Co je nového v České republice

Součástí dokumentu je rovněž výroční zpráva o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Z ní jsme s nemalým překvapením seznali, že z 50 písemně podaných žádostí o informace bylo 49 vyřízeno kladně a v jednom případě Rada žádosti nevyhověla, ale žadatel se proti rozhodnutí neodvolal (str. 97). Čtenářům Britských listů je přitom dobře známo, že minimálně v případě naší žádosti o zveřejnění vlastnické struktury provozovatelů komerčních televizí tomu bylo jinak: nejenže jsme se odvolali, ale v prosinci jsme na Radu podali žalobu k Vrchnímu soudu v Praze.

Vysvětlí nám někdo, proč Rada ve své výroční zprávě lže? A hlavně, kolik bylo skutečně zamítnutých žádostí o informace a kolik žadatelů se skutečně proti rozhodnutí odvolalo?

"Domnívejte se, co chcete," řekl nám do telefonu zdvořile dr. Fučík, vedoucí právního odboru Rady, když jsme ho žádali o objasnění této diskrepance. Ano, na úřednickou definitivu je v této zemi skutečně možná příliš brzy...

Protože údaje v tabulce jsou zjevně nepravdivé, posíláme Radě zvláštní žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Schválně, ve které kolonce skončí! (TP)

Odpoví ministr vnitra Gross a ministr pro BIS Špidla Britským listům na několik otázek, které se nám neodbytně vnucují a které doposud nikdo ministrům nepoložil?

• Jak je možné, že v BIS (ozbrojené složce státu) byl DOTEĎ zaměstnáván člověk, který v minulosti vyhazoval do povětří majetek druhých a ohrožoval i jejich životy - terorista (je úplně lhostejné, zda to bylo auto agenta StB či komunistická nástěnka, pomník rudoarmějce či jiný symbol...)?
• Byl u kapitána Hučína proveden při vstupu či za dobu jeho služby u BIS psychiatrický posudek a s jakým výsledkem? Byl uznán duševně zdráv a způsobilý náročné služby? Byly údaje o jeho teroristické minulosti známy jeho nadřízeným?
• Kolik dalších podobných "kapitánů-disidentů" - specialistů na levicový "extremismus" je stále ještě zaměstnáno v BIS?
• Podílel se býv. kpt. Hučín na vypracování zprávy o extremismu, kterou předkládaly zpravodajské služby a ve které byly mezi extremistické organizace zařazeny i ekologické iniciativy? (koš)

Musíme konstatovat, že nás uvedený postup ČSÚ nepřekvapil. Překvapil by nás ale opak: seriózní necenzurované diskuzní fórum, kde by museli úředníci paní Bohaté vysvětlovat všem chudým, proč stálo DTP studio ČSÚ (placeno z peněz na sčítání lidu) 26 miliónů, což jsou investice do DTP velikosti firmy AMOS či WOW (jeden počítač stojí i se software 200 000, osvitka i a vyvolávacím automatem 2-4 milióny, špičkový bubnový scanner 1,5 miliónu, laserová tiskárna 100 000, barevná tiskárna 100 000... Produkce takovéhoto DTP studia by musela být v hodnotě 15-20 miliónu za rok, aby se vyplatilo), proč neměli bezpečnostní experti přístup k zařízení a přesto napsali kladné posudky, na základě čeho došli v ČSÚ k výši honoráře za posudek (100 000 Kč za 10-15 stránek A4) apod. Na to se ale pan Tečka raději ve svém článku neptá... (koš)

Poznámka JČ: Potvrzujeme, že s nynějším počtem cca 300 sponzorů budeme vydávat Britské listy i nadále. I nynějších dosud shromážděných cca 260 000 Kč nám dává možnost vydávat BL po dobu cca nadcházejících šesti měsíců: této doby chceme využít a budeme se mezitím snažit získávat finance i z dalších zdrojů. Zdůrazňujeme, že finanční příspěvky potřebujeme na investigativní práci pražských reportérů BL. - Apelujeme tímto především na zahraniční čtenáře BL, kteří by snad mohli, ve veřejném zájmu, podpořit Britské listy finančně ve větších počtech, zejména proto, že je to pro ně daleko menší zátěž než pro domácí čtenáře v ČR. (Pošlete šek na pražskou adresu Občanského sdružení Britské listy, Slezská 56, Praha 2 - jinak to nejde, nesmíme založit konto v zahraničí a nechat dárce platit kredit kartou: porušili bychom totiž český devizový zákon.)

Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

Příspěvek lze složit (bez poplatku) i na kterémkoli klientském centru banky:
   Brno, Jánská 1/3
   České Budějovice, Kanovnická 18
   Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
   Olomouc, K. Světlé 2
   Ostrava, Dlouhá 3
   Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
   Plzeň, Šafaříkovy sady 5
   Praha, Václavské nám. 43
   Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

Naše poštovní adresa je:

Občanské sdružení Britské listy
Slezská 56
120 00 Praha 2

Stanovy Občanského sdružení Britské listy jsou zde, IČO: 26519887.

