O Evropské unii - "Prohnilé srdce Evropy"
Vazeny pane Culiku,
mozna by nebylo na skodu, pokud na to jsou lidi trochu priblizit situaci
Velke Britanie z roku 1992 ohledne plovouciho/fixniho kurzu meny
zminovanou ve (vcerejsich BL) "The Rotten Heart of Europe". Zaujalo me to a
tak jsem do altavisty zadal klicove slovo "The Rotten Heart of Europe" (v
uvozovkach aby se to hledalo jako celek a ne jednotliva slova) a vypadlo
mi par zajimavych stranek.
Tato kniha bohuzel neni online (nenasel jsem
ji) ale treba ji nekdo cetl a vi o problematice vice - zajima me jak vidi
integraci do EU lide z Velke Britanie, preci jenom jejich pohled na vec
muze byt v znacnem podobny pohledu Cechu. Jde o to, zdali EU lidem
prospeje nebo ne. V Cesku jak se zda jsou politicka uskupeni, ktera by
rada Cesko do EU nacpala (protoze se na tom prizivi) a jina, ktera
nechteji protoze by na tom prodelala vliv. Obavam se, ze vetsina Cechu
nema ani
potuchy co by to pro ne znamenalo a ze se k integraci do EU priklaneji
jako ke spase, kterou mela byt (jak mozna doufali) privatizace.
http://members.tripod.com/british-nation/dictatorship.htm
http://www.cafe.org.uk/
http://home2.swipnet.se/~w-22615/Europe_June97.html
Výňatek z posledního odkazu:
Vezmeme-li dohromady ekonomiku Německa, České republiky, Polska a Maďarska, vytvořilo by to trh 140 milionů lidí s celkovým počátečním HDP $2,4 trilionů. Ze socialistického hlediska by bylo sloučení těchto eonomik zcela racionálním krokem, jako součást Socialistických spojených států Evropských. Ale na kapitalistickém základě je to hotový recept na konflikt. Součinnost německého průmyslu, finančnictví a technologie, spolu s velkým množstvím levných kvalifikovaných pracovních sil ve východní Evropě by byl vážnou hrozbou "partnerům" Německa v Evropské unii.
The combined economies of Germany, the Czech Republic, Poland and Hungary
would constitute a
market of 140 million people, with a total GDP of $2.4 trillion to start
with. From a socialist point of
view, the uniting of these economies would be an entirely rational
development, as part of the Socialist
United States of Europe. But on a capitalist basis it is a finished recipe
for conflict. The combination of
German industry, finance and technique with the large pool of skilled
cheap labour in Eastern Europe
would pose a serious threat to Germany's EU "partners".
Mozna ze i tahle zminka z jinak rozsahleho textu neco vypovida: v pripade
pripojeni upadajiciho Ceska do EU by najednou vzniklo v unii ceske
nebezpeci levne kvalifikovane pracovni sily a naopak, ceske podniky by
neustaly konkurenci vyrobcu zbozi z unie. Vubec se tady o takovych
otazkach nediskutuje, a pritom jak jsem pochopil z recenze na vyse
zminenou knihu, tak Velka Britanie mela tak rozsahle problemy s fixnim
kurzem sve meny v roce 92/93, ze musela prejit na plovouci kurs. A stalo
to praci spoustu lidi nez to udelali.
Napada me jestli blokada Temelina neni proto, abychom nemohli vyrobou
energie konkurovat zapadu. Jestli si stihacky musime koupit protoze je
nemaji firmy kde prodat (tak si pres zkorumpovane uredniky zajisti odbyt
tady, hlavne ze musime "modernizovat"). Napada me, jestli nakonec
neskoncime na ulicich protestovanim proti globalizaci, prestoze se tady
nad tim ohrnuje nos (my jsme se od techto levicackych metod prece
distancovali, volili jsme Klause ;-).
Kazdopadne myslim ze je to zajimave tema a Vy byste mohl neco z vlastni
zkusenosti napsat, chapu ze mate spoustu prace ale preci jenom je to podle
me zajimave a pro nas tady dokonce nezbytne, abychom videli svet jinyma
ocima protoze z naseho uhlu pohledu neni nic videt a neni s cim srovnavat.
Rozhodne ale ta situace kolem 1992/93 co je vyse zminena me zajima, kdyby
jste o tom chtel napsat do BL, myslim ze by to mohlo dost lidi zaujmout.
Poznámka JČ: Proč mnozí Britové nechtějí evropskou integraci
Do určité míry je to způsobeno kulturní odlišností: Británie je - anebo si to alespoň ráda namlouvá - ve skutečnosti nikoliv v "Evropě", ale kdesi uprostřed Atlantiku - považuje se svými zvyklostmi na rozhraní evropské a americké civilizace.
Je to dáno v první řadě jazykem - Britové se špatně učí cizí jazyky (rozšířenost angličtiny po celém světě svádí; znám to sám, umím víceméně německy, ale mám mluvit v Německu německy, kdy každý pozná můj východňárský přízvuk, anebo anglicky, kdy Němci nepoznají, že nejsem rodilý Angličan a na základě svého snobství se mnou jednají úplně jinak...? Jazykové cvičení v němčině to jaksi nepovzbuzuje).
