Britské listy


úterý 3. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Mohl by takovéto problémové pořady "pro lidi" vysílat i Český rozhlas?
  • Jak se dostat z nezvládnutelných dluhů (BBC) Pochybná kvalita poskytovaných služeb:
  • Selhání cestovní kanceláře Fischer nebylo výjimečné (Jindřich Dvořák) Postavení žen:
  • V Afghánistánu fungují tajné školy pro dívky Drogy:
  • Londýnská police přestává stíhat držitele marihuany Člověk a svět:
  • Je podstata lidské existence duchovní? (Eugen Haičman) Česká televize:
  • Otevřený dopis redakce publicistiky ČT: "Do ČT se vrací cenzura" (Jan Tobiáš, Martin Schmarz) Dopis Milanu Knížákovi do Rady České televize:
  • Hrobové ticho nad Člověkem v tísni (Jindřich Dvořák) Na konec školního roku:
  • Úplné znemravnění školství. Rozhovor s nestorem českých učitelů Bohumilem Sedláčkem, třetí část, Ivo Fencl) Zadluženost ČR:
  • Matení veřejnosti aneb inventura dluhů se konat nebude? (Martin Kunštek)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • "Do České televize se vrací cenzura"? Po odstranění drobných pravopisných a gramatických chyb publikujeme v dnešním vydání "otevřený dopis redakce publicistiky ČT", v němž si podepsaní Jan Tobiáš a Martin Schmarz stěžují na generálního ředitele Balvína a ředitele zpravodajství Honyse, že "zcenzurovali" pořad Tady a teď, zabývající se auditem České televize. Nehodláme znovu hodnotit, zda bylo Balvínovo rozhodnutí správné (už jsme napsali, že i veřejnoprávní Česká televize má povinnost se zabývat svou vlastní interní situací, ovšem zcela nestranně, jako by šlo o úplně jiný, cizí podnik, a poukázali jsme na to, že členové redakcí zpravodajství a publicistiky dávno ztratili v tomto smyslu důvěryhodnost a nestranný pořad nejsou vyrobit schopni). Je ovšem zjevné (je to legrační, protože se to přesně dalo očekávat), že se Balvínova rozhodnutí zrušit vysílání pořadu Tady a teď pokoušejí "televizní vzbouřenci" manipulativním způsobem využít co nejefektivněji ve své věci: budou zase organizovat demonstrace na Václavském náměstí za "svobodu projevu"? Farizejsky působí jejich tvrzení v dokumentu, když píší "My zaměstnanci České televize včetně generálního ředitele nemůžeme s čistým svědomím pobírat své platy, na které nám přispívají občané, a zároveň mlžit kolem způsobu, jakým ČT vynakládá peníze koncesionářů." - To zní tedy opravdu přesvědčivě od pracovníků instituce, od níž se Britské listy už půl roku bezvýsledně snaží zjistit informace např. o nákladech jednotlivých pořadů, včetně pořadů redakcí publicistiky a zpravodajství. Autoři "otevřeného dopisu" se dále odvolávají "na praxi veřejnoprávních médií v zemích Evropské unie, které se řídí desetiletími odzkoušenými pravidly". - Rádi bychom pánům Tobiášovi a Schmarzovi položili otázku, co by si asi veřejnoprávní média Evropské unie na základě těchto odzkoušených pravidel pomyslela o střetu zájmů, k němuž došlo, když reportáž o auditu ČT, která je - i podle jejich dopisu - hlavně kritická vůči řediteli brněnského studia Drahošovi, pro pořad Tady a Teď natáčela Markéta Dobiášová, kterou ředitel Drahoš z brněnské televize vyhodil - myslí si pánové Tobiáš a Schmarz, že bylo rozumné redakční rozhodnutí pověřit paní Dobiášovou právě touto prací, že nejde o střet zájmů a že reportáž bude vnímána jako nestranná? :)

    Pochybné je i tvrzení v otevřeném dopise, že "zpravodajství a publicistika vyšly z auditu bez závad". To je odvážný výrok, vzhledem k velkému množství výhrad, které k celému auditu o ČT publikovala firma PriceWaterhouseCoopers. Vyplývá z nich, co je o ČT dávno známo - že totiž chybějí základní kontrolní struktury pro finanční toky uvnitř ČT i směrem ven. Citujeme z těchto vážných výhrad, z nichž vyplývá, že audit nemohl být proveden řádně, jen některé:

    [Audit byl proveden pouze] "na základě dostupných informací. Vzhledem k tomu, že v zadání naší práce byla stanovena povinnost přezkoumat rozsáhlé časové období, bylo šetření v určitých oblastech omezeno. Nemohli jsme se setkat se všemi pracovníky, s nimiž jsme chtěli projednat určité okolnosti týkající se našeho šetření. Z tohoto důvodu se nám v některých případech nepodařilo získat dostatečné informace, které by nám umožnily formulovat jednoznačné závěry. Rozsah naší práce byl rovněž omezen nedostupností některých dokumentů, které jsme požadovali. Většina dokumentace z období před roku 1996 byla skartována. Šetření pro období před rokem 1996 byla z tohoto důvodu značně omezená. Některé požadované dokumenty nebyly nalezeny. V případě některých transakcí jsme nebyli schopni potvrdit informace, které nám byly poskytnuty zaměstnanci ČT pouze v ústní podobě. Nemusely být identifikovány všechny případy podvodného jednání či zpronevěr. Naše šetření bylo závislé na dostupnosti informací poskytnutých ČT. Nekontaktovali jsme externí dodavatele či osoby mimo zaměstnance ČT a neprováděli prověrky účetních záznamů společností mimo ČT. Je možné, že uvedené procedury by vyústily v identifikaci problémů či zpronevěry, které jsme (...) nezjistili. - Doporučujeme, aby v případě, kdy je nezbytné využívat spřízněné strany jako dodavatele ČT, byly vytvořeny vnitřní kontrolní mechanismy minimalizující riziko nekalých praktik. Vnitřní směrnice ČT by měly zaručovat, aby v průběhu poptávkového řízení deklarovali zaměstnanci ČT účastnící se poptávkového řízení jakoukoliv vazbu na oslovené dodavatele. Tito zaměstnanci by měli být z poptávkového procesu vyřazeni. (Atd.) - Nepřítomnost formálních pravidel v procesu nákupu (např. postupy pro provádění poptávkových řízení) zvyšuje riziko, že by v ČT mohlo v budoucnosti docházet k zpronevěře nebo jiným nekalým praktikám. (...) U značného počtu transakcí jsme nebyli schopni určit důvod výběru vítězného dodavatele. Nepřítomnost formálních postů znamená, že v ČT existuje prostor pro potenciální zmanipulování výběrových řízení. (...) Výroba pořadů - současný kontrolní systém neumožňuje dostatečnou kontrolu nákladů." (Atd.)

    Úsměvné je také tvrzení, že se "zakázaná" reportáž Tady a Teď "souhrnně věnuje" výsledkům forenzního auditu ve studiích v Praze, v Brně a v Ostravě. Jak známo, pořady Tady a teď nebývají delší než cca 6 minut. Tu "souhrnnou analýzu" tohoto složitého a závažného textu, který by spíše měl být odrazovým můstkem k diskusi, proč nebylo možno provést řádný audit, na tak malém prostoru bych skutečně rád viděl. (Pro informaci: za pět minut lze přečíst nahlas pouhých cca šest set slov textu, tedy přibližně glosu této délky!) (JČ)

  • "Docela se bojím, irácké vyslanectví na nás nasadilo sledování," informuje Majid Majed, jemuž i jehož rodině končí po devíti letech života v ČR koncem srpna povolení k pobytu v České republice budou se zřejmě muset vrátit do Iráku, kde jim hrozí perzekuce. Je to jediným výsledkem medializace jejich kauzy v ČR? České policii zřejmě nevadí, že iráčtí tajní agenti volně sledují v ČR občany své země. Ministr vnitra Stanislav Gross je jako zjevný nadčlověk (voliči, pamatujte! a ČSSD nevolte!) povýšen nad to, aby odpovídal novinářům na dopis týkající se této věci - čekáme na jeho odpověď už od 10. května 2001. (Dovídáme se, že má prý případ Majidovy rodiny na pracovním stole, ale dosud se na něj "neměl čas" podívat.)

  • Pronásledování v Íránu. O tom, jak se zachází s lidmi v muslimských diktaturách, jsem se dověděl včera s první ruky. Setkal jsem se v Glasgow s mladým Íráncem, který čeká v Británii na udělení azylu. Proč musel ze své země uprchnout? Pracoval v cestovní kanceláři a prodal cestu do zahraničí jednomu méně významnému politikovi, který pak emigroval. Íránská tajná policie pracovníka cestovky činila vinným za emigraci tohoto politika - za to, že mu prodal ten zájezd - a aby unikl trestu, musel sám ze země utéci. (JČ)

  • OPRAVA: Poprávu rozhořčený náměstek ÚOOÚ Novák mi vynadal, že prý o něm šířím pomluvy.článku o digitalizaci katastru nemovitostí jsem uvedl příklad jakéhosi pana Nováka, jeho pozemků v Klánovicích, jeho daní a jiných berní. Neuvědomil jsem si, já novinářský bloud, trapnou souvislost s osobou náměstka Nováka, vyfotografovaného hned vedle inkriminovaného odstavce... Omlouvám se tedy za své faux pas a prohlašuji veřejně a kajícně, že neexistuje nižádná příčinná souvislost mezi Novákem a Novákem. Ani mezi Novákem a Novákem. Čestné pionýrské. Oni mají totiž naprosto rozdílná rodná čísla... :)))

    Problém je, že já to rodné číslo Novákovo z Klánovic nemohl uvést, aniž by mě Novák z ÚOOÚ nezačal stíhat za porušení zákona o ochraně osobních údajů. Touto glosou alespoň snad odvrátím stíhání své osoby pro pomluvu za zveřejnění nepravdivého údaje. Doufám alespoň, že žádný Novák v Klánovicích nemá pozemky. Jinak by mě nechal stíhat pro změnu on - za zveřejnění pravdivých, ale soukromých údajů ... Nerozumíte tomu? To je dobře. Pro všechny Nováky. (koš)

  • Online rozhovor s Václavem Fischerem bude dnes, v úterý, od 13:00 na  serveru www.ihned.cz.

  • Pozor, neplýtvejte penězi na zájezdy s firmou Fischer! Včera jsme zveřejnili svědectví, jak neefektivně a arogantně se chová cestovní kancelář Fischer. Čímpak to asi je, že se takováto kritika málokdy dostane do českých sdělovacích prostředků? :) Existuje přitom celá internetová stránka stížností na cestovní kancelář Fischer, viz zde. Jedna čtenářka k tomuto textu poznamenává:

    Jen bych chtela podotknout, ze ackoliv az na vyjimky cestuji letadlem v ekonomicke tride, takze jsem zvykla na stisnene prostory, tak malo mista, jako maji u Fischera, jsem zatim u zadne letecke spolecnosti nezazila. Asi se do letadla z uspornych duvodu snazili nacpat co nejvice sedadel. (Odpovídá to bezpečnostním předpisům?? pozn. JČ) Luxusni cestovka to v zadnem pripade neni.

    Muj ciste laicky intuitivni dojem z reakci Fischerovych zamestnancu na stiznosti zakazniku je, ze  tato cestovka na tom neni moc dobre. Nedostatky se vyskytnou obcas u kazde cestovky, ale pokud jsou ojedinele, neni problem s odskodnenim. Dobra cestovka taky kontroluje pred sezonou kvalitu nabizenych hotelu; pokud nevyhovuji udavane tride, tak je vyradi ze sve evidence a nehada se trapne se zakazniky (viz Turecko). Fischer si asi dobre jmeno uchovava diky tomu, ze stedre inzeruje, a sdelovaci prostredky, ktere stoji o penize z reklam, pak potlaci vsechny kriticke hlasy.

    PS Pro jake zakazniky byla urcena puvodni Fischerova cestovka v Nemecku? Pro stredni vrstvy sotva. Z reakci na vsechny publikovane podnety zakazniku vyplyva, ze tato cestovka neni pripravena na samostatne myslici lidi.

  • Policejní stát? Zdá se, že s všudypřítomným vynucováním rodných čísel to v ČR skutečně mnozí přehánějí. V odpovědi Marii Lipoldové od pracovnice kanceláře Fischer (viz příloha k prvnímu článku dnešního vydání) se praví, že zákazníci jsou povinni uvádět rodné číslo při koupi kompletních zájezdů. Proč, proboha? Kupoval jsem v Británii mnohokrát v cestovkách zájezd na dovolenou, ale nikdy jsem k tomu nebyl nucen uvádět své National Insurance Number! Napsal nám v minulých dnech jeden student jedné české střední školy, že se rodná čísla dokonce dostala už i na středoškolská vysvědčení. Co na to Úřad pro ochranu osobních údajů? (JČ)

  • V Ústí nad Labem vyžadují rodné číslo, i když chcete jít na záchod, jak píše zde Mladá fronta Dnes.

  • Clive James. Zajímavá směsice ješitnosti a nejistoty. (Čtenáři si pamatují, že byl v dubnu pozván na filmový festival AFO v Olomouci. Teď to využívá ke své popularitě?) Z rozhovoru v Sunday Telegraphu při příležitosti vydání dvou knih jeho esejů:

    So he writes with ease? ``Oh, no! I spend half my time being lost for words. I am a brooder and a walker and a grunter and at the moment a smoker. I am back on the weed for this week. It was what the Czech Republic did for me. I was there recently being the hero of the documentary film. A film festival invited me to be the guest of honor because they see my Postcard programs down there. The Czech Republic and Argentina are the places to see my programs; they are still drifting around the world like space junk.''

    Píše tedy Clive James lehce? "Ale vůbec ne. Polovinu času trávím tím, že hledám slova. Deprimovaně přemýšlím a chodím a vydávám pazvuky a v současnosti taky kouřím. Vrátil jsem se k tabáku. To pro mě udělala Česká republika. Byl jsem tam nedávno a dělal jsem tam hrdinu dokumentárního filmu. Jeden filmový festival mě pozval jako čestného hosta, protože se tam v té zemi vysílají moje Pohlednice. Chcete-li vidět mé pořady, musíte cestovat do České republiky a do Argentiny - ještě stále kolují po světě jako vesmírné haraburdí."

    Hlavně nenápadně!

  • Zpřístupnili jsme galerii portrétů 44 tajných policistů, kteří za poslední rok doprovázejí různé pražské demonstrace. Vysvětlení, proč jsme jejich fotografie publikovali, najdete v druhém článku dnešních BL.

  • Uvedli jsme také do zkušebního provozu soubor fotogalerií Britských listů. Jsou zde přístupné téměř tři tisíce snímků, pořízených reportéry Š. Kotrbou, L. Wišniewským a T. Pecinou mj. při zasedání MMF/SB, při vyklizení Ladronky a následných demonstracích, v průběhu televizní krize a při řadě dalších akcí. (TP)

  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Pořádkovou pokutu 10 000 korun uložila policie reportérovi BL Tomáši Pecinovi za to, že neusposlechl výzvy a nedostavil se na policii, aby vysvětlil své kritické články v Britských listech. Publikovali jsme působivý dokument, jímž to policie zdůvodňuje. (TP) - V reakci na tento dokument poslal Tomáš Pecina policii tuto Stížnost, v níž mimo jiné praví: (JČ)

    Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR poža­­dovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrin­sicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trest­ního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů. Nejsem ocho­ten poskytnout poli­cii k textu svých článků v případu Ladronka žádné vysvětlení a to, že jsem se nedo­sta­vil na výzvu, je pouze procesním vyjádřením mé vůle využít základních občan­ských práv, nikoli delikt­ním jednáním, jež by opravňovalo policejní orgán k uložení pořád­kové pokuty.

    Shrnutí případu pro časopis Central Europe Review a pro mezinárodní organizace zabývající se obranou lidských práv, je zde, v angličtině zde.

