Jak se dostat z nezvládnutelných dluhů

Velká Británie: každý dospělý občan má dluh 3000 liber

Reportér Paul Lewis: Tento týden se bude pořad Moneybox (Pokladnička) soustřeďovat na jeden z nejnaléhavějších problémů osobních financí: na rostoucí vlnu osobní zadluženosti. Z nejnovějších údajů, zveřejněných tento týden, vyplývá, že osobní spotřebitelská zadluženost stoupla za poslední rok téměř o 12 procent na novou rekordní úroveň. Britové si vypůjčili v květnu 2001 dalších 5,6 miliard liber. Celkem občané ve Velké Británii dluží prostřednictvím půjček, úvěrových karet a bankovních overdrafts více než 130 miliard liber, je to 3000 liber (165 000 Kč) na každého dospělého člověka v této zemi. A tato čísla nezahrnují hypotéky na domy a byty, které také v květnu 2001 stouply na rekordní úroveň.

Někteří lidé se domnívají, že jedním důvodem je to, že je prostě příliš lehké získávat úvěry. Řekli nám to například tito lidé v jednom nákupním středisku v Manchesteru:

"Zašla jsem si asi před hodinou do banky pro peníze a hned mi nabídli úvěrovou kartu. Teď jsem byla v tomto obchodě Kendal´s a nabídli mi jejich kartu. Takže to byly dvě karty za pouhou půlhodinu..."

"Dostat se do dluhů je lehké, těžké je se dostat z nich ven, protože jakmile máte úvěrovou kartu, dluhy si uděláte rychle, pak si nemůžete dovolit je splatit, tak si vezmete další úvěr, je to začarovaný kruh..."

"Občas úvěrovou kartu používám, vím, že bych to dělat neměla, když nemám peníze."

Reportér: V současnosti ovšem velká část ekonomiky přímo závisí na tom, že je pro lidi lehké získávat úvěry. Ale s tím vznikají vážné problémy zadluženosti. Mnoho lidí zjišťuje, že si nemohou dovolit splátky peněz, které si tak lehce vypůjčili. A dluhy jsou rozšířeny mezi chudými i mezi bohatými lidmi. To jsem se dověděl, když jsem jel na prohlídku manchesterské čtvrti Altrincham.

"Přijeli jsme tento týden na severozápad Anglie, konkrétně do Manchesteru, protože zde dochází k největšímu množství soudních procesů s lidmi, kteří nesplácejí své dluhy. Jsme v Altrinchamu, na okraji Manchesteru, je to staré malebné městečko s trhem, vypadá velmi středostavovsky a relativně bohatě. Mohlo by to být jakékoliv město v Anglii nebo ve Walesu. Se mnou je zde ředitelka místního Consumer Advice Bureau, státního Úřadu na pomoc zákazníkům, Jenny Helland.

Jenny, tady to vypadá velmi zazobaně. Nevypadá to na čtvrť, kde by člověk čekal zadluženost?

JH: Ano, jsou tady některé velmi pěkné domy, velmi bohaté oblasti, ale také máme velmi velké oblasti chudoby a nízkého příjmu. V tomto smyslu je to velmi rozrůzněná komunita.

Reportér: Přivedla jste nás na toto sídliště. Popište, co tady vidíme.

JH: Tohle je jedno větší sídliště činžovních domů.

Reportér: Jak častá je zadluženost třeba tady v té ulici?

JH: Zrovna v téhle ulici snad všichni obyvatelé byli už klienty našeho Citizens Advice Bureau.

Reportér: A to kvůli dluhům?

JH: Kvůli dluhům anebo dotazům na sociální podporu. Odsud přicházejí tyto druhy dotazů.

Reportér: Velmi rychle jsme se přesunuli z toho sídliště do oblasti velkých soukromých domů se zahradami, daleko bohatší. Jaké jsou problémy tady?

