Britské listy


čtvrtek 22. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Důležité otázky, které "velká" média ke škodě společnosti ignorují:
  • Apeluji na "alternativní" intelekt české společnosti (Ladislav Nedbal) Internet:
  • Naše nejhorší noční můra: Jak může být internet nebezpečím pro děti (Observer) Diplomacie, úcta k člověku a Josef Zieleniec:
  • Tak trochu jiné vzpomínky diplomata (Tomáš Pecina) Background:
  • O Janu Drábkovi jako o spisovateli (Jan Čulík, Knihy za ohradou, 1991) Reakce:
  • Ivan Langer vysvětluje, proč nemohl poskytnout v domluveném termínu rozhovor Britským listům Svědectví:
  • O manipulativních praktikách pořadu "Volejte řediteli" (Petr Sládeček) Reakce:
  • Janě Dědečkové: Jak mohou být politikové vydíratelní?(Jiří Hruška)
  • Pod příspěvek Jany Dědečkové bych se podepsal (Jindřich Dvořák) Limonádový seriál Televize Nova:
  • Dopustili se Železní poškozování věřitele? (CME)
  • Žaloba CME je neopodstatněná (CET 21)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok).

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, čtvrtek 13.00:

  • Prozatímní generální ředitel České televize Jiří Balvín pověřil dva nové manažery. Novým ředitelem zpravodajství se stal Zbyněk Honys a novým šéfem oddělení PR&Promotion Jiří Kučera, který rovněž po Honysovi znovu převzal vedení Balvínova sekretariátu. Dosavadní šéfka PR Jaroslava Sedláčková byla ze své funkce odvolána; na jakou funkci má být převedena či zda televizi opouští, agenturní zpráva nespecifikuje. Česká televize pořádá k personálním změnám tiskovou konferenci, o jejímž průběhu budeme informovat na tomto místě. (TP)

  • Celou řadou nesmírně závažných otázek se zabývá Ladislav Nedbal v prvním příspěvku dnešních BL. Citujeme:

    V únoru byl zveřejněn lidský genom. Jak se projeví možnost určení náchylnosti k určitému onemocnění ve zdravotním a důchodovém pojištění? Není unifikované všeobecné zdravotní pojištění tak, jak funguje v Británii (a fungovalo u nás) jedinou formou, která zabrání "darwinovskému" tlaku soutěžících pojišťoven k eliminaci neperspektivních pojištěnců? Pokud ne, jaký mechanismus tomu zabrání?

    Kolik nás bude v budoucnosti stát neúčast ve velkých genomových projektech? Má u nás někdo patentováno využití genetické informace v terapii? Pokud ano, kdo hradí udržovací náklady patentů, na kolik se odhaduje případná obrana patentu a kdo by ji hradil?

    Zabývá se u nás někdo odhady ekonomických dopadů absence nebo atrofie klíčových výzkumných aktivit, podmiňujících intelektuální spoluvlastnictví špičkových technologií profesionálně? Myslím profesionálně, a nikoliv jako ideolog nebo politik! Pokud ano, jaké jsou Vaše výsledky?

    V mém blízkém okolí se zabilo v minulých letech mnoho lidí v autech. Zná někdo statistiku nehodovosti v ČR normalizovanou na počet aut ve srovnání se zeměmi EU a USA? Existují odhady, o kolik by se nehodovost snížila, kdyby se provedly úpravy vozovek na úroveň standardu EU? Kolik by to stálo? Bylo by možné, aby stromu u silnic byly nahrazeny několik metrů širokým pásem keřů? Jaké by byly důsledky takového opatření v nehodovosti, v životním prostředí a v zemědělství? Zabývá se někdo podobně radikálními nástroji omezení nehodovosti? Pokud ano, oč jde?

    Tento významný článek doporučujeme vaší pozornosti. (JČ)

  • Předseda sněmovního volebního výboru Jan Vidím (ODS) soudí, že dolní komora parlamentu by mohla Radu České televize volit možná již v květnu. Výbor zatím obdržel kolem 200 nominací a Vidím odhadl, že nakonec jich může být až 240. Do seznamu kandidátů přibyl například Jindřich Beznoska, který působil v managementu bývalého šéfa ČT Jiřího Hodače. Mezi nominovanými je i ředitel Národní galerie Milan Knížák. (JČ)

  • Mezi kandidáty jsou prý i televizní profesionálové: příkladmo Václav Prokůpek, známý autor nikdy neuvedeného publicistického hitu J. O. - novinář veřejnoprávní, o němž jsme obsáhle informovali vloni v souvislosti s kauzou Sazka-Klekánice. Nominace víceméně potvrdily, že strany si najdou cestičky, jak zákonné ustanovení o navrhování kandidátů obejít: už nyní je jasné, že z navržených osobností by nebyl problém vybrat "superpolitickou" Radu; jisté však není, je-li v této množině osobností potenciální podmnožina osob schopných utvořit Radu odbornou, efektivní a lidsky kvalitní. (TP)

  • Premiér a předseda ČSSD Miloš Zeman vyjádřil nesouhlas se záměrem výtvarníka Davida Černého, který chce na Kinského náměstí umístit torzo růžového tanku. Zda předseda vlády bude vydávat dobrozdání k plánovaným uměleckým projektům pravidelně, vládní mluvčí Marek neupřesnil. (TP)

  • Odvolán neschopný předseda informačního úřadu. Včera v 16.30 vláda s okamžitou platností odvolala z funkce předsedu Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS) Alexandra Kratochvíla a jmenovala na jeho místo Jiřího Krumpa, dosavadního zaměstnance Úřadu vlády. Podle informací Britských listů Kratochvílovo odvolání souvisí, kromě jeho notoricky známé inkompetence a neefektivnosti, i s aktivitami bývalého spolupracovníka ministerstva vnitra Vaverky, který na základě smlouvy o personálním poradenství použitím svérázných metod "snižoval stavy" zaměstanců ÚVIS. Vyšetřování v ÚVISu není zdaleka u konce a očekává se, že jeho důsledkem bude nucený odchod dalších vedoucích pracovníků Úřadu. (TP, šok)

  • Šéf zvláštního odboru Úřadu vyšetřování Martin Hádek nemá podle poslance Jana Klase (ODS) nic proti tomu, aby se členové sněmovní komise pro kontrolu BIS setkali s bývalým kapitánem kontrarozvědky Vladimírem Hučínem, který je už přes týden ve vazbě. (JČ)

  • Další autogramiáda knihy V hlavních zprávách: Televize. Jan Čulík bude tuto knihu podepisovat ve čtvrtek 29. března v 16 hodin v ostravském knihkupectví Artfórum v Puchmajerově ulici. V pátek 30. března v 19.30 vystoupí v divadle Semafor (v suterénu Hudebního divadla v Karlíně, Křižíkova ulice) během večera Gospel Time Party Zuzany Stirské na téma "Průšvihy ve vaší jinak úspěšné kariéře". Ve středu 28. března v 17 hodin bude mít JČ na půdě Literární akademie v Praze 4 - Záběhlicích, Malovická 2751, přednášku na téma: "Investigativní žurnalistika a veřejnoprávní internetové periodikum - zkušenost Britských listů".

  • Kostlivci a investigativci. Zamýšlí se Juliana:

    M. Vadas se pozastavuje nad tim, proc investigativni novinari nezjistili fakta o normalizacni minulosti poslance M. Kucery st. drive. Mne to pripada taky divne.