Bohužel nemůžeme přijímat příspěvky z platebních karet. Zahraniční sponzory, kteří nechtějí utrácet za mezinárodní převod (wire transfer), proto prosíme, aby na adresu občanského sdružení poslali částku šekem nebo International Money Order. (Na registraci placení prostřednictvím internetu a úvěrových karet se pracuje.)

DĚKUJEME.

Občanské sdružení Britské listy přirozeně vydá zájemcům stvrzenku za platbu pro případné daňové účely (je však otázka, zda to finanční úřad uzná). Zájemci o stvrzenku nechť pošlou e-mail s poštovní adresou a číslem účtu. Jakmile platba přijde, stvrzenku jim pošleme. Díky.

Vážený pane Pecino,

zakoupila jsem pro sebe knihu V hlavních zprávách: Televize, kterou jste napsal spolu s panem Čulíkem. Pro mne jde o zajímavou až fascinující četbu. Na knihu jsem "narazila" náhodou, neboť jejímu vydání nepředcházela žádná propagace. Je to zatím jediná kniha o událostech v ČT, kterou mi stálo za to si koupit.

Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

Pan Zdenek Korger se sympaticky vyrovnal s dotaznikem ve prospech sveho casu propagovaneho, ve skutecnosti vsak neznameho etnika. Dukazem toho je i Velky Manitou. O nem Apaci nevedeli a vetsina dalsich znamych kmenu take ne. Jde o pojem severovychodnich Indianu, vyjadrujici silu spise nezli osobu Boha. Apacska mytologie je velmi slozita, navrcholu stoji 4 (=posvatne cislo) bozske bytosti, ale roli podobnou krestanskemu Bohu - Stvoriteli hraje Usen - Darce zivota. Tak vyrazne, ze nekteri radi APace k monoteistum.

Nekdy jeste o te narodnosti - ani ta apacska by nesla nejak vyrazne definovat. Snad jen jako jeden dialekt po cele severni Americe rozsirene jazykove skupiny Athabaskan-Eyak ?

Výběr textů z posledních dní:

Tomáš Pecina

JB: Vaše informace nejsou úplné. Tento ekonomický týdeník jsem nabídla tehdejšímu generálnímu řediteli Chmelíčkovi a jednala jsem i s programovým ředitelem panem Čapkem. Dohodli se, že se jim pořad líbí a požádali mě o analýzu ekonomického vysílání České televize, kterou jsem zpracovala, a o perspektivu toho, jak by mohlo ekonomické vysílání na obrazovce ČT vypadat. Chtěla jsem pro ČT postavit projekt, zavést ho a po roce z něj vystoupit a nechat tam veškerá propojení s agenturami, veškeré zpracování dat, aby to mělo odpovídající výstupy, včetně lidí, kteří by se na tom podíleli...

V té chvíli mi bylo řečeno, že vše je dojednáno a zbytek se mnou bude vyřizovat ředitel zpravodajství pan Hodač. Pana Hodače jsem poprvé a naposledy viděla na jaře nebo v létě 2000. Sešli jsme se v kanceláři u programového ředitele Čapka. Pan Hodač mi řekl: "Váš projekt jsem nečetl, vaši kazetu jsem neviděl, ale spolupracovat s vámi nechci." To bylo všechno.

V tu chvíli mě samozřejmě strašně naštval, protože když vám někdo řekne, že vaši práci ani neviděl, ale spolupracovat s vámi nechce, určitě vám to není příjemné.

Nezlobte se, ale vy se ptáte tak, jako kdyby v prosinci 2000 byla stejná situace jako tehdy, když jsem viděla pana Hodače poprvé! Pan Hodač mi zavolal 23. prosince a každý, kdo sleduje dění v této zemi, viděl, že tam není standardní situace, kdy by se Hodač v klidu stával ředitelem České televize. Ta situace, ne nějaká osoba, mě přiměla k tomu, že jsem jeho nabídku přijala.

Jednoznačně - a současný vývoj tomu jen nasvědčuje.

To je otázka životních hodnot každého z nás. Co se v té době "klubalo", bylo něco neuvěřitelného, a protože jsem v té instituci řadu let pracovala, troufla jsem si odhadnout, a - promiňte - možná lépe než vy, kdo všechno a co všechno za tím, co se děje, může být. Proto jsem do toho šla, a od první chvíle jsem říkala, že jsem připravena kdykoli odejít a že si uvědomuji, že budu dříve nebo později odvolána.

Šla jsem tam bojovat za trochu jiné principy, než bylo samotné nezávislé zpravodajství, což samo o sobě považuji za dostatečný důvod. Ale v té době, 23. a 24. prosince, to rozhodně nebyl hlavní důvod: tím bylo to, že někdo křičel o potlačování svobody slova, a já jsem v tom cítila - věřte nebo ne - potlačování demokratických principů. A já mezi demokracií a anarchií nevidím žádnou třetí cestu.