JH: V této oblasti jsou problémy s osobními půjčkami. Žijí tady lidé, kteří mají tři, čtyři, pět úvěrových karet a vzali si k tomu ještě několik osobních půjček. Je to v pořádku, pokud si mohou dovolit to platit ze svých příjmů, ale když se náhle změní jejich finanční situace, přijdou o své příjmy, typicky když jsou propuštěni ze zaměstnání, nebo když dojde k rozvodu, nebo k dlouhodobé nemoci, lidé velmi rychle ztratí schopnost dluhy splácet a potřebují pomoc s restrukturalizací těch dluhů.

Velký strach

Chris: Celé týdny jsem nespal. Když přišla pošta, tak jsem nechával dopisy celé týdny neotevřené. Snažil jsem se ignorovat, jak špatně to vypadá. Je to jako když strkáte hlavu do písku. Nefunguje to.

Reportér: Chrisi, jak velký je váš dluh a komu ty peníze dlužíte?

Chris: Je to přibližně 16 000 liber (880 000 Kč), mám asi čtyři půjčky a čtyři úvěrové karty a celou řadu karet jednotlivých supermarketů. Když dojdete na jedné úvěrové kartě k hranici, za níž dál nepůjčují, je tak lehké získat novou kartu jinde.

Reportér: Takže pro vás nebylo obtížné získat další půjčky?

Chris: Vůbec ne. Nikdy mě nikdo neodmítl. Vejdete do obchodu a rovnou vám půjčí 250 liber jen na podpis. Je to nesmírně lehké. Když to uděláte v každém obchodě v ulici, hned máte dluhy několika tisíc liber.

Reportér: Máte tady dopis, který vám nabízí novou úvěrovou kartu. Taky vám banky nabídly úvěr bez jakéhokoliv zkoumání vaší finanční situace?

Chris: Ano, takových dopisů mám spoustu. Stačí jim odepsat, říct, kolik chcete, a je to vyřízeno.

Reportér: Co myslíte, že by banky měly dělat?

Chris: Ředitelé poboček by se víc měli zajímat o své zákazníky. Měli by se víc starat o to, kolik peněz lidí vydělávají, kolik peněz vydávají.

Reportér: Někteří posluchači by vám ale zcela jistě řekli: Tak moment, vy jste sám za tuto situaci odpovědný, sám jste si vzal půjčky, které nejste schopen splatit. Je to jen vaše chyba, ne chyba bank.

Chris: Samozřejmě, je to moje chyba. Jenže oni to prezentují jako tak dobré řešení. A jestliže máte dluhy, nechcete, aby se nikdo jiný dověděl, že máte dluhy, snažíte se to před lidmi skrýt a snažíte se předstírat, že jste na tom líp, než tomu je ve skutečnosti, snažíte se skrývat, že máte obrovské dluhy a jste v průšvihu. Nechcete se ztrapnit, aby lidé věděli, že jste si zvoral život.

Kdo pomůže?

Reportér: To byl Chris. Nyní přicházíme k budově rozhlasu BBC zde v Manchesteru a je tady Steve Quinn z komunálního úřadu čtvrti Salford a Frances Walkerová z celostátní charitativní organizace Consumer Credit Counselling Service (Poradenská služba pro spotřebitelskou zadluženost). Steve Quinne, jak typický je Chris pro lidi z  místní oblasti?

SQ: Takových lidí je tady velmi mnoho. Stres, jímž trpí, snaha zároveň udržet všechny rotující talíře ve vzduchu, to je typické pro lidi, kteří mají dluhy. A to, že si dále vypůjčoval, aby splácel své předchozí dluhy, to je taky naprosto typické. V podstatě jde o neznalosti: on neví, jaká jsou jeho práva. Neví, co vám věřitelé mohou a co nemohou udělat. Věřitelé velmi rádi poskytují půjčky, ale nepomáhají lidem, jak se ze zadluženosti dostat.

Reportér: Co můžete nabídnout někomu, kdo má dluh 16 000 liber - což je jeho roční plat?

SQ: Můžeme udělat celou řadu věcí. Můžeme ho naučit, jak to efektivně začít splácet. Můžeme zlepšit komunikaci. Poskytnout věřitelům celý obrázek jeho situace.

Frances Walkerová, řekněte nám nejprve, co dělá váše organizace Consumer Credit Counselling Service?

