároveň averze k rozumovému poznání, s důrazem na přejímání informací z neověřitelných zdrojů, jež přichází povětšinou z "hlubin nevědomí", "mimozemských" kanálů, šířené vlnami, které dosud věda nezná, atd., atp. Nekritický přístup prosťáčků, ochotných kupovat jejich podivuhodné vynálezy, zázračné přípravky, kartičky k ochránění před všemi možnými i nemožnými neduhy, apod., účastnících se jejich drahých kursů a meditací, konzumujících jejich nesmysly, jim stále zajišťuje prosperitu. A to je hlavní základna P. Chobota a jemu podobných.
Badatelská práce na poli anomálních a nevyjasněných jevů spočívá především v kritické analýze dosavadních poznatků, hledání bílých míst na poli vědy a znalost hranic, ke kterým vědecké poznání dosud došlo. Badatelskou činností není vydávat konečné a platné vysvětlení jevů, které věda dosud neobjasnila, ale hledat fakta, zkoušet metody a kombinovat je ve snaze nalezení nových nástrojů k poznání anomálních jevů. Je to pečlivá dokumentární práce, sběr, analýza a porovnávání případů, vyhledávání nových možností ke zkoumání dosud opomíjených jevů, hledání argumentů a tvorba nových hypotéz.
Právě před těmi, kterým je trpělivá a poctivá badatelská práce proti mysli, kteří předkládají již hotové recepty a představují se za objevitele jednoduchých řešení složitých problémů, zdůrazňují vlastní výjimečnost, je třeba se mít na pozoru. Právě ti, kteří neustále hlásají toleranci a svobodu myšlení, jsou alergičtí ke kritickým hlasům a odlišným názorům."
Uvádím tento delší text celý mimo jiné i jako důkaz, že k takovéto problematice lze přistupovat kriticky a seriózně a přistupuje k ní tak každý, komu jde o poznání nikoliv o to se nějak blýsknout či na věci vydělat.
Nicméně označit jednoduše Petra Chobota za podvodníka je hrubé zjednodušení. Stejně hrubé zjednodušení by ale bylo označit jej za duševně nemocného a jeho vize chápat jako halucinace.
Ti, kdo znají mé články v Britských listech vědí, že se zajímám o německý nacismus. Ten mne zajímá především jako duchovní fenomén. I když se nám to nemusí líbit, nacismus byl největším duchovním hnutím dvacátého století. Měli bychom jej chápat jako varování, že existují síly, které nás mohou snadno ovládnout a posléze zničit. Budeme li tvrdit, že neexistují, jen jim ulehčíme jejich zhoubné dílo.
Duchovní či mystická nebo náboženská zkušenost je jedna věc, její pochopení a následná interpretace věc druhá. A zde se docela dobře uplatní zdravý kritický rozum. Každé "zjevení" či "boží vnuknutí" je totiž zpracovávané naší psychikou. Záleží tady na naší vnitřní výbavě, která umožňuje jisté předporozumění. Stává se často, že tentýž jev je v různých dobách jinak chápán a interpretován. Jako příklad můžeme vzít ve středověku běžné pohlavní obcování s démony, za které se upalovalo. Tento jev se transformoval v tzv. únos mimozemšťany, při kterém je uneseným mužům odebíráno semeno, a ženy jsou uměle oplodňovány. U nás se o této problematice mluví pouze ve specializovaném UFO tisku anebo v bulvárních novinách. V USA jí berou vážněji, co jim také zbývá, když to celé dostává charakter psychické pandemie. Jen tím, že o problému budeme diskutovat na seriózní úrovni v seriózním tisku, zabráníme působení lidí jak Chobot.
Co to tedy vlastně je UFO? Obávám se, že vše jiné než dopravní prostředky mimozemšťanů. Krásně to popsal před časem autor, který si říká Blumfeld M. S. Praví: "Pro mne je UFO především psychokosmický fenomén. Je to záležitost alternativní reality. Rozhodně bych tu už nemluvil o nějakých létajících mašinách a uvažoval, jaký pohon asi používají, aby překonaly rychlost světla a prostoupily časoprostorovými barierami. Musím říct, že mi to poválečné rozmnožení létajících disků na nebi zavání Sheldrakovou teorií morfických rezonancí , efektem sté opice.