    Obcas se zabyvam vypocty ruznych korelaci a u souboru dat, se kterymi delam dele, "intuitivne" odhadnu korelacni koeficienty drive, nez je vyplivne pocitac. No a zavislost mezi odhalenimi o pochybne minulosti lidi a jejich cinnosti, ktera se dotyka zajmu nekterych casti establishmentu, mi pripada znacna. Kdyz jsou provinilci tisi a mirni, muzou klidne zabit vlastni babicku (nebo treba pripravit pendrekovy zakon) a nic se nedeje. Ale jakmile se dotknou zajmu vlivnejsi skupiny, uz leti kostlivec ze skrine.

    M. Vadas ma pravdu; bylo by dobre zkoumat i postup prace investigativni novinaru. Korelace mezi uvolnovanim citlivych fakt do medii a dalsimi faktory by mohly byt zajimave. Taky by bylo prinosne zkombinovat to se shlukovou analyzou a urcit, zda uvolnovani dat zavisi na prislusnosti investigativniho novinare k urcite zajmove skupine. Mohly by z toho byt krasne grafy, ale sociologove jsou asi bohuzel vytizeni tim, aby nas dobre secetli a prozkoumali, a tak jim patrne na analyzy establishmentovych hratek nezbyva cas.

  • Nesnáším způsob diskuse českých "intelektuálů". Poznamenává Juliana:

    Tak nelaskavi jako Vladimir Just BL nejsou. Mozna jsem se spatne vyjadrila, co myslim laskavosti - nejsem pro smirlivost ke vsemu, ale nesnasim zpusob diskuse, ktery predstavuji napr. Just, Rejzek a intelektualove ruzni. Tento tyden ji v  BL treba predvedli J. SrstkaO. Svoboda: "kritizujete, a  nemate tolik zkusenosti (s opernimi domy, pripadne s filmovanim) jako ja". Stejne nechapu, proc se ruzne instituce dovolavaji empatie (dnes ND). Proc chteji, abychom je chapali a byli tolerantni? Na emoce mam blizke lidi. Od instituci zadam vecny pristup: ja zaplatim, vy mi poskytnete sluzbu. K cemu nejake vcitovani.

  • Znovu ke kupónové privatizaci a perspektivám českého kapitálového trhu. Včera jsme publikovali reakci kanadského ekonomického odborníka Z. S. Blahy k dementi V. Šandové z minulého týdne, a zároveň zpřístupňujeme anglický originál jeho článku (v českém překladu jsme ho publikovali zde), obsahujícího ostře kritické hodnocení české kupónové privatizace a jejích "architektů". (TP)

  • Bojí se ředitel ČT Jiří Balvín rozhovoru s Britskými listy? Jiří Balvín napsal Britským listům, že na rozhovor s nimi nemá čas, zároveň však poskytl rozhovor MFD a ani ostatní média - s výjimkou Britských listů - nemají problém rozhovor s ním získat. Kterápak otázka mu asi vadí... Zkusme hádat: "Je pravda, že alternativou vašeho minulého odchodu z České televize bylo trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost?" (JČ, TP)

  • Jak je to s PGP aneb Velká Kryptografická Bublina. Smíme-li parafrázovat Marka Twaina, zprávy o skonu šifrovacího systému PGP zdají se býti velice přehnané. Jelikož žádný z redaktorů BL nebyl na tiskové konferenci firmy I.CZ, která objev bezpečnostní díry prezentovala (vzkaz organizátorům: v 9.00 slušní lidé spí!), musíme vycházet ze zprostředkovaných zdrojů, zejména z článku Vojtěcha Kmenta v Neviditelném psu. Situace se nám proto jeví - z přísně laického pohledu - takto:

    1. K napadení systému způsobem, který je prezentován, je třeba získat možnost zápisu do "soukromé klíčenky" (secure keyring, secring), nebo takové modifikace systému, která způsobí, že PGP z této klíčenky přečte falešná data.

    2. Jestliže má kdokoli možnost modifikovat secring, může patrně změnit i jiné soubory na pevném disku napadeného počítače, zejména pak může instalovat logger klávesnice a pomocí něj pohodlně přečíst heslo (pass phrase), jímž je klíč v secringu chráněn.

    3. Z uvedeného vyplývá, že objev má sice značnou hodnotu akademickou, jeho hodnota praktická se ale blíží zjištění, že půjčíme-li někomu na delší dobu klíč od bytu, nemůžeme vyloučit, že si z něj nechá vyrobit kopii.

    4. Kauza potvrdila, že v síťovém prostředí není rozumnou praxí ponechávat secring na disku a domnívat se, že jsme dostatečně kryptograficky chráněni heslem (o něco bezpečnější by bylo mít ho např. ve SRAM v konektoru USB, nejlépe s fyzickým vypínačem pro zákaz zápisu); to jsme ale věděli i dřív (viz bod 2), nebo ne?

    Těším se na zasvěcený výklad, proč nemám pravdu... (TP)

  • Zákon pro kočku. Stručná rekapitulace toho, jak státní a veřejnoprávní instituce odpovídaly Britským listům podle zákona o svobodném přístupu k informacím:
    1. Vládnímu mluvčímu Roučkovi: Jaký plat dostává Jindřich Marek, který tráví pracovní dobu psaním hulvátských e-mailů žadatelům o informace? Úřad vlády odmítl informaci poskytnout, BL se odvolaly, Úřad neodpověděl.

    2. Radě RTV: Kdo vlastní české komerční televize? Rada odmítla informaci poskytnout, BL se odvolaly, Rada odvolání zamítla, BL na ni podaly správní žalobu.

    3. České televizi: Jaké jsou podmínky sponzorování organizace Člověk v tísni při ČT? Televize odpověděla uspokojivým způsobem.

    4. ČSÚ: Kolik stály znalecké posudky k bezpečnosti sčítání? ČSÚ odpověděl uspokojivým způsobem.

    5. České televizi: Jaké jsou rozpočty pořadů a kolik berou vaši zaměstnanci? Televize v zákonné lhůtě neodpověděla, BL se odvolaly, lhůta pro rozhodnutí končí tento týden.

    6. ČSÚ: Pošlete nám zprávu o bezpečnosti a tři znalecké posudky. ČSÚ včera odpověděl, že nepošle, o dalším vývoji budeme informovat.

    7. ČSÚ: Berete v úvahu nepřípustný posudek Jindřicha Kodla a zaplatíte mu za něj? ČSÚ neodpověděl, BL se odvolaly, lhůta pro rozhodnutí končí příští týden.

  • Přispějte na investigativní práci Britských listů. Částka, vybraná na od sponzorů BL dosáhla do 14. března 350 000 Kč. Potřebujeme však na roční provoz cca 500 000 Kč a doufáme tedy, že přispěje ještě i další cca stovka čtenářů, kteří to přislíbili. Příspěvky čtenářů cítíme jako velký závazek a zároveň uznání. (JČ, TP)

  • Zdařilou fotoreportáž z Podkarpatské Rusi od Jiřího Kohouta jsme publikovali zde, zdezde.

