O Janu Drábkovi
Jan Čulík, Knihy za ohradou: Česká literatura v exilových nakladatelstvích, 1971 - 1989, Praha, Trizonia, 1991, str. 161 - 163
Jiným autorem, který ve svém díle konfrontuje americkou a československou zkušenost, je kanadský prozaik a novinář českého původu JAN DRÁBEK (nar. 1935). Drábek odešel s rodiči z Československa v roce 1948. Studoval na univerzitách ve Spojených státech, v Indii a v Kanadě, sloužil ve válečném námořnictvu a pracoval jako novinář a středoškolský učitel. Jeho dva romány A co Václav? (68 Publishers, Toronto, 1975) a Zpráva o smrti Růžového kavalíra (68 Publishers, Toronto, 1977) jsou svědectvím o životě na Západě z pera autora, který má hlubokou zkušenost života v západní společnosti, zároveň však neztratil český pohled na svět.
Oba Drábkovy romány stojí na hranici mezi zábavnou a vážnou literaturou. Žánrově totiž částečně spadají do oblasti thrilleru. Pojednávají o osudu českých emigrantů po roce 1948 a v takových příbězích je politická a špionážní tematika, i když se vyskytne třeba jen okrajově, téměř nevyhnutelná. Svorníkem struktury obou příběhů je politická vražda. Celkové vyznění obou děl je však vážné. Ústředním námětem Drábkových próz je motiv vykořeněnosti z vlastního kulturního prostředí. Oba texty mapují proces psychologického přerodu, během něhož se český hrdina pokouší přizpůsobit novým poměrům. Drábkovi vyděděnci ztratili po komunistickém puči vlast, ale novému prostředí na Západě se nakonec nejsou schopni přizpůsobit. Zpočátku u nich sice dochází k vnějškové adaptaci, časem však proti životu v nových poměrech revoltuje jejich podvědomí. Projevuje se to například různými psychosomatickými onemocněními. Emigrace Drábkovým hrdinům zasadila těžkou psychickou ránu, která se v jejich pozdějším životě mění v otevřené, nevyhojitelné trauma.
Hlavní postavou románu A co Václav? je Čech, který (jako sám Jan Drábek) emigroval z Československa s rodiči r. 1948. Získá stipendium ke studiu na exkluzivní vysoké škole na americkém Jihu, tam se však má možnost zblízka seznámit s některými méně atraktivními rysy života v uzavřené a pokrytecké univerzitní společnosti. Ožení se s dívkou ze zámožné podnikatelské rodiny, manželství se však brzy rozpadne., Hrdina učiní ještě několik pokusů najít místo v americké společnosti, nakonec (v roce 1968) však končí v Kanadě jako společenský ztroskotanec.
Hrdina knihy Zpráva o smrti Růžového kavalíra je také český poúnorový emigrant. I on se pokouší integrovat do severoamerické společnosti a po ekonomické stránce je relativně úspěšný. Mělká existence příslušníka kanadských středních vrstev ho však postupem času stále méně uspokojuje. Po dvaceti letech života ve vakuu, ve společnosti, kde je možné skoro všechno, a proto na ničem nezáleží, je svým psychickým stavem dohnán k jednoznačné, činorodé akci. Dostanou se mu do rukou informace o tom, kdo v padesátých letech v Německu zavraždil jeho strýce, plukovníka zpravodajské služby československé armády, který s hrdinou v roce 1948 emigroval z Československa. Zjistí, že strýce zastřelil mnohonásobný vrah a někdejší sadistický velitel stalinského pracovního tábora, který byl začátkem normalizace sedmdesátých let opět jmenován do vysoké funkce na pražském ministerstvu vnitra. Hrdina se rozhodne vydat se do Československa a vraha svého strýce zastřelit, aby nemohl dále škodit. Je si vědom toho, že pokud se tohoto člověka skutečně podaří usmrtit, bude zatčen a bezpochyby nakonec popraven. Je s tím však smířen. Oba Drábkovy romány jsou mimo jiné i protestem proti politice těch států, které se pokoušejí s diplomatických důvodů za každou cenu udržovat politické styky s diktaturami, bez ohledu na osud utlačovaných občanů těchto zemí.