(Pro nezasvěcené. Biolog Rupert Sheldrake vytvořil teorii, která zjednodušeně řečeno, říká, že každá událost, jenž nastane kdekoliv ve vesmíru, vytvoří svůj otisk v tzv. morfickém či morfogenetickém poli.Tento otisk, tato informace vyvolává jakousi rezonaci, kterou můžeme extrasenzoricky zachytit a ona se přitom zopakuje. Stane li se toto vícekráte, začne rezonovat celá kultura a většinou dojde k nějakému pohybu, často k tomu, co nazýváme změnou paradigmatu. Tato teorie silně koresponduje s východními filosofickými systémy, které hovoří o tzv. kronice akáši, tedy kronice kde jsou zachyceny všechny události, které se kdy staly. pozn. E.H.).
Sto první zjevení UFO rozrezonovalo celou kulturu a ta tento novověký mýtus přijala za svůj. Jakoby se stokrát zopakovaná fikce stala realitou. Někdy mám pocit, že skutečné smí být jen to, co je obecně přijatelné a stravitelné pro většinového konzumenta reality.
Myslím, že dokonce existuje jistý mechanismus toho, jak se i ty největší chiméry a fantasmagorie stávají hmatatelnými, jak se materializují naše představy, jak se slovo stává tělem.Za posledních 30-40 let došlo k pozvolnému posunu v tom, co už je pro kolektivní mozek téhle západní civilizace stravitelné. Díky masmediím se běžnému konzumentovi života dostalo již takové dávky sugesce, informací a dezinformací, že se mýtus UFO stává součástí jeho běžné reality.
K něčemu podobnému došlo ve středověku, ve 12. a 13. století, kdy se církvi, různým exaltovným vizionářům a mystikům, podařilo do povědomí mas v Evropě dostat sugestivní informace o setkání s nebeskými návštěvníky - s anděly. Nejdříve šlo o autentické zážitky hypersenzitivních individualit, o sto let později se setkání s anděly stalo takřka všední věcí - lidé si dokonce vedli deníčky, do kterých si zapisovali svá denní setkání s anděly. Nebe bylo brzy anděly naprosto přelidněné.
Možná že nás v prvních dekádách třetího tisíciletí čeká něco podobného - náš život bude bude plný UFO. Pak se s nimi stane totéž, co s každým přemnoženým tvorem. Začne masový úhyn.
Noční můra odchytů lidí UFOny pramení ze špatného svědomí kultury, která ve svých zakrvavených laboratořích denně provádí vivisekce na zvířatech. Je tu podvědomý strach, že Ti Vyšší nás budou lovit a pitvat zaživa stejně, jako my lovíme a pitváme ty nižší.
Je známo, že únos mimozemšťany lze navodit i chemicky. Stačí, aby se do mozku dostalo pár molekul nějaké silné psychoaktivní chemikálie - nebo aby si je tvůj mozek sám nechtěně vyrobil. Stačí malá neurochemická změna a celá tahle tvrdá realita změkne a rozpadne se na kousky, ze kterých se poskládá realita jiná. Myslím, že podobným přeskupením se z člověka může - většinou nechtěně - stát UFOn či mimozemšťan. Musí to být šok."
Nepodceňujme tedy fenomén UFO, není bez nebezpečí. A nesnažme se jej vysvětlit jako halucinaci, jde o nepřípustnou simplifikaci. Souhlasím s Blumfeldem, že současné zjevení UFO je stejný druh zážitku, jako středověké zjevení anděla. Jde o nekvalitně zpracovanou duchovní zkušenost. Nekvalitně zpracovanou proto, protože náš popis světa, naše předsudky jí nedovolí uchopit takovou, jaká je a přispůsobují jí našemu chápání světa. Proto ve středověku anděl, dnes mimozemšťan.
Východní i západní duchovní učitelé doporučují, abychom zážitky podobného druhu ve svém vědomí zcela eliminovali. Nazývají je duchovním smetím. Je to také nejjednoduší metoda, jak neulétnout a nestát se falešným prorokem či učitelem. Tito učitelé také svorně říkají, že každý pokrok v oblasti duchovní musí být následován pokrokem v oblasti mravní.
Prožijeme li svou rozhodující mystickou zkušenost ve stavu "mravního kretenizmu" (pojem Alana Bullocka), jako se to stalo jednomu velkému mystikovi 20.století v jednom polním lazaretu, může to mít neblahé následky pro celou civilizaci.