Anglicky mluvící svět je obrovský: Británie má historicky daleko intenzivnější styky s anglosaským světem, se Spojenými státy, s Austrálií, s Novým Zélandem, s Indií a s četnými dalšími asijskými a africkými zeměmi, než s Evropou, která je pro ně často - hlavně kvůli jazykové rozrůzněnosti - nepřehlednou směsicí nárůdků, hovořících podivně exotickými jazyky. Běžně vystupují ve sdělovacích prostředcích lidé z celého anglosaského světa, méně lidé z Evropy. Takže si Angličané podvědomě často říkají: proč se musíme vázat na podivné země na evropském kontinentě, z nichž většinou známe vlastně jen Francii (a i k ní máme značný odstup), když jsou historicky naše kulturní vazby úplně jinde.
Ekonomicky a politicky je ovšem Velká Británie nyní velmi těsně svázána s Evropskou unií. Často se poukazuje na to, že britský parlament v londýnském westminsteru se do značné míry stal parlamentem na baterky - o všech důležitých věcech se nyní nerozhoduje v Londýně, to je jen stínová hra, kterou sledují sdělovací prostředky ze setrvačnosti a z nevědomosti, ale v Bruselu.
Britská politická tradice je, zdá se mi, daleko méně pompézní, víc pragmatická a méně byrokratická - svým způsobem víc anarchická - než zvyklosti státní správy na evropském kontinentě. Má to také své nevýhody: Velká Británie má ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie a někdy i zeměmi, jako je ČR, velmi chabé sociální zabezpečení; má také v Evropské unii snad nejnižší daně. Britští euroskeptici dost právem poukazují na obrovskou zkorumpovanost a nedemokratičnost mocenských struktur v Evropské unii, zejména v Bruselu. Pro českou společnost z toho plyne jedno nebezpečí:politikové, zejména ze Čtyřkoalice a z ČSSD, kteří se nyní k Bruselu začínají lísat, nikoliv proto, aby prospěli řadovým českým občanům, ale aby si zajistili vynikající kariéru (a platy v Bruselu jsou skutečně obrovské, a nezdaněné) bezpochyby této korupci brzo propadnou.
Hlavní argument britských euroskeptiků proti evropské měnové unii je však ekonomický a finanční.
V každé zemi existuje ústřední banka, která v závislosti na momentálním stavu hospodářství v zemi určuje úrokové míry. Ty jsou velmi důležité, protože z nich vyplývá, jak drahé jsou pak půjčky pro podniky i pro jednotlivce, a tedy jaké množství peněz bude mít občan v kapse. Stručně a laicky řečeno: jsou-li úrokové míry příliš nízké, občan má příliš mnoho peněz, začne nakupovat příliš mnoho spotřebního zboží a dojde k "přehřátí" ekonomiky a rozběhne se inflace. (Lidi mají moc peněz, takže obchodníci zvýší ceny, protože si to lidi mohou dovolit, lidé tedy žádají o vyšší platy, atd.) Naopak když jsou úrokové míry příliš vysoké, podniky musejí splácet velké úroky za své půjčky, nemají na výplaty, musejí propouštět a zvyšuje se nezaměstnanost. Je velmi důležité, aby ústřední banka každé země byla schopná citlivě určit správnou rovnováhu úrokových měr pro danou hospodářskou situaci.
Euroskeptikové varují, že přijetím jednotné evropské měny bude tento vylaďovací ekonomický mechanismus zlikvidován a celá Evropská unie se stane rukojmím ústřední německé banky ve Frankfurtu, jako ústřední banky nejsilnější ekonomiky v EU. Ta určí ostatním zemím úrokové míry podle momentální situace v Německu, která však vůbec nemusí jiným zemím odpovídat a vyhovovat. Němci už to udělali ostatním evropským zemím několikrát.
Po roce 1990 například způsobil kancléř Helmut Kohl v severní Anglii nezaměstnanost svým radikálním rozhodnutím sjednotit Německo a německou marku v poměru 1:1. Sanace východního Německa znamenala, že vznikla obrovská poptávka po půjčkách a po penězích. To znamenalo, že v důsledku poptávky šly v Německu úrokové míry nahoru. Zvýšení úrokových měr znamená, že je daná měna atraktivnější pro mezinárodní finanční spekulanty: vklady v této měně přinášejí vyšší úroky než dosud. Má-li tedy jiná země (v tomto případě např. Británie) zabránit odlivu zahraničního kapitálu, což by vedlo k poklesu kursu libry vůči marce ve prospěch marky - musí také zvednout úrokové míry. Britská ekonomika byla ale tou dobou dost nepevná a zejména v severních deprivovaných oblastech se teprve dostávala z recese. Helmut Kohl jí udělil tvrdou ránu: zvýšení britských úrokových měr vedlo k zvýšení nezaměstnanosti v severní Anglii. To přirozeně vede k občanské nespokojenosti a nakonec možná i k nepokojům, bude-li nezaměstnanost vysoká.