FW: Přijímáme každoročně 100 000 telefonátů od lidí, kteří hledají pomoc. Můžeme jim pomoci mnoha způsoby. Můžeme jim buď poslat náš svépomocný informační balík, který jim pomůže zorganizovat své finance, anebo jim nabízíme podrobnější individuální poradenství a můžeme vypracovat plány pro splácení dluhů a vyjednáváme jejich jménem s věřiteli.

Reportér: Kolika lidem ročně pomáháte?

FW. Telefonuje nám ročně 100 000 lidí a asi třetině těch lidí poskytujeme individuální poradenství. 10 000 lidem vypracováváme plány splácení jejich dluhů.

Reportér: Co si myslíte, že je důvodem pro tyhle vysoké počty zadlužených lidí? A mnoho lidí se na vás ani neobrací.

FW: Je nutno si uvědomit, že se do nezvládnutelné zadluženosti dostává jen 5 procent lidí, kteří si berou půjčky či úvěry. Samozřejmě to nepodceňuji, je to obrovské množství zoufalství. Lidé se dostávají do finančních potíží nikoliv vždycky z vlastní viny, dojde ke změně jejich finanční situace.

Reportér: Steve Quinne, Chris vyjádřil názor, že by se měly banky chovat opatrněji, že poskytují půjčky velmi lehce. Myslíte si, že je to pravda?

SQ: Existuje obrovské množství nejrůznějších úvěrů a půjček. Chápat, jak půjčky a úvěry fungují, je nesmírně důležité.

Reportér: No, Chris obviňuje banky. Jak na to banky reagují? Hovořil jsem s novými šéfy dvou organizací, Ian Mullen je ředitel British Bankers´ Association, která zastupuje téměř všechny hlavní britské banky, a Steve Round je šéfem Credit Card Research Group, což je - navzdory svému jménu - podnikatelská organizace vydavatelů úvěrových karet.

Banky "za nic nemůžou"

Nejprve jsem se zeptal Iana Mullena, proč dosahuje zadluženost tak rekordní výše.

IM: Je to reakce na poptávku. Lidé chtějí získávat úvěry rychle a pohodlně. Ale mají odpovědnost - musejí si sami jasně přiznat, co si mohou dovolit a kolik peněz potřebují k životu. Banky půjčují jen to, o čem jsou přesvědčeny, že lidé budou schopni splácet, je to založeno na informacích, které jim zákazníci poskytnou v rámci žádosti o půjčku. Před udělením půjčky hodnotí schopnost zákazníka splácet.

Reportér: Ale jak je tedy možné, že lidem rozesílají už předem schválené, automatické nabídky půjček? Lidem chodí dopisy, které začínají: Rozhodli jsme se vám poskytnout půjčku 16 000 liber... ?

IM: Nemyslím, že naše banky rozesílají takové nabídky.

Reportér: Ale my máme příklady, kde k tomu dochází.

IM: Naše banky jen činí nabídku. Podmínkou všech těchto nabídek je zhodnocení finanční situace zákazníka a jeho schopnosti splácet.

Reportér: Nemyslíte, že to zákazníkům neustále ulehčujete, aby se při získávání půjček chovali neodpovědně?

IM: Ne. Myslím si, že v nejhorším případě jsou činěny agresivní nabídky.

Reportér: A Steve Rounde, myslíte si, že ty nabídky úvěrových karet a šeky, které rozesíláte, které mohou zákazníci vyplnit na tu kartu, povzbuzují neodpovědné chování?

SR: To si nemyslím. Poskytujeme lidem volbu nejrůznějších karet. Nemyslím, že jsou banky a úvěrové společnosti takto neodpovědné.

Reportér: Považujete obrovskou míru občanské zadluženosti za problém?

SR: Zákazníci se dostávají do dluhů, když je nezvládnou. Je to problém pro ně, a tedy i pro nás. Celkově se trh úvěrových karet chová odpovědně

Reportér: Iane Mullene, myslíte si, že vaše banky nesou odpovědnost za tento obrovský vzrůst ve spotřebitelské zadluženosti? V zadluženosti, kterou si zákazníci nemohou dovolit?