Pro mě je zastupitelská demokracie vždy čitelnější a akceptuji ji mnohem raději, než když se někdo bez mandátu, jenom proto, že momentálně někde pracuje, rve k moci.

Kdyby byla dopředu dána kritéria legitimity, mohli bychom hovořit o tom, zda jmenování bylo či nebylo legitimní. Vzhledem k tomu, že zákon byl velmi vágní a vzhledem k tomu, jak byli voleni ostatní ředitelé - což lze považovat za určitý precedens - nezbývá mi než v tomto konkrétním případě legalitu a legitimitu považovat za jedno a totéž.

Předchozí ředitel byl vybrán tak, že dokonce ani nebyla oslovena veřejnost! V tom případě není o čem se bavit - legalitu od legitimity můžeme oddělit jen tehdy, pokud si stanovíme tato kritéria. Můžeme se shodnout, že Rada měla sáhnout k "head-huntingovým" firmám, které by jí vybraly např. pět uchazečů, a z nich by vybírala ona sama. Ale nic z toho se nestalo. Ta kritéria bylo možno stanovit v zákoně, tak jako je teď v zákoně stanoven postup pro výběr členů Rady České televize.

Pan Hodač byl pro mě nepopsaný list papíru. Předtím jsem ho viděla jednou v životě.

Zhruba dvacet hodin.

Nepřihlásila jsem se do konkursu - takže neuvažovala. I když, perspektivně, samozřejmě by mě zajímalo mít pořad, ovšem ne v té České televizi, jaká je teď.

Můj.

Ano.

Čtyřiadvacátého bylo správné. Pokračovat 27.-28., když už tady stála celá Svěrákova "kulturní mediální fronta" - což neříkám já, ale on - to byla asi chyba. Asi se to mělo zastavit dřív. Ale 24. prosince to, myslím, bylo správné rozhodnutí.

Paní Makrlíková je profesionálka - svědčí o tom i to, že Česká televize jí chtěla svěřit moderování pořadu Regiony, než jí řekli, aby šla pryč.

Ale co na tom pořadu bylo tak špatného? Když to porovnáme se zpravodajskými relacemi toho dne ostatních televizních stanic, nepřipadá mi, že by ČT vysílala cokoliv nevyváženého, špatného, manipulativního, neprofesionálního atd. Později možná ano, ale 24. prosince to bylo v pořádku.

Ne! Ať by to byl kdokoli, kdo by nevyhovoval lidem, kteří se postavili na obrazovku s těmi bikolorami, výsledek by se ovlivnit nepodařilo.

Dávám vinu prostředí, které se za žádnou cenu nechtělo měnit. Za žádnou cenu!

Jenže vy říkáte vzbouřenci, a ty vzbouřence tam přece chodil někdo povzbuzovat, někdo jim telefonoval. Proto říkám: tomu prostředí, nejen těm vzbouřencům, kteří samotní s planoucím zrakem na obrazovce hájili "svobodu slova" a kteří, ačkoliv mohli jít kamkoliv, si tam nechávali vytahovat suché záchody oknem. Ale i všem ostatním, kteří jsou nějakým způsobem navázáni na Českou televizi.

Nevím, zda by paní Fričová byla v takové nelibosti a chtěla rozrušovat všechny ty vazby. Tím ji nechci podezřívat z něčeho špatného - ale to se zeptejte Dekoje, Komerse, Kocába, Buzkové a spol., kteří se tam chodili exhibovat. Těch se zeptejte, nakolik by jim vadila paní Fričová: já na to odpovědět neumím.

Jednoznačně! Kdybych byla já na místě pana Hodače, obrazovka by byla černá tak dlouho, dokud by nezačal tento stát konat! To nebyl problém České televize, to byl problém tohoto státu: obecního úřadu, soudů, policie atd., nikoli České televize.

Já ano.

Nepřihlásila jsem se do konkursu - neměla jsem jeho pravomoci.

Jednoznačně.

Pan Hodač měl svou hlavu a jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vím, že rozhodnutí obnovit vysílání velmi dlouho a velmi hluboce zvažoval. Řekl, že o tom bude přemýšlet, ale nakonec se rozhodl, jak se rozhodl. Protože se snažím "nebýt jako oni", rozhodnutí svého šéfa jsem respektovala. Nic víc k tomu říci nemohu.

Ne, to bylo dost jinak. Všichni skočili na špek tomu, co pan Balvín řekl médiím. Ve skutečnosti mě pan Balvín pozval a zeptal se mě, jestli mu nechci něco říci. Odpověděla jsem: "Pane Balvíne, to teda fakt nechci - čekám, co mi nabídnete." Pan Balvín, když zjistil, že mu nechci nic říci, mi nabídl místo v kontrolním útvaru. Ptala jsem se ho, jestli se ten útvar zabývá kontrolou vysílání, ale řekl mi, že ne - měla jsem kontrolovat, jak jsou v televizi podepsané smlouvy apod.