  • Dětem v brněnském dětském domově hrozí nebezpečí od volně působícího pedofila.Ve všech zemích světa je zvykem, že se pedofilové soustřeďují do institucí, jejichž účelem je starat se o týrané či jinak poškozené děti. V civilizovaných evropských zemích se to však sleduje a ostře se proti tomu - v zájmu těch dětí - zasahuje. Podle informací, které zveřejňují Britské listy v tomto čísle, však možná Česká repulika k těmto evropským zemím nepatří. Podle všech indicií je zjevné, že v dětském domově v Brně-Hlinkách operuje podle svědectví Jiřího Szuty pedofil. Ředitel tohoto dětského domova odmítl proti němu podniknout jakékoliv kroky. Jak informuje Fabiano Golgo zde, když ředitele konfrontoval s podrobnostmi pedofilových akcí, ředitel sdělil Fabianu Golgovi, že on "není členem jeho rodiny", takže nemá právo "se ho dotazovat na podrobnosti sexuálních aktů". Pokud je nám známo, pedofilní zaměstnanec působí v dětském domově beztrestně dál. Možná právě nyní, když čtete tyto řádky, sexuálně zneužívá děti v domově.

  • Kultivovanost reportéra Svobodné Evropy Radka Kubička. Zdá se, že arogance a sprostota při jednání veřejných činitelů vůči veřejnosti je u některých lidí docela zakonzervovaná. Snažil jsem se vysvětlit reportéru Radku Kubičkovi, že jako člověk veřejně činný si nemůže dovolit reagovat vulgárními e-maily (jaké posílá např. Martinu Stínovi) na dopisy veřejnosti, i kdyby nakrásně mu členové veřejnosti třeba i nadávali. V normálních západních demokraciích se to běžně neděje. Jako veřejný činitel má reportér veřejnoprávního rozhlasu povinnost vystupovat vůči veřejnosti zdvořile. Bohužel, v České republice tato běžná civilizační zásada zřejmě u některých lidí neplatí. V každém případě to nepochopil Kubičko, který odpověděl mj. takto:

    Myslím, že adekvátní reakcí veřejné osoby na primitivy jako jsi TY a Stin by nejspíš bylo jediné: po vzoru britské politické kultury dát takovým prasatům pěstí. Rk

    Tuto nepřiměřenou reakci na  racionální, uměřený mail, nechápu a mám v této věci dotaz na generálního ředitele Českého rozhlasu a na Radu Českého rozhlasu: domníváte se, že tento způsob jednání vašeho reportéra autoritu Českého rozhlasu posiluje anebo ji naopak oslabuje? - Reakce Radka Kubička je zde. (JČ)

  • Do on-line rozhovoru s ministrem Karlem Březinou na Interview 21 jsme poslali následující dotaz:

    Pane ministře, v souvislosti s kontroverzí kolem sčítání lidu vyšlo najevo, že jedním z poradců, kteří pro Vás pracují, je pan Jindřich Kodl, bývalý vysoký důstojník StB. Kolik dalších osob s pozitivním lustračním osvědčením pracuje ve Vašem týmu? Můžete odhadnout, jakou percentuální část Vašich "odborných poradců" tyto osoby představují?
    Tomáš Pecina, Britské listy

    Redaktor bohužel náš dotaz do pozitivně laděné konverzace s Březinou nezařadil. Nevadí - necháme ho vystaven zde a snad nám pan ministr odpoví přímo. --- Že si K. Březina neumí svou práci bez estebáků představit, berme jako fakt - de gustibus non est disputandum; když už si je ale jednou platíme z daní, máme právo vědět, kolik jich na Úřadu vlády působí. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Jak se dostat z nezvládnutelných dluhů

    Toto je ukázka spotřebitelského pořadu rozhlasové stanice BBC Radio Four, zaměřeného na finanční záležitosti. Tento pořad se vysílal v sobotu 30. června 2001.

    Velká Británie: každý dospělý občan má dluh 3000 liber

    Reportér Paul Lewis: Tento týden se bude pořad Moneybox (Pokladnička) soustřeďovat na jeden z nejnaléhavějších problémů osobních financí: na rostoucí vlnu osobní zadluženosti. Z nejnovějších údajů, zveřejněných tento týden, vyplývá, že osobní spotřebitelská zadluženost stoupla za poslední rok téměř o 12 procent na novou rekordní úroveň. Britové si vypůjčili v květnu 2001 dalších 5,6 miliard liber. Celkem občané ve Velké Británii dluží prostřednictvím půjček, úvěrových karet a bankovních overdrafts více než 130 miliard liber, je to 3000 liber (165 000 Kč) na každého dospělého člověka v této zemi. A tato čísla nezahrnují hypotéky na domy a byty, které také v květnu 2001 stouply na rekordní úroveň.

    Někteří lidé se domnívají, že jedním důvodem je to, že je prostě příliš lehké získávat úvěry. Řekli nám to například tito lidé v jednom nákupním středisku v Manchesteru:

    "Zašla jsem si asi před hodinou do banky pro peníze a hned mi nabídli úvěrovou kartu. Teď jsem byla v tomto obchodě Kendal´s a nabídli mi jejich kartu. Takže to byly dvě karty za pouhou půlhodinu..."

    "Dostat se do dluhů je lehké, těžké je se dostat z nich ven, protože jakmile máte úvěrovou kartu, dluhy si uděláte rychle, pak si nemůžete dovolit je splatit, tak si vezmete další úvěr, je to začarovaný kruh..."

    "Občas úvěrovou kartu používám, vím, že bych to dělat neměla, když nemám peníze."

    Reportér: V současnosti ovšem velká část ekonomiky přímo závisí na tom, že je pro lidi lehké získávat úvěry. Ale s tím vznikají vážné problémy zadluženosti. Mnoho lidí zjišťuje, že si nemohou dovolit splátky peněz, které si tak lehce vypůjčili. A dluhy jsou rozšířeny mezi chudými i mezi bohatými lidmi. To jsem se dověděl, když jsem jel na prohlídku manchesterské čtvrti Altrincham.

    "Přijeli jsme tento týden na severozápad Anglie, konkrétně do Manchesteru, protože zde dochází k největšímu množství soudních procesů s lidmi, kteří nesplácejí své dluhy. Jsme v Altrinchamu, na okraji Manchesteru, je to staré malebné městečko s trhem, vypadá velmi středostavovsky a relativně bohatě. Mohlo by to být jakékoliv město v Anglii nebo ve Walesu. Se mnou je zde ředitelka místního Consumer Advice Bureau, státního Úřadu na pomoc zákazníkům, Jenny Helland.

    Jenny, tady to vypadá velmi zazobaně. Nevypadá to na čtvrť, kde by člověk čekal zadluženost?

    JH: Ano, jsou tady některé velmi pěkné domy, velmi bohaté oblasti, ale také máme velmi velké oblasti chudoby a nízkého příjmu. V tomto smyslu je to velmi rozrůzněná komunita.

    Reportér: Přivedla jste nás na toto sídliště. Popište, co tady vidíme.

    JH: Tohle je jedno větší sídliště činžovních domů.

    Reportér: Jak častá je zadluženost třeba tady v té ulici?

    JH: Zrovna v téhle ulici snad všichni obyvatelé byli už klienty našeho Citizens Advice Bureau.

    Reportér: A to kvůli dluhům?

    JH: Kvůli dluhům anebo dotazům na sociální podporu. Odsud přicházejí tyto druhy dotazů.

    Reportér: Velmi rychle jsme se přesunuli z toho sídliště do oblasti velkých soukromých domů se zahradami, daleko bohatší. Jaké jsou problémy tady?

    JH: V této oblasti jsou problémy s osobními půjčkami. Žijí tady lidé, kteří mají tři, čtyři, pět úvěrových karet a vzali si k tomu ještě několik osobních půjček. Je to v pořádku, pokud si mohou dovolit to platit ze svých příjmů, ale když se náhle změní jejich finanční situace, přijdou o své příjmy, typicky když jsou propuštěni ze zaměstnání, nebo když dojde k rozvodu, nebo k dlouhodobé nemoci, lidé velmi rychle ztratí schopnost dluhy splácet a potřebují pomoc s restrukturalizací těch dluhů.

    Velký strach

    Reportér: Pak v kanceláři Jennifer jsem se setkal s jedním jejím zákazníkem, Chrisem, člověkem, který měl strach. Velmi velký strach.

    Chris: Celé týdny jsem nespal. Když přišla pošta, tak jsem nechával dopisy celé týdny neotevřené. Snažil jsem se ignorovat, jak špatně to vypadá. Je to jako když strkáte hlavu do písku. Nefunguje to.

    Reportér: Chrisi, jak velký je váš dluh a komu ty peníze dlužíte?

    Chris: Je to přibližně 16 000 liber (880 000 Kč), mám asi čtyři půjčky a čtyři úvěrové karty a celou řadu karet jednotlivých supermarketů. Když dojdete na jedné úvěrové kartě k hranici, za níž dál nepůjčují, je tak lehké získat novou kartu jinde.

    Reportér: Takže pro vás nebylo obtížné získat další půjčky?

    Chris: Vůbec ne. Nikdy mě nikdo neodmítl. Vejdete do obchodu a rovnou vám půjčí 250 liber jen na podpis. Je to nesmírně lehké. Když to uděláte v každém obchodě v ulici, hned máte dluhy několika tisíc liber.

    Reportér: Máte tady dopis, který vám nabízí novou úvěrovou kartu. Taky vám banky nabídly úvěr bez jakéhokoliv zkoumání vaší finanční situace?

    Chris: Ano, takových dopisů mám spoustu. Stačí jim odepsat, říct, kolik chcete, a je to vyřízeno.

    Reportér: Co myslíte, že by banky měly dělat?

    Chris: Ředitelé poboček by se víc měli zajímat o své zákazníky. Měli by se víc starat o to, kolik peněz lidí vydělávají, kolik peněz vydávají.

    Reportér: Někteří posluchači by vám ale zcela jistě řekli: Tak moment, vy jste sám za tuto situaci odpovědný, sám jste si vzal půjčky, které nejste schopen splatit. Je to jen vaše chyba, ne chyba bank.

    Chris: Samozřejmě, je to moje chyba. Jenže oni to prezentují jako tak dobré řešení. A jestliže máte dluhy, nechcete, aby se nikdo jiný dověděl, že máte dluhy, snažíte se to před lidmi skrýt a snažíte se předstírat, že jste na tom líp, než tomu je ve skutečnosti, snažíte se skrývat, že máte obrovské dluhy a jste v průšvihu. Nechcete se ztrapnit, aby lidé věděli, že jste si zvoral život.

    Kdo pomůže?

    Reportér: To byl Chris. Nyní přicházíme k budově rozhlasu BBC zde v Manchesteru a je tady Steve Quinn z komunálního úřadu čtvrti Salford a Frances Walkerová z celostátní charitativní organizace Consumer Credit Counselling Service (Poradenská služba pro spotřebitelskou zadluženost). Steve Quinne, jak typický je Chris pro lidi z  místní oblasti?

    SQ: Takových lidí je tady velmi mnoho. Stres, jímž trpí, snaha zároveň udržet všechny rotující talíře ve vzduchu, to je typické pro lidi, kteří mají dluhy. A to, že si dále vypůjčoval, aby splácel své předchozí dluhy, to je taky naprosto typické. V podstatě jde o neznalosti: on neví, jaká jsou jeho práva. Neví, co vám věřitelé mohou a co nemohou udělat. Věřitelé velmi rádi poskytují půjčky, ale nepomáhají lidem, jak se ze zadluženosti dostat.

    Reportér: Co můžete nabídnout někomu, kdo má dluh 16 000 liber - což je jeho roční plat?

    SQ: Můžeme udělat celou řadu věcí. Můžeme ho naučit, jak to efektivně začít splácet. Můžeme zlepšit komunikaci. Poskytnout věřitelům celý obrázek jeho situace.

    Frances Walkerová, řekněte nám nejprve, co dělá váše organizace Consumer Credit Counselling Service?

    FW: Přijímáme každoročně 100 000 telefonátů od lidí, kteří hledají pomoc. Můžeme jim pomoci mnoha způsoby. Můžeme jim buď poslat náš svépomocný informační balík, který jim pomůže zorganizovat své finance, anebo jim nabízíme podrobnější individuální poradenství a můžeme vypracovat plány pro splácení dluhů a vyjednáváme jejich jménem s věřiteli.

    Reportér: Kolika lidem ročně pomáháte?

    FW. Telefonuje nám ročně 100 000 lidí a asi třetině těch lidí poskytujeme individuální poradenství. 10 000 lidem vypracováváme plány splácení jejich dluhů.

    Reportér: Co si myslíte, že je důvodem pro tyhle vysoké počty zadlužených lidí? A mnoho lidí se na vás ani neobrací.

    FW: Je nutno si uvědomit, že se do nezvládnutelné zadluženosti dostává jen 5 procent lidí, kteří si berou půjčky či úvěry. Samozřejmě to nepodceňuji, je to obrovské množství zoufalství. Lidé se dostávají do finančních potíží nikoliv vždycky z vlastní viny, dojde ke změně jejich finanční situace.

    Reportér: Steve Quinne, Chris vyjádřil názor, že by se měly banky chovat opatrněji, že poskytují půjčky velmi lehce. Myslíte si, že je to pravda?

    SQ: Existuje obrovské množství nejrůznějších úvěrů a půjček. Chápat, jak půjčky a úvěry fungují, je nesmírně důležité.

    Reportér: No, Chris obviňuje banky. Jak na to banky reagují? Hovořil jsem s novými šéfy dvou organizací, Ian Mullen je ředitel British Bankers´ Association, která zastupuje téměř všechny hlavní britské banky, a Steve Round je šéfem Credit Card Research Group, což je - navzdory svému jménu - podnikatelská organizace vydavatelů úvěrových karet.

    Banky "za nic nemůžou"

    Nejprve jsem se zeptal Iana Mullena, proč dosahuje zadluženost tak rekordní výše.

    IM: Je to reakce na poptávku. Lidé chtějí získávat úvěry rychle a pohodlně. Ale mají odpovědnost - musejí si sami jasně přiznat, co si mohou dovolit a kolik peněz potřebují k životu. Banky půjčují jen to, o čem jsou přesvědčeny, že lidé budou schopni splácet, je to založeno na informacích, které jim zákazníci poskytnou v rámci žádosti o půjčku. Před udělením půjčky hodnotí schopnost zákazníka splácet.

    Reportér: Ale jak je tedy možné, že lidem rozesílají už předem schválené, automatické nabídky půjček? Lidem chodí dopisy, které začínají: Rozhodli jsme se vám poskytnout půjčku 16 000 liber... ?

    IM: Nemyslím, že naše banky rozesílají takové nabídky.

    Reportér: Ale my máme příklady, kde k tomu dochází.

    IM: Naše banky jen činí nabídku. Podmínkou všech těchto nabídek je zhodnocení finanční situace zákazníka a jeho schopnosti splácet.

    Reportér: Nemyslíte, že to zákazníkům neustále ulehčujete, aby se při získávání půjček chovali neodpovědně?

    IM: Ne. Myslím si, že v nejhorším případě jsou činěny agresivní nabídky.

    Reportér: A Steve Rounde, myslíte si, že ty nabídky úvěrových karet a šeky, které rozesíláte, které mohou zákazníci vyplnit na tu kartu, povzbuzují neodpovědné chování?

    SR: To si nemyslím. Poskytujeme lidem volbu nejrůznějších karet. Nemyslím, že jsou banky a úvěrové společnosti takto neodpovědné.

    Reportér: Považujete obrovskou míru občanské zadluženosti za problém?

    SR: Zákazníci se dostávají do dluhů, když je nezvládnou. Je to problém pro ně, a tedy i pro nás. Celkově se trh úvěrových karet chová odpovědně

    Reportér: Iane Mullene, myslíte si, že vaše banky nesou odpovědnost za tento obrovský vzrůst ve spotřebitelské zadluženosti? V zadluženosti, kterou si zákazníci nemohou dovolit?

    IM: Myslím, že přijímají určitou odpovědnost zvyšování půjček. Banky nechtějí půjčovat lidem to, co lidi nemohou splácet. Nesplatitelné dluhy jsou přímým útokem na zisky bank. Většina problémů s půjčkami vzniká v důsledku náhlých změn ve finanční situaci lidí: nezaměstnanost, rozvod, nemoc, v některých případech podvodné žádosti o půjčky, a nikoliv tím, že by banky poskytovaly lidem půjčky příliš lehce.

    Reportér: Frances Walkerová, domníváte se, že má Ian Mullen pravdu? Jsou to skutečně změny v osobní situaci lidí, které způsobují, že se na vás lidé obracejí?