IM: Myslím, že přijímají určitou odpovědnost zvyšování půjček. Banky nechtějí půjčovat lidem to, co lidi nemohou splácet. Nesplatitelné dluhy jsou přímým útokem na zisky bank. Většina problémů s půjčkami vzniká v důsledku náhlých změn ve finanční situaci lidí: nezaměstnanost, rozvod, nemoc, v některých případech podvodné žádosti o půjčky, a nikoliv tím, že by banky poskytovaly lidem půjčky příliš lehce.

Reportér: Frances Walkerová, domníváte se, že má Ian Mullen pravdu? Jsou to skutečně změny v osobní situaci lidí, které způsobují, že se na vás lidé obracejí?

FW: Je pravda, že asi třetina lidí k nám přichází v důsledku změny osobní situace. Druhá třetina přichází, protože si vzali příliš velké půjčky. Je velmi důležité, aby pro lidi, kteří zjišťují, že se nedokáží vyrovnat se svou zadlužeností, existovala bezpečnostní síť, jakou poskytují instituce, jako je naše organizace. Lidi musejí chápat, jak využívat úvěrů efektivněji. Je pravda, že existuje mnoho velmi agresivního marketingu, ale to je odrazem silné konkurence na trhu, která je ve prospěch 95 procent lidí s úvěry, kteří nemají potíže.

Reportér: Steve Rounde, existuje agresivní poskytování půjček zákazníkům?

SR: Existuje hodně agresivního poskytování půjček. Používání půjček na splácení základních životních výdajů.

Muž, který se pokusil o sebevraždu

Reportér: Zjistili jsme, jak změna finanční situace a využívání půjček pro splácení základních životních výdajů může zlikvidovat váš rozpočet. Před rokem žil muž, jménem Eddie, s nímž jsem tehdy hovořil, ve vlastním domě v Salfordu, se svou rodinou, jeho hypotéka na dům nebyla velká, jeho dluhy byly zvládnutelné. Dnes je ten muž ve vězení Strangeways poté, co po restrukturalizaci mu zaměstnavatel snížil plat na polovinu. To vyvolalo řetěz událostí, které jeho manželka Susan, která nyní žije v provizorním, pronajímaném ubytování, nikdy nezapomene:

Susan: Dával všechny výdaje na úvěrové karty. Někdy kartou koupil celý týdenní nákup. Nebo úvěrovou kartou zaplatil účet za plyn. Snažila jsem se mu pomoci, jak jsem mohla, ale neuvědomovala jsem si, v jak strašném byl zoufalství, ve stresu.

Dověděla jsem se to 7. března, kdy se pokusil o sebevraždu, a chtěl zabít i nás všechny.

Bylo to brzo ráno, asi v šest hodin. Byla jsem v posteli, dcera taky. Vzbudila jsem se a cítila jsem kouř. Uvědomila jsem si, že manžel není v posteli. Šla jsem do obýváku, kouř byl stále horší, on se objevil a řekl: Už to nemůžu vydržet. Všichni spácháme sebevraždu. Rozlil po bytě benzín a zapaloval sirky. Nemohl se vyrovnat se svými dluhy.

Reportér: A byl zatčen a odsouzen. Odpustila jste mu?

Susan: Ano. Lituju, že se neobrátil na poradce pro zadluženost.

Úvěrové firmy mají zájem na splacení dluhů

Reportér: Eddie si ještě neodsloužil celý půlroční trest za žhářství a až vyjde z vězení, dluh bude mít i nadále. Steve Quinne, vy nyní spolupracujete s Eddiem na jeho dluzích, přišel jste k jeho problému pozdě. Sue uvedla, že lituje, že Eddie nevyhledal pomoc dříve, ale on ji vyhledal. Možná ale podle vašeho názoru od nevhodných lidí.

Steve Quinn: To je právě ten problém. Eddie platil platil firmě "pro zvládání dluhů", která splácela dluhy jeho nejméně důležitým věřitelům, ale nesplácela jeho hypotéku za dům.