Zdůvodnil to tím, že mám ekonomické vzdělání, takže bych na to mohla stačit. Tuto nabídku jsem nepřijala.

Řekla jsem, že současnou situaci beru jako přestávku. Veřejnoprávní média mě samozřejmě zajímají, protože v nich vidím největší potenciál nezávislosti, a pokud bude možnost, určitě budu usilovat, abych se do České televize vrátila. Samozřejmě, proč ne? A dokonce si - možná neskromně - myslím, že tam, na rozdíl od jiných, patřím.

Bylo jednoznačně správné.

Rozhodnutí bylo učiněno a soudit by se měli ti, kdo ho nerespektovali. Jestliže pan Balvín akceptoval, že ti lidé ho nerespektovali, já nemohu dělat nic. Těm zaměstnancům byl zrušen pracovní poměr podle § 53 zákoníku práce a pokud se cítili poškozeni, mohli se domáhat zrušení platnosti tohoto rozhodnutí u soudu.

Jestliže obvodnímu úřadu, který jsme žádali o pomoc při zajištění tohoto úkonu, odmítla policie asistenci, co jsem měla dělat? Vynášet je v zubech?

Podívejte se, pane Pecino: Asi jste četl bulletiny stávkového výboru. V jednom z nich stojí, že všechny faktury a smlouvy mají být přineseny na stávkový výbor a ten rozhodne, co se vyřídí a co ne, kdo se zaměstná a co se proplatí. Neboli nebylo v našich silách, věřte nebo ne, těmto lidem byť jen odstřihnout mobilní telefon, na rozdíl od mobilních telefonů mého štábu, které byly odstřiženy.

Ano, ale až po několika dnech. Nepodařilo se nám ani to, aby jim byly zastaveny platy. Naše smlouvy nikdo nezpracoval, my jsme plat nedostávali, ale jejich smlouvy, ačkoliv k nim bylo přiloženo rozhodnutí o zrušení pracovního poměru, byly zpracovávány a ti lidé nadále dostávali plat.

Je to Waterloo. Ale v tom je ten problém: já jsem do televize nepřišla něco ovládat, já jsem tam přišla dělat svou práci. Já jsem tam nepřišla s někým bojovat, nebo se prát s vedoucí mzdové účtárny!

Pokud ale využívají veřejný majetek a vyčerpáte manažerské možnosti, měl by zasáhnout někdo jiný.

To byl problém generálního ředitele, a jestliže máme takovou politickou reprezentaci, která nestojí o to, aby se dodržovaly zákony této země, mně nezbývá nic jiného než to akceptovat. To je realita. Ano, nepřesvědčili jsme politickou reprezentaci - co víc vám k tomu mám říct?

Plán byl naprosto jednoznačný: vybudovat prestižní pracoviště, které bude sloužit této zemi jako agentura, protože technický potenciál tam na to je - které nebude opisovat z ČTK, z Reuteru a z novin.

Vy tomu říkáte čistka, já personální audit. A záleží na tom, co by ten personální audit ukázal.

Záleží na konkrétních profesích. Pokud budu mluvit o samotných redaktorech, na svých místech by zůstalo asi 50 %, odhadem 20 % by muselo odejít a zbylých 30 % by dostalo místa, která by v rámci reorganizace redakce odpovídala jejich vzdělání a zkušenostem, a to jak vyšší, tak nižší, než ta, která zastávají v tuto chvíli - co do hierarchie, tak samozřejmě platově.

Obojí zhruba stejně. Víte, já se obávám, že Česká televize - a vím, že za to, co řeknu, budu opět velmi kritizována - ačkoli hovoří o globalizaci a ačkoli si myslí, že ona je v podstatě do jisté míry jejím nositelem v české společnosti, obávám se, že Česká televize je velmi uzavřená a xenofobní, takže o tom, co je to globalizace, nemá vůbec žádné ponětí!

Ne. Není to principiální, ale dřív jsem spěchala na zprávy, chtěla jsem je vidět, dneska je sleduji možná jednou za týden. Prostě nevyhledávám je.

Profesionalizaci nemůže dělat profesionální nula, pane Pecino! A pokud jde o ty změny, samozřejmě že došlo ke změnám, např. vizuálním, ovšem udělat pořad Události ve světě, promiňte, ale to mi v roce 2000 nebo 2001 připadá velmi scestné.

Se šéfredaktory začnu od Adama. Myslím, že Jakub Puchalský udělal tehdy fatální chybu - a v tom byl zárodek všech problémů, které se projevily v těchto měsících - když připustil, aby si redakce zvolila svého šéfredaktora. Ano, Kytka nebyl ideální, Kytka zřejmě měl manažerské mezery, ale připustit, aby mi sami lidé z redakce řekli, koho chtějí mít za šéfa a akceptovat to - to byl začátek konce šéfredaktorů veřejnoprávní televize v Čechách. Od té chvíle to byly loutky...