Toto myslím smrtelně vážně. Často se dostávám do kontroverze zejména se svými křesťanskými přáteli, řeknu li, že Hitler byl mystik. Byl a ne ledajaký. Jeho zkušenost byla v jistém smyslu ohromující a jeho vnitřní síla chvílemi strašlivá. Ostatně stačí vidět, co se dělo s davem při jeho projevech. V nedávno vysílaném seriálu Nacismus varování dějin hovořili konkrétní jednotlivci o tom, jak mu nedokázali nepodlehnout.
Souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že Hitler dočasně neoslepl působením bojového plynu, ale že došel stavu, kterému se říká hysterická slepota. V tomto stavu zřejmě prožil to, čemu se říká samoosvícení, na které ovšem nebyl jakkoliv vnitřně připraven. Stává se to občas. V Hitlerovi byla hypertrofovaná jen jedna složka osobnosti a sice ta která dokáže vnímat duchoví svět.
V roce 1999 jsem napsal: " Vinou politiky vítězů první světové války bylo Německo skutečně v ošklivé krizi. Bujela hyperinflace, kvetl černý trh a především všude vládl pocit ponížení. Že je dnes Spolková republika Německo normální, fungující demokracií, je taky díky tomu, že spojenci se dokázali poučit ze svých chyb a nesnažili se německý národ srazit k zemi. Tehdejší Výmarská republika byla vskutku ideálním místem pro příchod falešného mesiáše. Pro nás věčně se hrbící Čechy není asi tak snadné pochopit vnitřní stav téměř každého příslušníka velkého hrdého německého národa s mohutnou kulturou. Hitlerova psychická a duchovní výbava dovolovala tento stav německé duše zachytit a jakýmsi způsobem zhmotnit. On byl do jisté míry médiem, kterým procházely duchovní energie. To, co je nám vlastně z námo z dějin jako Adolf Hitler byla vlastně projekce temné části zraněné duše německého národa. Tady jde veškerá racionalita stranou , jednají předracionální prvky našich osobností. Zde jedná Stín, který se dosud ukrývak někde v hloubkách a způsoboval tak leda špatné sny.
Vlivem synergentně působících externích i interních negativních faktorů došlo v kolektivní duši německého národa k probuzení skrytých regresních prvků, které se poprvé v tak velké míře v celých dějinách, promítly do reality. Následně se stalo to, že po dobu téměř deseti let existovala na této planetě zcela jiná předdějinná civilizace. Panovaly zde jiné etické normy a jiná pravidla chování. Probudila se mýtická božstva, která normální spí v hlubinách našeho nevědomí. Nacistická záliba ve staré germánské mytologii je dostatečně známá. Celé SS bylo původně koncipováno jako jakýsi rytířský řád.
Postava Adolfa Hitlera byla díky jeho zvláštním schopnostem personifikací temných duchovních sil, které se ale ukrývají v duších každého z nás."
Proto je pro mnohé nepochopitelný. Na jedné straně průměrný pokřivený človíček, jakých je rozhodně více na této planetě, na straně druhé velikost zkázy, kterou způsobil. I toto potvrzuje mou tézi, že podstata lidské existence je duchovní.
Václav Hroch ve zmíněném článku dále píše: "Příležitostí pro moderního člověka je nemoc, která bývá označována za meditaci moderního člověka, který až v rámci nemoci získá čas k zamyšlení se nad hlavními věcmi života."
Již několikráte jsem v Blistech psal, že stávající medicína se mnoha ohledech zaměřuje na potlačování symptomů, nikoliv na hledání a odstraňování syndromů. Mluvil jsem např. o neustále se zvyšující spotřebě antidepresiv. Některé nemoci duše jsou v mnoha ohledech spíše poruchami komunikace s Duchem. Jde o naší neschopnost sebepřekročení, opustění materialistického myšlení a s ním spojeného egoismu. Nedovedu to lépe napsat.
Hroch zajímavě definuje schizofrenii. Říká: "Schizofrenie je výsledkem zbloudění na této (duchovní) cestě, a proto je třeba průvodce obeznámeného se situovaností do přirozeného světa. Podle stávající vědy, a tedy i podle etického kodexu lékaře to není možné. Porozumění schizofrenikovi je příznakem schizofrenie. Proto je i naše průkopnice psychoterapie schizofrenie Eva Syřišťová je jaksi diskrétně v biologických kruzích za schizofreničku pokládaná….(!)"