Reportér: Vysvětlete, co je to taková "firma pro zvládání dluhů".

SQ: To jsou firmy, které inzerují během denního televizního vysílání. Tvrdí, že sníží vaše splátky dluhů. Účtují vám poplatek, typicky 15 procent, berou si poplatek - vaši první splátku. Dohodnete si to telefonicky, nikoliv při osobním jednání. Po krátkém rozhovoru vám telefonicky sdělí, kolik máte platit neprioritním věřitelům.

Reportér: Takže berou lidi, kteří jsou zadlužení, účtují jim poplatek - celou jednoměsíční splátku a dalších patnáct procent z každé měsíční splátky. Takže tím chudým lidem, zadluženým lidem, zvyšují jejich zadluženost?

SQ: Ano, jak mi řekl jeden zákazník, je to jako přidat si dalšího věřitele.

Reportér: Ale jak dokáží splnit to, co slibují, totiž snížit vaše splátky?

SQ: Úvěrový průmysl chce získat zpět dluhy, ale realisticky. Když vyplývá ze situace některých lidí, že si nemohou dovolit splátky, věřitelé jsou ochotni je snížit. Lidi si to mohou zařídit sami. Typicky to dělají lidé z úřadů, které poskytují veřejnosti tyto služby zadarmo, jako je náš úřad.

Reportér: Takže říkáte, že vy děláte totéž, co tyto firmy pro zvládání dluhů, ale zadarmo?

SQ: Děláme skutečně totéž a děláme to zadarmo, jsme bezplatná služba. Poskytujeme jinou službu, není to totéž.

Reportér: No, navzdory tomu, že dvě největší soukromé firmy pro zvládání dluhů, Baines and Ernst a Gregory Pennington, jsou skutečně velké a jsou dobře známé, odmítly nám v této věci poskytnout rozhovor.

Liknavá ministryně

Vláda uznává, že existuje rostoucí krize osobní zadluženosti. Loni v říjnu se konala vrcholná schůzka o zadluženosti, kdy dobrovolné organizace, banky a další věřitelé jednali s tehdejším ministrem pro spotřebitelské záležitosti, Kimem Howellem. Hovořil tehdy o zoufalství zadluženosti a vyžadoval naléhavou akci. Založil zvláštní pracovní tým, který měl vypracovat zprávu do jara. O osm měsíců později nebylo dosud zveřejněno nic. Kim Howell byl odvolán a novou ministryní pro spotřebitelské záležitosti je Melanie Johnsonová. Tak co dělá vláda:

MJ: Zkoumáme podrobnosti kontraktů pro dluhy. Chceme zajistit, aby spotřebitelé dostali zásadní informace formou, která je lehce srozumitelná. Zkoumáme také, jak jsou zpracovávány žádosti o půjčky, aby lidem nebyly půjčovány peníze, když nemají schopnost je splácet.

Reportér: To se všechno týká prevence. Co lidé, kteří už jsou v těžké situaci? Tento týden byly zveřejněny nové údaje, že je zase více lidí v těžké situaci. Jak můžete pomoci těm?

MJ: Existuje celá řada kroků. Zkoumáme je v současnosti, ale musíte si uvědomit, že jsem právě teprve dostala příslušnou zprávu, musím ji prostudovat a chci ji brzo zveřejnit.

Reportér: Zdrojem velkého znepokojení jsou soukromé firmy pro "snižování splátek", firmy, které tvrdí, že převezmou dluhy lidí, avšak účtují jim za to poplatek a často jim tak dělají další dluhy. Jaký je váš názor na tyto firmy?

MJ: Jsme si vědomi spotřebitelského znepokojení v této věci. Office for Fair Trading, Úřad pro spravedlivé obchodování, nyní připravuje předpisy, jimiž se tyto firmy budou muset řídit. Myslíme si také, že by lidé měli vědět, že mohou získat bezplatné poradenství o tom, jak si poradit se zadlužeností, od organizací, jako je Citizens´ Advice Bureau.

