Britské listy

Agresivní přerušení žvanění účastníků tiskové konference "Držte hubu, Čulíku" minulo středu bylo zcela záměrné. V žádném případě nehodlám tolerovat žvanivý diskurs a vím ze zkušenosti, že jiným způsobem než agresí se narušit nedá. V normálních kontextech koriguje veřejné výroky moderátor akce. Pokud moderátor žvanění toleruje, anebo je dokonce se žvanícími mluvčími ideologicky spřažen, není jiná možnost než shromáždění rozbít.

Kromě toho si nemyslím, že článek "Rozrušování virtuální reality" je vůči mé osobě oslavný. Spíš bezradný: měl jsem pocit, že lživý diskurs prostě porušit nejde - důraznějším zásahem (který byl zcela oprávněný!) rozčeřené vody se velmi rychle utišily a přítomní si dál vedli svou. Kdyby Nova neodvysílala ve zpravodajství svou reportáž, nestalo by se vůbec nic. Jistě, že Nova prezentovala celou věc zejména v úvodu k příspěvku z čistě subjektivního postoje vlastních podnikatelských zájmů: Jana Čulíka však jako součást těchto zájmů v reportáží nepředstavila - v souladu s realitou byl prezentován jako nezávislý pozorovatel. Pokud mluvil poněkud rychleji než Ladislav Smoljak, bylo to asi dáno spíše okolnostmi (výhrůžky pánů Duba a Dekoje) než jeho naturelem.

Kritika navrhovaného mediálního zákona je legitimní, pokud však pochází především od vzbouřeneckých kruhů z České televize či z kruhů čtyřkoaličních, je pokrytecká - je to stejné zneužívání faktů k politickým účelům, jak je zneužívají komerční televizní stanice. Opakuji, že je jistě pravda, že Nova odvysílala šot s Jiřinou Šiklovou proto, že se to hodilo Vladimíru Železnému - zároveň by to ovšem za normálních okolností odvysílala každá normální televizní stanice - narušení konference a reakce jejích organizátorů byla bezpochyby newsworthy. Šiklová nahrát Železnému svým vulgárním výrokem nemusela, nikdo ji k tomu nenutil.

Myšlenka rozdělení licencí komerčních televizních stanic v zájmu plurality na několik regionů, které by společně vytvářely celostátní kanál, je zajímavá a legitimní. První ji přinesl na českou mediální scénu právě Jan Čulík - takto totiž funguje ve Velké Británii okruh komerční televize ITV, který je složen z 16 regionálních stanic. Otázka je, zda není Česká republika na takovéto pluralistické rozčlenění komerčního kanálu příliš malá a chudá. Na to, aby se dalo kompetentně hovořit o nosnosti takového projektu, by bylo třeba autoritativní ekonomické studie, která by ukázala, na kolik segmentů by se komerční vysílání mělo rozčlenit.

O tom, kdo byl nominován do Rady ČT, a jakých kvalit jsou tito lidé, lze diskutovat, v Britských listech jsme už tuto diskusi zahájili. Náš argument ovšem je, že by neměly mít právo navrhovat kandidáty inspekčního orgánu pro ČT ty organizace, jejichž členové jsou na finančních tocích z ČT závislé. Ať už to zákon dovoluje či nikoliv, diskreditace na morální úrovni zůstává značná.

Nemohu akceptovat obvinění Martina Vadase, že jsem stejně tak aktivistický jako Jana Šmídová. Nejsem mluvčím žádného politického seskupení a nepodporuji v České republice žádnou politickou kauzu ani žádný partikulární podnikatelský či jiný zájem.

Britské listy nazývají "veřejnoprávním periodikem" hlavně jiní. Stávají se Britské listy komerčním médiem, protože jim několik stovek malých sponzorů poskytlo drobný finanční dar? Nemůže hrát komerční médium (pokud získáme příjem z reklamy) veřejnoprávní roli? Když v Británii tomu tak je? (Channel Four)? Mezi několika stovkami sponzorů Britských listů jsou tři politikové. Jejich jména jsme zveřejnili a nemáme z jejich podpory velkou radost, neboť víme, že tato podpora může být v České republice zkreslena a politicky zneužita proti Britským listům ("ty podporuje ČSSD a ODS"). I poslanci však mají, domníváme se, právo, projevit svůj občanský postoj, pokud jsou jejich činy zveřejněny a veřejnost tedy má možnost sama zhodnotit, zda jde skutečně o projev občanského postoje anebo o politickou manipulaci.