    FW: Je pravda, že asi třetina lidí k nám přichází v důsledku změny osobní situace. Druhá třetina přichází, protože si vzali příliš velké půjčky. Je velmi důležité, aby pro lidi, kteří zjišťují, že se nedokáží vyrovnat se svou zadlužeností, existovala bezpečnostní síť, jakou poskytují instituce, jako je naše organizace. Lidi musejí chápat, jak využívat úvěrů efektivněji. Je pravda, že existuje mnoho velmi agresivního marketingu, ale to je odrazem silné konkurence na trhu, která je ve prospěch 95 procent lidí s úvěry, kteří nemají potíže.

    Reportér: Steve Rounde, existuje agresivní poskytování půjček zákazníkům?

    SR: Existuje hodně agresivního poskytování půjček. Používání půjček na splácení základních životních výdajů.

    Muž, který se pokusil o sebevraždu

    Reportér: Zjistili jsme, jak změna finanční situace a využívání půjček pro splácení základních životních výdajů může zlikvidovat váš rozpočet. Před rokem žil muž, jménem Eddie, s nímž jsem tehdy hovořil, ve vlastním domě v Salfordu, se svou rodinou, jeho hypotéka na dům nebyla velká, jeho dluhy byly zvládnutelné. Dnes je ten muž ve vězení Strangeways poté, co po restrukturalizaci mu zaměstnavatel snížil plat na polovinu. To vyvolalo řetěz událostí, které jeho manželka Susan, která nyní žije v provizorním, pronajímaném ubytování, nikdy nezapomene:

    Susan: Dával všechny výdaje na úvěrové karty. Někdy kartou koupil celý týdenní nákup. Nebo úvěrovou kartou zaplatil účet za plyn. Snažila jsem se mu pomoci, jak jsem mohla, ale neuvědomovala jsem si, v jak strašném byl zoufalství, ve stresu.

    Dověděla jsem se to 7. března, kdy se pokusil o sebevraždu, a chtěl zabít i nás všechny.

    Bylo to brzo ráno, asi v šest hodin. Byla jsem v posteli, dcera taky. Vzbudila jsem se a cítila jsem kouř. Uvědomila jsem si, že manžel není v posteli. Šla jsem do obýváku, kouř byl stále horší, on se objevil a řekl: Už to nemůžu vydržet. Všichni spácháme sebevraždu. Rozlil po bytě benzín a zapaloval sirky. Nemohl se vyrovnat se svými dluhy.

    Reportér: A byl zatčen a odsouzen. Odpustila jste mu?

    Susan: Ano. Lituju, že se neobrátil na poradce pro zadluženost.

    Úvěrové firmy mají zájem na splacení dluhů

    Reportér: Eddie si ještě neodsloužil celý půlroční trest za žhářství a až vyjde z vězení, dluh bude mít i nadále. Steve Quinne, vy nyní spolupracujete s Eddiem na jeho dluzích, přišel jste k jeho problému pozdě. Sue uvedla, že lituje, že Eddie nevyhledal pomoc dříve, ale on ji vyhledal. Možná ale podle vašeho názoru od nevhodných lidí.

    Steve Quinn: To je právě ten problém. Eddie platil platil firmě "pro zvládání dluhů", která splácela dluhy jeho nejméně důležitým věřitelům, ale nesplácela jeho hypotéku za dům.

    Reportér: Vysvětlete, co je to taková "firma pro zvládání dluhů".

    SQ: To jsou firmy, které inzerují během denního televizního vysílání. Tvrdí, že sníží vaše splátky dluhů. Účtují vám poplatek, typicky 15 procent, berou si poplatek - vaši první splátku. Dohodnete si to telefonicky, nikoliv při osobním jednání. Po krátkém rozhovoru vám telefonicky sdělí, kolik máte platit neprioritním věřitelům.

    Reportér: Takže berou lidi, kteří jsou zadlužení, účtují jim poplatek - celou jednoměsíční splátku a dalších patnáct procent z každé měsíční splátky. Takže tím chudým lidem, zadluženým lidem, zvyšují jejich zadluženost?

    SQ: Ano, jak mi řekl jeden zákazník, je to jako přidat si dalšího věřitele.

    Reportér: Ale jak dokáží splnit to, co slibují, totiž snížit vaše splátky?

    SQ: Úvěrový průmysl chce získat zpět dluhy, ale realisticky. Když vyplývá ze situace některých lidí, že si nemohou dovolit splátky, věřitelé jsou ochotni je snížit. Lidi si to mohou zařídit sami. Typicky to dělají lidé z úřadů, které poskytují veřejnosti tyto služby zadarmo, jako je náš úřad.

    Reportér: Takže říkáte, že vy děláte totéž, co tyto firmy pro zvládání dluhů, ale zadarmo?

    SQ: Děláme skutečně totéž a děláme to zadarmo, jsme bezplatná služba. Poskytujeme jinou službu, není to totéž.

    Reportér: No, navzdory tomu, že dvě největší soukromé firmy pro zvládání dluhů, Baines and Ernst a Gregory Pennington, jsou skutečně velké a jsou dobře známé, odmítly nám v této věci poskytnout rozhovor.

    Liknavá ministryně

    Vláda uznává, že existuje rostoucí krize osobní zadluženosti. Loni v říjnu se konala vrcholná schůzka o zadluženosti, kdy dobrovolné organizace, banky a další věřitelé jednali s tehdejším ministrem pro spotřebitelské záležitosti, Kimem Howellem. Hovořil tehdy o zoufalství zadluženosti a vyžadoval naléhavou akci. Založil zvláštní pracovní tým, který měl vypracovat zprávu do jara. O osm měsíců později nebylo dosud zveřejněno nic. Kim Howell byl odvolán a novou ministryní pro spotřebitelské záležitosti je Melanie Johnsonová. Tak co dělá vláda:

    MJ: Zkoumáme podrobnosti kontraktů pro dluhy. Chceme zajistit, aby spotřebitelé dostali zásadní informace formou, která je lehce srozumitelná. Zkoumáme také, jak jsou zpracovávány žádosti o půjčky, aby lidem nebyly půjčovány peníze, když nemají schopnost je splácet.

    Reportér: To se všechno týká prevence. Co lidé, kteří už jsou v těžké situaci? Tento týden byly zveřejněny nové údaje, že je zase více lidí v těžké situaci. Jak můžete pomoci těm?

    MJ: Existuje celá řada kroků. Zkoumáme je v současnosti, ale musíte si uvědomit, že jsem právě teprve dostala příslušnou zprávu, musím ji prostudovat a chci ji brzo zveřejnit.

    Reportér: Zdrojem velkého znepokojení jsou soukromé firmy pro "snižování splátek", firmy, které tvrdí, že převezmou dluhy lidí, avšak účtují jim za to poplatek a často jim tak dělají další dluhy. Jaký je váš názor na tyto firmy?

    MJ: Jsme si vědomi spotřebitelského znepokojení v této věci. Office for Fair Trading, Úřad pro spravedlivé obchodování, nyní připravuje předpisy, jimiž se tyto firmy budou muset řídit. Myslíme si také, že by lidé měli vědět, že mohou získat bezplatné poradenství o tom, jak si poradit se zadlužeností, od organizací, jako je Citizens´ Advice Bureau.

    Reportér: Jedním z důvodů, proč tyto soukromé firmy pro "snižování splátek" existují, je, že neexistuje dostatečné množství poradenství zadarmo, anebo pokud ano, není to dostatečně známo. Poskytnete více peněz, anebo donutíte banky, aby poskytly více peněz celostátní telefonní poradenské lince pro zadluženost?

    MJ: To zatím nepřipravujeme, ale financujeme sami celou řadu iniciativ. Už existují telefonní poradenské linky, ale nemají dostatečné zázemí. Musíme se předem přesvědčit, že to, co navrhujeme, bude skutečně pro lidi fungovat.

    Reportér: Dovolte mi, abych to řekl jasně. Banky letos zaznamenaly rekordní zisky, většinou z poskytování půjček. Vy od nich tedy nebudete požadovat ani halíř na pomoc zadluženým lidem?

    MJ: Zatím o tom neuvažujeme.

    Reportér: Proč ne?

    MJ: Jak jsem řekla, zkoumáme různé jiné iniciativy. Otázkou není jen financování, ale to, co je nejefektivnější metodou. Není to jen prostá otázka financování.

    Reportér: Paní ministryně, oba se shodujeme v tom, že je to naléhavý problém. Vaše zpráva bude brzo zveřejněna. Kdy můžeme čekat akci?

    MJ: Uvidíte, co navrhujeme, jakmile bude zpráva zveřejněna, a to bude brzo. Musím nejprve tu zprávu podrobně nastudovat. Až ji zveřejníme, uvidíte, jaké akce navrhujeme.

    Reportér: Uplynulo ale už osm měsíců od doby, kdy váš předchůdce tvrdil, že je to naléhavé. Kolik dalších měsíců uplyne, než se něco stane?

    MJ: Bude to zveřejněné brzo.

    Uznat zadluženost jako vážný sociální problém

    Reportér: Steve Quinne, mohly by banky dobrovolně poskytnout nějaké peníze na vytvoření telefonních poradenských linek? Co byste udělal teď vy, kdybyste byl ministr?

    Steve Quinn: Mým akčním plánem by bylo nyní uznat zadluženost jako velmi podstatný sociální problém - jímž tento problém opravdu je - se všemi jeho důsledky v naší společnosti. Nejjednodušeji by se to vyřešilo statutární daní.

    Reportér: Vy byste zdanil banky a donutil byste je, aby financovaly poradenské služby pro zadluženost?

    Steve Quinn: Ne jen banky, ale všechny podniky, poskytující úvěry. Pokud žijeme v úvěrové společnosti, musíme přijmout odpovědnost, že určitá míra těchto úvěrů se promění v nezvládnutelnou zadluženost. A z toho plynou vážné důsledky pro všechny lidi.

    Reportér: Frances Walkerová, část peněz z bank už dnes plyne vaší organizaci. Jak to funguje?

    FW: Jednáme jako nezávislý prostředník mezi bankami a jejich zákazníky. Vždycky dáváme přednost zájmům zákazníků. Loni naši zákazníci, pro něž jsme vypracovali programy splátek, splatili věřitelům 25 milionů liber. Z toho požadujeme, aby nám věřitelé poskytovali 15 procent, z čehož financujeme náš systém.

    Reportér: A krátce, jestliže nás poslouchá někdo, kdo má dluhy, co by měl udělat?

    FW: Zaprvé by neměli lidi schovávat hlavu do písku. Měli by si sepsat všechny dluhy a zjistit, kolik peněz přesně dluží. Dále, určit priority splácení. Nejdůležitější je jejich hypotéka na dům a půjčky, za něž poskytli ručení. Pokud nebudou tyto dluhy splácet, mohli by přijít o střechu na hlavou. A od nás mohou dostat srozumitelný informační balík, který jim v tom všem pomůže.

    Reportér: A to je vše, na co máme dnes čas. Naše poradenská linka a naše internetové stránky mají v této věci množství užitečných informací a odkazy na organizace, které vám mohou bezplatně pomoci. Naše akční telefonní linka je 0800 044 044, telefonování je zadarmo. V pondělí budeme vysílat telefonní diskusi s posluchači ohledně zadluženosti, můžete nám poslat otázky už teď hned, poštou, e-mailem nebo telefonem.


    Špatná kvalita poskytovaných služeb II

    Selhání cestovní kanceláře Fischer nebylo výjimečné

    Jindřich Dvořák

    Vazena pani Havelkova,

    Nic si z toho nedelejte, nejste zdaleka sama, kdo svou zkusenost z CK Fischer jiz nema v umyslu v budoucnu zopakovat.

    Zde najdete nasi zkušenost a zde najdete specializovanou stranku, kde jsou dalsi zkusenosti s onim podnikem pana senatora Fischera:

    http://www.volny.cz/problemfischer/problemfischer/".

    A jako bonbonek pridam cerstvou zkusenost meho byvaleho spoluzaka. Nechal se pres veskera nejenom ma varovani ovlivnit a ukecat svou manzelkou a v kvetnu .t.r. odjel na tyden na Mallorcu. Ani on se nedockal predem zaplaceneho auta na letisti, i on jej dostal az o 3 dny pozdeji na zaklade duraznych reklamaci.

    Misto apartmanu v bungalovu v zahrade hotelu jej s odvolanim na podminky v katalogu odvezli do hotelu vzdalenem ne 15, ale 95 km od hlavniho mesta a dostal 2 jednoluzkove pokoje s pristylkami, ktere nebyly ani propojeny, takze sve deti musel chodit kontrolovat pres chodbu.

    Navic tento hotel byl 2 hvezdickovy, (placeny byl 3*) vzdaleny 2 km od more (placeny byl priplatek za vyhled na more) s kontinentalni snidani a veceremi vyberem z menu (placeno bylo stravovani svedskymi stoly) delegatka se tam za cely tyden neobjevila, jeji telefon byl celou dobu hluchy.

    A aby toho nebylo malo, kdyz si jeho syn porezal nohu o strep na zahrade, tak lekar, ke kteremu odjeli, rekl, ze si musi osetreni zaplatit.

    Budiz, ale s pojistovnou se dohaduje dodnes,protoze ta mu rekla, ze ve smluvnich podminkach s CK Fischer musi v pripade nutnosti vyhledat pouze a jen smluvni lekare, o kterych je meli delegati CK Fischer informovat.

    Ze na to delegatka jaksi "zapomnela", snad ani nemusim dodavat......takze zrejme, pokud nejake penize dostane, urcite ne vsechny, protoze si "dovolil" pouzit pohotovostni sluzby.......

    Kdyz s ulevou odjizdel, mel pocit, ze je vsem problemum konec ale to by nesmel jet s CK Fischer.

    Na letisti mu oznamili, ze s predem domluvenou skupinou nepoleti v 16,15 ,ale ze poleti s dalsi skupinou - ve 2,10 v noci, pry na nej jaksi nezbylo misto v letadle.

    Ale ani to nakonec neplatilo, v dusledku zpozdeni letadla z Prahy odleteli az v 5 hodin rano. Mozna blahove ocekaval, ze dostanou za tuto komplikaci alespon obcerstveni, ze se jim treba nekdo omluvi nebo se zepta, zda neco nepotrebuji.

    Ale kde ze, ve 14,00 dostali od delegatky letenky a od te doby o nikom z CK Fischer neslyseli.

    Znacne rozladeny se hned druhy den obratil se stiznosti telefonicky do Prahy ale o nejake omluve nebo kompenzaci nepadlo ani slovo. Pry,at posle stiznost postou,ze se k ni vyjadri.....

    Ani na doporucenou postou zaslanou stiznost neobdrzel dodnes zadnou odpoved.

    Dnes jiz "vychladl", ale je to opet jen dalsi v dlouhe rade lidi, kteri udelali svou zkusenost se sirokym profesionalnim usmevem pana Fischera, na ktery stale velmi mnoho lidi sazi jako na zaruku jakesi "solidnosti".

    Mozna tento clovek byl diky svym sluzbam uspesny v Nemecku, kdy svou kancelar skutecne ridil osobne a jiste dbal na dobrou povest sveho jmena. Ale dnes, kdy jeho kancelare nejen v CR, ale i v zahranici ridi jeho ruzni reditele a zastupci a on se jiz venuje pouze sve senatorske "praci", je zrejme, ze o tom, co se v jeho firme deje,nema dostatek informaci a asi jej to ani nezajima .

    To jiz neni o kvalite, ale o kvantite a osobni neschopnosti jeho spolupracovniku, o kterych tak rad tvrdi, ze jsou to "profesionalove".

    Nejenom ja jsem posilal take dopis do jeho senatorske kancelare, kde jsem jej na tyto nedobre zkusenosti s jeho CK upozornil a ocekaval jsem nejakou odpoved.

    Vysledek je takovy, ze na odpoved uz dnes ani necekam........

    Co vsak delam velmi dusledne,je to, ze vsechny sve zname velmi durazne varuji, aby nenaleteli sirokemu usmevu tohoto cloveka a rozhledli se dukladne po nabidkach ostatnich, treba i zahranicnich CK.

    Nekteri si vsak nedaji rici a mne pak jen mrzi, ze i oni casto ziskaji velmi podobne zkusenosti.

    Nepreji jim to, nejsem nijak skodoliby, jen mne to utvrzuje v tom, ze ma zkusenost, stejne jako zkusenost vase, neni bohuzel zdaleka ojedinela.