Ano, ale to nebyla žádná oficiální volba - toho "vyplivly" neviditelné vztahy a kamarádšofty směrem k Puchalskému a řeklo se: "Tak, tady toho mi bychom chtěli." Samozřejmě, že Puchalský to popře, ale to byl první ústup od manažerských principů, a pak už se to s redakcí jen vezlo.

Vždyť i Chmelíček měl ideální šanci začít vztahy na jedné straně rozbíjet a na druhé narovnávat. Já nemám ráda slovo "normalizovat", ale zavádět tam normální manažerské mechanismy, protože novinařina se neliší příliš od jiných profesí, byť novináři to hrozně neradi slyší. Ale i žurnalistika je do jisté míry - netvrdím, že ze sta procent - ale do jisté míry je kvalita novinářské práce měřitelná. Kdo říká opak, tak lže a hájí si svůj písek.

Dušan Chmelíček měl všechny možnosti, i tím, jak do funkce přišel: měl podporu Rady, ta komunita ho přijala, a on místo toho, aby tam začal dělat něco rozumného, vyhodil Kralerta, zrušil všechna úsporná opatření a začal jednat přesně podle instrukcí zevnitř televize a jejích spřízněných subjektů...

Ne.

Ne, s panem Mrnkou jsem dvakrát hovořila telefonicky, snažila jsem se mu vysvětlit situaci, chtěla jsem, aby se mnou začal spolupracovat, ale on to vždycky odmítl. Ale neměla jsem pocit, že bychom měli nějaké zásadní... chci říct: neřval na mě a nemluvil na mě sprostě.

Velíšek, jednoznačně... Augustová - byť do ní kopou, myslím, že je profesionální moderátorka Událostí. Libí se mi i Michael Fiala, což je jedna z mála nadějí na seriózní žurnalismus. O profesionalitu alespoň ve smyslu nestrannosti, a to je v současné České televizi velmi cenné, se snaží Honza Němec. Ze zahraničních... (velmi dlouhé přemýšlení) ...možná Podaný a Dorazín, když byl v Moskvě. Za katastrofu ale považuji zpravodajství z Bruselu!

Pan Klepetko projde jako čteč zpráv, obtížně projde jako moderátor Jedenadvacítky, to bylo komické, a jako šéfredaktor, na to už jsem svůj názor řekla. Pan Klepetko je asi dobrý spíkr...

Víte, to je těžké - nechci dávat odstrašující příklady, protože "ryba smrdí od hlavy" - a tam je spousta lidí, kteří mají potenciál na to být dobří, ale v tom prostředí je být dobrý i pro toho nejlepšího hrozně těžké. To už musí mít takovou zkušenost jako má pan Velíšek - životní zkušenost, myslím - ale v tom prostředí... Jak říkám, ryba smrdí od hlavy. Kdyby vypadali jinak šéfové, budeme asi mluvit jinak i o lidech z redakce, protože by bylo nefér jim říct, že nestojí za nic. Já věřím tomu, že v řadě z nich je potenciál, ale ta televize ho nerozvíjí.

Prognóza je jasná: Česká televize bude nadále trychtýřem pro pět miliard korun a její podíl na trhu se bude marginalizovat. Myslím, že už tak klesající sledovanost bude dlouhodobě klesat. Nebude to kvůli těm událostem, které se staly na přelomu roku, ale prostře proto, že ČT nedělá to, co by dělat měla a co se od ní očekává.

Neboli, za stejné peníze bude méně kritiků: Pro zaměstnance to bude pohodlnější, u diváků zvítězí komerční televize, pro spřízněné duše a struktury bude neustále na přerozdělování 4,8 miliardy. Neboli co chce neschopný tvůrce víc? Aby dostával za svou tvorbu zaplaceno a nikdo se na ni nedíval a tudíž ho nekritizoval!

Jak pro koho. Ještě tam zbylo pár ctižádostivců, kteří opravdu ještě stále věří, že bojovali za Pravdu a Lásku nebo za svobodu slova, a ti se budou těžko smiřovat s tím, že se jejich exhibice na obrazovce marginalizuje. Ale drtivé většině těch, kteří stáli v zákulisí a chtěli si udržet svoje předivo vztahů, to vyhovuje.

Nevím, jak bude vyhovovat redaktorům zpravodajství, jestliže se na jich produkci bude - a už to tak je - dívat stále méně a méně lidí. Mě by to mrzelo.

Jednoznačně. Politická reprezentace je ráda, že má klid. Najde se několik ojedinělých poslanců, kterým se to líbit nebude, ale politická reprezentace jako celek je velmi ráda, že kauza Česká televize spadla ze stolu. Prostě politická reprezentace si svým rozhodnutím, které považuji vůči zbytku občanů, kteří nepracují v České televizi, za vrchol nemravnosti, koupila takzvaný "klid na práci". To je vše.

