Dětská práce v Čechách
Anna rozdavačka a její přátelé
Mravoučný příběh z období počátku kapitalismu v Čechách
Před časem proběhl médii příběh výchovného ústavu poblíž Brna, jehož američtí zakladatelé využili toho, že v České republice se na dodržování zákona příliš nehledí, státní orgány jsou - zvlášť k tomu, kdo dokáže být k jejich pracovníkům štědrý - nadmíru benevolentní a tolerantní a umožní zde to, co by kdekoli jinde na světě způsobilo skandál a přivodilo podnikavému cizinci minimálně vyhoštění (jak si možná pamatujete, majitel privátního pasťáku byl nakonec na směšně malou kauci propuštěn z vazby a brněnští policisté, pokud nezemřeli, po něm "pátrají" dodnes).
Jak Britské listy zjistily, něco podobného, byť - jak doufáme - ne v tak drastické podobě, se odehrává několik let přímo v centru Prahy.
Muž, který si s dodržováním českých zákonů láme hlavu stejně málo jako jeho brněnský kolega, pochází z Floridy a jmenuje se Randy J. Payne. Před několika lety založil v Praze soukromou jazykovou školu LITE. O jeho přístupu k podnikání svědčí, že škola nemá dodnes k provozování své činnosti žádné živnostenské oprávnění a evidentně komerční aktivity provádí v rámci údajné neziskové činnosti občanského sdružení (netřeba připomínat, že z neziskové činnosti se - mimo jiné - neplatí daně).
Payne je vynalézavý i v propagaci své školy: studenti si mohou část školného odpracovat tím, že rozdávají po městě reklamní letáky. Na tom by nebylo nic špatného, nebýt toho, jakou smlouvu škola s "rozdavači" uzavírá a jaké pokyny jim vydává.
Prvním a největším problémem je, s kým škola LITE smlouvu uzavřela. Jak vyplývá z rodného čísla uvedeného v prvním řádku vyplněného textu, "rozdavačka" Anna se narodila v roce 1987 a v době uzavření smlouvy se školou jí bylo třináct a půl roku. Zákoník práce přitom v § 11 jasně říká, že
způsobilost fyzické osoby mít v pracovněprávních vztazích
práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat
těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká, pokud není dále
stanoveno jinak, dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku.
Netřeba dodávat, že námezdní dětská práce je vyloučena i mezinárodními úmluvami, mj. článkem 32 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) a článkem 10 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.).
Smlouva, která má bezpochyby charakter smlouvy pracovní, je tedy od počátku neplatná, a nic na tom nemění ani skutečnost, že doložkou v levém dolním rohu se smlouvou vyslovil "souhlas" Annin zákonný zástupce.
Mírně řečeno nestandardní je i obsah smlouvy. Rozdavač se v ní mimo jiné zavazuje uhradit náklady na výrobu letáků, které si - z jakéhokoli důvodu - opomine vyzvednout (škola tyto letáky ale může okamžitě využít pro jiného rozdavače, takže ztráta, která jí vzniká, je minimální), a co pokládáme za vrchol neslušnosti (a co je také s největší pravděpodobností nevynutitelným ustanovením), jestliže se reklama ukáže jako neúčinná a na ukázkovou hodinu na zákadě jím rozdaných letáků nikdo nepřijde, rozdavač se vzdává nároku na odměnu, přestože smluvenou práci řádně vykonal!
Rady, které rozdavači pro svou činnost dostávají, jsou rovněž na pomezí zákona, pro změnu trestního: dětší "zaměstnanci" školy jsou např. nabádání, aby rozdávali letáky ve studentských hospodách, tedy v místě, které lze těžko označit za vhodné pro jejich pobyt.
"Nezapomeňte, letáky rozdáváte pro sebe!", zdůrazňuje v závěru neomalaného instrukčního listu Hana Šrámková ze školy LITE. A ovšem: také pro naši - neziskovou, neregistrovanou a vlastně skoro ani neexistující - školu...
Jak budou na R. Payna a jeho svérázné podnikatelské metody reagovat české státní orgány? Patrně nijak: Špidlovo ministerstvo musí přece dál bojovat se skutečnými nepřáteli, jako např. s Fondem ohrožených dětí!
