Česká televize: Kamarádi, spojte se!
Jak můžeme pohlížet na skutečnost, že šéfredaktor zpravodajství ČT Bohumil Klepetko dovolil Pavlu Boudovi, korespondentu ČT u EU v Bruselu, aby si sám rozhodl, kdy se bude chtít vrátit ze svého privilegovaného místa? V životě jsem neslyšel o šéfovi, který se ptá podřízeného, jak má rozhodnout o jeho osudu, zejména, pokud tak nezamýšlí rozhodnout. Samozřejmě, Pavel Bouda nemá žádný důvod, aby se vzdal svého příjemného bytu a svého platu zahraničního korespondenta (vyššího, protože přizpůsobeného životním nákladům v Bruselu).
Bouda je v Bruselu už devět let a práci, řekl bych, odvádí línou. Nedávno bylo zveřejněno, že se déle než rok připravoval převzít jeho místo Jiří F. Potužník. Očekávalo se, že bude Potužník energičtější, víc tvůrčí, bude umět diváka více zaujmout než byrokratický Bouda.
Bouda většinou informuje jen o makrofaktech, o hlavních mezinárodních zprávách anebo o věcech, týkajících se ČR. Ale ono existuje tolik skutečností, které by se daly v televizi ukázat, dokumentovat, čím vším je moloch Bruselu. Euronews, satelitní zpravodajský televizní okruh, částečně financovaný EU, má například velmi zajímavé reportáže.
ČT nedávno začala vysílat několik dalších pořadů se zahraniční tematikou a Bouda musel pracovat víc, nepracoval ale moc chytře. Tento pocit sdílejí v České televizi mnozí, avšak systém kamarádšoftu nutí lidi mlčet.
Klepetko udělal obrovskou chybu, dokázal totiž, že nedělá svou práci podle skutečných potřeb svého oddělení a že neusiluje o zlepšování jeho práce. Takže připustil, že až do 31. prosince - ano, Bouda si prodloužil svůj pobyt v Bruselu až do konce roku (doufejme, že se to třeba změní, bude-li jmenován nový generální ředitel) - budou diváci i nadále sledovat slabé, špatně natočené a nákladné reportáže z Bruselu.
Potužník mezitím dělá stejně reportáže s tematikou Evropské unie, cestuje do Finska se Zemanem a vysílá dobrou reportáž o Temelínu, o finské jaderné elektrárně a jejím vztahu v EU.
Takže to, co dosud dělal Bouda, dělá nyní - Potužník a Bouda. Nikoliv proto, jak by bylo žádoucí pro hloubku a rozmanitost zpravodajství ČT z Bruselu, ale proto, že nikdo nemá odvahu Boudovi říct "vrať se, tvá práce už není uspokojivá" - je to názor, který neustále slyším od Boudových kolegů na Kavčích horách.
Je z toho vidět, že v ČT silně funguje systém kamarádšoftů. Chtěl byl ale zdůraznit, že chápu nedávnou rebelii v tomto postsocialistickém gigantu tak, že si nemyslím, že všichni bojovali o zachování svých výsad, i když vím, že někteří (nikoliv všichni) za to skutečně bojovali. Jde o některé produkční, kteří dostávají daleko více peněz, než je ve skutečnosti zapotřebí, za své dokumentární filmy a seriály, a dokonce i o některé novináře, o nichž je známo, že jsou neprofesionální - ti si skutečně chtěli zachovat své výsady.
Avšak jsem si jist, že většina zaměstnanců ČT bojovala ve skutečnosti proti duchovi, o němž byli přesvědčeni, že existuje. U duchů je vždycky obtížné dokázat, že existují, ale tihle lidi byli přesvědčeni, že existuje. Věřil jsem v to i já.
Ale podle mého názoru to neznamená, že by ČT nepotřebovala naléhavé změny. Jsem svědkem toho, že většina rebelů požadovala naléhavé změny. Jen si nemysleli - a s tím souhlasím - že by je byl schopen realizovat Jiří Hodač.
