V tu chvíli mě samozřejmě strašně naštval, protože když vám někdo řekne, že vaši práci ani neviděl, ale spolupracovat s vámi nechce, určitě vám to není příjemné.

Nezlobte se, ale vy se ptáte tak, jako kdyby v prosinci 2000 byla stejná situace jako tehdy, když jsem viděla pana Hodače poprvé! Pan Hodač mi zavolal 23. prosince a každý, kdo sleduje dění v této zemi, viděl, že tam není standardní situace, kdy by se Hodač v klidu stával ředitelem České televize. Ta situace, ne nějaká osoba, mě přiměla k tomu, že jsem jeho nabídku přijala.

Jednoznačně - a současný vývoj tomu jen nasvědčuje.

To je otázka životních hodnot každého z nás. Co se v té době "klubalo", bylo něco neuvěřitelného, a protože jsem v té instituci řadu let pracovala, troufla jsem si odhadnout, a - promiňte - možná lépe než vy, kdo všechno a co všechno za tím, co se děje, může být. Proto jsem do toho šla, a od první chvíle jsem říkala, že jsem připravena kdykoli odejít a že si uvědomuji, že budu dříve nebo později odvolána.

Šla jsem tam bojovat za trochu jiné principy, než bylo samotné nezávislé zpravodajství, což samo o sobě považuji za dostatečný důvod. Ale v té době, 23. a 24. prosince, to rozhodně nebyl hlavní důvod: tím bylo to, že někdo křičel o potlačování svobody slova, a já jsem v tom cítila - věřte nebo ne - potlačování demokratických principů. A já mezi demokracií a anarchií nevidím žádnou třetí cestu.

Pro mě je zastupitelská demokracie vždy čitelnější a akceptuji ji mnohem raději, než když se někdo bez mandátu, jenom proto, že momentálně někde pracuje, rve k moci.

Kdyby byla dopředu dána kritéria legitimity, mohli bychom hovořit o tom, zda jmenování bylo či nebylo legitimní. Vzhledem k tomu, že zákon byl velmi vágní a vzhledem k tomu, jak byli voleni ostatní ředitelé - což lze považovat za určitý precedens - nezbývá mi než v tomto konkrétním případě legalitu a legitimitu považovat za jedno a totéž.

Předchozí ředitel byl vybrán tak, že dokonce ani nebyla oslovena veřejnost! V tom případě není o čem se bavit - legalitu od legitimity můžeme oddělit jen tehdy, pokud si stanovíme tato kritéria. Můžeme se shodnout, že Rada měla sáhnout k "head-huntingovým" firmám, které by jí vybraly např. pět uchazečů, a z nich by vybírala ona sama. Ale nic z toho se nestalo. Ta kritéria bylo možno stanovit v zákoně, tak jako je teď v zákoně stanoven postup pro výběr členů Rady České televize.

Pan Hodač byl pro mě nepopsaný list papíru. Předtím jsem ho viděla jednou v životě.

Zhruba dvacet hodin.

Nepřihlásila jsem se do konkursu - takže neuvažovala. I když, perspektivně, samozřejmě by mě zajímalo mít pořad, ovšem ne v té České televizi, jaká je teď.

Můj.

Ano.

Čtyřiadvacátého bylo správné. Pokračovat 27.-28., když už tady stála celá Svěrákova "kulturní mediální fronta" - což neříkám já, ale on - to byla asi chyba. Asi se to mělo zastavit dřív. Ale 24. prosince to, myslím, bylo správné rozhodnutí.

Paní Makrlíková je profesionálka - svědčí o tom i to, že Česká televize jí chtěla svěřit moderování pořadu Regiony, než jí řekli, aby šla pryč.

Ale co na tom pořadu bylo tak špatného? Když to porovnáme se zpravodajskými relacemi toho dne ostatních televizních stanic, nepřipadá mi, že by ČT vysílala cokoliv nevyváženého, špatného, manipulativního, neprofesionálního atd. Později možná ano, ale 24. prosince to bylo v pořádku.

Ne! Ať by to byl kdokoli, kdo by nevyhovoval lidem, kteří se postavili na obrazovku s těmi bikolorami, výsledek by se ovlivnit nepodařilo.

Dávám vinu prostředí, které se za žádnou cenu nechtělo měnit. Za žádnou cenu!

