Ekologie
Nadměrné požadavky turistů na vodu ohrožují turistická letoviska
Pro miliony turistů jsou tato místa nedotčeným idylickým, exotickým rájem. Avšak mnoho světových turistických letovisek má v současnosti vážné problémy s nedostatkem vody - nevědí, jak si poradit s nekončícími vlnami turistů, kteří požadují další a další plavecké bazény a golfová hřiště a absolutně vyčerpávají místní vodní zdroje.
Prameny a spodní voda v letoviscích, jako je Ibiza či Barbados, jsou podle listu Guardian vyčerpávány rychleji, než je lze přirozenou cestou zase naplnit, anebo jsou tyto vodní zdroje nenapravitelně zničeny příliš četnými vrty.
Do roku 2025 se zvýší počet lidí, kteří žijí v oblastech nedostatku vody z nynějších 130 milionů osob na více než miliardu osob a většinou to způsobí obrovský turistický průmysl.
"Je to opravdu vážný, celosvětový problém," konstatuje Tricia Barnettová, ředitelka organizace Tourism Concern, Znepokojení z turistiky, charitativní organizace, která usiluje o odpovědnější přístup k turistice. "Turisté v Africe se jdou v hotelu osprchovat a pak vidí místní ženu, jak nese na ulici na hlavě vědro s vodou, ale souvislost obojího jim vůbec nedojde. Ve většině vesnic je k dispozici často jen jediný vodovodní kohoutek, kdežto v hotelu má každý pokoj vodovodní kohoutky a sprchy."
Jižní Španělsko a Baleárské ostrovy, které jsou častým cílem evropských turistů, mají každoročně stále větší nedostatek vody: starodávné prameny a spodní voda jsou vyčerpávány a vysychají. Ze sedmi podzemních pramenů v Ibize jich bylo pět natolik zničeno přílišnými vrty, že do nich pronikla mořská voda a prameny jsou nepoužitelné jako zdroj pitné vody či pro zavlažování. V Benidormu je nyní hladina spodní vody tak nízká - a požadavky na vodu od jeho 30 000 plaveckých bazénů tak obrovské - že město musí čerpat většinu svých vodních zásob pět set kilometrovým vodním potrubím z Madridu.
Problém je, že turisté vyžadují tolik vody. World Wide Fund -Celosvětový fond pro přírodní zdroje vypočítal, že každý jednotlivý turista ve Španělsku spotřebuje 880 litrů vody denně, ve srovnání s místními lidmi, kteří využívají jen 250 litrů vody denně. Golfové hřiště s 18 dírami v suché zemi spotřebuje tolik vody, jako město s 10 000 obyvateli. Organizace OSN, zabývající se potravinami a zemědělstvím, odhadují, že 100 turistů spotřebuje za 55 dní tolik vody, jejímž prostřednictvím by se dalo vypěstovat tolik rýže, která by stačila jako potraviny pro 100 vesničanů na dobu 15 let.
Vesnické prameny v indickém letovisku Goa vysychají (luxusní hotely tady čerpají až 300 000 litrů vody denně, a to často z vesnic, které mají jen jediný vodní kohoutek) a řeky jsou znečišťovány kanalizací, vypouštěnou z hotelů. V karibské oblasti se musejí v letní turistické sezóně obejít statisíce lidí bez vody ve vodovodu, protože ta je přesměrována do místních turistických hotelů.
Turistika je nejrychleji se rozvíjejícím podnikatelským odvětvím. V roce 1950 cestovalo do zahraničí 25 milionů lidí: v roce 1999 to bylo 670 milionů lidí. Světová organizace pro turistiku (World Tourism Organisation) odhaduje, že v roce 2020 pojede do zahraničí 1,6 miliard osob.
Nejrychleji roste turistika do vzdálených, exotických oblastí. V rozvinutých západních zemích roste každoročně o 9,5 procenta, neboť západní turisté už jsou znuděni španělskými plážemi a míří dál, do Thajska nebo do Brazílie.
"V mnoha turistických letoviscích neexistuje dostatečná kontrola," konstatuje Justin Woolford, odborník na turistiku pro World Wide Fund. "Usuzuje se vždycky, že je to chyba místních vlád, ale velkou odpovědnost mají i cestovní kanceláře, když se zaměří na nové místo. Řeknou vám, že nijak nemohou ovlivnit infrastrukturu, ale to není pravda."
Cílové země často nemají z turistiky skoro žádný prospěch. Chudé vlády často poskytují investorům daňové úlevy, ti pak vybudují uzavřená turistická letoviska, obsahující veškerou infrastrukturu, potřebnou pro turisty a jen málo vydělaných peněz plyne do místní ekonomiky. V Thajsku plyne šedesát procent ročního příjmu z turistiky do zahraničí.
Místní komunity začínají protestovat, že už to stačilo. Baleárské ostrovy chtějí uvalit na každého turistu daň jednoho dolaru denně, aby se tím vyřešily problémy, vzniklé v důsledku rychlé výstavby turistických letovisek v šedesátých a v sedmdesátých letech.
"Jsme přesvědčeni, že zákazníci mohou ovlivnit jednání cestovních kanceláří, i když jen pomalu," konstatuje Tricia Barnettová z organizace Tourism Concern. Ptejte se vaší cestovní kanceláře, odkud pochází voda ve vašem hotelu. Kdo vlastní hotel? Jakmile se jednou začnou na tyto věci ptát zákazníci, budou se na ně dotazovat i cestovní kanceláře.