    Ja osobne jiz radeji jezdim na dovolenou vetsinou individualne, vetsinou si zajistuji ubytovani od Interhome a cestu a pojisteni si zajistuji sam, ale loni jsem zkusil jet na Baleary s nemeckou CK Neckermann a byl jsem vice nez spokojeny.

    Ceny byly za stejny typ zajezdu vyrazne levnejsi nez Fischer, jen jsme museli jet k odletu do Vidne. Ale kvalita sluzeb a servis v miste byly na urovni, o ktere se nam ani nezdalo, a tato zkusenost ponekud delsi cestu na letiste ve Vidni bohate kompenzovala.

    Vyuzivali jsme ubytovani a sluzby spolecne s nemeckymi turisty a setkali jsme se na hotelu i s turisty od Fischera z nasi republiky.

    Uprimne receno, bylo mi jich trochu lito, zejmena, kdyz jsem poslouchal jejich pripominky a videl je, jak bezradne stale nekam telefonuji, na neco cekaji a stale neco resi.

    Kdyz jsme diskutovali, bylo videt, ze vetsina z nich jela rovnez s CK Fischer casto poprve a naposledy...

    Muj tatinek rikaval, ze vse je v lidech a u CK Fischer je toto pravidlo videt vice nez zretelne.

    Zaplat a vypadni. Neco se ti nelibi ? Drz hubu a neotravuj. Stejne od nas zadne penize nedostanes zpatky, mame dost silne a dobre placene pravniky. A vzdy se najde dost lidi, kterym se bude dovolena s nami libit. Vzdyt prece "Fischer vam nabizi vic......"



    V Afghánistánu fungují tajné školy pro dívky

    Stále větší počet dívek v Afghánistánu ignoruje zákon vládnoucího Talibánu, podle něhož nesmějí mít osoby ženského pohlaví přístup ke vzdělání. Ilegální školy jsou však málokdy schopny vyučovat dívky déle než do věku deseti let. Včera o tom psal v deníku Guardian Luke Harding. Shrnujeme.

    V malé místnosti s hliněnými stěnami, kdesi severně od Kábulu počítá skupina asi dvaceti dívek na tabuli. Venku je bouře s hromy a blesky.

    Scéna - údolí na venkově se sady meruněk a tábory kočovníků - není nijak zvláštní, kromě toho, že se odehrává v Afghánistánu, v zemi, kde je zakázáno, aby se osoby ženského pohlaví jakkoliv vzdělávaly.

    "Jsem ráda a maminka a tatínek jsou taky rádi, že chodím do školy," vysvětluje devítiletá Zargona.

    "Chci se stát učitelkou. Je důležité, aby v Afghánistánu mohli všichni studovat," dodává její spolužačka, taky devítiletá Gulchehra.

    Vousatý učitel ve škole, Mohamad Nawaz, pokračuje ve vyučování, zatímco se stmívá.

    Pracuje v nezáviděníhodné situaci: ve třídě není elektřina, není tam žádné vytápění a místo skla v okně je modrý igelit.

    V zimě je ve třídě strašná zima, přiznává. Ale přesto to, že dívky v jeho malé, izolované vesnici mohou chodit na vyučování, je doslova revoluce.

    Po celém Afghánistánu chodí tajně dívky do školy, navzdory zákonu, který vydal fundamentalistický Talibán, podle něhož je zakázáno veškeré vzdělání pro osoby ženského pohlaví.

    "Všichni chtějí vzdělání pro své dívky. Chtějí, aby dcery uměly číst a psát a aby věděly něco o svém prostředí," konstatuje Nawaz.

    I předtím, než získal v Kábulu před čtyřmi a půl lety Talibán absolutní moc, afghánistánské školství bylo v chaosu.

    Dvacet let války a sovětská okupace zlikvidovala většinu venkovských škol. Devadesát procent dívek a šedesát procent chlapců vůbec nechodily do školy.

    Talibán celkovou situaci ještě zhoršil. Uzavřel všechny zbývající školy pro dívky a zakázal ženám docházet do zaměstnání. Učitelkám bylo nařízeno, aby zůstaly doma.

    Ale postupně se prosadila vůle 110 rodin ve vesnici Mohameda Nawaze. Před půl druhým rokem ho začala tajně platit západní humanitární organizace, která tajně také financuje celou školu. Nawaz od ní dostává plat ve výši přibližně 700 Kč měsíčně.

    Zahraniční organizace poskytuje učebnice. Vesničan, jehož dům nedávno poškodilo zemětřesení, dal k dispozici rozpadávající se místnost.

    A několik konzervativních rodičů, kteří měli pochybnosti o morálce toho, aby se jejich dcery vzdělávaly mimo domov, nakonec změnilo názor. Určitý odpor kladli škole kněží.

    "Existuje tady přesvědčení, že jakmile dcera trochu povyrostla, může občas jít ven, pokud pochází ze slušné rodiny," vysvětlil Nawaz.

    Talibán vesnici málokdy navštěvuje. Vyučování se koná v neoznačeném domě. Nawaz vyučuje základům: číst, psát, počítat a Korán.

    Vyučování je soustředěno do dvou intenzivních semestrů, neboť budoucnost školy není jasná. A dělají se i zkoušky. Dívky, které jsou zahaleny v islámských šátcích, sedí v disciplinovaných řadách na tradičních afghánských kobercích.

    Západní humanitární organizace nyní odhadují, že se takto uvnitř Afghánistánu nyní vyučuje asi 45 000 dětí, mnoho z nich dívek.

    Jsou vyučovány v soukromých domech, v mešitách a venku pod stromem.V Kábulu, kde působí náboženská policie daleko přísněji, je zapotřebí větší ostražitosti.

    Dívky tam přicházejí do "škol v domácnostech" po částech, aby nevyvolaly pozornost úřadů. Tajné školy mívají od několika žákyň až po padesát osob. Vzdělávání však nepokračuje déle než do deseti let věku dívek.

    "Dívky, jimž je více než deset let, byly za snahu se učit zbity policií (příslušníky ministerstva na podporu ctnosti a pro vymýcení neřesti), přístup ke středoškolskému vzdělání je nesmírně nebezpečný a v podstatě neexistuje," sdělil jeden pozorovatel.

    Ženy také nesmějí studovat na kábulské univerzitě, kde se teď vyskytují jen výlučně mladí vousatí muži.

    "Chtěli bychom, aby dívky mohly ve vzdělávání pokračovat, jít na univerzitu," konstatoval jeden z vesnických starších, Haji Malkuddin. "Ale není to v naší moci," bědoval.

    Oficiálně tvrdí Talibán, že je zákaz vzdělání pro ženy dočasný a že dívky budou moci začít chodit do škol znovu, až to dovolí hospodářské podmínky.

    Ve vedení země vládnou v této věci rozpory: umírnění politikové tolerují vznik mnoha tajných škol pro dívky a rádi by, aby byly i jejich dcery vzdělávány, naproti tomu ultrafundamentalisté chtějí školy pro dívky zcela zakázat.

    "Není jasné, jaká je v této věci vládní politika," uvedl jeden západní zdroj. Mullah Samir Khan Mutaqi, náměstek ministra školství Talibánu odmítl v této věci poskytnout interview.

    Zákaz zaměstnávání žen se netýká lékařské profese, ale brzo nebudou v Afghánistánu už žádné dívky s dostatečnou kvalifikací, aby mohly začít studovat na fakultě lékařství.

    V některých oblastech Afghánistánu se některé učitelky tajně vracejí do práce.

    "Jsem velmi ráda, že chodí moje dcera do školy." řekla mamitka Gulchehry. "Sama jsem k tomu nikdy neměla příležitost. Chtěla bych, aby se stala lékařkou nebo inženýrkou nebo učitelkou."


    Londýnská police přestává stíhat držitele marihuany

    Londýnská policie zahájila v ponděli 2. července v jiholondýnské čtvrti Lambeth "radikální experiment", v jehož rámci nebude proti osobám, u nichž byla nalezena marihuana pro osobní použití, zahájeno trestní stíhání, ani nebudou zatýkáni.

    V rámci tohoto "lambethského experimentu", který neformálně podporuje i britský ministr vnitra David Blunkett bude sice marihuana osobám policejně odebrána, ale nebudou oficiálně varováni ani trestně stíháni.

    Velitel Brian Paddick, který řídí tento projekt, doufá, že se tím ušetří mnoho hodin policejního času, které bylo zatím nutno trávit zpracováváním žalob za tyto drobné trestné činy. Pokud bude experiment úspěšný, bude rozšířen na celý Londýn.

    Ministr vnitra Blunkett konstatoval, že ho tento experiment zajímá a že je "plně v souladu" s jeho politikou zaměřit se na šíření nejnebezpečnějších drog.

    Danny Kushlick, šéf organizace Transform, která usiluje o reformu zákonů týkajících se narkotik, vyjádřil názor, že experiment nebude mít žádný vliv na míru zločinnosti. "Rozhodnutí zavést tento experiment signalizuje začátek konce zákazu určitých narkotik," uvedl. Dodal, že je škoda, že ministerstvo vnitra v této věci neprojevuje iniciativu a pragamatismus při policejní práci prokazují pouze jednotliví čelní činitelé policie.

    "Pouze legalizace, kontrola a regulace heroinu a kokainu povede ke snížení množství trestných činů, ktereé tak zoufale potřebujeme."

    Nový ministr vnitra David Blunkett zamýšlí naopak zahájit ostrou kampaň proti užívání nejnebezpečnějších narkotik a oznámí také radikální změny v britských zákonech, které definují rozsudky za trestné činy. Podle jeho plánu nedostanou mladí pachatelé trestných činů, kteří spáchají trestný čin podruhé, druhou šanci na polepšení a rychle budou předvedeni k soudu. Nebezpeční zločinci, včetně pachatelů znásilnění a pedofilů nebudou předčasně propouštěni z vězení.


    Je podstata lidské existence duchovní?

    Eugen Haičman

    Dostal jsem email od pana Radomíra Vrajíka z Prahy, kde mi položil dvě otázky. Když jsem dával dohromady odpověď, zjistil jsem, že jsem vlastně napsal nový článek, a tak je jej nabízím i dalším čtenářům. Pan Vrajík píše: "Zaujala mne vaše myšlenka že "podstata lidské existence je duchovní". Tady vidím prostor pro zajímavou diskusi. Co chápete pod pojmem "duchovní"? Jedná se o vzdělání, výchovu atd. nebo spíše pojem z oblastí víry?"

    Zamyslel jsem se. Takové skutečnosti, které jsou člověku jasné někde uvnitř, se jen velmi těžko oblékají do slov. Vzdělání, výchova či víra jsou velmi důležité kategorie lidského bytí, ale ne ty nejzásadnější. Ptám li se po duchovní podstatě člověka, musím jít až někam za ně či před ně. Použiji příklad.

    Dám li do krabice všechny součástky, které jsou potřebné k činnosti rozhlasového přijímače, a tou krabicí začnu třást v přesvědčení, že vznikne rozhlasový přijímač, budu nejspíše umístěn v psychiatrické léčebně. Naprosto stejný nesmysl nás však učili na školách a tvrdili nám přitom, že jde vědecký poznatek. Jde mi o tzv. vznik živého z neživého či o vznik vesmíru vůbec. I když použiji časový úsek deset až dvacet miliard let, tedy dobu trvání vesmíru, pořád jde o stejný nesmysl, který je v rozporu s druhou větou termodynamickou.

    Současná fyzika se už dávno nebojí používat pojmu prvotní hybatel, nebo rehabilitovat Aristotelův pojem entelechie. Entelechií nazývá Aristoteles zvláštní životní sílu, která vytváří formu. Současná věda a filozofie, alespoň ta její kvalitnější část, tíhne k celostnímu pojetí skutečnosti, uvědomuje si, že existují uspořádané celky, které jsou více než pouhou sumou svých částí.

    Takto nějak chápu duchovní podstatu člověka. Navzdory všemu, co v dnešním světě svědčí proti, chápu bytí člověka jako smysluplnou záležitost.

    Píšu, že vzdělání, výchova a víra jsou důležité kategorie, jsou to ony součástky radiopřijímače. Ale za určitých okolností mohou právě ony být brzdou poznání, ne-li něčím mnohem horším. Současný tristní stav lidské civilizace tkví v jejich naprostém selhání. Zde jsem u druhé otázky pana Vrajíka. Ptá se :(jde o reakci na článek o Karlu Gottovi a narážku na jeho vzdělání) "Která škola nás, co máme vyšší vzdělání než elektrikář, naučila řešit otázky podobné těmto? Přesněji, je vysoká škola zárukou samostatného myšlení absolventa? Nemůže naopak elektrikář a třeba i kvalitní interpret, nebo kdokoliv jiný bez maturity myslet mnohem samostatněji?" Odpovím radikálně. Žádná současná škola, alespoň u nás, nenaučí člověka samostatně myslet. Není li někdo poznamenán současnou školou, má mnohem větší předpoklady pro samostatné, svobodné a tvůrčí myšlení.

    Jeden z nejtěžších vnitřních zápasů, který jsem musel v životě bojovat, byl zápas s nesmysly, které mi do hlavy natloukli ve škole a jejich likvidace. Věřte mi, že to bylo chvílemi i bolestivé.

    V našich podmínkách, kdy vzdělávací systém ovládala komunistická ideologie, byl výsledek mimořádně obludný. Stávající "vzdělanec" je mnohem spíše fachidiotem, který možná rozumí své profesi, pokud nejde o humanitní oblast, ale pokud jde o komplexní přehled, o schopnost získávat a vyhodnocovat informace, je naprosto negramotný. Samozřejmě, pokud nestuduje a nepracuje na sobě sám.

    Nemyslím si, ale že situace na Západě je o mnoho lepší. Stávající "vědecko-racionalistický" světonázor bohužel pořád terorizuje většinu univerzit. Naše vědění je neustále v zajetí karteziánského předsudku objektivity. Paradoxně jediná věda, která se dokázala takového vidění dokonale zbavit, je fyzika. Není objektivní skutečnosti, která existuje nezávisle na vědomí pozorovatele. Toto je poznatek kvantové fyziky nikoliv subjektivní idealizmus.

    Z tohoto poznatku lze snadno vyvodit, že každý rozumový logický popis světa, který jsme přijali za svůj, je ve skutečnosti překážkou v poznání. Žádná věc, tedy ani hmotná, neexistuje sama o sobě. Východní filozofické systémy považují vše za pouhé vlnění energie ve vztahu k tomu, kdo je vnímá. Zanikne li tento vztah, zanikne vše ostatní.

    Dovolím si pro zajímavost nabídnou malou ukázku jak vypadá a jakým směrem se ubírá současná fyzika. V 1982 na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem provedl experiment, který odhalil, že za jistých okolností dokáží subatomární částice jako jsou elektrony okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno jestli jsou od sebe vzdáleny 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů. Jakoby každá částice věděla, co dělá ta druhá.

    Problém je, že takovýto akt porušuje dlouho udržovanou Einsteinovu zásadu, že žádná komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla, ponevadž cestování nadsvětelnou rychlostí znamená prolomení časové bariéry. Podobný problém byl řešen nedávno v Blistech v souvislosti možného cestování časem. Z tohoto objevu jdou však vyvodit ještě mnohem více šokující závěry.

    Fyzik David Bohm z Londýnské univerzity tvrdí, že Aspectův objev je důkazem toho, že objektivní realita neexistuje. Navzdory zdání vší pevnosti je vesmír v podstatě přelud, obrovský okázalý podrobný hologram.

    Abychom porozuměli, Bohmovu překvapujícímu tvrzení, musíme nejdříve pochopit funkci hologramu. Hologram je třídimenzionální fotografie, vytvořená pomocí laseru. Aby byl vytvořen hologram, předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem laseroveho paprsku. Druhý laserový paprsek je vytvořen z odrazu světla toho prvního a výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba laserové paprsky mísí) je zachycen na film.

    Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná změť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se trojrozměrný obraz původního předmětu. Trojrozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže je hologram růže rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže. Jestliže tyto poloviny budou znovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku.

    "Celek v každé části", jež je přirozenou vlastností hologramu, nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části.

    Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme kousek z kterého je to uděláno, dostaneme pouze menší celek. Tento vhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu. Bohm věří, že důvod, proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v kontaktu, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějakých druh záhadných signálů, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho.