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. V internetovém knihkupectví Kosmas lze platit i úvěrovou kartou, tedy objednávat knihy i ze zahraničí. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Před dvěma týdny zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi. Záporná recenze obsahující nepřesné informace (recenzent neuvedl správně ani jména obou autorů knihy) z pera Jiřího Peňáse, novináře ze čtyřkoaličního Respektu, vyšla v časopise Týden.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky', zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Pozvánka: Na serveru NEJSME OVCE.CZ se rozběhlo (prozatím úspěšně) jednoduché diskuzní fórum. Diskutovat tam můžete i vy. Bez cenzury a bez špiclovacích cookies. Obsah tohoto serveru se prozatím věnuje monitorování situace kolem sčítání lidu a do budoucna by měl být věnován bezpečnosti informačních systémů, různým případům zneužívání byrokratické moci, aplikaci zákona 106/99 Sb. o právu ovbčanů na informace a zajištění ústavních práv občanů na soukromí.
    Na stránkách najdete i částečný monitoring tisku ke sčítání, některé právní předpisy a v nejbližší době by měl obsahovat i právní poradnu. Server vznikl z iniciativy Dr. J. Kofránka jako reakce na potlačování informací o rizicích, se kterými je shromažďování dat o občanech bez náležité veřejné kontroly spojeno. Sdělte své vlastní, čerstvé zkušenosti se sčítacími komisaři a úředníky ostatním. Pro vzájemné poučení. (koš)

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před několika týdny, avšak slib dosud nesplnila. (TP)

  • Zůstanou platy zaměstnanců veřejnoprávní televize a rozpočty pořadů tajné? Začalo to nadějně: Česká televize potvrdila naši žádost o informace a poté si vzala na odpověď dalších deset dnů. Nyní marně uplynula i prodloužená lhůta, a protože pracovníci ČT nereagovali ani na naše zdvořilé e-mailové upozornění, že mají nejvyšší čas odpovědět, podali jsme podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolání. Tím se nyní ze zákona musí zabývat ředitel České televize Jiří Balvín; jen on má právo rozhodnout, zda platy a náklady pořadů zůstanou tak jako doposud "veřejnoprávním tajemstvím" nebo se televize podrobí zákonu č. 106/1999 Sb., jak jí to přikázali poslanci novelou zákona o ČT. Nejsme optimisty: sto tisíc lidí na Václavském náměstí jistě nedemonstrovalo za to, aby televizní hrdinové nechali do svého účetnictví nahlédnout ty, kdo jejich činnost financují - plátce televizních poplatků. (TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Důležité otázky, které "velká" média ke škodě společnosti ignorují

    Existuje "alternativní" intelekt české společnosti?

    Ladislav Nedbal

    Bylo by krásné odhalit, že skeptické názory na českou společnost často publikované v BL jsou zkresleny fascinací světem "velkých" médií a jimi vytvářenými virtuálními obrazy. Třeba existuje "alternativní", t.j. nemedializovaný společenský intelekt, který je schopen analýzy, jež významně přesahuje úroveň žvatlání běžného v televizi, rozhlase a v novinách. Korekce potenciálu společnosti zahrnující tento alternativní intelekt by pak mohla být zdrojem opatrného optimismu.

    Pokud taková intelektuální kapacita existuje, zabývá se jistě v prvé řadě zodpovídaním otázek, které jsou pro nás důležité a které jsou pro svou složitost nedostupné českému žitu.

    Odvažuji se na tento hypotetický intelekt obrátit s následujícími dotazy, které snad do této kategorie patří:

    1) V únoru byl zveřejněn lidský genom. Počet genů, u kterých je prokázána souvislost s nemocí ci zdravotním postižením roste od začátku projektu lidského genomu před 15 lety zhruba lineárně s časem. Jak se možnost určení náchylnosti k určitému onemocnění projeví ve zdravotnim a důchodovém pojištění? Není unifikované, všeobecné zdravotní pojištění tak, jak funguje v Británii (a fungovalo u nás), jedinou formou, která zabrání "darwinovskému" tlaku soutěžících pojišťoven k eliminaci neperspektivních pojištěnců? Pokud ne, jaký mechanismus tomu zabrání? Jaký bude vliv zmapování genomu na společenskou solidaritu nebo naopak rasismus? OTÁZKA: Je někdo schopen podat konzistentní výklad předpokládaných nejvýznamnějších ekonomických, právních a sociálních důsledků zmapování lidského genomu ve světě i v ČR?

    2) Kolik nás bude v budoucnosti stát neúčast ve velkých genomových projektech? Má u nás někdo patentováno využití genetické informace k terapii? Pokud ano, kdo hradí udržovací náklady patentu, na kolik se odhaduje případná obrana patentu a kdo by ji platil? Existují odhady budoucích ztrát aspoň pro Evropu, která, s vyjímkou Británie, zaostala v genomice nejen za USA (Whitehead, Celera, St.Louis Genomics...) ale i za Japonskem a Čínou? Chystá se naše účast v nějakých budoucích projektech tohoto typu? Lze odhadnout pro ČR, EU, USA a Japonsko ekonomický efekt podílů veřejných R&D rozpočtů na celkovém HDP? Pokud se nemýlím, jsou v těchto relativních podílech fantastické rozdíly: <0.5%, 1.5%, 2.7%, 3.1%. Ty rozdíly jsou ještě fantastičtější v absolutních číslech. OTÁZKA: Je někdo schopen podat přehled o genomice v ČR a o společenských a tedy i ekonomických dopadech absence nebo atrofie podobných klíčových R&D aktivit podmiňujících intelektualní spoluvlastnictví špičkových technologií?

    3) Od konce loňského roku bylo publikováno několik zásadních poznatků o globálních klimatických změnách. Uskutečnění katastrofických scénářů ještě za doby života naší generace je nově považováno za vysoce pravděpodobné. Navíc naše schopnost tento vývoj ovlivnit s časem klesá, protože máme pod kontrolou jen vlastní příspěvek ke skleníkovému efektu a nikoliv jeho amplifikaci přirozenými pozitivními zpětnými vazbami. Jde o následující poznatky: a) ZMĚŘENÍ CO2 koncentrace za posledních 400.000 let prokázalo, že současné vybočení převyšuje o ca. 50-100% všechny přirozené odchylky za celou tuto epochu; b) všechny výrazné přirozené (=menší než ta současná) odchylky v CO2 koncentraci vedly ke změně globální teploty; c) dvě ZMĚŘENÉ fáze nárustu globální teploty ve 20.století mají různé příčiny. Ta první byla způsobena nižší vulkanickou aktivitou ve 40. letech, zatímco tu druhou lze vysvětlit jen působením člověka ... jinými slovy "už se nám to povedlo a jedeme z kopce"; d) extrapolace do budoucna závisí hlavně na uplatnění pozitivních zpětných vazeb, z nichž nejzávažnější je patrně snižující se rozpustnost CO2 v oceánu při zvyšující se teplotě vody. OTÁZKA: Je někdo schopen podat přehled o možných společenských scénářích pro různé varianty vývoje globálního klimatu? Lze třeba očekávat ve střední Evropě výrazné migrační vlny? Jaké jiné společenské procesy lze očekávat v případě uskutečnění jednotlivých scénářů klimatického vývoje?

    Dík předem za případné odpovědi a, doufejme, i za z nich vyplývající optimismus.