Reportér: Jedním z důvodů, proč tyto soukromé firmy pro "snižování splátek" existují, je, že neexistuje dostatečné množství poradenství zadarmo, anebo pokud ano, není to dostatečně známo. Poskytnete více peněz, anebo donutíte banky, aby poskytly více peněz celostátní telefonní poradenské lince pro zadluženost?

MJ: To zatím nepřipravujeme, ale financujeme sami celou řadu iniciativ. Už existují telefonní poradenské linky, ale nemají dostatečné zázemí. Musíme se předem přesvědčit, že to, co navrhujeme, bude skutečně pro lidi fungovat.

Reportér: Dovolte mi, abych to řekl jasně. Banky letos zaznamenaly rekordní zisky, většinou z poskytování půjček. Vy od nich tedy nebudete požadovat ani halíř na pomoc zadluženým lidem?

MJ: Zatím o tom neuvažujeme.

Reportér: Proč ne?

MJ: Jak jsem řekla, zkoumáme různé jiné iniciativy. Otázkou není jen financování, ale to, co je nejefektivnější metodou. Není to jen prostá otázka financování.

Reportér: Paní ministryně, oba se shodujeme v tom, že je to naléhavý problém. Vaše zpráva bude brzo zveřejněna. Kdy můžeme čekat akci?

MJ: Uvidíte, co navrhujeme, jakmile bude zpráva zveřejněna, a to bude brzo. Musím nejprve tu zprávu podrobně nastudovat. Až ji zveřejníme, uvidíte, jaké akce navrhujeme.

Reportér: Uplynulo ale už osm měsíců od doby, kdy váš předchůdce tvrdil, že je to naléhavé. Kolik dalších měsíců uplyne, než se něco stane?

MJ: Bude to zveřejněné brzo.

Uznat zadluženost jako vážný sociální problém

Reportér: Steve Quinne, mohly by banky dobrovolně poskytnout nějaké peníze na vytvoření telefonních poradenských linek? Co byste udělal teď vy, kdybyste byl ministr?

Steve Quinn: Mým akčním plánem by bylo nyní uznat zadluženost jako velmi podstatný sociální problém - jímž tento problém opravdu je - se všemi jeho důsledky v naší společnosti. Nejjednodušeji by se to vyřešilo statutární daní.

Reportér: Vy byste zdanil banky a donutil byste je, aby financovaly poradenské služby pro zadluženost?

Steve Quinn: Ne jen banky, ale všechny podniky, poskytující úvěry. Pokud žijeme v úvěrové společnosti, musíme přijmout odpovědnost, že určitá míra těchto úvěrů se promění v nezvládnutelnou zadluženost. A z toho plynou vážné důsledky pro všechny lidi.

Reportér: Frances Walkerová, část peněz z bank už dnes plyne vaší organizaci. Jak to funguje?

FW: Jednáme jako nezávislý prostředník mezi bankami a jejich zákazníky. Vždycky dáváme přednost zájmům zákazníků. Loni naši zákazníci, pro něž jsme vypracovali programy splátek, splatili věřitelům 25 milionů liber. Z toho požadujeme, aby nám věřitelé poskytovali 15 procent, z čehož financujeme náš systém.

Reportér: A krátce, jestliže nás poslouchá někdo, kdo má dluhy, co by měl udělat?

FW: Zaprvé by neměli lidi schovávat hlavu do písku. Měli by si sepsat všechny dluhy a zjistit, kolik peněz přesně dluží. Dále, určit priority splácení. Nejdůležitější je jejich hypotéka na dům a půjčky, za něž poskytli ručení. Pokud nebudou tyto dluhy splácet, mohli by přijít o střechu na hlavou. A od nás mohou dostat srozumitelný informační balík, který jim v tom všem pomůže.

Reportér: A to je vše, na co máme dnes čas. Naše poradenská linka a naše internetové stránky mají v této věci množství užitečných informací a odkazy na organizace, které vám mohou bezplatně pomoci. Naše akční telefonní linka je 0800 044 044, telefonování je zadarmo. V pondělí budeme vysílat telefonní diskusi s posluchači ohledně zadluženosti, můžete nám poslat otázky už teď hned, poštou, e-mailem nebo telefonem.