Jana Bobošíková (1964), novinářka, absolventka VŠE v Praze. Od konce 80. let pracovala v České televizi, kde vstoupila do obecného povědomí jako moderátorka pořadu "21". Pro dlouhodobé neshody s vedením redakce zpravodajství z televize v roce 1998 na vlastní žádost odešla; poté působila mj. jako ekonomická poradkyně Václava Klause a příležitostná moderátorka různých akcí a shromáždění. Od loňského roku řídí na internetu úspěšný zpravodajský server http://www.interview21.cz. V prosinci 2000 se J. Bobošíková nakrátko vrátila do České televize, kde byla jmenována ředitelkou zpravodajství. Proti jejímu jmenování se však zformoval silný odpor zaměstnanců a poté, co nebyla po řadu týdnů schopna ujmout se efektivně svých pravomocí, televizi v únoru letošního roku opustila.

Petr Sládeček

též děkuji za výborný článek v Britských listech.

Milá Evo Duspivová,

otázkami kolem marketingu a propagandy nakousáváte jedno z největších témat současnosti. Propaganda je možná stará jako lidstvo samo, i řečtí demagogové jiz zručně manipulovali s občany městských států, (i se Sókratem a s Aristotelem). Az ve dvacátém století se však propaganda stala profesí (publicity, public relations). Útvar P.R. má dnes každá větší firma a každá politická strana.

Dobrý propagandista ví, že je snazší a levnější měnit myšlení lidí o realitě než samu realitu. Ron Arnold, zakladatel Wise Use Movement, to řekl natvrdo: "Facts don't matter. In politics, perception is reality." (Na faktech nezáleží. V politice je realitou to, jak se skutečnost vnímá.)

K tomu pomáhají press releases, reklamy,ikony a slogany, objednané nebo dezinterpretované výzkumy veřejného mínění ci výroky expertů, vhodné cíle sponzoringu a charity...

Není třeba se děsit a šílet, je třeba znát, pojmenovávat,vítězit silou argumentů, vtipem i důvtipem, a to vytrvale a soustavně.

Na každou propagandu existuje dvojí zbraň:

1. kontrapropaganda

2. výchova a vzdělání

Plnou hloubku problému však pochopíme až tehdy, když zjistíme a připustíme, že jsme často propagandisty tak trochu všichni. Vy jste se, paní Evo, nikdy nepokusila někoho přesvedčit o své pravdě, aniž byste vědomě nezměnila či maličko "upravila" vše, co jste o věci věděla? Propagandistou může být i kluk, co se snaží "sbalit" holku.

Při této myšlence se odvolávám na slovníkové heslo propagandy v Encyklopedii Britannica, které přikládám. Za nejpodstatnější považuji rozdíl mezi propagandou (systematická snaha manipulovat přesvědčení, postoje či chování jiných lidí) a education, vzdělávání (prezentování různých stran problému a výhod i nevýhod možných rešení).

Zde leží i jedna z mých hlavních tezí o televizním zpravodajství v připravovaném projektu pro Českou televizi. Zpravodajství se musí poctivě snažit být nikoli propagandou, ale "education".

Řekne-li zpravodajský novinář, že nějaká věc je A, je asi propagandista (je jím určitě, pokud vědomě zamlčuje, že na věc existuje i názor B a C, popř. nedá prostor jejich nositelům).

S tím, že věci jsou A, neboli s tzv. událostmi a fakty, to totiž vůbec není tak jednoduché.

Řekne-li však, že něco je A podle poznatku takových a onakých, že na A jsou i názory B a C, a v komentáři že v kontextu Čech, Evropy, nebo historie lidstva, biosféry planety atd. pak A pro náš zivot na Zemi neco znamená, jsme na správné cestě k "education".

Ocitáme se pak na strašně obtížné, ale možné pozici televize veřejné služby, která se, tak jako BBC, snaží svět nestranně vykládat.

(Pro filosofy - že věc A vůbec existuje, musím prostě předpokládat, podřizujíce se raději zdravému rozumu a zkušenosti než metafyzice, agnosticismu ci Zenónovým aporiím.)

Pokud se o poctivý výklad světa nepokouším, volím snazší cestu poskládanou ze stále kratších fragmentů a střípků reality, zaměřených ve finále uz jen na emoce a pudy diváka. Kam snazší cesty často v životě vedou, nemusím říkat...

Něco z doporučené četby o propagandě:

2. Cokoli od zakladatele moderního P.R. Edwarda Bernayse, synovce Sigmunda Freuda. Četl ho i Joseph Goebbels...

3. Ze soudobé četby, z toho co znám, asi nejlépe

Stuart Ewan: PR: A Social History of Spin, Basic Books, New York 1996

a Sharon Beder: Global Spin, Chelsea Green, 1997

Přikládám Britannicu.

Propaganda

Propaganda je více méně systematické úsilí manipulovat přesvědčení, postoje a činy jiných lidí prostřednictvím symbolů (slov, gest, transparentů, památníků, hudby, oblečení, výložek, stylů účesym návrhu mincí, poštovních známek, atd.). Úmyslnost a silný důraz na manipulaci odlišují propagandu od volné, neformálné konverzace nebo od svobodné výměny názorů.