    Jak může být internet nebezpečím pro děti

    Naše nejhorší noční můra

    Oliver Owen, novinář z týdeníku Observer, si myslel, že si jeho desetiletá dcera jen nevinně hraje s počítačem. Pak začala mít špatné výsledky ve škole a Owen zjistil, že dcera má velmi podivné internetové přátele. Článek, který vyšel v Observeru v neděli 18. března, shrnujeme.

    Dosud jsme nikdy s naší desetiletou dcerou Jemimou neměli žádné potíže ve škole. Asi před dvěma měsíci se však na nás obrátila její učitelka. Že prý Jemima nepíše domácí úkoly, ignoruje opravy a celkově se silně zhoršila.

    Důvodem byl počítač. V září loňského roku jsme jí koupili počítačovou hru Babyz - ve hře se mohou děti starat o virtuální nemluvňata. Hra poskytuje mnoho hodin zábavy, ale stala se také katalyzátorem pro nebezpečný řetězec událostí, jejichž možné důsledky jsou až nemyslitelné.

    Hráči hry "Babyz" jsou z celého světa a ukazují své "děti" na internetových stránkách, které nabízejí nejnovější módu pro tyto nemluvňata a dokonce i virtuální školy a služby pro hlídání dětí. Jemima chtěla být toho součástí a začala si vytvářet vlastní internetové stránky. Udělalo to na mě, na hrdého otce, velký dojem.

    Problém je, že máte-li vlastní internetové stránky, vyžaduje to údržbu. To je časově náročné a nákladné, což jsme zjistili, když nám přišel velký účet za telefon. (Autor zřejmě neví, anebo v jeho oblasti to není k dispozici, že v Británii existuje připojení na internet zcela zdarma, bez telefonního poplatku, poskytuje ho například firma ntl, pozn. JČ.) Vlastními internetovými stránkami se dostala Jemima do styku s fanoušky hry "Babyz" z celého světa. Cestou autem do školy mi vykládala, kdo všechno se jí podepsal do návštěvní knihy a kolik už zaznamenala přístupů.

    Internet nikdy nespí, a tak Jemima za hluboké noci chodila do nejvyššího patra našeho domu, napojovala se na internet a kontrolovala, kdo navštívil její stránky z Ameriky, z Nového Zélandu a odjinud. Sama se naučila velké množství o tom, jak ovládat počítač.

    Kromě toho, že to hodně stálo za telefon, bylo znepokojující, kolik času to všechno zabíralo. Vznik Jemiminých internetových stránek byl spojen se zhoršením jejího výkonu ve škole, a tak jsem se rozhodl, že je načase vážně omezit čas, který Jemima trávila na síti. Přístup na internet během týdne jsme jí zakázali, ale o víkendu měla dovoleno si stránky aktualizovat a komunikovat s kamarády. Problém vyřešen.

    Kolem poloviny školního roku přinesla Jemima domů velmi dobré výsledky od školních zkoušek a zdálo se, že je všechno zase v pořádku, než přišel příští účet za telefon. Nebyl sice tak velký jako ten předchozí, ale pořád byl značný. Bylo zjevné, že Jemima se stále napojuje na internet.

    Ukázalo se, že Jemima dál komunikuje se svými novými internetovými kamarády a zejména s osobou jménem Debbie. O Debbie jsme se dověděli hodně. Bylo jí jedenáct, byla to Holanďanka a co do počítačové grafiky to byla doslova kouzelnice. Debbie nabídla, že pro Jemimu udělá novou grafiku. Také se s ní na síti přátelsky vybavovala.

    V lednu se konverzace stále ještě točila kolem "Babyz". Bylo to stále velmi nevinné, ale věci se začaly zhoršovat.

    Debbie seznámila Jemimu s další přítelkyní ze školy. Najednou se rozhovor přestal týkat "Babyz". V sobotu 3. března se Debbie vrátila na síť, informovala Jemimu, že byla nemocná. Chtěla hovořit o tom, co se stane, až bude Jemima velká.

    Dopis začínal: "Je ti 23 let a máš dvě děti. Pětiletou holčičku a dvouletého chlapce. Pak zjistíš, že jsi těhotná. Když to chceš říct svému muži, řekne ti: ´Chci ti sám říct něco jako první. Zamiloval jsem se do jiné ženy. Co budeš dělat?´"

    A příběh o Jemimě od Debbie pak pokračoval. Neznámý člověk Jemimu zachrání, že ji nepřejede auto, a podle Debbie ho Jemima vezme do ložnice a "dělají to". Příběh neustále vyžaduje, aby Jemima reagovala, aby vysvětlovala: "Mluvíš s ním a když jdeš k své posteli, on jde za tebou. Dáš mu pusu. A co se stane pak? Zůstane u tebe. A co se stane pak?"

    Taky se Debbie ptala, jaký je to pocit, když se muž dotkne její nohy. Je to příjemné? Příběh Debbie pro Jemimu skončil teprve, když musela Jemima projít bezpočtem fiktivních sexuálních styků svých virtuálních dětí.

    Večer začala Debbie vyprávět příběh o sobě. Pokračoval tři dny. Debbie měla celou řadu mužů a dítě vychovávala na půdě. V jedné části příběhu našla svého muže in flagranti s jinou ženou. "Povídám mu: jsi opravdu kurva, a té ženě: Co se děje? Včera jsem to dělala s ním a dnes to chce dělat s tebou."

    Po celou dobu se Jemima chtěla věnovat jiným tématům, ale byla Debbie donucována se k erotickým tématům vracet, protože Jemima od Debbie chtěla její grafiku. Debbie přitom chtěla pokračovat s "vyprávěním". Jemimini spolužáci také dostali od Debbie její "příběhy" a jejich rodiče, stejně jako my, jsme nyní přerušili veškeré styky mezi Debbie a jejich dětmi.

    Jemima byla zjevně šokována tím, co četla, ale odpovídala, protože chtěla od Debbie dostat tu novou grafiku. Stalo se to bizarním narkotikem, které skoro nebylo možno zvládnout. Zděsilo nás, že nám přiznala, že kdyby se jí Debbie zeptala, kde Jemima bydlí, byla by jí to řekla. Záležitost je nyní uzavřena, ale jedna otázka zůstává: Kdo je Debbie?

    Britské ministerstvo vnitra v těchto dnech publikovalo výsledky výzkumu, z něhož vyplývá, že dvacet procent teenagerů, kteří užívají internet, dostává po síti sexuální návrhy. Studii, kterou vypracovala organizace Internet Crime Forum, také dokazuje, že je mnoho dětí vystavováno "nevhodným rozhovorům", jsou nuceny poslouchat zvrácené fantazie a dostávají pornografické obrázky.

    Je možné, že je Debbie jen jedenáctiletá dívka s bujnou fantazií. Je také možné, že to je muž, který měl s Jemimou své úmyslu, pomalu ohlupoval naši dceru, anebo se rajcoval tím, co píše. Nikdy se to nedovíme, neboť jak by se dalo zjistit, kdo je u klávesnice na druhé straně?

    Jednou nás s manželkou kritizovali přátelé, že dovolujeme Jemimě chodit samotné do blízkého obchodu nebo do knihovny. "Není to bezpečné," tvrdí, "protože nikdy nevíte, koho může potkat." Jenže děti musejí mít určitou míru nezávislosti a musejí se sami použit o světě za venkovními dveřmi a za školní branou.

