Na omezeném prostoru své reportáže neshledávám žádné nedostatky
Vážený pane Čulíku,
v prostoru omezeném stopáží 5:40 toho opravdu moc nepořídím. Musím
se prostě smířit s tím, že divák neuslyší a neuvidí všechno z toho co já.
Dilema nad výběrem faktů (i podružných detailů a okolností) se koneckonců
týká naprosto každého novináře.
Chápu, že v tomto bodě se nad mojí reportáží zřejmě neshodneme. A je
mi jasné, že takových pohledů a názorů může existovat nespočet. Také proto
si myslím, že není možné natočit reportáž (napsat článek) tak, aby "kritika
nebyla možná".
Já si za svou prací prostě stojím a skutečně si myslím, že
zmiňovaná reportáž byla dobře odvedeným dílkem. Ještě bych chtěl zdůraznit,
že nešlo o žádnou propagaci firmy Pfizer - což je názor ministerstva
zdravotnictví. Firma Pfizer dostala nezbytně nutný prostor k vyjádření a to
ten nejmenší ze všech zúčastněných.
Je mi líto, že jsem v závěru svého dopisu zvolil možná až příliš
konfrontační tón. Psal jsem jej bezprostředně po přečtení příspěvku pana
Brabce a ještě mnou cloumaly emoce. Proto se Vám i panu Brabcovi omlouvám.
Jak jsem již výše zmínil, na názor má právo každý a proto Vám ho nebudu a
nemůžu upírat. Nic to však nemění na zbytku mého dopisu. Údajné logické
nedostatky, jak je vidí pan Brabec, nejsou podle mě ani logické, ani
nedostatky.
Snad mě pochopíte.