    Aby lidem umožil lépe si představit, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci. Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a informace o tom co se v něm děje, přichází z dvou televizních kamer, jedna je namířena na na předek a druhá ze strany. Jak se díváme na dva televizní monitory, připadá nám, že ryby na každé z obrazovek, jsou odděléné entity. Jelikož jsou kamery nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Posléze nám začne připadat, že mezi rybami existuje nějaký vztah.

    Když se jedna otočí, druhá také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže nebudeme znát skutečnou povahu situace, dojdeme k závěru, že jedna ryba komunikuje s druhou.

    Totéž, říká Böhm, se děje mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimetnu. Podle Bohma, to, co vypadá jako spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi, nám ve skutečnosti ukazuje hlubší úroveň reality, kterou jako pozorovatelé nevnímáme. Nachází se zde mnohem komplexnější dimenze, která se běžnému zraku skrývá za naší vlastní dimenzí, a ta je analogická akváriu. A dodává, že na objekty se díváme, jako oddělené jeden od druhého, protože vidíme jenom část reality. Není to možná zase tak nepodobné Platonově jeskyni.

    Takovéto objekty nejsou oddělené objekty, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná a nedělitelná. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno z takových vzorů, vesmír sám je projekce, hologram. p<> Pro toho, kdo je odchován marxistickou teorií odrazu je toto docela silná káva, nemyslíte? Existují však vědy, které jsou v této dávno překonané teorii velmi silně zakořeněny. Nejde ani tak o ty vědy, jako o neschopnost některých lidí překonat ustálené formální myšlenkové vzorce. Smutné je, jde li o vědy, které se týkají člověka, jako třeba medicína.

    Shodou okolností mne před několika dny navštívil můj známý MUDr. Václav Hroch, profesí psychiatr. Přinesl mi článek, který napsal a který vyšel v časopise Praktický lékař, č.3, v roce 2000. Článek se jmenuje Zneužití psychiatrie nebo selhání její teorie? Dokazuje v něm neudržitelnost stávající biologicko-materialistické psychiatrické teorie a zároveň ukazuje, že v našich podmínkách nedocházelo příliš k přímému zneužívání psychiatrie jako např. v bývalém SSSR, nicméně sama psychiatrická teorie má rysy totalitní ideologie.

    Říká přímo: "Protože newtonovsky (a descartovsky pozn. E.H.) koncipovaná věda je založena na logice pracující s empiricky získanými daty, může se za těchto podmínek rozvíjet dobře, ale jenom na úrovni vědeckého světonázoru materialistického, resp. pozitivizmu. Mělkost myšlenkového záběru vede i zde k budování mocenských, autoritativních struktur. Pro takovýto druh vědy je vše, co se vymyká z možností jejího chápání, nebezpečné, defektní a chorobné. Proto si tak dobře rozumí s totalitami."

    Tento závěr jde snadno zobecnit. Václav Bělohradský napsal někde, teď si nevzpomínám kde, že věda má policejní myšlení. Ne každá věda, ale jen věda tohoto druhu.

    Svět se pomalu a těžce osvobozuje z totalitní diktatury pozitivistické vědy. Teprve nedávno byla náboženská a mystická zkušenost vyřazena z oblasti psychopatologie. Já přitom tuto zkušenost chápu jako základ vlastního bytí. Teprve poté, co jsem jí získal, jsem pochopil, že to vše kolem mne má nějaký hlubší smysl, který mi byl předtím skryt.

    Hroch píše ve zmíněném článku: "Z hlediska horizontů lidské psyché je zajímavé, že Ježíš a někteří svatí byli považováni za duševně nemocné, i když jde o reprezentanty blízkého horizontu železného, s nímž nás pojí kultura křesťanská s neměnícím se textem bible. Za komunistů bylo dokonce oblíbené jakési psychiatrické kádrování těchto postav, jež sehrálo velkou roli v protináboženském boji, ovšem v jeho pokleslé podobě. Vždyť ani samotní zakladatelé marxizmu-lenizmu takto nepostupovali." p<> Nemohu si také nepovšimnout fenomenů jako psychotronika, alternativní medicína, renesance astrologie, příklon mnoha lidí k různým orientálním kultům či programový návrat některých myslitelů k předvědeckému, mýtickému chápání reality. Jejich rozmach je pochopitelný. V každém člověku, i v největším ateistovi je ukrytý duchovní rozměr. Vyprahlý současný člověk prostě hledá svůj duchovní základ, i když to třeba tak nenazývá.

    Na celé věci mne nejvíce trápí, že místo seriózního dialogu o těchto jevech, zde zuří nesmiřitelný ideologický boj. Mám rád skepsi jako metodu zkoumání, nemám však v lásce tzv. "profesionální skeptiky". Popper říká, že každá teorie je platná jen do té doby, než se objeví fakta, která jsou s ní v rozporu. Činnost některých "vědců" spočívá v popírání očividných fakt, protože jsou v rozporu s teorií. Takovýto přístup není samozřejmě vědecký, nýbrž ideologický.

    Na druhé straně to samozřejmě neznamená, že budu akceptovat jakýkoliv blábol, jen proto, že se tváří alternativně a dokonce duchovně. Jestliže nám něco schází, tak je to teorie, která by dokázala absorbovat různé alternativní nauky a poskytla jim určitý rámec. Jenže to by si chtělo sednout a s pokorou, která by měla být vlastní jak vědcům, tak lidem považujícím se za duchovní, o věcech rozprávět. Zabránilo by se možná podobným excesům, jaký se stal nedávno.

    Případ Petra Chobota, který při meditační akci hromadně otrávil její účastníky, je dostatečně známý z médií. Nejsem si jist, jestli ale každý ví, kdo je Petr Chobot a co jej vedlo k takovému jednání. Údaje, které uvádím čerpám ze stanoviska Klubu psychotroniky a UFO v Plzni.

    Tak tedy. Petr Chobot se objevil v roce 1993 a začínal s přednáškami v pražském Rock café, kde vyprávěl o životě mimozemských civilizací v souhvězdí Labutě i dalších bytostí, které žijí na kontinentech uvnitř Země.(!)

    Poté pronikl do Plzně, kde hodlal využít fungující organizace klubu a ovlivnil svými výmysly asi třetinu tehdejších členů. Kromě svých styků s mimozemšťany ze souhvězdí Labutě se holedbal i vysokým zasvěcením, od všech možných Mistrů a šamanů.

    Petr Chobot zakládal jednu nadaci za druhou, kolem jeho osoby se utvořila společnost "Šambaola", přičemž se oháněl vysokými styky s tajnými psychotronickými laboratořemi v bývalém SSSR, pozval sem řadu tzv. léčitelů. Po ČR poté jezdil s přednáškami např. na téma "UFO a čakry", při kterých pořádal meditace, reinkarnační návraty do minulých životů apod.

    Nyní se ukazuje, že nikdy nestudoval to, co o sobě uváděl, ve sdělovacích prostředcích jej představovali jako RNDr., mluví se o tom, co bylo dosud dovedně zakrýváno - o lidech s psychickými problémy, o jisté plzeňské dívce, která je trvale hospitalizována v léčebně, atd. Ve stanovisku výše zmíněného klubu se přímo říká:

    "Je příznačné, že dokud nedojde k alarmující události, mají lidé tohoto druhu volné pole působnosti. Důvěřivost a absence kritického rozumu, dokonce až nechuť k prostému prověření informací, které takoví lidé šíří, má za následek ohlupování lidí, jejich finanční a hmotné poškozování. Jak případ ukazuje, vzniká i nebezpečí poškození zdraví a života těch, kteří se svěří do péče nekvalifikovaných, nezodpovědných podvodníků a šarlatánů, označujících se za tituly Velký esoterik, Zasvěcenec, Šaman, Léčitel, Hypnoterapeut, Psychokybernetik, apod., schovávajících se za různé nadace, lóže, studia, a ohánějící se povětšinou čistou Láskou a dalšími líbivými frázemi.

    Charakteristickým znakem jejich působení je využití a zneužití zájmu o anomální a nevysvětlené jevy, včetně touhy lidí po vlastním duchovním vzestupu. Je to ale zároveň averze k rozumovému poznání, s důrazem na přejímání informací z neověřitelných zdrojů, jež přichází povětšinou z "hlubin nevědomí", "mimozemských" kanálů, šířené vlnami, které dosud věda nezná, atd., atp. Nekritický přístup prosťáčků, ochotných kupovat jejich podivuhodné vynálezy, zázračné přípravky, kartičky k ochránění před všemi možnými i nemožnými neduhy, apod., účastnících se jejich drahých kursů a meditací, konzumujících jejich nesmysly, jim stále zajišťuje prosperitu. A to je hlavní základna P. Chobota a jemu podobných.

    Badatelská práce na poli anomálních a nevyjasněných jevů spočívá především v kritické analýze dosavadních poznatků, hledání bílých míst na poli vědy a znalost hranic, ke kterým vědecké poznání dosud došlo. Badatelskou činností není vydávat konečné a platné vysvětlení jevů, které věda dosud neobjasnila, ale hledat fakta, zkoušet metody a kombinovat je ve snaze nalezení nových nástrojů k poznání anomálních jevů. Je to pečlivá dokumentární práce, sběr, analýza a porovnávání případů, vyhledávání nových možností ke zkoumání dosud opomíjených jevů, hledání argumentů a tvorba nových hypotéz.

    Právě před těmi, kterým je trpělivá a poctivá badatelská práce proti mysli, kteří předkládají již hotové recepty a představují se za objevitele jednoduchých řešení složitých problémů, zdůrazňují vlastní výjimečnost, je třeba se mít na pozoru. Právě ti, kteří neustále hlásají toleranci a svobodu myšlení, jsou alergičtí ke kritickým hlasům a odlišným názorům."

    Uvádím tento delší text celý mimo jiné i jako důkaz, že k takovéto problematice lze přistupovat kriticky a seriózně a přistupuje k ní tak každý, komu jde o poznání nikoliv o to se nějak blýsknout či na věci vydělat.

    Nicméně označit jednoduše Petra Chobota za podvodníka je hrubé zjednodušení. Stejně hrubé zjednodušení by ale bylo označit jej za duševně nemocného a jeho vize chápat jako halucinace.

    Ti, kdo znají mé články v Britských listech vědí, že se zajímám o německý nacismus. Ten mne zajímá především jako duchovní fenomén. I když se nám to nemusí líbit, nacismus byl největším duchovním hnutím dvacátého století. Měli bychom jej chápat jako varování, že existují síly, které nás mohou snadno ovládnout a posléze zničit. Budeme li tvrdit, že neexistují, jen jim ulehčíme jejich zhoubné dílo.

    Duchovní či mystická nebo náboženská zkušenost je jedna věc, její pochopení a následná interpretace věc druhá. A zde se docela dobře uplatní zdravý kritický rozum. Každé "zjevení" či "boží vnuknutí" je totiž zpracovávané naší psychikou. Záleží tady na naší vnitřní výbavě, která umožňuje jisté předporozumění. Stává se často, že tentýž jev je v různých dobách jinak chápán a interpretován. Jako příklad můžeme vzít ve středověku běžné pohlavní obcování s démony, za které se upalovalo. Tento jev se transformoval v tzv. únos mimozemšťany, při kterém je uneseným mužům odebíráno semeno, a ženy jsou uměle oplodňovány. U nás se o této problematice mluví pouze ve specializovaném UFO tisku anebo v bulvárních novinách. V USA jí berou vážněji, co jim také zbývá, když to celé dostává charakter psychické pandemie. Jen tím, že o problému budeme diskutovat na seriózní úrovni v seriózním tisku, zabráníme působení lidí jak Chobot.

    Co to tedy vlastně je UFO? Obávám se, že vše jiné než dopravní prostředky mimozemšťanů. Krásně to popsal před časem autor, který si říká Blumfeld M. S. Praví: "Pro mne je UFO především psychokosmický fenomén. Je to záležitost alternativní reality. Rozhodně bych tu už nemluvil o nějakých létajících mašinách a uvažoval, jaký pohon asi používají, aby překonaly rychlost světla a prostoupily časoprostorovými barierami. Musím říct, že mi to poválečné rozmnožení létajících disků na nebi zavání Sheldrakovou teorií morfických rezonancí , efektem sté opice.

    (Pro nezasvěcené. Biolog Rupert Sheldrake vytvořil teorii, která zjednodušeně řečeno, říká, že každá událost, jenž nastane kdekoliv ve vesmíru, vytvoří svůj otisk v tzv. morfickém či morfogenetickém poli.Tento otisk, tato informace vyvolává jakousi rezonaci, kterou můžeme extrasenzoricky zachytit a ona se přitom zopakuje. Stane li se toto vícekráte, začne rezonovat celá kultura a většinou dojde k nějakému pohybu, často k tomu, co nazýváme změnou paradigmatu. Tato teorie silně koresponduje s východními filosofickými systémy, které hovoří o tzv. kronice akáši, tedy kronice kde jsou zachyceny všechny události, které se kdy staly. pozn. E.H.).

    Sto první zjevení UFO rozrezonovalo celou kulturu a ta tento novověký mýtus přijala za svůj. Jakoby se stokrát zopakovaná fikce stala realitou. Někdy mám pocit, že skutečné smí být jen to, co je obecně přijatelné a stravitelné pro většinového konzumenta reality.

    Myslím, že dokonce existuje jistý mechanismus toho, jak se i ty největší chiméry a fantasmagorie stávají hmatatelnými, jak se materializují naše představy, jak se slovo stává tělem.Za posledních 30-40 let došlo k pozvolnému posunu v tom, co už je pro kolektivní mozek téhle západní civilizace stravitelné. Díky masmediím se běžnému konzumentovi života dostalo již takové dávky sugesce, informací a dezinformací, že se mýtus UFO stává součástí jeho běžné reality.

    K něčemu podobnému došlo ve středověku, ve 12. a 13. století, kdy se církvi, různým exaltovným vizionářům a mystikům, podařilo do povědomí mas v Evropě dostat sugestivní informace o setkání s nebeskými návštěvníky - s anděly. Nejdříve šlo o autentické zážitky hypersenzitivních individualit, o sto let později se setkání s anděly stalo takřka všední věcí - lidé si dokonce vedli deníčky, do kterých si zapisovali svá denní setkání s anděly. Nebe bylo brzy anděly naprosto přelidněné.

    Možná že nás v prvních dekádách třetího tisíciletí čeká něco podobného - náš život bude bude plný UFO. Pak se s nimi stane totéž, co s každým přemnoženým tvorem. Začne masový úhyn.

    Noční můra odchytů lidí UFOny pramení ze špatného svědomí kultury, která ve svých zakrvavených laboratořích denně provádí vivisekce na zvířatech. Je tu podvědomý strach, že Ti Vyšší nás budou lovit a pitvat zaživa stejně, jako my lovíme a pitváme ty nižší.

    Je známo, že únos mimozemšťany lze navodit i chemicky. Stačí, aby se do mozku dostalo pár molekul nějaké silné psychoaktivní chemikálie - nebo aby si je tvůj mozek sám nechtěně vyrobil. Stačí malá neurochemická změna a celá tahle tvrdá realita změkne a rozpadne se na kousky, ze kterých se poskládá realita jiná. Myslím, že podobným přeskupením se z člověka může - většinou nechtěně - stát UFOn či mimozemšťan. Musí to být šok."

    Nepodceňujme tedy fenomén UFO, není bez nebezpečí. A nesnažme se jej vysvětlit jako halucinaci, jde o nepřípustnou simplifikaci. Souhlasím s Blumfeldem, že současné zjevení UFO je stejný druh zážitku, jako středověké zjevení anděla. Jde o nekvalitně zpracovanou duchovní zkušenost. Nekvalitně zpracovanou proto, protože náš popis světa, naše předsudky jí nedovolí uchopit takovou, jaká je a přispůsobují jí našemu chápání světa. Proto ve středověku anděl, dnes mimozemšťan.

    Východní i západní duchovní učitelé doporučují, abychom zážitky podobného druhu ve svém vědomí zcela eliminovali. Nazývají je duchovním smetím. Je to také nejjednoduší metoda, jak neulétnout a nestát se falešným prorokem či učitelem. Tito učitelé také svorně říkají, že každý pokrok v oblasti duchovní musí být následován pokrokem v oblasti mravní.