Nechám to raději bez komentáře. Před mnoha lety jsem četl knihu profesora Vladimíra Vondráčka, otce naší moderní psychiatrie, s názvem Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Ač si Vondráčka v mnoha ohledech vážím, šlo o skutečně velkou osobnost, tato kniha mi poskytla vskutku otřesný zážitek.
Z pohledu materialistické vědy, zde totiž smetl ze stolu sám základ evropské kultury a označil jej za patologický. Nepřeháním. Kořeny evropské kultury jsou duchovní, křesťanské. Označím li např. sv. Pavla za duševně nemocného, ve skutečnosti tím zpochybňuji celou křesťanskou etiku, ke které on značnou měrou přispěl, a která držela navzdory všem excesům, dvě tisíciletí pohromadě evropskou civilizaci. Z této pozice není nikdy tak daleko k Osvětimi nebo ke Gulagům.
Opět nepřeháním, jak by se mohlo mnohým zdát. Svědkem mi jsou temné dějiny dvacátého století. Adorno interpretuje Osvětim jako poslední podobu totálně organizované společnosti, v níž byrokratická lhostejnost k životu jednotlivce, k tomu, co je v člověku smrtelné, se stane univerzálním principem lidského jednání.
Stejně tak se totalitní komunistický systém rád nazýval vědecký. Ona "vědeckost" spočívala v elimininaci čehokoliv, co nezapadá do obrazu, který vytvořila komunistická ideologie, tedy mnohdy i konkrétních jednotlivců.(!)
Ještě jednou budu citovat doktora Hrocha. Na závěr své podnětné úvahy píše: "Podle jedné ruské analýzy stavu psychiatrie bylo hlavním předpokladem pro zneužívání psychiatrie její převedení na biologickou rovinu, vpravdě až na zvěcnění člověka. Pak bylo možné bez problémů označit i akademika Andreje Sacharova za schizofrenika. Předpokladem pro psychiatrii nového paradigmatu je doplnění onoho biologického zvěcnění o psychologickou teorii člověka a duševních chorob, která by teprve s náležitým efektem používala dosavadních biologických postupů."
K tomu dodám jen, že i pro psychiatry by měly existovat hodnoty, před nimiž je možné se jen pokorně sklonit a nikoliv je zařazovat do oblasti psychopatologie.
Trochu jsem se rozpovídal, ale nemyslím, že samoúčelně. Ukázal jsem na několik problémů, které se nějak týkají duchovního života. Nejsem nepřítel vědy, naopak. Mým úhlavním nepřítelem ale byly, jsou a budou veškeré ideologie, které o sobě tvrdí, že ony jediné jsou garanty vší pravdy. Je to smutné, ale v pojetí některých se materialistická věda proměnila v prázdnou a bezduchou ideologii.
O fenoménech, jako je UFO, paranormální jevy či alternativní medicína je třeba kriticky a nezaujatě diskutovat. Budeme li o nich, ale prohlašovat, že neexistují, jen připravíme půdu pro šarlatány typu Petra Chobota. Nebo taky vytvoříme nové hnutí podobné nacismu. Extrém plodí zase jen extrém.
Psychiatrii zmiňuji proto, protože jde o nejextrémnější případ úpadku vědy, která se abstrahovala od duchovní dimenze bytí. Žádný z velikánů dějin by před vivisektorským pohledem současného psychiatra neobstál. Lékaři jako Václav Hroch jsou bohužel jen výjimkou potvrzující pravidlo. Snad nová generace nezatížená komunistickou školou dojde dál. A to se netýká jen psychiatrie.
Teolog Hans Küng říká, že jestliže pohan rozbije svého dřevěného boha, neznamená to, že Bůh přestal existovat. Jestliže my jsme "vědecky" vyvrátili existenci duchovního světa, neznamená to, že ten přestal existovat. Pouze se ukryl před našimy zraky. Bohové se stali komplexy, jak pravil Jung. Nicméně tyto komplexy stále mocně ovlivňují náš život.
Na začátku třetího tisíciletí stojíme před volbou, zdali těmto "komplexům" přiznáme právo spolupodílet se na našem bytí, či jestli opět vybudujeme nějakou "vědecky" řízenou společnost podobnou Osvětimi.