Jenže vy říkáte vzbouřenci, a ty vzbouřence tam přece chodil někdo povzbuzovat, někdo jim telefonoval. Proto říkám: tomu prostředí, nejen těm vzbouřencům, kteří samotní s planoucím zrakem na obrazovce hájili "svobodu slova" a kteří, ačkoliv mohli jít kamkoliv, si tam nechávali vytahovat suché záchody oknem. Ale i všem ostatním, kteří jsou nějakým způsobem navázáni na Českou televizi.

Nevím, zda by paní Fričová byla v takové nelibosti a chtěla rozrušovat všechny ty vazby. Tím ji nechci podezřívat z něčeho špatného - ale to se zeptejte Dekoje, Komerse, Kocába, Buzkové a spol., kteří se tam chodili exhibovat. Těch se zeptejte, nakolik by jim vadila paní Fričová: já na to odpovědět neumím.

Jednoznačně! Kdybych byla já na místě pana Hodače, obrazovka by byla černá tak dlouho, dokud by nezačal tento stát konat! To nebyl problém České televize, to byl problém tohoto státu: obecního úřadu, soudů, policie atd., nikoli České televize.

Já ano.

Nepřihlásila jsem se do konkursu - neměla jsem jeho pravomoci.

Jednoznačně.

Pan Hodač měl svou hlavu a jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vím, že rozhodnutí obnovit vysílání velmi dlouho a velmi hluboce zvažoval. Řekl, že o tom bude přemýšlet, ale nakonec se rozhodl, jak se rozhodl. Protože se snažím "nebýt jako oni", rozhodnutí svého šéfa jsem respektovala. Nic víc k tomu říci nemohu.

Ne, to bylo dost jinak. Všichni skočili na špek tomu, co pan Balvín řekl médiím. Ve skutečnosti mě pan Balvín pozval a zeptal se mě, jestli mu nechci něco říci. Odpověděla jsem: "Pane Balvíne, to teda fakt nechci - čekám, co mi nabídnete." Pan Balvín, když zjistil, že mu nechci nic říci, mi nabídl místo v kontrolním útvaru. Ptala jsem se ho, jestli se ten útvar zabývá kontrolou vysílání, ale řekl mi, že ne - měla jsem kontrolovat, jak jsou v televizi podepsané smlouvy apod.

Zdůvodnil to tím, že mám ekonomické vzdělání, takže bych na to mohla stačit. Tuto nabídku jsem nepřijala.

Řekla jsem, že současnou situaci beru jako přestávku. Veřejnoprávní média mě samozřejmě zajímají, protože v nich vidím největší potenciál nezávislosti, a pokud bude možnost, určitě budu usilovat, abych se do České televize vrátila. Samozřejmě, proč ne? A dokonce si - možná neskromně - myslím, že tam, na rozdíl od jiných, patřím.

Bylo jednoznačně správné.

Rozhodnutí bylo učiněno a soudit by se měli ti, kdo ho nerespektovali. Jestliže pan Balvín akceptoval, že ti lidé ho nerespektovali, já nemohu dělat nic. Těm zaměstnancům byl zrušen pracovní poměr podle § 53 zákoníku práce a pokud se cítili poškozeni, mohli se domáhat zrušení platnosti tohoto rozhodnutí u soudu.

Jestliže obvodnímu úřadu, který jsme žádali o pomoc při zajištění tohoto úkonu, odmítla policie asistenci, co jsem měla dělat? Vynášet je v zubech?

Podívejte se, pane Pecino: Asi jste četl bulletiny stávkového výboru. V jednom z nich stojí, že všechny faktury a smlouvy mají být přineseny na stávkový výbor a ten rozhodne, co se vyřídí a co ne, kdo se zaměstná a co se proplatí. Neboli nebylo v našich silách, věřte nebo ne, těmto lidem byť jen odstřihnout mobilní telefon, na rozdíl od mobilních telefonů mého štábu, které byly odstřiženy.

Ano, ale až po několika dnech. Nepodařilo se nám ani to, aby jim byly zastaveny platy. Naše smlouvy nikdo nezpracoval, my jsme plat nedostávali, ale jejich smlouvy, ačkoliv k nim bylo přiloženo rozhodnutí o zrušení pracovního poměru, byly zpracovávány a ti lidé nadále dostávali plat.