    Prožijeme li svou rozhodující mystickou zkušenost ve stavu "mravního kretenizmu" (pojem Alana Bullocka), jako se to stalo jednomu velkému mystikovi 20.století v jednom polním lazaretu, může to mít neblahé následky pro celou civilizaci.

    Toto myslím smrtelně vážně. Často se dostávám do kontroverze zejména se svými křesťanskými přáteli, řeknu li, že Hitler byl mystik. Byl a ne ledajaký. Jeho zkušenost byla v jistém smyslu ohromující a jeho vnitřní síla chvílemi strašlivá. Ostatně stačí vidět, co se dělo s davem při jeho projevech. V nedávno vysílaném seriálu Nacismus varování dějin hovořili konkrétní jednotlivci o tom, jak mu nedokázali nepodlehnout.

    Souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že Hitler dočasně neoslepl působením bojového plynu, ale že došel stavu, kterému se říká hysterická slepota. V tomto stavu zřejmě prožil to, čemu se říká samoosvícení, na které ovšem nebyl jakkoliv vnitřně připraven. Stává se to občas. V Hitlerovi byla hypertrofovaná jen jedna složka osobnosti a sice ta která dokáže vnímat duchoví svět.

    V roce 1999 jsem napsal: " Vinou politiky vítězů první světové války bylo Německo skutečně v ošklivé krizi. Bujela hyperinflace, kvetl černý trh a především všude vládl pocit ponížení. Že je dnes Spolková republika Německo normální, fungující demokracií, je taky díky tomu, že spojenci se dokázali poučit ze svých chyb a nesnažili se německý národ srazit k zemi. Tehdejší Výmarská republika byla vskutku ideálním místem pro příchod falešného mesiáše. Pro nás věčně se hrbící Čechy není asi tak snadné pochopit vnitřní stav téměř každého příslušníka velkého hrdého německého národa s mohutnou kulturou. Hitlerova psychická a duchovní výbava dovolovala tento stav německé duše zachytit a jakýmsi způsobem zhmotnit. On byl do jisté míry médiem, kterým procházely duchovní energie. To, co je nám vlastně z námo z dějin jako Adolf Hitler byla vlastně projekce temné části zraněné duše německého národa. Tady jde veškerá racionalita stranou , jednají předracionální prvky našich osobností. Zde jedná Stín, který se dosud ukrývak někde v hloubkách a způsoboval tak leda špatné sny.

    Vlivem synergentně působících externích i interních negativních faktorů došlo v kolektivní duši německého národa k probuzení skrytých regresních prvků, které se poprvé v tak velké míře v celých dějinách, promítly do reality. Následně se stalo to, že po dobu téměř deseti let existovala na této planetě zcela jiná předdějinná civilizace. Panovaly zde jiné etické normy a jiná pravidla chování. Probudila se mýtická božstva, která normální spí v hlubinách našeho nevědomí. Nacistická záliba ve staré germánské mytologii je dostatečně známá. Celé SS bylo původně koncipováno jako jakýsi rytířský řád.

    Postava Adolfa Hitlera byla díky jeho zvláštním schopnostem personifikací temných duchovních sil, které se ale ukrývají v duších každého z nás."

    Proto je pro mnohé nepochopitelný. Na jedné straně průměrný pokřivený človíček, jakých je rozhodně více na této planetě, na straně druhé velikost zkázy, kterou způsobil. I toto potvrzuje mou tézi, že podstata lidské existence je duchovní.

    Václav Hroch ve zmíněném článku dále píše: "Příležitostí pro moderního člověka je nemoc, která bývá označována za meditaci moderního člověka, který až v rámci nemoci získá čas k zamyšlení se nad hlavními věcmi života."

    Již několikráte jsem v Blistech psal, že stávající medicína se mnoha ohledech zaměřuje na potlačování symptomů, nikoliv na hledání a odstraňování syndromů. Mluvil jsem např. o neustále se zvyšující spotřebě antidepresiv. Některé nemoci duše jsou v mnoha ohledech spíše poruchami komunikace s Duchem. Jde o naší neschopnost sebepřekročení, opustění materialistického myšlení a s ním spojeného egoismu. Nedovedu to lépe napsat.

    Hroch zajímavě definuje schizofrenii. Říká: "Schizofrenie je výsledkem zbloudění na této (duchovní) cestě, a proto je třeba průvodce obeznámeného se situovaností do přirozeného světa. Podle stávající vědy, a tedy i podle etického kodexu lékaře to není možné. Porozumění schizofrenikovi je příznakem schizofrenie. Proto je i naše průkopnice psychoterapie schizofrenie Eva Syřišťová je jaksi diskrétně v biologických kruzích za schizofreničku pokládaná….(!)"

    Nechám to raději bez komentáře. Před mnoha lety jsem četl knihu profesora Vladimíra Vondráčka, otce naší moderní psychiatrie, s názvem Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Ač si Vondráčka v mnoha ohledech vážím, šlo o skutečně velkou osobnost, tato kniha mi poskytla vskutku otřesný zážitek.

    Z pohledu materialistické vědy, zde totiž smetl ze stolu sám základ evropské kultury a označil jej za patologický. Nepřeháním. Kořeny evropské kultury jsou duchovní, křesťanské. Označím li např. sv. Pavla za duševně nemocného, ve skutečnosti tím zpochybňuji celou křesťanskou etiku, ke které on značnou měrou přispěl, a která držela navzdory všem excesům, dvě tisíciletí pohromadě evropskou civilizaci. Z této pozice není nikdy tak daleko k Osvětimi nebo ke Gulagům.

    Opět nepřeháním, jak by se mohlo mnohým zdát. Svědkem mi jsou temné dějiny dvacátého století. Adorno interpretuje Osvětim jako poslední podobu totálně organizované společnosti, v níž byrokratická lhostejnost k životu jednotlivce, k tomu, co je v člověku smrtelné, se stane univerzálním principem lidského jednání.

    Stejně tak se totalitní komunistický systém rád nazýval vědecký. Ona "vědeckost" spočívala v elimininaci čehokoliv, co nezapadá do obrazu, který vytvořila komunistická ideologie, tedy mnohdy i konkrétních jednotlivců.(!)

    Ještě jednou budu citovat doktora Hrocha. Na závěr své podnětné úvahy píše: "Podle jedné ruské analýzy stavu psychiatrie bylo hlavním předpokladem pro zneužívání psychiatrie její převedení na biologickou rovinu, vpravdě až na zvěcnění člověka. Pak bylo možné bez problémů označit i akademika Andreje Sacharova za schizofrenika. Předpokladem pro psychiatrii nového paradigmatu je doplnění onoho biologického zvěcnění o psychologickou teorii člověka a duševních chorob, která by teprve s náležitým efektem používala dosavadních biologických postupů."

    K tomu dodám jen, že i pro psychiatry by měly existovat hodnoty, před nimiž je možné se jen pokorně sklonit a nikoliv je zařazovat do oblasti psychopatologie.

    Trochu jsem se rozpovídal, ale nemyslím, že samoúčelně. Ukázal jsem na několik problémů, které se nějak týkají duchovního života. Nejsem nepřítel vědy, naopak. Mým úhlavním nepřítelem ale byly, jsou a budou veškeré ideologie, které o sobě tvrdí, že ony jediné jsou garanty vší pravdy. Je to smutné, ale v pojetí některých se materialistická věda proměnila v prázdnou a bezduchou ideologii.

    O fenoménech, jako je UFO, paranormální jevy či alternativní medicína je třeba kriticky a nezaujatě diskutovat. Budeme li o nich, ale prohlašovat, že neexistují, jen připravíme půdu pro šarlatány typu Petra Chobota. Nebo taky vytvoříme nové hnutí podobné nacismu. Extrém plodí zase jen extrém.

    Psychiatrii zmiňuji proto, protože jde o nejextrémnější případ úpadku vědy, která se abstrahovala od duchovní dimenze bytí. Žádný z velikánů dějin by před vivisektorským pohledem současného psychiatra neobstál. Lékaři jako Václav Hroch jsou bohužel jen výjimkou potvrzující pravidlo. Snad nová generace nezatížená komunistickou školou dojde dál. A to se netýká jen psychiatrie.

    Teolog Hans Küng říká, že jestliže pohan rozbije svého dřevěného boha, neznamená to, že Bůh přestal existovat. Jestliže my jsme "vědecky" vyvrátili existenci duchovního světa, neznamená to, že ten přestal existovat. Pouze se ukryl před našimy zraky. Bohové se stali komplexy, jak pravil Jung. Nicméně tyto komplexy stále mocně ovlivňují náš život.

    Na začátku třetího tisíciletí stojíme před volbou, zdali těmto "komplexům" přiznáme právo spolupodílet se na našem bytí, či jestli opět vybudujeme nějakou "vědecky" řízenou společnost podobnou Osvětimi.


    Otevřený dopis redakce publicistiky ČT:

    Do České televize se vrací cenzura

    (Redakce Britských listů z textu odstranila jednu gramatickou a  asi pět drobnějších pravopisných chyb.)

    Dne 28. června zakázali generální ředitel ČT Jiří Balvín a ředitel zpravodajství Zbyněk Honys odvysílat reportáž Tady a Teď, která se věnovala výsledkům forenzního auditu ČT. K tomuto zákazu přistoupilo vedení ČT aniž by se seznámilo s obsahem reportáže. Toto jednání nelze podle našeho názoru chápat jinak než jako otevřenou cenzuru. Vedení nařídilo reportáž „odložit“ s odůvodněním, že k auditu se dosud oficiálně nevyslovila Rada ČT. Redakce publicistiky prý není oprávněna „interpretovat“ výsledky auditu. Tato argumentace nemá podle nás oporu v žádném zákoně ani interním předpisu a je v příkrém rozporu s etickými zásadami novinářské profese, s ústavní svobodou slova a nakonec i se zdravým rozumem.

    Zákon o České televizi ani žádná psaná či nepsaná vnitřní norma nezakazuje této instituci informovat o důležitých okolnostech, které se jí týkají. Není tomu tak ostatně ani ve veřejnoprávních médiích v zemích Evropské unie, které se řídí desetiletími odzkoušenými pravidly. Pokud jde o čistotu jejího hospodaření, má ČT naopak informační povinnost vůči koncesionářům. Podle našeho názoru musí ČT otevřeně, včas a úplně informovat o problémech ve svém hospodaření, jinak zcela ztratí důvěru veřejnosti, která ji financuje. My zaměstnanci České televize včetně generálního ředitele nemůžeme s čistým svědomím pobírat své platy, na které nám přispívají občané, a zároveň mlžit kolem způsobu, jakým ČT vynakládá peníze koncesionářů.

    Rozhodnutí odložit odvysílání informací o auditu je rovněž v rozporu s normami naší profese. My novináři jsme povinni zveřejňovat závažné ověřené informace okamžitě a bez prodlení a nic před veřejností nezatajovat. Zdůvodnění, že je zapotřebí vyčkat na „oficiální“ vyjádření, nebezpečně zavání starými pořádky, kdy média sloužila coby hlásná trouba vládnoucí strany. O tom, že dnes tomu tak není, svědčí i to, že sami členové Rady ČT neměli žádný problém vyjádřit pro potřeby naší reportáže své osobní stanovisko k auditorským zprávám dříve, než je Rada oficiálně projednala. Ředitel Balvín tak svým rozhodnutím zcenzuroval i vyjádření zástupců orgánu, který ho má kontrolovat. Ani generální ředitel ale neměl zpočátku výhrady proti tomu, abychom reportáž vysílali dříve, než Rada ČT projedná závěry auditu. Pouze nás požádal, abychom vyčkali, až bude audit zveřejněn na oficiální webové stránce ČT. Toto přání jsme respektovali, generální ředitel však posléze své stanovisko změnil.

    Stažení reportáže o auditu s odůvodněním, že oficiální orgán k němu dosud nezaujal stanovisko, je nakonec absurdní. Pokud by stejný postup měl být aplikován na ostatní případy, nebylo by například možné informovat veřejnost o privatizaci před konečným rozhodnutím vlády, o projednávání zákonů před usnesením parlamentu, či o žádném trestném činu, dokud nepadne rozsudek. Argument, že Redakce publicistiky nemůže „interpretovat“ výsledky auditu, je lichý, protože ani Jiří Balvín, ani Zbyněk Honys se s reportáží neseznámili a nemohou tedy vědět, zda o výsledcích auditu pouze informuje, či se autoři snaží divákovi vsugerovat vlastní názor.

    V souvislosti s reportáží Tady a Teď, která se souhrnně věnuje výsledkům forenzního auditu ve studiích v Praze, Brně a Ostravě, je rovněž zajímavé připomenout, jakým způsobem dosud ČT o auditu informovala. Po dokončení auditu v Praze firmou PricewaterhouseCoopers se odvysílala standardní reportáž, v níž sám ředitel Balvín otevřeně informoval o nejdůležitějších zjištěních. O problematické smlouvě na přenosy z Extraligy ledního hokeje, o ztrátovém nákupu filmových pásů i o tom, že audit doporučil centralizovat řízení ČT. (Pouze doplňujeme, že z obou zmíněných chyb byly vyvozeny personální důsledky a lidé, kteří za ně byli zodpovědni, už v ČT nepracují). Toto vystoupení se odrazilo v ostatních médiích, která se logicky zabývala hlavně problémy v hospodaření (ČT byla černá díra) a méně už faktem, že zpravodajství a publicistika vyšly z auditu bez závad.

    Prakticky okamžitě se také na webové stránce ČT objevila korektní, problémy nezamlčující zpráva o auditu. Když měl být zveřejněn audit studií Brno a Ostrava, postupoval už ředitel Balvín jinak. K alarmujícím zjištěním ve studiu Brno se postavil neutrálně až shovívavě. Stejně zmanipulovaná byla i následná informace na oficiální webové stránce ČT. Nakonec přišel zákaz souhrnné reportáže o auditu v TaT. Byla snad důvodem obava, že nejvíce prostoru bude věnováno problémům studia Brno tak, jak to odpovídá zjištěním auditorů?

    Tuto skutečnost může zjistit každý, kdo si porovná úplné zprávy o auditu v Praze a Brně. Postup vedení ČT však napovídá tomu, že se snaží brněnská pochybení ututlat. Proč, to není zřejmé.

    Jisté však je, že generální ředitel Balvín i ředitel studia Brno Drahoš shodně tvrdí, že v Brně se v podstatě žádné vážnější závady nenašly. Tomu odpovídá prezentace auditu z Brna na stránce ČT, která je v příkrém rozporu s originálním textem zprávy. Není bez zajímavosti, že vedení ČT podalo trestní oznámení na neznámého pachatele, který na webové stránce iniciativy ČT-věc veřejná vystavil kompletní zprávu o provedení auditu ve studiu Brno. Ta totiž usvědčuje vedení ČT z manipulace fakty.

    Na rozdíl od vedení ČT jsme toho názoru, že občané mají nárok znát celou zprávu o auditu nejen z Prahy, ale i z Brna - vždyť si ji koneckonců zaplatili z koncesionářských poplatků. Ostatně renomovaná mezinárodní auditorská firma PricewaterhouseCoopers, která prováděla audit v Praze, si přímo vymiňuje, že její zpráva smí být třetím osobám předána pouze kompletní. Jak to, že u zprávy HZ Praha je tento postup na závadu?

    Způsob, jakým se vedení ČT staví k prezentaci výsledků forenzního auditu, je velmi podivný. Máme důvodné podezření, že zde dochází ze strany vedení ČT ke snaze manipulovat fakty, bránit nám v řádném výkonu novinářského povolání a zatajovat pravdu před veřejností.

    Klamána je i politická reprezentace, neboť jak jinak si máme vyložit, že třeba šéf mediální komise Sněmovny Ivan Langer se v zakázané reportáži vyjádřil, že audit v Brně dopadl lépe než v Praze, zatímco důkazy konkrétních pochybení uvedené v auditorských zprávách PricewaterhouseCoopers a HZ Praha vyznívají opačně.

    Nezbývá nám než se domnívat, že i on čerpal z neúplných a zmanipulovaných informací a především zavádějících komentářů. Snaha zatajit před veřejností skutečný výsledek forenzního auditu v ČT může mít velmi vážné důsledky pro tuto veřejnoprávní instituci, protože se dotýká samotné legitimity jejího fungování, která stojí a padá s důvěrou koncesionářů. Obracíme se proto na Syndikát novinářů, jako na profesní organizaci, aby zaujal k tomuto případu cenzury v České televizi stanovisko.

