Jak může být internet nebezpečím pro děti

Naše nejhorší noční můra

Oliver Owen, novinář z týdeníku Observer, si myslel, že si jeho desetiletá dcera jen nevinně hraje s počítačem. Pak začala mít špatné výsledky ve škole a Owen zjistil, že dcera má velmi podivné internetové přátele. Článek, který vyšel v Observeru v neděli 18. března, shrnujeme.

Dosud jsme nikdy s naší desetiletou dcerou Jemimou neměli žádné potíže ve škole. Asi před dvěma měsíci se však na nás obrátila její učitelka. Že prý Jemima nepíše domácí úkoly, ignoruje opravy a celkově se silně zhoršila.

Důvodem byl počítač. V září loňského roku jsme jí koupili počítačovou hru Babyz - ve hře se mohou děti starat o virtuální nemluvňata. Hra poskytuje mnoho hodin zábavy, ale stala se také katalyzátorem pro nebezpečný řetězec událostí, jejichž možné důsledky jsou až nemyslitelné.

Hráči hry "Babyz" jsou z celého světa a ukazují své "děti" na internetových stránkách, které nabízejí nejnovější módu pro tyto nemluvňata a dokonce i virtuální školy a služby pro hlídání dětí. Jemima chtěla být toho součástí a začala si vytvářet vlastní internetové stránky. Udělalo to na mě, na hrdého otce, velký dojem.

Problém je, že máte-li vlastní internetové stránky, vyžaduje to údržbu. To je časově náročné a nákladné, což jsme zjistili, když nám přišel velký účet za telefon. (Autor zřejmě neví, anebo v jeho oblasti to není k dispozici, že v Británii existuje připojení na internet zcela zdarma, bez telefonního poplatku, poskytuje ho například firma ntl, pozn. JČ.) Vlastními internetovými stránkami se dostala Jemima do styku s fanoušky hry "Babyz" z celého světa. Cestou autem do školy mi vykládala, kdo všechno se jí podepsal do návštěvní knihy a kolik už zaznamenala přístupů.

Internet nikdy nespí, a tak Jemima za hluboké noci chodila do nejvyššího patra našeho domu, napojovala se na internet a kontrolovala, kdo navštívil její stránky z Ameriky, z Nového Zélandu a odjinud. Sama se naučila velké množství o tom, jak ovládat počítač.

Kromě toho, že to hodně stálo za telefon, bylo znepokojující, kolik času to všechno zabíralo. Vznik Jemiminých internetových stránek byl spojen se zhoršením jejího výkonu ve škole, a tak jsem se rozhodl, že je načase vážně omezit čas, který Jemima trávila na síti. Přístup na internet během týdne jsme jí zakázali, ale o víkendu měla dovoleno si stránky aktualizovat a komunikovat s kamarády. Problém vyřešen.

Kolem poloviny školního roku přinesla Jemima domů velmi dobré výsledky od školních zkoušek a zdálo se, že je všechno zase v pořádku, než přišel příští účet za telefon. Nebyl sice tak velký jako ten předchozí, ale pořád byl značný. Bylo zjevné, že Jemima se stále napojuje na internet.

Ukázalo se, že Jemima dál komunikuje se svými novými internetovými kamarády a zejména s osobou jménem Debbie. O Debbie jsme se dověděli hodně. Bylo jí jedenáct, byla to Holanďanka a co do počítačové grafiky to byla doslova kouzelnice. Debbie nabídla, že pro Jemimu udělá novou grafiku. Také se s ní na síti přátelsky vybavovala.

V lednu se konverzace stále ještě točila kolem "Babyz". Bylo to stále velmi nevinné, ale věci se začaly zhoršovat.

Debbie seznámila Jemimu s další přítelkyní ze školy. Najednou se rozhovor přestal týkat "Babyz". V sobotu 3. března se Debbie vrátila na síť, informovala Jemimu, že byla nemocná. Chtěla hovořit o tom, co se stane, až bude Jemima velká.

Dopis začínal: "Je ti 23 let a máš dvě děti. Pětiletou holčičku a dvouletého chlapce. Pak zjistíš, že jsi těhotná. Když to chceš říct svému muži, řekne ti: ´Chci ti sám říct něco jako první. Zamiloval jsem se do jiné ženy. Co budeš dělat?´"

A příběh o Jemimě od Debbie pak pokračoval. Neznámý člověk Jemimu zachrání, že ji nepřejede auto, a podle Debbie ho Jemima vezme do ložnice a "dělají to". Příběh neustále vyžaduje, aby Jemima reagovala, aby vysvětlovala: "Mluvíš s ním a když jdeš k své posteli, on jde za tebou. Dáš mu pusu. A co se stane pak? Zůstane u tebe. A co se stane pak?"

Taky se Debbie ptala, jaký je to pocit, když se muž dotkne její nohy. Je to příjemné? Příběh Debbie pro Jemimu skončil teprve, když musela Jemima projít bezpočtem fiktivních sexuálních styků svých virtuálních dětí.

Večer začala Debbie vyprávět příběh o sobě. Pokračoval tři dny. Debbie měla celou řadu mužů a dítě vychovávala na půdě. V jedné části příběhu našla svého muže in flagranti s jinou ženou. "Povídám mu: jsi opravdu kurva, a té ženě: Co se děje? Včera jsem to dělala s ním a dnes to chce dělat s tebou."

Po celou dobu se Jemima chtěla věnovat jiným tématům, ale byla Debbie donucována se k erotickým tématům vracet, protože Jemima od Debbie chtěla její grafiku. Debbie přitom chtěla pokračovat s "vyprávěním". Jemimini spolužáci také dostali od Debbie její "příběhy" a jejich rodiče, stejně jako my, jsme nyní přerušili veškeré styky mezi Debbie a jejich dětmi.

Jemima byla zjevně šokována tím, co četla, ale odpovídala, protože chtěla od Debbie dostat tu novou grafiku. Stalo se to bizarním narkotikem, které skoro nebylo možno zvládnout. Zděsilo nás, že nám přiznala, že kdyby se jí Debbie zeptala, kde Jemima bydlí, byla by jí to řekla. Záležitost je nyní uzavřena, ale jedna otázka zůstává: Kdo je Debbie?

Britské ministerstvo vnitra v těchto dnech publikovalo výsledky výzkumu, z něhož vyplývá, že dvacet procent teenagerů, kteří užívají internet, dostává po síti sexuální návrhy. Studii, kterou vypracovala organizace Internet Crime Forum, také dokazuje, že je mnoho dětí vystavováno "nevhodným rozhovorům", jsou nuceny poslouchat zvrácené fantazie a dostávají pornografické obrázky.

Je možné, že je Debbie jen jedenáctiletá dívka s bujnou fantazií. Je také možné, že to je muž, který měl s Jemimou své úmyslu, pomalu ohlupoval naši dceru, anebo se rajcoval tím, co píše. Nikdy se to nedovíme, neboť jak by se dalo zjistit, kdo je u klávesnice na druhé straně?

Jednou nás s manželkou kritizovali přátelé, že dovolujeme Jemimě chodit samotné do blízkého obchodu nebo do knihovny. "Není to bezpečné," tvrdí, "protože nikdy nevíte, koho může potkat." Jenže děti musejí mít určitou míru nezávislosti a musejí se sami použit o světě za venkovními dveřmi a za školní branou.

Děsivé je, že muži, před nimiž jste chtěli své dítě uchránit, jsou možná už dávno s ním ve styku přímo vám před nosem rovnou u vás v bytě. Možná, že jsou ve vašem počítači. Vy to prostě nevíte.