Propagandista má určitý cíl nebo řadu cílů. K dosažení těchto cílů úmyslně vybírá fakta, argumenty a symboly a prezentuje je způsobem, o němž si myslí, že budou mít co největší dopad. Ve snaze maximalizovat efekt někdy vynechává důležitá fakta, anebo je zkreslí a může se pokusit odklonit pozornost lidí, které se snaží ovlivnit od všeho ostatního kromě jeho propagandy.

Úmyslná komparativní selektivita a manipulace také odlišují propagandu od vzdělávání. Vzdělávatel se snaží prezentovat různé pohledy na dané téma - důvody, proč je třeba o věci pochybovat, stejně jako důvody, proč věřit jeho tvrzením, výhody i nevýhody všech možných způsobů řešení. Cílem vzdělávání je přimět recipienta informací, aby si sám nasbíral a zhodnotil důkazy. Vzdělávání mu pomáhá, aby si osvojil techniky, jak to činit.

Je však nutno zdůraznit, že se někdy propagandista může sám považovat za vzdělávatele, může být sám osobě přesvědčen, že šíří jen naprostou pravdu a že zdůrazňuje nebo zkresluje určité aspekty pravdy jen proto, aby učinil autentické informace více přesvědčivými a  že doporučované jednání je nejlepší možné jednání, které by recipient informace měl zvolit. Obdobně může recipient informace, který považuje propagandistovu informaci za zjevně správnou, s ní zacházet, jako by byla "vzdělávací". To se často stává u "pravověrných" osob - dogmatických recipientů dogmatické náboženské nebo společenské propagandy. To, co někdo může považovat za "vzdělávání", bude jiný považovat za "propagandu".

Propaganda

Propaganda is the more or less systematic effort to manipulate other people's beliefs, attitudes, or actions by means of symbols (words, gestures, banners, monuments, music, clothing, insignia, hairstyles, designs on coins and postage stamps, and so forth). Deliberateness and a relatively heavy emphasis on manipulation distinguish propaganda from casual conversation or the free and easy exchange of ideas. The propagandist has a specified goal or set of goals. To achieve these he deliberately selects facts, arguments, and displays of symbols and presents them in ways he thinks will have the most effect. To maximize effect, he may omit pertinent facts or distort them, and he may try to divert the attention of the reactors (the people whom he is trying to sway) from everything but his own propaganda.

Comparatively deliberate selectivity and manipulation also distinguish propaganda from education. The educator tries to present various sides of an issue--the grounds for doubting as well as the grounds for believing the statements he makes, and the disadvantages as well as the advantages of every conceivable course of action. Education aims to induce the reactor to collect and evaluate evidence for himself and assists him in learning the techniques for doing so.

It must be noted, however, that a given propagandist may look upon himself as an educator, may believe that he is uttering the purest truth, that he is emphasizing or distorting certain aspects of the truth only to make a valid message more persuasive, and that the courses of action that he recommends are in fact the best actions that the reactor could take. By the same token, the reactor who regards the propagandist's message as self-evident truth may think of it as educational; this often seems to be the case with "true believers"--dogmatic reactors to dogmatic religious or social propaganda. "Education" for one person may be "propaganda" for another.

Eva Duspivová

Vas clanek v BL ohledne deti v reklame (a pornografii) mi mluvi z duse. Je spousta temat jako prave tohle, ktera jsou, zda se mi, nepravem prehlizena.

A nakonec jsme zase u etiky, u manipulace detmi (a zenami, to je stara pisnicka) jako objekty, u ucelovosti, o  ktere se zde mluvilo pred casem.

Mam otazku, bylo by jich i vic:

Co s tim muzeme delat ?

Osobne se domnivam, ze by melo byt soucasti vzdelavani zabyvat se medii, otazkami reklamy a komunikace, ale formou diskuzi a rozebirani konkretnich prikladu, samozrejme na zaklade predchoziho studia materialu. Kdyz se zajimam o marketing, jde mi vzdy i o urcitou "imunizaci" ve vztahu k  reklame a propagande, o to rozhodovani, zda tohle jeste jde, a toto uz bych nedelal a proc. Premyslela jsem, proc byl pred listopadem 89 (az na kratke obdobi) marketing u nas burzoazni pavedou a zda se mi, ze jednim z duvodu bylo prave to, ze pokud se jim clovek zabyva, nutne by musel mnohem kriticteji rozeznavat hranici, za niz zacina propaganda, a to se proste v totalitni spolecnosti nehodi. Ono se to do jiste miry nehodi ani v demokracii, konec koncu.

Pred nekolika lety se v Americe resil pripad vrazdy male (asi 5 lete?) divenky, tehdy uz medialne zname Miss. Take to mi prislo na mysl pri cteni Vaseho clanku. Tenkrat vse nasvedcovalo tomu, ze byla-li by to jen holcicka ze sousedstvi, mohla zit.