    Děsivé je, že muži, před nimiž jste chtěli své dítě uchránit, jsou možná už dávno s ním ve styku přímo vám před nosem rovnou u vás v bytě. Možná, že jsou ve vašem počítači. Vy to prostě nevíte.


  • Každé páté dítě, které používá internetové chatrooms, je zaměřováno pedofily.

  • "Grooming", "příprava", kdy se pedofil seznámí s dítětem na internetu nebo telefonem a plánuje s ním schůzku není podle britského zákona trestná.

  • Mnoho poskytovatelů internetových služeb spoléhá jen na zákazníky, aby je informovali, zda chatrooms porušují pravidla. Chatovací prostor MSN pro teenagery obsahuje desítky chatrooms s názvy jako "Holky a  kluci, kteří to prostě chtějí dělat" a "Nevinné holky, které hledají zkažené kluky."

  • Pět milionů britských dětí nyní pravidelně používá internetu buď ve škole, anebo doma.

  • Zločinností na internetu se bude zabývat nový policejní odbor vysoké technologie,který bude v Británii založen příští měsíc.


    O knize Jana Drábka: Po uši v postkomunismu

    Tak trochu jiné vzpomínky diplomata

    Tomáš Pecina

    Autobiografie diplomata Jana Drábka, skrývající se pod málo poutavým přebalem, se může na první pohled jevit jako další přírůstek do řady běžné memoárové produkce, již zpravidla tvoří více či méně vyvážená směs klípků ze života "společenské smetánky", intimní (leč velmi lichotivé) pohledy na autora na křižovatkách národních dějin, výčet velkých osobností, jež skromný velikán poznal a na závěr, jako přídavek, několik instantních úvah na nadčasová témata, jako je osud a poslání českého národa.

    Drábkova kniha je jiná. Autor, jenž o sobě netají, že je "mužem devatera řemesel", se octl na výsluní společenského života až v poměrně pozdním věku, a je zřejmé, že po návratu z Kanady, kde prožil převážnou část svého života, do rodné Prahy nikdy neztratil západní a praktickou - v oblasti duchovní pak evangelickou - perspektivu věcí.

    Jeho kniha vzpomínek se zvláštním způsobem soustředí kolem události, která zřejmě navždy změnila autorovo vnímání staré vlasti. Když Jan Drábek působil jako český velvyslanec v Tiraně, jeho ženu postihla vážná nemoc, a bylo třeba dostat ji za každou cenu do péče evropských, nikoli albánských lékařů. Tehdejší ministr zahraničí Josef Zieleniec souhlasil s vysláním speciálního letadla pouze pod podmínkou, že veškeré náklady uhradí sám Drábek, a letadlo stejně neodstartovalo, dokud velvyslanec svůj ústně daný slib nepotvrdil faxem. To bylo pro Jana Drábka nejen pokořujícím aktem vyjádření nedůvěry, ale egoismus a bezohlednost českého establishmentu ho natrvalo zbavily schopnosti žít v zemi, která, jak hořce poznamenává na konci své knihy, přestala být jeho vlastí.

    Drábkova kniha není napsána zvlášť brilantním jazykem (a rozhodně by snesla další jazykovou korekturu), nepřináší překvapivá odhalení a jedná se o dílo i po literární stránce spíš průměrné než vynikající; svou schopností zjednodušovat a analyzovat problémy českého prostředí, zejména na pozadí Drábkovi dobře známé západní reality, se však úrovni ostatní memoárové produkce vymyká.

    Takto lakonicky např. hodnotí Jan Drábek polistopadový vývoj v České republice:

    ...Tehdy v roce 1989 se lidé u nás ptali, jak začít budovat demokracii západního stylu. Česká společnost neměla lidí s takovými znalostmi nazbyt. Ale počkejte - co disidenti? Ti přece hlásali nutnost zavedení různých svobod. Jsou to většinou intelektuálové a teď by se nám hodili. My Češi se rádi necháváme ohromovat diplomy a tituly. A ti disidenti taky umějí psát prohlášení, která sice nebyla vždy tak úplně srozumitelná, ale alespoň dávala člověka jakousi naději.

    Takže disidenti nakonec vyhráli volby v roce 1990 a vzápětí se ukázalo, že to byla vlastně katastrofa. Částečně protože neuměli vládnout - poněkud si vládnutí pletli s květnatou debatou. Z velké části to ale bylo také proto, že jim zezdola nepřicházely žádné srozumitelné pokyny. Stále to ještě byla vertikální společnost. Směrem dolů. Žádné kvašení, žádné signály zezdola. Dobré vládnutí byl pro lidi stále ještě pojem vládnutí shora. Něco, z čeho má člověk užitek, aniž by musel jakkoliv přiložit ruku k dílu. A jestli tady toho dobrého vládnutí moc není, tak se alespoň na všechno u piva hezky nadává.

    Tento vývoj ovšem neunikl pozornosti mazanějších politiků. Ti využili času, který jim poskytli disidenti, když byli u vesla, aby se patřičně zorganizovali v partaje. Taky k tomu, aby poslechli rad profesionálních politických poradců ze Západu. Ti jim ukázali, jak nejlépe nastylizovat své sliby a jak je pak nejefektivněji rozšiřovat. Další volby pak už disidenti a diletanti na celé čáře prohráli a ve vedení je vyměnili prohnaní profesionálové. Nezatížení přílišnou sentimentalitou přišli s mazanou kupónovou privatizací a vzápětí hodili přes palubu hospodářsky zaostalé Slovensko.

    Noví vládci byli však už podstatně pomalejší, když přišlo na reorganizaci a utužování institucí, bez kterých se žádný skutečně demokratický systém neobejde - soudnictví, policie a jiných státních řídicích systémů. Soustředili se na daleko třpytivější projekty jako vývoj nové škodovky (když předtím automobilku prodali firmě Volkswagen), na třpytivou Prahu, nové dálniční spoje se Západem a také na výstavbu ruzyňského letiště.

    Personál ministerstev byl sice z velké části vyměněn, ale ministerstva samotná fungovala dál podle starého systému. Nadále v nich a i kolech nich byli u moci mistři utajování, autoritativní byrokrati, Moskvou vyškolení oficíři nebo zkorumpovaní advokáti a soudci. Ti nejenže prosperovali, ale získali též čas k tomu, aby se mnohem lépe opevnili ve svých postech.

    Ještě snad zhoubnější pro rodící se demokracii byli přežívající hegemoni ve formě gigantických průmyslových komplexů. Ty nejenže fungovaly podle starých zvyků, ale v jejich vedení zůstali i staří manažeři. Za pomoci těžkých vládních subvencí, kreativního účetnictví a nadmíru zatemňujícícho chvastounství dokázali političtí profesionálové u kormidla udržet téměř čtyři roky celý systém jakžtakž nad vodou. Až teprve na jaře roku 1996 signalizovalo uvedení prvního Klausova balíčku pravděpodobný ekonomický kolaps země. V roce 1998 byly vyhlášeny další volby. Tentokráte se na scénu dostavili sociální demokraté, kteří se během několika let v opozici naučili obstojně slibovat.

    To už jsem pakoval. Demokratizace země, s níž jsem před osmi lety nadšeně přijel pomáhat, se nekonala. Osm let po listopadové revoluci rostla polská a maďarská ekonomika o 6 procent ročně, zatímco produktivita té naší o dvě procenta ročně klesala. Její hlavní tvůrce Václav Klaus byl za to zvolen předsedou parlamentu.