    Za redakci publicistiky ČT:

    Jan Tobiáš

    zástupce vedoucího oddělení reportérů

    Martin Schmarz

    redaktor - dramaturg

    Na vědomí: Václav Havel, prezident ČR

    Petr Pithart, předseda Senátu PČR

    Václav Klaus, předseda Sněmovny PČR

    Miloš Zeman, předseda vlády ČR


    Dopis Milanu Knížákovi do Rady České televize

    Člověk v tísni - hrobové ticho

    Jindřich Dvořák

    Vazeny pan
    Prof. Milan Knizak
    clen Rady Ceske televize
    Praha
    radact@czech-tv.cz

    Vazeny pane profesore,

    ze souhrnu auditu uskutecneneho v CT k 30. kvetnu 2001 - daneho k  dispozici verejnosti - neni jasne, zda jeho predmetem byly take vztahy CT ke spolecnosti Clovek v tisni - spolecnosti pri Ceske televizi.

    Vim, ze poukazovat na problemy spojene s touto organizaci, ktera se zastituje humanitarni cinnosti, je veci ozehavou. Pocit mne rika, ze prave s tim pocitaji akteri teto hry pri svych domacich a zahrancnich aktivitach. Bohuzel lide okolo spolecnosti Clovek v  tisni jasnou provazanosti na politicke zajmy diskredituji praci cele rady humanitarnich organizaci, ktere se bez postrannich cilu snazi pomahat skutecne potrebnym. Osobne to povazuji za velice spinave praktiky a je velice zvlastni, že se tak deje s podporou verejnopravni Ceske televize.

    Dovolím si připomenout některé otázky, které byly obsazeny v  clanku Clovek v tisni - kostlivec ve skrini CT, publikovanem v  Britskych listech dne 13. unora 2001:

    a) Jake jsou ekonomicke vztahy mezi CT a Spolecnosti Clovek v  tisni (pripadne take tzv. Epicentrem a jinymi osobami spojenymi s  touto spolecnosti) v programove oblasti?

    b) Jake naklady byly spojeny pro CT s cinnosti Spolecnosti Clovek v tisni v souvislosti s jejim sidlem v budove CT na Kavcich horach?

    c) Jake jsou pripadne zamestnanecke nebo jine smluvni vztahy mezi Ceskou televizi a skoro padesati osobami uvadenymi jako zamestnanci Spolecnosti Clovek v tisni?

    d) Jaky je rozsahu "reklamniho" vysilaciho casu venovaneho teto spolecnosti?

    Vedle vyse uvedenych otazek - pro nekoho zrejme prizemne ekonomickeho vyznamu - jsou vsak na stole jeste otazniky principialnejsi:

    a) Je vubec instituce verejne sluzby, Ceska televize, opravnena zakladat se soukromymi osobami, Jaromirem Stetinou a Simonem Pankem, jinou pravnickou osobu, ktera navic vedle humanitarnich aktivit ma v naplni cinnosti cinnost obdobnou,

    b) Je prijatelne, aby "verejnopravni" CT byla zrizovatelem a  podporovatelem organizace, jejiz aktiviste (S. Panek, J. Urban, J. Stetina, P. Prochazkova ...) svou vyhranenou mimohumanitarni a  veskrze politickou cinnosti jdou nad ramec humanitarniho statutu Spolecnosti clovek v tisni?

    Verim, pane profesore, ze se na problem spolecnosti Clovek v  tisni, spolecnosti pri Ceske televizi jako clen Rady Ceske televize podivate a prispejete konecne k zodpovezeni otazek, ktere stale lezi na stole. Verim v to tim spise, ze zcela urcite nepatrite k tem, kteri se leknou virtualniho obrazu vytvareneho okolo teto spolecnosti a jejich lidi v poslednich letech. Soucasne si potom vubec nepripoustim, ze by pripadala z Vasi strany v uvahu moznost meteni problemu pod stul, jak se pokouseli nekteri clenove rady predchazejici.

    S projevem ucty

    J. Dvořák (dvorak.j@centrum.cz)

    Upřesnění: Jde o to, že veřejnoprávní organizace nemůže provádět žádné politické, ani humanitární akce. Veřejnoprávní sdělovací prostředek má povinnost o událostech nestranně a kriticky informovat, nikoliv je vytvářet. To je střet zájmů. Představa, že by nějaká humanitární organizace sídlila třeba v BBC, je absurdní. - V září 2000 odpověděl Britským listům Václav Erben, místopředseda minulé Rady ČT, že je naprosto v pořádku, že soukromá organizace Člověk v tísni sídlí v České televizi a využívá jejího vysílacího času (viz též Jan Čulík, Tomáš Pecina: V hlavních zprávách: Televize, Praha, ISV, 2001, str. 237-240.)

    Úplné znemravnění školství

    Rozhovor s nestorem českých učitelů Bohumilem Sedláčkem

    Ivo Fencl

    Třetí část

    Bohumil Sedláček Jak vidí české školství na počátku třetího tisíciletí muž přáteli označovaný „nestor češtinářů“, „chodící encyklopedie“ a „svědek století“? „Mít dobrou paměť je i dnes velký dar, škola by ji neměla zapomínat cvičit“, „ řadu věcí, které sleduji v českém školství, děláme špatně“, „za poměrně značné znalosti z nejrůznějších oborů vděčím ministrem školství Eduardem Zemanem a jeho ochotnými přitakávači zatracovanému osmiletému gymnáziu“, tvrdí zde v  zatím nejúplnější „bilanční životní uzávěrce“. První část tohoto rozhovoru je zde, druhá část je zde.

  • Abychom naše dialogy trošku odlehčili. Zatím jste nikdy nejmenoval ani jednu ženu, která by na vás jako na pedagoga měla vliv. Vaše paní ale byla, pokud vím, kantorka. Vy už zase víc jak čtvrt století jste vdovec a žijete sám. Vzpomínáte si na Legendu Emöke od Josefa Škvoreckého? Tam je český učitel vylíčen jako blb a sexuální- maniak? Bylo „harašení“ ve školství běžné a bez následků? Já bych vám o tom mohl vyprávět pěkně pikantní historky, ačkoliv jsem nejméně polovinu aktivního života prožil v jiných povoláních. Apropó. Jinde to ale nebylo o moc lepší. Za totality to byla i jistá režimem tolerovaná forma úniku. Přesto mi jedna inteligentní a pohledná paní ředitelka ve druhé polovině devadesátých let po svém úspěšné konkursu ještě jako inspektorovi vysvětlila, co nabídne mužům, aby se u ní ucházeli o místo. „Příjemnou práci, hezké prostředí a krásné kolegyně“. Byl to jen vtip? Jak hodnotíte převahu žen ve školství, kterou jste zažil na vlastní kůži ? Nepodepsala se feminizace na defektech, které dnes vidíme v osobnostním vybavení nastupující nejmladší mužské populace? Pověstná je vaše galantnost k ženám a  vím, snad to mohu říci, že jste byl obdivovatel ženské krásy a už za totality sběratelem nejen uměleckých děl , ale i  erotických časopisů přivážených zvenku. Chcete se k tomu aspoň několika větami vyjádřit?

    Začnu anekdoticky. Můj žák Tonda Smíšovský odešel do Švédska legálně. Jednou na Silvestra zašel k Hlaváčovům, moje kolegyně jej také učila, a já už jsem měl upito a před společností se zmínil o těch tajemných tiskovinách. Moc se divil a řekl, že tohle by ode mne nečekal. Ptal se, jak znám švédsky a jak dlouho jsem se švédštinu učil. „Asi tři hodiny“, pochlubil jsem se. To jsem přeháněl, ale moc se to od skutečnosti nelišilo. Příbuznost s němčinou je nápadná, stačí se seznámit s hláskovými změnami. Slovní zásoba autorů oněch „ textů“ je asi tak velká, jako pověstných bretaňských rybářů. Ty časopisy mi pašoval Mirko Paráček, který byl trenérem v Suune. Tu vaši dotěrnou otázku bych sprovodil ze světa veršem J. Seiferta: „Jsou rty dívek, je tu sklínka a hezké věci na zemi...“

    Až do roku l922 platil celibát učitelek. Slečny učitelky se měly věnovat jen škole, ne erotice, rodině,domácnosti a dětem. To bylo kruté, i když se to dalo zdůvodnit. Věděly, do čeho jdou. I po zrušení celibátu, tuším ministrem Habrmanem, zůstávaly často svobodné. Ve Vlčnově v roce 1930 bylo osm učitelek a jen dvě se vdaly. Samozřejmě za učitele.

    Dnes se ve školství muži musí většinou smiřovat s ženami v nadřízeném postavení. To jindy pravidlem nebývalo. Jestli dobře počítám, já jsem měl celkem 17 ředitelů a z toho jen dvě ředitelky školy. Nemohl jsem si na  ně ale stěžovat. Asi jsem netypický případ. Několik ředitelek, které mě imponovaly, jsem už jmenoval. Poznal jsem ale i  šéfky velmi nesympatické: Takové opory režimu byly obávaná zemská školní inspektorka M. Drástová a  ředitelka odboru 20 ministerstva školství M.Hechtová. O skvělých odbornících, kteří ale neuspěli u  prověrek v roce 1970, zásadně mluvila jako o „vyškrťácích“. Dusila je tím, že jim znemožnila veškerou jejich činnost a rychle se jich zbavovala.

    Potíže mívaly ale i kolegyně-učitelky se svými ředitelkami. Vše odvisí od školní atmosféry, kterou ředitel nebo ředitelka školy vytváří. Ta se na školách velmi liší. Připomněl bych zde jednu skvělou češtinářku . Tu po její dvaceti pětileté praxi dala ředitelka základní školy k dispozici jako neschopnou. Doporučila ji na nějakou vesnickou trojtřídku v Podkrkonoší. Naštěstí jí nabídlo místo okamžitě místo gymnázium v sousedním městě. Víte proč k tomu došlo? Její žáci uspěli při přijímací zkoušce na střední školy, zatímco v matematice, kterou vyučovala paní ředitelka, pohořeli. Co s takovou nežádoucí konkurencí na škole?

    Jedna učitelka na základní škole v Písku napsala na moji výzvu do časopisu ČJL článek, jak vyučuje skladbu v 6. ročníku. Když to zjistily její kolegyně, dívaly se na ni „skrz prsty“ a  začaly jí všemožně ztrpčovat život. Nyní učí na obchodní akademii.

    Běda tomu, kdo vynikne v Čechách nad průměr, toho zde nemůžeme potřebovat.

    Chci tím říci, že s předpoklady k „harašení“ to bylo někdy i ve školství všelijaké, nebyl na to čas a někde ve sborech ani nálada. Tím netvrdím, že by ho nebylo dost.

    Znal jsem koncem 50. let inspektora a ředitele K., kterého nezjímalo vyučování , ale mladé učitelky. Jeden čas si z nich-svazaček dokonce utvořil pěvecký sbor. Zkoušky bývaly večer na škole v Kobylisích a dost se o nich vyprávělo.

    Po sledované hodině dokázal ten soudruh říci bez obalu mladé kolegyni Vandě F., která učila samotinká první třídu v provizorním pavilonu: „Máš hezké nohy, ale měla by ses víc opalovat. Přijď odpoledne na plovárnu.“ Co asi měla holka udělat?

    O dvě desetiletí později proslul „harašením“ jiný ředitel K., který povil nemanželské dítě se svobodnou učitelkou ve svém sboru a pak vždy vozil před okny školy kočárek, zatímco si maminka na mateřské dovolené něco vyřizovala. To americké „ harašení“ v kariéře soudruhům nevadilo. Asi se ještě nevědělo, co to je.

    Souhlasím s vámi, že převažující ženský vliv v základním školství na výchovu mládeže, bez mužské protiváhy, má důsledky, které zatím nedomýšlíme.

    Nedomnívám se ale, že by převaha žen ve školství byla hlavní příčinou poklesu úrovně české školy. Za řadu let jsem viděl učit jen čtyři vynikající češtináře - J. Lacinu v Bráníku, Z. Vychodila v Olomouci, J. Kropáče v Rohatci, V. Kučeru na G Praze-Libni - ale na dva tucty vynikajících češtinářek. Z pražských to byly dr.M. Čížková, M. Kafková, M. Hošťálková, E. Hlaváčová, J. Vaněčková, V. Mottlová, E. Holá, H. Svěráková, M. Kodadová, J. Prunerová, z mimopražských V. Průchová v Nepomuku, M. Blechová v Trutnově, M. Součková ve Slaném, dr. A. Seifertová v Chomutově, A. Plachá v Nymburku, I. Šmelhausová , moje žákyně z Jeremenkovy , v Písku. Omlouvám se, že si hned na všechna další jména nevzpomínám.

  • Největší změnou ve školství po listopadu 1989 je v postavení ředitelů škol. Naznačil jste, co všechno si ředitel může ve škole ke svým lidem dovolit. Lze říci, že úroveň ředitele = úroveň školy. Ředitelé jsou dnes jedním z hlavních článků v řetězu uvažovaných reforem. Já si nejsem jist, že novou roli zvládají. Mají příliš velkou moc a často ji zneužívají i k soukromému obohacení a zvláštním výhodám. Existují celé ředitelské mafie ve školství. Není snadné je odhalit a zneškodnit jejich vliv. Úřady tento stav většinou tolerují. Ředitel je dnes zaměstnavatelem (uzavírá pracovní dohody, propouští z práce, profesionálně hodnotí a  finančně odměňuje tzv. nadtarifní složkou mzdy). Pro české školství to má nedozírné následky. Vy jste mi už v roce 1997 vyprávěl o skandálním počínání jednoho pražského ředitele, který bohatě přeplácel jakési tři průmyslovačky, mladá děvčata, která se rozhodla vyučovat angličtinu, ačkoli byla ve znalostech sotva vždy jednu lekci před žáky. Přesto měla skoro dva tisíce osobního hodnocení. O tom se v jeho učitelském sboru lidem před důchodem ani nesnilo. Týž ředitel nutil kolegyni v důchodovém věku, aby pracovala jen na poloviční úvazek. Vynikal i vymáháním horentních částek od rodičů na zájezdy a na školy v přírodě, aniž je kdy pořádně zdůvodnil a vyúčtoval. Měl jste už před pěti lety svoje šokující poznatky od zcela spolehlivých lidí. Doslova jste mi tehdy o té škole řekl: „Je tam podvod na podvod. Ředitel ve škole skoro vůbec není. O výuku se nezajímá. Stále má nějaké kšefty. Měli byste s tím něco dělat.“ Byl jste velmi rozhořčen a to u vás není běžné. Je o vás známo, že když nesouhlasíte, tak buď mlčíte nebo nesouhlasně mručíte, mám to i  na magnetofonovém pásku. Tenkrát jste nelibě nejen mručel, ale lakonicky a  znechuceně poznamenal: „Je to špatné. Je to moc špatné. To jsou vám dnes ve školství neuvěřitelné poměry. Je to úplné znemravnění školy!“ Myslíte si , že se stav se od té doby aspoň trochu nezlepšil? Vím, že máte stále dobré informace díky neformálním přátelským důvěrným kontaktům.

    Když jsem přišel do Květné, byl můj pan řídící postaven před hotovou věc, nevěděl, kdo mu přijde na učitelské místo. Ustanovil mne tam Okresní školní výbor v Uherském Brodě a ředitele se na nic neptal. Bylo to správné.

    Dnes ředitelé zaměstnají především svoje příbuzné , kamarády a známé a taky kohokoli jiného, když mají nouzi. Pak mívají problémy, jak se takové síly zbavit. O konkrétní kvalitě kantora se vlastně dnes nic neví a  ani to nikoho nezajímá. I ve školství se rozbujel klientelismus jako je v jiných resortech. Nahradil bývalé kádrování, které mi bylo zas z jiných důvodů odporné. Zvláštností minulého režimu ale bylo, že dobře věděl o schopných lidech ve školství a snažil se je různými způsoby získat ke spolupráci. Dnes zase platí, jako v 19. století, kdo nepozdraví u vrbiček, tak má smůlu. Že je dnes ředitel školy zaměstnavatelem učitelů, vidím jako moc a moc špatné. Čím jsou tak významné pravomoci delegovány níže, tím je to horší. Má to i jiné záporné stránky související s právní subjektivitou a nízkou efektivností řízení a kontroly škol.