Je to Waterloo. Ale v tom je ten problém: já jsem do televize nepřišla něco ovládat, já jsem tam přišla dělat svou práci. Já jsem tam nepřišla s někým bojovat, nebo se prát s vedoucí mzdové účtárny!

Pokud ale využívají veřejný majetek a vyčerpáte manažerské možnosti, měl by zasáhnout někdo jiný.

To byl problém generálního ředitele, a jestliže máme takovou politickou reprezentaci, která nestojí o to, aby se dodržovaly zákony této země, mně nezbývá nic jiného než to akceptovat. To je realita. Ano, nepřesvědčili jsme politickou reprezentaci - co víc vám k tomu mám říct?

Plán byl naprosto jednoznačný: vybudovat prestižní pracoviště, které bude sloužit této zemi jako agentura, protože technický potenciál tam na to je - které nebude opisovat z ČTK, z Reuteru a z novin.

Vy tomu říkáte čistka, já personální audit. A záleží na tom, co by ten personální audit ukázal.

Záleží na konkrétních profesích. Pokud budu mluvit o samotných redaktorech, na svých místech by zůstalo asi 50 %, odhadem 20 % by muselo odejít a zbylých 30 % by dostalo místa, která by v rámci reorganizace redakce odpovídala jejich vzdělání a zkušenostem, a to jak vyšší, tak nižší, než ta, která zastávají v tuto chvíli - co do hierarchie, tak samozřejmě platově.

Obojí zhruba stejně. Víte, já se obávám, že Česká televize - a vím, že za to, co řeknu, budu opět velmi kritizována - ačkoli hovoří o globalizaci a ačkoli si myslí, že ona je v podstatě do jisté míry jejím nositelem v české společnosti, obávám se, že Česká televize je velmi uzavřená a xenofobní, takže o tom, co je to globalizace, nemá vůbec žádné ponětí!

Ne. Není to principiální, ale dřív jsem spěchala na zprávy, chtěla jsem je vidět, dneska je sleduji možná jednou za týden. Prostě nevyhledávám je.

Profesionalizaci nemůže dělat profesionální nula, pane Pecino! A pokud jde o ty změny, samozřejmě že došlo ke změnám, např. vizuálním, ovšem udělat pořad Události ve světě, promiňte, ale to mi v roce 2000 nebo 2001 připadá velmi scestné.

Se šéfredaktory začnu od Adama. Myslím, že Jakub Puchalský udělal tehdy fatální chybu - a v tom byl zárodek všech problémů, které se projevily v těchto měsících - když připustil, aby si redakce zvolila svého šéfredaktora. Ano, Kytka nebyl ideální, Kytka zřejmě měl manažerské mezery, ale připustit, aby mi sami lidé z redakce řekli, koho chtějí mít za šéfa a akceptovat to - to byl začátek konce šéfredaktorů veřejnoprávní televize v Čechách. Od té chvíle to byly loutky...

Ano, ale to nebyla žádná oficiální volba - toho "vyplivly" neviditelné vztahy a kamarádšofty směrem k Puchalskému a řeklo se: "Tak, tady toho mi bychom chtěli." Samozřejmě, že Puchalský to popře, ale to byl první ústup od manažerských principů, a pak už se to s redakcí jen vezlo.

Vždyť i Chmelíček měl ideální šanci začít vztahy na jedné straně rozbíjet a na druhé narovnávat. Já nemám ráda slovo "normalizovat", ale zavádět tam normální manažerské mechanismy, protože novinařina se neliší příliš od jiných profesí, byť novináři to hrozně neradi slyší. Ale i žurnalistika je do jisté míry - netvrdím, že ze sta procent - ale do jisté míry je kvalita novinářské práce měřitelná. Kdo říká opak, tak lže a hájí si svůj písek.

Dušan Chmelíček měl všechny možnosti, i tím, jak do funkce přišel: měl podporu Rady, ta komunita ho přijala, a on místo toho, aby tam začal dělat něco rozumného, vyhodil Kralerta, zrušil všechna úsporná opatření a začal jednat přesně podle instrukcí zevnitř televize a jejích spřízněných subjektů...

Ne.

Ne, s panem Mrnkou jsem dvakrát hovořila telefonicky, snažila jsem se mu vysvětlit situaci, chtěla jsem, aby se mnou začal spolupracovat, ale on to vždycky odmítl. Ale neměla jsem pocit, že bychom měli nějaké zásadní... chci říct: neřval na mě a nemluvil na mě sprostě.