    Nezaměstnanost vzrůstala, inflace byla najednou dvojnásobná a cena české koruny soustavně klesala. Už nikdo nemluvil o středoevropském ekonomickém tygru.

    Nejhorší na tom všem byla ta blbá nálada. Tento pojem pojmenoval Václav Havel, avšak poté se sám jeho popularity polekal a snažil se ho zříci. Ale blbá nálada tu rozhodně byla a snažit se ji pojmenovat nějak jinak by nikomu nepomohlo. Všichni jsme měli k této náladě svůj důvod: Byla to chyba chamtivých politiků, starých zažraných komoušů a také cizinců, kteří nás už zase vykořisťovali.

    Nikdy jsme však nebyli na vině my. Nemohly za to naše podniky, které neplatily svoje dluhy, ale soustavně vyplácely bakšiš. Nikdo nehledal chybu v naší nízké produktivitě a krátkých pracovních hodinách, na něž jsme si zvykli. A rozhodně za to nemohla naše neschopnost chovat se jako národ - jako lidé se společnými nadějemi a cíli. Jaké lidé chovající se ohleduplně jeden vůči druhému.

    Někdy se mi zdálo, že Češi dovedou táhnout za jeden provaz jen tehdy, když jim nějaký fotbalový nebo hokejový manšaft vybojuje světové prvenství, a pak si pletou sportovní fanatismus s národní hrdostí...

    (Jan Drábek: Po uši v postkomunismu. Vydal Knižní klub a Ikar, Praha 2000)


    O Janu Drábkovi

    Jan Čulík, Knihy za ohradou: Česká literatura v exilových nakladatelstvích, 1971 - 1989, Praha, Trizonia, 1991, str. 161 - 163

    Jiným autorem, který ve svém díle konfrontuje americkou a československou zkušenost, je kanadský prozaik a novinář českého původu JAN DRÁBEK (nar. 1935). Drábek odešel s rodiči z Československa v roce 1948. Studoval na univerzitách ve Spojených státech, v Indii a v Kanadě, sloužil ve válečném námořnictvu a pracoval jako novinář a středoškolský učitel. Jeho dva romány A co Václav? (68 Publishers, Toronto, 1975) a Zpráva o smrti Růžového kavalíra (68 Publishers, Toronto, 1977) jsou svědectvím o životě na Západě z pera autora, který má hlubokou zkušenost života v západní společnosti, zároveň však neztratil český pohled na svět.

    Oba Drábkovy romány stojí na hranici mezi zábavnou a vážnou literaturou. Žánrově totiž částečně spadají do oblasti thrilleru. Pojednávají o osudu českých emigrantů po roce 1948 a v takových příbězích je politická a špionážní tematika, i když se vyskytne třeba jen okrajově, téměř nevyhnutelná. Svorníkem struktury obou příběhů je politická vražda. Celkové vyznění obou děl je však vážné. Ústředním námětem Drábkových próz je motiv vykořeněnosti z vlastního kulturního prostředí. Oba texty mapují proces psychologického přerodu, během něhož se český hrdina pokouší přizpůsobit novým poměrům. Drábkovi vyděděnci ztratili po komunistickém puči vlast, ale novému prostředí na Západě se nakonec nejsou schopni přizpůsobit. Zpočátku u nich sice dochází k vnějškové adaptaci, časem však proti životu v nových poměrech revoltuje jejich podvědomí. Projevuje se to například různými psychosomatickými onemocněními. Emigrace Drábkovým hrdinům zasadila těžkou psychickou ránu, která se v jejich pozdějším životě mění v otevřené, nevyhojitelné trauma.

    Hlavní postavou románu A co Václav? je Čech, který (jako sám Jan Drábek) emigroval z Československa s rodiči r. 1948. Získá stipendium ke studiu na exkluzivní vysoké škole na americkém Jihu, tam se však má možnost zblízka seznámit s některými méně atraktivními rysy života v uzavřené a pokrytecké univerzitní společnosti. Ožení se s dívkou ze zámožné podnikatelské rodiny, manželství se však brzy rozpadne., Hrdina učiní ještě několik pokusů najít místo v americké společnosti, nakonec (v roce 1968) však končí v Kanadě jako společenský ztroskotanec.

    Hrdina knihy Zpráva o smrti Růžového kavalíra je také český poúnorový emigrant. I on se pokouší integrovat do severoamerické společnosti a po ekonomické stránce je relativně úspěšný. Mělká existence příslušníka kanadských středních vrstev ho však postupem času stále méně uspokojuje. Po dvaceti letech života ve vakuu, ve společnosti, kde je možné skoro všechno, a proto na ničem nezáleží, je svým psychickým stavem dohnán k jednoznačné, činorodé akci. Dostanou se mu do rukou informace o tom, kdo v padesátých letech v Německu zavraždil jeho strýce, plukovníka zpravodajské služby československé armády, který s hrdinou v roce 1948 emigroval z Československa. Zjistí, že strýce zastřelil mnohonásobný vrah a někdejší sadistický velitel stalinského pracovního tábora, který byl začátkem normalizace sedmdesátých let opět jmenován do vysoké funkce na pražském ministerstvu vnitra. Hrdina se rozhodne vydat se do Československa a vraha svého strýce zastřelit, aby nemohl dále škodit. Je si vědom toho, že pokud se tohoto člověka skutečně podaří usmrtit, bude zatčen a bezpochyby nakonec popraven. Je s tím však smířen. Oba Drábkovy romány jsou mimo jiné i protestem proti politice těch států, které se pokoušejí s diplomatických důvodů za každou cenu udržovat politické styky s diktaturami, bez ohledu na osud utlačovaných občanů těchto zemí.


    Ivan Langer vysvětluje, proč nemohl poskytnout v daný den rozhovor Britským listům

    Ivan Langer

    To: Tomáš Pecina

    Vážený pane redaktore,

    je mi líto, že jste neakceptoval moji omluvu a důvody, pro které jsem musel zrušit náš plánovaný rozhovor. V každém případě však musím odmítnout Váš závěr, že můj důvod odkladu nebyl zásadní, nýbrž "taktický", jako závěr neopodstatněný a především nezakládající se na pravdě.

    Jistě víte, že jednání mediální komise se protáhlo více, než bylo plánováno , a to až do cca 15, 30. Přineslo mi to vážné komplikace, neboť jsem měl plánované setkání s rektorem VUT Brno v 17,00 v Mikulově, a proto jsem musel, urychleně po ukončení jednání komise odjet do Mikulova, kam jsem i tak přijel s velkým zpožděním. Tedy důvody ryze věcné nikoliv taktické. Trvá-li Váš závěr, že BL nemají nadále zájem o rozhovor se mnou, musím s lítostí konstatovat, že je to ke škodě jak Ivana Langera, tak i BL, respektive jejich čtenářů.

    I tak vám přeji příjemný den a někdy nashledanou.

    Ivan Langer


    O manipulativních praktikách pořadu "Volejte řediteli"

    Petr Sládeček

    Vazeni,

    ve vcerejsich Lidovych novinach byl v lehce zkracene verzi publikovan muj dopis o  iluzionismu Vladimira Zelezneho v poradu Volejte rediteli. Redakci jsem ho poslal hned zacatkem brezna, v den, kdy vysel clanek brazilskeho novinare Fabiana Golga...

