(Opakované) prohlášení nezávislosti
Jan Čulík
Jednou z nejobtížnějších - a nejnudnějších - věcí během posledních několika dní, které Jan Čulík strávil v České republice, byla nutnost neustále odmítat vědomé či podvědomé snahy zařazovat Britské listy a jejich redaktory podle vyjadřovaných názorů k nějakému myšlenkovému nebo politickému seskupení. Jako by byli lidé zvyklí jedině na to, že když někdo říká něco na veřejnosti, cílem je vždy manipulace a sledování skrytého partikulárního zájmu. (A přesto: jsme kritizováni, že jsme byli údajně neférově "příliš přísní" na Ivana Langera z ODS, že jsme čtyřkoaliční; že Čulík pořád kritizuje Klause; zároveň nás stoupenci Čtyřkoalice označují za "bezostyšné propagandisty" ODS. Mnozí v ČT si myslí, že apriorně vystupujeme proti ní z nějakých politických důvodů, jsme "koni" Vladimíra Železného; Vladimír Železný však označil Jana Čulíka v pořadu Volejte řediteli za lháře. Televize Nova v souladu se svými komerčními zájmy zveřejnila vystoupení Jana Čulíka na vzbouřenecké tiskové konferenci, kde mu Jiřina Šiklová poradila, aby držel hubu, zároveň se ozývají kritické hlasy, proč Britské listy stále označují Vladimíra Železného za nedůvěryhodnou osobu (znovu v pátek večer v Semaforu: "Pane Čulíku, proč se na pana Železného tolik zlobíte, když v otázce ČT zastává v podstatě tentýž názor jako vy?") Jako by lidi v České republice už neznali nikoho, kdo dokáže vystupovat nezávisle na všech zájmových politických skupinách, bez kabalistického podpůrného zázemí. Opakujeme znovu, důrazně: To, že se někdy dílčím způsobem shodují informace, přinášené Britskými listy, s názory představitelů různých českých politických, zájmových či lobbistických skupin, přece neznamená, že jsou Britské listy představiteli těchto lobbistických skupin. Něco takového předpokládat je hrubý logický zkrat. Britské listy se nestaví apriorně na žádnou konkrétní stranu, zkoumají samostatně skutečnost a na základě tohoto nezávislého zkoumání docházejí k svému úsudku. Nepodporují v ČR žádné zájmové ani politické hnutí - naopak vyhledávají programově u všech takovýchto skupin jejich slabosti a jejich pokrytectví. Jsou přesvědčeny, že ostře kritickým přístupem ke všem názorovým a politickým seskupením v ČR napomáhají rozvoji demokracie. Což je důvodem jejich existence. Samozřejmě, že je daleko lehčí bagatelizovat to, co Čulík či Pecina píší, tím, že to jsou stoupenci "komunistů, ODS, Železného, nebo Čtyřkoalice", nebo že jsou to "cizáci, kteří českým poměrům nerozumějí" (Pecina žije a pracuje v Praze) než se nad samotným předloženým argumentem, myšlenkou či faktem zamyslet. Přitom si Britské listy nedělají patent na rozum - víme, že člověk vždycky k pravdě jen aproximuje - a když zjistíme, že jsme publikovali chybu nebo nepřesnost, vždycky to uvedeme na pravou míru.
Kritika Britských listů zaměřená vůči skandálním poměrům v České televizi nemůže být považována za "důkaz", že BL straní Vladimíru Železnému! Je jistě pravda, že Železný nehorázného chování televizních vzbouřenců a jejich stoupenců nepokrytě využívá k podnikatelským a politickým cílům finančních oligarchů, kteří od roku 1999 investovali do Američanům vytunelované TV Nova. Jenže televizní vzbouřenci a jejich stoupenci jsou svobodní lidé a nikdo je nenutí, aby dělali Železnému propagandu v jeho věci: dělají to dobrovolně. Nikdo přece nenutil nezávislou univerzitní socioložku Jiřinu Šiklovou, aby ku prospěchu Vladimíra Železného řekla do televizních kamer Janu Čulíkovi: "Držte hubu!". Britské listy opakovaně varují, že zakonzervovaně kabalistický, postkomunistický způsob, jímž reaguje Česká televize na veškeré pokusy učinit z ní kvalitní televizi veřejné služby, tuto instituci v rychle se blížící digitální éře zničí. ČT výrazně na cestě ke své likvidaci pokročila svým prosincovým trockistickým vzbouřením proti legálnímu jmenování nového generálního ředitele. Veřejnoprávní i komerční televizní vysílání existuje v České republice jen formou karikatury. Je nám velmi líto, napomáhá-li Česká televize svými činy Vladimíru Železnému a temným oligarchickým skupinám, které stojí za ním, a napomáhá-li ČT svými postoji a činy k vlastní likvidaci. Nemůžeme to však přece zatajovat. (JČ)
O hrozbě nového mediálního zákona. V sobotu Janu Čulíkovi zatelefonoval Milan Šmíd a strávil s ním dobu delší než hodinu v zajímavém, často intenzivním rozhovoru. Milan Šmíd poukazuje varovně na skutečnost, že by bylo velmi nebezpečné, kdyby Poslanecká sněmovna schválila nový mediální zákon bez základní civilizační regulace komerčních televizních licencí - kdyby automaticky prodloužila licenci nynějším provozovatelům televize Nova (ať už je to kdokoli - ono se to neví, jaké temné oligarchické zájmy se skrývají za veřejnou postavou Vladimíra Železného, který je nyní v TV Nova jen formální řídící figurkou) učinila by nejvlivnější komerční vysílání v České republice nesmírně mocným politickým a manipulačním nástrojem pro lidi, o jejichž finančním zázemí, o jejichž moci a o jejichž politických a ekonomických cílech nikdo nic neví. Balkanizace České republiky by výrazně postoupila. - S Milanem Šmídem stoprocentně souhlasíme: o potřebě efektivní regulace televizního vysílání v České republice píšeme systematicky od jejich počátku v roce 1996. Jak známo, Britské listy podaly žalobu na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, že jim odmítla, jak je její povinnost podle zákona, sdělit, kdo vlastní TV Nova, Prima a TV 3. Mohli jsme snad v této věci udělat více? Pokud je nám známo, nikdo jiný v ČR žalobu v této závažné věci nepodal. (Šmíd píše o těchto záležitostech na své stránce www.louc.cz) (JČ)