    Znám ředitele, který vyměňuje zařízení školy a „staré“ odváží do bazaru. A to nemluvím o podnikatelských aktivitách ředitelů a „jejich“ lidí. Kam jdou všechny ty peníze? Myslím si, že některé školy, nevím, zda úplně všechny, se změnily na místo kšeftování.

    Rozkladný účinek má na vnitřní vztahy i výše osobního hodnocení a zvláštní odměny. Podstatné je, že výše odměn se neřídí často úrovní a výsledky vzdělávací a mimoškolní práce. Mám čerstvou zprávu o nespravedlivém vysokém odměňování jedné neaprobované mladé kolegyně cizího jazyka, která přízeň ředitele umí odměnit i jinak.

    Znám také případ ekonomky střední školy, která musela pod existenčním nátlakem podepsat fakturu na sportovní vybavení, ačkoliv se jednalo o sportovní výstroj pro děti pana ředitele. Kde by sehnala místo, kdyby to neudělala?

    Jak asi funguje ve školství dnes kontrola, to si každý umí představit. Hodně se postupně dovídáme o finančním plýtvání a machinacích v bankovnictví, zdravotnictví a nyní v armádě. Bylo by načase věnovat pozornost větším a malým zlodějíčkům ve školství.

    Tím myslím i školství vysoké. Mám informace, jak vysoké částky se zde vynakládají například na reprezentaci. zejména, když jde o pohoštění čestného doktora nebo významného politika. Jen kytice pro manželku stává kolem 2000 Kč.

    Nepřiměřené jsou také částky vynakládané na inauguraci nově zvoleného akademického funkcionáře. Ten pak vyhází zařízení svého předchůdce (nábytek, koberce, lustr i lampy) a nechá navézt nové podle svého vkusu až za několik set tisíc.

    Na dostatečný počet skript ovšem korunky nejsou a vysoké školy žádají od státu další a další peníze. Nemám-li pravdu, že jde o úplné znemravnění školství? To jsou jen některé mé poznatky předané mi naprosto důvěryhodnými lidmi. Vývoj k lepšímu ve školství zatím nevidím. Není mi příjemné říkat takové věci.

    Když jsem souhlasil s tímto rozhovorem, protože vás znám od kolegů i z vašich článků , předpokládal jsem, že mi položíte asi moc nepříjemné otázky. Zakončím to sebeobranou.

    Vy jste si sám na vlastní kůži vyzkoušel, že pojem loajality k zaměstnavateli má v každém režimu trochu jiný obsah a její nedodržování má praktické důsledky. Uvěřil jste na „obrodný proces“, to nebyl můj případ, taky jste na to doplatil svou zničenou existencí. Musel jste přehodnotit životní plány a slevit z odborných ambicí.

    Při posledním rozhovoru před pěti lety jsem vás varoval, abyste nepsal o školství tak ostře, když jste školním inspektorem. Moc takových inspektorů před vámi zde nebylo. Vaše názory mi byly ale blízké. Nakonec jste se stal nepohodlný a ministr, dokonce z vaší bývalé strany, když jste to nejméně čekal a počítal se zlepšením poměrů v rámci „akce čisté ruce“, vás odvolal.

    Jak jsem já dokázal ve školství přežít a něco dokázat? Také to souvisí s pojmy „loajalita“ a „hrdinství“. Bývalý režim neměl ve školství tolik oddaných a nemohl se obejít bez „nás ostatních“, kterých byla většina.

    V některých letech bral do funkcí ředitelů i inspektorů takové lidi. Ale nevěřili nám a hlídali nás. Uznávám, že to nebylo počínání nejčestnější, ale přežít se nějak muselo. Nebyl jsem jen sám za sebe odpovědný, měl jsem odpovědnost i za jiné a blízké. Všichni lidé nemohli být Václavové Havlové. L. Dufek mě prověřil za asistence „kocourka malého...“ OŠI M. Kafkové na místo ředitele v roce 1970. Za tři roky jsem jej prověřoval já, když byl zbaven funkce v OV KSČ i ředitele školy. Švejk by to podrobně okomentoval a mnul si při tom ruce. A co by asi napsal Juvenalis?

    Neuvědomuji si momentálně, kdo řekl, že „ hrdina je člověk, který zbytečně umírá proto, aby jiní mohli zbytečně žít“. Měl jsem zážitek, který je pro mne mementem pro celý život. Můj nejmladší bratr Jaroslav byl v roce 1942 odsouzen na 8 let káznice „ gegen Hochverrat“, "za velezradu". Zemřel 1.3. 1945 ve věznici Brandenburg-Havel. Bylo mu 25 roků.

    Zemřel proto, aby si pohodlně mohli žít pochybní mocipáni ne tak vzdálené doby.

    Vzpomínám si v této souvislosti i  na původní nápis na náhrobku Františka Halase na hřbitově v Kunštátě: „ Zemřel šťasten štěstím své smrti, zatím co jiní byli mrtví zaživa“. Dlouho tam nevydržel, ministr Kopecký dal pomník odstranit. Že by potrefená husa?

    Kolik bylo a je takových?


    Matení veřejnosti aneb inventura dluhů se konat nebude?

    Martin Kunštek

    Nejlepší formou vlády je taková vláda,
    která nejlépe vyhovuje tomu, co lidé chtějí dělat,
    nikoliv vláda, která vyhovuje jejich ideálům.

    Jedním z hlavních témat dnešních dní je zadlužení. Především veřejné. Soukromým se z makropohledu nikdo nezabývá, i když by nebylo až tak od věci, kdyby (z našich daní placený) Český statistický úřad zveřejňoval kromě veřejného - fiskálního zadlužení i zadlužení privátního sektoru. Ale nejspíš chceme příliš. Rok před volbami se zřejmě ani politikům, ani ekonomům moc nechce diskutovat na téma, nakolik k oživení růstu HDP zaznamenané v posledním roce přispělo zadlužování domácností a podnikatelské sféry. Oficiálně se přiznává, že vedle sice zpomalujícího, ale stále ještě rostoucího exportu a modernizace průmyslové sféry cestou příchodu zahraničních investic je hlavním tahounem oživení růst spotřebitelské poptávky. Domácnosti více nakupuji. Z části proto, že musí (jelikož investice do praček a ledniček mohou sice o pár let odložit, ale jednou je prostě koupit musí), z části i díky výsledkům oživení ekonomiky. Zde je však malý háček. Růst spotřeby domácností je větší, než o kolik vzrostly příjmy domácností! Při neexistenci, nebo nezveřejňování přesných statistických údajů příslušným úřadem (ČSÚ) a centrální bankou můžeme jen spekulovat, nakolik je rozdíl mezi zvýšením příjmů domácností - tedy růstem platů - a zvýšením výdajů domácností kryt na úkor likvidace soukromých úspor a kolik k růstu prodeje přidaly spotřebitelské úvěry. Zadlužování domácností však je realitou. Stačí si jen prolistovat webové stránky bankovních ústavů a zjistíte sami, že objem všech forem úvěrů fyzickým osobám - občanům se za poslední dva roky vlády ČSSD ztrojnásobil (!). Kromě státu se tedy zadlužují i občané. Politici pravicových stran ale křičí pouze na dluhy vlády, o dluhy soukromého sektoru se nezajímá nikdo... Férové by bylo hovořit při diskusích o zadlužování našich potomků i o tom, jak budou (v případě zpomalení, nebo zlomení křehkého hospodářského růstu) domácnosti splácet dluhy nejen za ledničky či pračky, ale zejména za domy a byty, které si rodiny musí pořizovat - většinou na úvěr - do osobního vlastnictví, protože trh s nájemním bydlením neexistuje (byl zablokován mj. při nenaplnění Státního fondu podpory bydlení příslušnou sumou peněz). Férové by bylo hovořit i o tom, kterak se vinou totálního převisu poptávky nad nabídkou podobá tento stav šmelině, jak to již v minulosti výstižně nazval Jean-Jacques Montesquieu...

    A tím se již přes malé odbočení dostávám k otázce pravdivosti zveřejňovaných údajů o veřejném zadlužení. Respektive k jejich relevantnosti. Konsolidovaný veřejný dluh je statistiky evidován na úrovni 274 miliard Kč. To znamená, že stát, jeho instituce (včetně státních fondů a všech možných transformačních institucí, dnes sdružených do skupin Konsolidační banky a Českomoravské záruční a rozvojové banky) a zdravotní pojišťovna si společně s obcemi museli na své výdaje půjčit 274 miliard korun českých. Konsolidovaný deficit veřejných rozpočtů činil ke konci loňského roku něco přes 71 miliard. Jinak řečeno - loni veřejný sektor utratil o 71 miliard více, než na daních, poplatcích a dalších nefiskálních příjmech vybral. Zdánlivě hrozivá čísla. Ve srovnání s hrubým domácím produktem - HDP, čítajícím loni 1433 miliard - však nejde o žádnou katastrofu. Deficitem veřejných financí ve výši okolo 4% HDP sice ČR nesplňuje I. maastrichtské konvergenční kriterium pro přístup k evropské měnové unii, ale jde jen o velmi těsný výsledek. Maastrichtská smlouva nařizuje zemím, které své platidlo chtějí vyměnit za €uro, deficienci veřejných výdajů na úrovni 3% HDP, ale při uzavírání této smlouvy členské země EU nepočítaly se situací transformujících se ekonomik, které na modernizaci musí mnoho peněz vydat. S jeho plněním mělo značné potíže i samotné Německo, které ještě za kancléře Kohla navrhlo právě takový limit. Plnění tohoto limitu stálo celý "€uroland" nemalý podíl růstu HDP. I přesto ČR zatím stále ještě bohatě splňuje II. kritérium, které je neméně důležité - a to je míra veřejného zadlužení do 60% HDP. Se splněním druhé podmínky přitom měly velké obtíže i země jako Belgie nebo Nizozemí.

    Podstatně horší čísla nás teprve čekají v podobě skrytého deficitu. A ty bohužel čekají stále ještě na zveřejnění. Ani po 10 letech transformace ještě nevíme, v jakém stavu se naše ekonomika nachází. Komplexní seznam a cena investic, které je nutné vynaložit, aby naše silnice, železnice a další infrastruktura svým stavem odpovídala alespoň našim (když už ne evropským) normám, nebyla zveřejněna. Ani deset let po listopadu 1989 nevíme, kolik peněz potřebujeme, aby se po silnicích dalo slušně jezdit, aby školy nepadaly žákům na hlavy, nebo aby lékaři mohli pacienty léčit v nemocnicích s potřebným vybavením. Nejenže nevíme, kolik peněz jsme jako veřejnost ušetřili na výdajích veřejných rozpočtů (tím, že náš stát řádně neudržoval a nerekonstruoval - což s postupujícím časem bude stát více), natož abychom se dozvěděli, kolik budememe potřebovat peněz na to, abychom úrovní a kvalitou dohnali EU, kam podle politiků směřujeme. Směřujeme? Poslední konsolidovaný údaj pochází z "disidentské" dílny prof. Kadlece z Vysoké školy ekonomické. Jeho skupina vyčíslila, že do roku 1985 socialistické Československo zanedbalo výdaje na údržbu a modernizace v rozsahu 5 bilionů tehdejších Kčs. Od té doby žádný komplexní údaj znám není, přestože většina vládních ekonomů všech polistopadových vlád prošla Prognostickým ústavem. Ten však byl zrušen, a žádná náhrada za něj není. Dnešní premiér a bývalý prognostik ing. Miloš Zeman (ČSSD) sice do vlády chtěl předložit zákon o strategickém plánování, který by počítal se zřízením vládního Institutu strategických studií, jež by takové údaje zpracovával a zveřejňoval. Jenže premiér byl vládou "ukecán", že by to stejně neprošlo Parlamentem... Takže ani občané, ale (což je horší) ani vláda či státní úředníci nevědí, jaký je stav věcí, které mají spravovat. Tuší, ale nevědí. Sice Parlamentu a prostřednictvím médií i národu vláda předkládá zprávu o stavu ČR - kde však bere údaje, je otázka. Na pováženou pak je, jak vlastně určuje svoji hospodářskou politiku, když ani nezná základní údaje, ani kolik na zlepšení vlastně potřebuje. Někdo snad možná ví, ale nezveřejní. Pak je ale na místě, aby jednotlivá ministerstva před dalším projednáváním rozpočtu vyložila karty na stůl a řekla: Stav ekonomiky se má tak a tak, na uvedení věcí do řádného stavu potřebujeme celkem tolik a tolik, a z toho tolik letos a kolik v dalších letech. Jinak si nelze než myslet, že politikové s veřejnými statky hrají podivnou formu hazardní hry, nebo v ní přímo švindlují. Stav veřejných statků celkem výmluvně vypovídá o tom, že "péče řádného hospodáře" (definice obchodního zákoníku - pozn. red.) jim není věnována a stav veřejných výstupů vlády naznačuje, že se tím ani nikdo nechce "zdržovat".

    Ale teprve tehdy, až budeme znát stav ekonomiky státu a potřebu peněz na uvedení věcí do stavu, jaký nařizují normy EU, můžeme pravdivě a otevřeně diskutovat o zadlužení. Do té doby jsou diskuse jen planým žvaněním a matením veřejnosti. Věrohodnou formulaci další hospodářské politiky nám politikové budou moci předložit teprve, až budou sami znát a zveřejní CELOU PRAVDU o stavu naší ekonomiky. Do té doby jsou veškeré jejich diskuse o fiskální politice jen mlhavými a více méně nepodloženými ideologickými frázemi. Bude to bolet, ale jiná a přitom k národu upřímná cesta není. Fakt, že současná rozpočtová politika je dlouhodobě neudržitelná i při růstu HDP je zjevný už z toho, že veřejná kasa hospodaří trvale se schodkem. Dokud však nebudeme znát celou pravdu o výdajových potřebách veřejné kasy, tak nemůžeme relevantně diskutovat, jak nastavit rozpočtovou a potažmo i daňovou politiku. Stejně jako kterákoliv domácnost mohla odkládat dobu koupě nové ledničky nebo opravu střechy rodinného domku jen po nějakou dobu, a dříve nebo později tento výdaj musí uskutečnit, tak se ani stát nebo samospráva nevyhne opravám silnic, škol, nemocnic a dalším investicím. Čím později, tím dráž - což jistě potvrdí každý, kdo nechal do svého domu zatékat byť jen o rok déle. Čím dříve bude veřejnost vědět pravdu, tím dříve se snad národ dočká prací na skutečném zlepšení situace. Každý rok, o který takové práce započnou dříve, vyjde levněji, než když náš stát necháme chátrat. Najde se ale ve společnosti potřebný konsensus k výdajům z kapes každého občana?

    Pro pravdu není žádná doba špatná, jak někdy tvrdí politikové, pro které je správa věcí veřejných jen způsobem obživy a nikoli službou veřejnosti. Ke zveřejnění pravdivých údajů však není vhodnější doby, než v roce před volbami. Proto, aby se občan ve volbách mohl odpovědně rozhodnout, jakou politiku si pro další léta zvolí. Chápu sice, že pro některé politiky (hodlající se ucházet o další poslanecký či vládní mandát) taková pravda nemusí být zrovna příjemná. Zvláště proto, že řada z nich pro nezhoršování (když už ne zlepšování) stavu nic nedělala, pokud rovnou netolerovala či neumožňovala zhoršování situace. Nejen zanedbáváním investic, ale i legislativním umožněním krádeží, tunelování a podvodů. Zveřejnění inventury dluhů by však mohl a měl iniciovat alespoň politik, který deklaroval, že vypršením svého nynějšího premiérského mandátu v české politice končí. Už proto, že se jako prognostik nebál zveřejnit pravdu o stavu ekonomiky v době před listopadem 1989, kdy za to hrozilo i trestní stíhání. Co vy na to Miloši Zemane? Budete držet ústa a "basu" s ostatními? Necháte ostatní politiky všech "demokratických" stran dále balamutit veřejnost lživými a zkreslenými údaji, nebo nám (občanům a voličům) dáte šanci vědět celou pravdu a nic než pravdu, abychom mohli (jako voliči) odpovědně rozhodovat?

    Autor je ekonomický publicista.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|