    Pokud jste necetli, prikladam. Me osobne se tema zda dulezite, neb jde o  velmi nazorny priklad medialni manipulace, ktera probiha primo pred ocima nic netusicich divaku.

    S pratelskym pozdravem,

    Petr Sládeček


    Vážená redakce Lidových novin,

    Chtěl bych Vám napsat několik řádků k článku Fabiana Golga “Volejte spasiteli.Volejte řediteli”,v němž jsou popsány manipulativní praktiky užívané v pořadu televize Nova Volejte řediteli.

    Jako bývalý vedoucí programové akvizice a programový ředitel televize Nova jsem se na přípravě pořadu v létech 1994 až 1998 sám několikrát podílel. Z vlastní zkušenosti mohu uvést následující:

    Pořad Volejte řediteli byl připravován zvlášť k tomu určeným redaktorem za podpory pracovníků Public Relations a programu. V průběhu týdne byly sebrány dopisy diváků a připraveny různé programové informace. Odpovědný redaktor míval s moderátorem pořadu a ředitelem televize v jedné osobě Vladimírem Železným pravidelnou poradu, na níž byl připraven základní dramaturgický koncept sobotního živého vystoupení. Dotazů vždy chodilo hodně a vybíraly se pochopitelně jen takové, které se hodily, tedy pochvalné i “kritické” - nastolující jen taková kritická témata,na něž si moderátor přál odpovída. Úplné vymýšlení otázek a jmen diváků z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu, i když existence tohoto aktu byla v Nově vždy veřejným tajemstvím a zdrojem nejrůznějších legrácek a vtipů mezi zaměstnanci.

    V den vysílání byl vždy podůrný dramaturgický tým na místě ve studiu již po deváté hodině ranní, aby pomohl zpracovat telefonické dotazy, které přícházely na zvláštní linky sličným telefonistkám přímo do studia . Tým psal nebo nalepoval na kartičky s dotazy stručné odpovědi ,pomáhal dohledávat informace,diskutoval s připravujícím se moderátorem. V určitém čase před zahájením přímého přenosu však moderátor přísun dotazů ukončil - když si již plně utřídil a sestavil materiál, pořadí svých odpovědí ad. Od té chvíle nosily telefonistky papírky s dotazy na jedno určené místo na stole, kam moderátor v průběhu vysílání pořadu už nikdy nesáhne. V živém vysílání jsme sice mohli vidět slečny,kterak papírky s otázkami na stůl pilně nosily, nicméně šlo pouze o herecký akt - moderátor bral vždy jen z hromádky dotazů, na něž byl připraven.

    Drnčící telefony, rozhovory telefonistek s diváky a čerstvé dotazy na moderátorově stole v průběhu přímého přenosu sice vypadaly efektně a dodávaly pořadu patřičný ráz dramatičnosti a autenticity, ve skutečnosti však šlo o pouhý tyjátr. Telefonistky byly v pořadu křovím a bariérou, která přístupu čerstvých diváckých dotazů k moderátorovi ve skutečnosti naopak zabraňovala. Šťastný divák, který se v průběhu pořadu dovolal, neměl žádnou šanci, že jeho dotaz bude rovnou zodpovězen. Nikomu však zřejmě nepřišlo nikdy divné, že se odpovědi nedočkal - co se dá dělat, asi se dříve do studia dovolali jiní, tak třeba mi odpoví za týden …

    Dnes je běžné v rádiích i v některých televizích, že diváci volají přímo do studia a povídají si naživo s moderátorem či s jeho hosty. Existují i celé pořady na interaktivní bázi (např. nesmírně populární Andrei Gheorghe v rumunském rádiu PRO FM odpovídá on-line na naprosto jakoukoli otázku, dokáže-li ji posluchač zformulovat během třiceti sekund).

    Pořad Volejte řediteli se však interaktivně pouze tvářil. Žádný skutečný dialog nikdy nenastal, vžy šlo o monolog v plné režii moderátora. Přes všechen ten telefonický šrumec ve studiu moderátor vlastně v klidu, nikým nerušen, odpovídal pouze a jedině na otázky, na něž byl dopředu připraven.

    Popsaná praxe ve Volejte řediteli platila v době, kdy jsem v Nově působil. Zda stále trvá, nevím.

    S přátelským pozdravem,

    Petr Sládeček


    Janě Dědečkové: Jak mohou být politikové vydíratelní?

    Jiří Hruška

    Vážená paní Dědečková,

    neviděl jsem pořad o panu Kučerovi a asi ani vidět nebudu. Přesto jsem si s porozuměním přečetl Váš opovrhující výkřik. Nechci se rozepisovat, ale velmi mě zarazilo, co píšete: "Že mají bohaté archivní materiály na každého z politiků, kterými je vydírali už v době krize, je veřejným tajemstvím."

    Jak mohu být dobrým politikem, když na mě má někdo bohaté materiály, kterými mě může vydírat? Tomu nerozumím. Za to by se snad měl stydět (ten politik).

    Jestliže jsem provedl něco, co se neslučuje s mým postavením politika, seberu se a úprkem prk prchám z politiky, aby na mě nějaký hulvát z veřejných médií nemohl něco vynést.

    Pravděpodobně ale "je veřejným tajemstvím", že vydíratelný politik bude raději nadávat na vyděrače, než by se zrakem zahanbeným opustil to, co mu vydíratelnost dovolilo.

    Nebo se snad mýlím?

    S pozdravem

    Mgr.Jiří Hruška, Valašské Meziříčí
    východní pohraničí
    (daleko od centrální vydíratelnosti i politiky)


    Pod příspěvek Jany Dědečkové bych se podepsal

    Jindřich Dvořák

    Pod prispevek pani Dedeckove bych se dokazal podepsat. Strucne a jasne hodnoti momentalni situaci nejen v CT, ale i na nasi politicke scene.

    Jen je "bohuzel" psan prave rukou cloveka, ktery je jednim ze strujcu "ohrozeni svody slova" v nasi zemi, a proto nebude bran nikym z politiku vazne.

    Kdyby jej napsal kdokoliv jiny, mozna se nad smyslem onech slov nekdo ze zodpovednych alespon zamysli, ale diky jmenu autorky jej ihned zainteresovani jedinci prinejmensim shodi ze stolu, bez sebemensi snahy o alespon vlastni soukromou analyzu.

    Pokud by totiz nektery politik nasel v sobe dostatek odvahy a dal temto slovum verejne zapravdu, okamzite by se dostal do pozice ,kdy by jej nasi radoby "nezavisla" CT v cele s pany Komersem, Vitkem, Dekojem apod. totalne odstrelila a udelala z nej politickou mrtvolu. Toho jsou si samozrejme nasi politici velmi dobre vedomi a proto radeji neresi nic, chovaji se naprosto v intencich klasickeho statniho urednika,ktery radeji neresi nic, nez aby nedejboze ohrozil svym skutecnym nazorem svou politickou existenci.

    Je jen skoda, ze se doposud nenasel zadny odvazlivec, ktery by dokazal podat trestni oznameni na ministra vnitra za jeho zcela umyslne a vedome porusovani zakona tim, ze nekonal to, co je ze zakona povinen v pripade porusovani zakona jinde, to jest, ze nezakrocil proti vzpoure a svevolnemu ovladani verejne instituce.