Velíšek, jednoznačně... Augustová - byť do ní kopou, myslím, že je profesionální moderátorka Událostí. Libí se mi i Michael Fiala, což je jedna z mála nadějí na seriózní žurnalismus. O profesionalitu alespoň ve smyslu nestrannosti, a to je v současné České televizi velmi cenné, se snaží Honza Němec. Ze zahraničních... (velmi dlouhé přemýšlení) ...možná Podaný a Dorazín, když byl v Moskvě. Za katastrofu ale považuji zpravodajství z Bruselu!

Pan Klepetko projde jako čteč zpráv, obtížně projde jako moderátor Jedenadvacítky, to bylo komické, a jako šéfredaktor, na to už jsem svůj názor řekla. Pan Klepetko je asi dobrý spíkr...

Víte, to je těžké - nechci dávat odstrašující příklady, protože "ryba smrdí od hlavy" - a tam je spousta lidí, kteří mají potenciál na to být dobří, ale v tom prostředí je být dobrý i pro toho nejlepšího hrozně těžké. To už musí mít takovou zkušenost jako má pan Velíšek - životní zkušenost, myslím - ale v tom prostředí... Jak říkám, ryba smrdí od hlavy. Kdyby vypadali jinak šéfové, budeme asi mluvit jinak i o lidech z redakce, protože by bylo nefér jim říct, že nestojí za nic. Já věřím tomu, že v řadě z nich je potenciál, ale ta televize ho nerozvíjí.

Prognóza je jasná: Česká televize bude nadále trychtýřem pro pět miliard korun a její podíl na trhu se bude marginalizovat. Myslím, že už tak klesající sledovanost bude dlouhodobě klesat. Nebude to kvůli těm událostem, které se staly na přelomu roku, ale prostře proto, že ČT nedělá to, co by dělat měla a co se od ní očekává.

Neboli, za stejné peníze bude méně kritiků: Pro zaměstnance to bude pohodlnější, u diváků zvítězí komerční televize, pro spřízněné duše a struktury bude neustále na přerozdělování 4,8 miliardy. Neboli co chce neschopný tvůrce víc? Aby dostával za svou tvorbu zaplaceno a nikdo se na ni nedíval a tudíž ho nekritizoval!

Jak pro koho. Ještě tam zbylo pár ctižádostivců, kteří opravdu ještě stále věří, že bojovali za Pravdu a Lásku nebo za svobodu slova, a ti se budou těžko smiřovat s tím, že se jejich exhibice na obrazovce marginalizuje. Ale drtivé většině těch, kteří stáli v zákulisí a chtěli si udržet svoje předivo vztahů, to vyhovuje.

Nevím, jak bude vyhovovat redaktorům zpravodajství, jestliže se na jich produkci bude - a už to tak je - dívat stále méně a méně lidí. Mě by to mrzelo.

Jednoznačně. Politická reprezentace je ráda, že má klid. Najde se několik ojedinělých poslanců, kterým se to líbit nebude, ale politická reprezentace jako celek je velmi ráda, že kauza Česká televize spadla ze stolu. Prostě politická reprezentace si svým rozhodnutím, které považuji vůči zbytku občanů, kteří nepracují v České televizi, za vrchol nemravnosti, koupila takzvaný "klid na práci". To je vše.

Jana Bobošíková (1964), novinářka, absolventka VŠE v Praze. Od konce 80. let pracovala v České televizi, kde vstoupila do obecného povědomí jako moderátorka pořadu "21". Pro dlouhodobé neshody s vedením redakce zpravodajství z televize v roce 1998 na vlastní žádost odešla; poté působila mj. jako ekonomická poradkyně Václava Klause a příležitostná moderátorka různých akcí a shromáždění. Od loňského roku řídí na internetu úspěšný zpravodajský server http://www.interview21.cz. V prosinci 2000 se J. Bobošíková nakrátko vrátila do České televize, kde byla jmenována ředitelkou zpravodajství. Proti jejímu jmenování se však zformoval silný odpor zaměstnanců a poté, co nebyla po řadu týdnů schopna ujmout se efektivně svých pravomocí, televizi v únoru letošního roku opustila.