Jak bude EU reagovat na irské referendum, které odmítlo rozšiřování Evropské unie

Tento redakční komentář vyšel v sobotu 9. června v britském deníku Daily Telegraph. Tento list zastává silně euroskeptické stanovisko.

Odmítnutí dohody z Nice irskými voliči je pravděpodobně největší porážkou pro vládnoucí elitu Irské republiky od doby, kdy v roce 1918 triumfovala organizace Sinn Féin ve všeobecných volbách. Je to o to více překvapující, uvážíme-li rozložení sil na začátku kampaně o referendu. Smlouvu z Nice podporovaly hlavní ústavní politické strany, organizace zaměstnavatelů, odbory a většina sdělovacích prostředků. Proti smlouvě z Nice byla špatně financovaná směsice Zelených, republikánů a katolických tradicionalistů, levicových neutrálů a malé množství tradičních euroskeptiků. Navzdory tomu vyhráli stoupenci "Ne" v zemi, která byla historicky vůči Evropské unii vždycky nesmírně vstřícná. A - a to je z britské perspektivy nesmírně povzbuzující - k tomuto vítězství mohlo dojít navzdory popularitě irského premiéra Bertieho Aherna.

Je zjevné, že irská elita a byrokrati z Evropské unie se nyní budou snažit tento výsledek referenda bagatelizovat a budou poukazovat na malou volební účast, referenda se účastnilo méně než 33 procent voličů. Budou se taky chtít pomstít těm, kteří se pokusili zamezit jejich dosud neproblematické cestě do hlavního proudu evropské politiky. Ale ať už za to může kdokoliv, je zjevné, že na procesu evropské integrace není nic nevyhnutelného, jak to ukázalo Dánsko v roce 1992.

Po původním šoku nyní zdůrazňují činitelé Evropské unie, že je zapotřebí celou věc voličům lépe vysvětlit. Ale to je jen změna v prezentaci, nikoliv v politice. Jakmile přejde původní šok, Irové se stanou terčem obdobného nátlaku, který donutil Dánsko, aby změnilo své původní záporné rozhodnutí v referendu v roce 1992. Bude to součinnost politiky cukru a biče. Irům pravděpodobně budou nabídnuty drobné změny, které se budou tvářit, že podporují irskou neutralitu. Tyto malé změny jim budou nabídnuty, jako že to jsou "radikální změny", stejně jako úpravy posléze nabídnuté Dánsku, byly prezentovány voličům jako něco "úplně nového" (zatímco ostatním státům EU bylo vysvětleno, že je to tatáž, nezměněná smlouva). A také jim bude řečeno, že pokud Irsko nezmoudří, ohrozí svou prosperitu a stabilitu. Ukazuje se, že Evropská unie respektuje práva malých národů stejně tak málo, jak málo je respektovaly velké mocnosti za tradičního systému samostatných států.