    Tim se dopustil prinejmensim napomahani tresneho cinu neopravneneho uzivani cizi veci. A nejen on.

    Nemam zadne zkusenosti z jinych zemi, ale nemyslim si,ze ministr,ktery prohlasi, ze "neni dulezita podstata veci ale ze je dulezitejsi to, jak se veci jevi verejnosti, a verejnost ovladaji media", ze by takovy ministr byl napriklad ve Velke Britanii druhy den clenem kabinetu.

    To je takova mala otazka pro pana Culika,ktery se v teto zemi orientuje.

    Nechci prilis predjimat, ale mam obavu, ze podobne budou bohuzel mozna nazirat na celou kausu i soudci, kteri budou delat vse pro to, aby si proti sobe nepostavili nase "hrdiny z velina" a budou se jiste snazit kausu dovezt do ztracena. Chtel bych byt optimistou, ze novy legalni reditel udela po svem nastupu v CT skutecny poradek, ale i on bude muset ve svem vlastni zajmu vazit kazde slovo, protoze dokud budou nekteri jedinci v CT citit podporu a, nebojim se toho vyrazu, poseroutkovstvi, nekterych radoby politiku , dokud novy reditel nebude citit v zadech podporu nejen politickou ale predevsim zakonnou, pak toho moc nezmuze. Jenze takovou podporu mu zcela jiste nedaji takovi lide, jako ministri Dostal, Gross, panove Kuhnl, Ruml, Veskrna (Havel), pani Buzkova aspol. Dokud v teto zemi budou samotni tvurci zakonu verejne, zamerne a zcela otevrene porusovat a podporovat porusovani zakonu, pak zde nebude vladnout ani vlada, ani parlament, ale ve skutecnosti to bude, stejne jako je tomu nyni, mala skupinka lidi, kteri v techto radoby politicich vzbuzuji pocity plnych gati.

    Drive nez po novych volbach se skutecnych zmen nejenom v CT urcite nedockame, ale kdyz sleduji preference nekterych spolku svatych,pak mam duvodne obavy z toho, ze se jich nedockame ani v dohledne dobe.

    Presto doufam, ze v teto zemi jednou bude vladnout skutecne pravo a zakony,a ze se toho mozna doziji alespon me male deti.

    Poznámka JČ: Nechci pana Dvořáka vyvádět z iluzí (politika "je sviňa" v mnoha zemích světa) - ale obávám se, že Stanislav Gross a jeho virtuální pojetí politiky jako to, co vytvářejí média, by si se současnou britskou vládou Tonyho Blaira velmi notoval. Blair a jeho lidé totiž nedělají v podstatě nic jiného, než že se snaží různými metodami přesvědčovat média, aby tomu, co ve vládě dělají, dávali "pozitivní interpretační úhel" (tzv. "spin").


    Dopustili se Železní poškozování věřitele?

    Praha 21. března 2001 - Společnost CME podala v minulých dnech odporovací žalobu, kterou se domáhá neúčinnosti tří kupních smluv týkajících se převodu pozemků a nemovitostí Železných, které ze svého majetku vyvedli na akciovou společnost Tanzberg Mikulov, ovládanou Vladimírem Železným. Ta pak obratem vložené nemovitosti v celkové hodnotě přes 101 milionů korun převedla na společnosti Thunovská, a.s., Sibeliova, a.s., a společnost Piaristé, a.s. Všechny tyto společnosti jsou ovládány spřízněnými osobami Vladimíra Železného, zejména právníky z advokátní kanceláře Rozehnal a partneři.

    „Žalobu jsme podali také proto, že orgány činné v trestním řízení se naším podáním v téže věci již druhý rok nezabývají,“ prohlásil Fred Klinkhammer, prezident a výkonný ředitel CME. „Teď jde navíc o zajištění vykonatelnosti arbitrážního rozsudku proti Železnému,“ dodal. Vladimír Železný správně předpokládal, že ve svém soukromém arbitrážním sporu se CME bude prokázáno, že porušil smluvní ujednání. Zřejmě proto se rozhodl učinit spolu se svou ženou úkony, které měly ztížit případnou vymahatelnost nadcházejícího arbitrážního rozhodnutí. Navíc také zřejmě naplňují podstatu trestného činu úmyslného poškozování věřitele.

    Podle názoru CME učinili manželé Železní a následně akciová společnost Tanzberg Mikulov tyto právní úkony „in fraudem creditoris“, tedy s cílem poškodit věřitele. Jejich motivem mohly být obavy z povinnosti nahradit případnou pohledávku, která mohla společnosti CME vůči Železnému vzniknout v souvislosti s jeho jednáním v rozporu se zákony a uzavřenými smlouvami. Napadené kupní smlouvy se týkají objektů v Praze 1, Praze 6 a v Mikulově na Moravě. Zápis do listu vlastnictví v příslušných katastrech nemovitostí byl ve všech třech případech učiněn ve dnech 9. a 10. 6. 1999.

    Odporovací žaloba na neúčinnost právních úkonů manželů Železných je součástí kroků společnosti CME, které mají prostřednictvím českých soudů zajistit vymahatelnost rozsudku Amsterodamského arbitrážního tribunálu. Ten svým výrokem určil, že Železný je povinen zaplatit společnosti CME 27,1 milionů dolarů včetně úroků z prodlení. Ty ke dnešnímu dni přesahují částku 115 000 dolarů s tím, že do sedmitýdenní lhůty k zaplacení, kterou si sám Železný veřejně stanovil, zbývá 22 dnů (viz. www.cnts.cz).

    Kontakt:
    Donath-Burson-Marsteller
    Michal Donath


    Žaloba CME je neopodstatněná, má pouze mediální účel

    Dr. Vladimír Železný se ostře ohrazuje proti obviněním CME

    Oznámení společnosti CET 21

    Proti manipulaci agentury DBM a společnosti CME se Dr. Vladimír Železný důrazně ohrazuje. V souvislosti s nemovitostmi, které Dr. Železný prodal již v roce 1999 zpráva DBM uvádí: „….jeho jednání v rozporu se zákony a uzavřenými smlouvami“.

    Takové formulace jsou přímým obvinováním z porušování zákonů. Proto předá Dr. Železný dnešní zprávu svým právním zástupcům k posouzení a k vyvození patřičných právních závěrů vůči agentuře DBM a jejich klientovi společnosti CME.

    Další žaloba CME, která byla dnes zveřejněna, je bezpředmětná. Má pouze tzv. mediální účel. CME a ČNTS se totiž snaží o neustále udržení mediální pozornosti.

    Dr. Vladimír Železný zmíněné nemovitosti prodal již v dubnu 1999, protože ceny na trhu nemovitostí začaly mít klesající tendenci. Jednalo se o standardní obchodní transakci, kterou nelze odporovat.

    CME uměle natahuje celý spor, který je již de facto vyřešen. Podle právních analýz, nic nebránilo CME v podání všech žalob a obvinění současně. Jejich postupné zveřejňování jen dosvědčuje umělou a  časovanou mediální kampaň. Jejím cílem není už vzájemné vyrovnání mezi Dr. Železným a CME, ale veřejná diskreditace osoby Vladimíra Železného.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|