Jiří Balvín musí vyvíjet daleko větší tlak proti tomuto zacementovanému chování, které poskytuje výsady kamarádům a netrestá špatnou práci. Ve zpravodajství jsou někteří docela dobří reportéři, ale také mnoho amatérů.
Jeden z těch dobrých reportérů mi tuhle povídal, že je to skandál, že minipořad jako Kalendárium, s vlasatou Saskií Burešovou, stojí skoro 150 000 Kč za každou epizodu. Proč to stojí tolik peněz? Vždyť přece stačí jít do archívu a nasbírat tam pár záběrů…
Když začala Dědečková kritizovat vysoké náklady na některé pořady, byl bych býval na její straně, kdyby nešlo zrovna o pořady, v nichž docházelo k výměně myšlenek, jako Sněží, které - a to zvýšilo mé podezření - se stavěly dost záporně k ODS, vůči straně, jíž je Dědečková hrdou členkou (má dokonce ve svém penzionu fotografii sebe s Václavem Klausem). Z mého hlediska neměla Jana Dědečková nestranné zázemí, aby mohla zasahovat proti pořadům s politickým obsahem.
Veřejnoprávní televize - nebo vlastně žádná televize - by neměla mlčet tváří v tvář korupci, demagogii, rozporným informacím, manipulaci či chybám v chování politiků.
Ale zpět k výrobní mafii v České televizi. Výmluvou, proč jsou náklady na některé pořady tak vysoké, je to, že jsou vyráběny externě, mimo televizi. Nezávislý filmový výrobce je ten člověk, který má vlastní techniku, vlastní zařízenou kancelář, film či reportáž tam vyrobí a pak ho televizi prodá. Koproducent může používat kamery a střižny v ČT.
Ale jestliže má tzv. "nezávislý filmový tvůrce" jen někde nějakou adresu, aby si ospravedlnil existenci svého s.r.o., a pak natočí celou věc na Kavčích horách, kde se stravuje v levných jídelnách, relaxuje v sauně, cvičí v tamější tělocvičně, pak jsou takoví lidé jen interními zaměstnanci, kteří jsou přepláceni prostřednictvím faktur. Tohle a Klepetkova měkkost a neospravdlnitelně vysoké náklady na některé pořady - to všechno je důsledkem nemoci kamarádšoftu.
PS. Proč se dostávají Euronews, které se skládají z třicetiminutových bloků a začínají každou celou půlhodinu, do našich domovů teprve, když už běží? Totéž se často děje na konci, kdy se vysílá nějaká zajímavá reportáž a vysílání je přerušeno v půlce. Je snad obtížné zařadit Euronews do programu tak, aby se mohl vysílat celý? Je to nedostatek respektu vůči divákovi. Pokud to není natolik důležitý pořad, aby se vysílal kompletní, nemá se vysílat vůbec.
Poznámka JČ: Mám velmi velké pochybnosti, zda nahrazení Pavla Boudy Jiřím Františkem Potužníkem může vést k nějakému zlepšení. Potužník je podle mých zkušeností reportérem velmi nízké kvality: mimo jiné neumí vyslovovat česky, vypadávají mu při slovním projevu hlásky. - Je pravda, že Jana Dědečková byla handicapována svým členstvím v ODS, máme však pozitivně zjištěno, že její úsilí o průhlednost finančních toků nebylo motivováno snahou pomoci ODS v ČT. Pořady jako je Sněží bych nekvalifikoval jako intelektuálské. Nepovažuji za intelektuálské televizní programy, v nichž se před kamerou bezbřeze, nestrukturovaně hovoří na údajná intelektuální témata. Televize má daleko efektivnější prostředky, jak komunikovat divákovi zajímavé myšlenky (zejména prostřednictvím inteligentního dokumentárního filmu) - "intelektuálské" diskuse ve studiu to většinou nejsou. Čeští moderátoři je totiž neumějí pevně strukturovat. - Poznámka není zařazena jako editorovo poslední slovo, ale jako možnost pro čtenáře uvažovat i o jiném názoru.
