Selhání časopisu Týden
Jak dokázat, že galerista George Novotný "nemá dobrou pověst"?
Článek autor poslal před měsícem do časopisu Týden, kde nevyšel.
Od redaktorů se jistě neočekává, aby byli znalí všech podrobností, týkajících se toho kterého oboru. Zvlášť oblast výtvarného umění ale trpí v publicistice všeobecným nedostatkem podstatných souvislostí, které nevysloveny nebo pokřiveny, zamlžují objektivitu informací a nebo přímo matou, či uvádějí v omyl samotné čtenáře.
Redaktor Týdne Petr Skočdopole se ve svém článku (Kdo je George Novotný? Týden č. 17 / 2001) snaží sdělit, že záhadný George Novotný - skrze něhož údajně realizoval Vladimír Železný dovoz několika obrazů do České republiky, nemá dobrou pověst.
To není koneckonců žádné veřejné tajemství, zarážející je spíš způsob, jakým autor svá tvrzení dokládá. Pro seriozní zpravodajský týdeník je s podivem, že si na pomoc bere autor nejmenované galeristy a jejich „jiné“ kolegy z branže, aniž by se snažil jakkoliv odkrýt jejich identitu.
Je to samozřejmě obtíž, neboť o podvodech v obchodu s uměním kolují sice mezi galeristy, starožitníky a znalci mnohé historky i konkrétní informace, ale oficiálně je nikdo nepotvrdí. Není divu, buď je to o ostudu a nebo ještě více o hubu.
Petr Skočdopole se tedy opřel „jen“ o Michala Šebu, který spoluvlastnil s Georgem Novotným galerii Longa, v které koupil Železný minimálně jeden padělek. Šeba ale v článku neřekl a nikdy neřekne k hodnověrnosti Novotného vůbec nic. Esem v průkaznosti tvrzení že Novotný je „lump“, tak zůstal pouze ochotný PhDr. František Dvořák, kterého autor uvádí jako „nejuznávanějšího českého historika umění“, a v tom je ta potíž.
Prof. František Dvořák nepochybně rozumí malíři Františku Tichému ( což se snažil v textu doložit na údajném falzu jeho obrazu Vysoká škola, který Novotný v galerii Longa prý nabízel k prodeji ) anebo třeba Kamilu Lhotákovi. Horší je to ale s jeho současným renomé.
Je totiž skutečně otázkou, proč „nejuznávanější historik umění“, má zapotřebí vpisovat „dobrozdání“ do katalogu výstavy malujícího zpěváka Karla Gotta (galerie Miro, květen 1999) a nebo zahajovat výstavy Jana Kristoforiho, Kristiána Kodeta a Zdeňka Hajného, tedy mediálně protěžovaného triumvirátu, té nejhorší výtvarné pokleslosti.
Pokud jde o to, tak i o PhDr.Františku Dvořákovi kolují různé informace stran hodnověrnosti jeho znaleckých posudků, pokud by si je chtěl Petr Skočdopole ověřit, ponořen do rozkrývání české výtvarné scény.
Mnohem jednodušší by ale bylo, kdyby si počkal na Lenku Lindauerovou, která píše pro Týden výtvarné umění a „uznávanost“ a renomé prof. Dvořáka s ní konzultoval. Kdyby ale chtěl autor za každou cenu zjistit, kdo je skutečně „nejuznávanější český historik umění“, dalo by mu to určitě dost práce ( tak už to v novinařině chodí ), a tak mohl docela dobře toto slovo vynechat. Nic by se totiž nestalo a jeho text by vypadal mnohem důvěryhodněji.
Jestliže měla být totiž vypovídací hodnota článku postavena na tvrzení „nejuznávanějšího“ ( rozuměj: důvěryhodného) odborníka, musí jím onen odborník skutečně být, což se nedá v případě prof. Dvořáka dnes s jistotou tvrdit. Jistě, českému čtenáři to je jedno, jde „jenom“ o souvislosti, v nichž ale podstatné totiž je, KDO a CO určuje onu uznávanost a renomé. Je to snad v případě historika umění opravdu sám Karel Gott, nebo Kristián Kodet ?
A propó, v jedné z popisek k fotografii Vladimíra Železného se v článku praví, že je ve své kanceláři ve společnosti sochy Olbrama Zoubka. Nikoliv, jde o plastiku Stefana Milkova, současného předního sochaře střední generace, jehož je Vladimír Železný velkým obdivovatelem.