Vladimír Rott

velmi mě znepokojilo, že ty fotky u Vašeho článku snad považujete za pedofilní pornografii. Mě zcela uniká, jak by se někdo tímhle mohl ukájet. Úchylné asi vzrušuje kdeco, ale řezat do této reklamy je jedním z dalších jejích přecenění.

Zneužití "moci" a dětí pro kompenzaci neschopnosti, většinou prý v úzkém kruhu rodiny, je otřesná věc. A velmi vážné téma, spolu s jinými zneužitími moci dlouho držené pod pokličkou.

Obrana proti úchylným musí začít u dětí a jejich výchovy, nejen domácí ale i společenské, ale bez jakékoliv paniky. Obě mé děti se díky tomu v útlém věku prvních tříd úspěšně a snadno ubránily pokusům úchyláků potulujících se temnými kouty.

Vladimír Myslík

mozna by nebylo na skodu, pokud na to jsou lidi trochu priblizit situaci Velke Britanie z roku 1992 ohledne plovouciho/fixniho kurzu meny zminovanou ve (vcerejsich BL) "The Rotten Heart of Europe". Zaujalo me to a tak jsem do altavisty zadal klicove slovo "The Rotten Heart of Europe" (v uvozovkach aby se to hledalo jako celek a ne jednotliva slova) a vypadlo mi par zajimavych stranek.

Tato kniha bohuzel neni online (nenasel jsem ji) ale treba ji nekdo cetl a vi o problematice vice - zajima me jak vidi integraci do EU lide z Velke Britanie, preci jenom jejich pohled na vec muze byt v znacnem podobny pohledu Cechu. Jde o to, zdali EU lidem prospeje nebo ne. V Cesku jak se zda jsou politicka uskupeni, ktera by rada Cesko do EU nacpala (protoze se na tom prizivi) a jina, ktera nechteji protoze by na tom prodelala vliv. Obavam se, ze vetsina Cechu nema ani potuchy co by to pro ne znamenalo a ze se k integraci do EU priklaneji jako ke spase, kterou mela byt (jak mozna doufali) privatizace.

http://members.tripod.com/british-nation/dictatorship.htm

http://www.cafe.org.uk/

http://home2.swipnet.se/~w-22615/Europe_June97.html

Výňatek z posledního odkazu:

The combined economies of Germany, the Czech Republic, Poland and Hungary would constitute a market of 140 million people, with a total GDP of $2.4 trillion to start with. From a socialist point of view, the uniting of these economies would be an entirely rational development, as part of the Socialist United States of Europe. But on a capitalist basis it is a finished recipe for conflict. The combination of German industry, finance and technique with the large pool of skilled cheap labour in Eastern Europe would pose a serious threat to Germany's EU "partners".

Mozna ze i tahle zminka z jinak rozsahleho textu neco vypovida: v pripade pripojeni upadajiciho Ceska do EU by najednou vzniklo v unii ceske nebezpeci levne kvalifikovane pracovni sily a naopak, ceske podniky by neustaly konkurenci vyrobcu zbozi z unie. Vubec se tady o takovych otazkach nediskutuje, a pritom jak jsem pochopil z recenze na vyse zminenou knihu, tak Velka Britanie mela tak rozsahle problemy s fixnim kurzem sve meny v roce 92/93, ze musela prejit na plovouci kurs. A stalo to praci spoustu lidi nez to udelali.

Napada me jestli blokada Temelina neni proto, abychom nemohli vyrobou energie konkurovat zapadu. Jestli si stihacky musime koupit protoze je nemaji firmy kde prodat (tak si pres zkorumpovane uredniky zajisti odbyt tady, hlavne ze musime "modernizovat"). Napada me, jestli nakonec neskoncime na ulicich protestovanim proti globalizaci, prestoze se tady nad tim ohrnuje nos (my jsme se od techto levicackych metod prece distancovali, volili jsme Klause ;-).

Kazdopadne myslim ze je to zajimave tema a Vy byste mohl neco z vlastni zkusenosti napsat, chapu ze mate spoustu prace ale preci jenom je to podle me zajimave a pro nas tady dokonce nezbytne, abychom videli svet jinyma ocima protoze z naseho uhlu pohledu neni nic videt a neni s cim srovnavat. Rozhodne ale ta situace kolem 1992/93 co je vyse zminena me zajima, kdyby jste o tom chtel napsat do BL, myslim ze by to mohlo dost lidi zaujmout.

Poznámka JČ: Proč mnozí Britové nechtějí evropskou integraci

Je to dáno v první řadě jazykem - Britové se špatně učí cizí jazyky (rozšířenost angličtiny po celém světě svádí; znám to sám, umím víceméně německy, ale mám mluvit v Německu německy, kdy každý pozná můj východňárský přízvuk, anebo anglicky, kdy Němci nepoznají, že nejsem rodilý Angličan a na základě svého snobství se mnou jednají úplně jinak...? Jazykové cvičení v němčině to jaksi nepovzbuzuje).

Anglicky mluvící svět je obrovský: Británie má historicky daleko intenzivnější styky s anglosaským světem, se Spojenými státy, s Austrálií, s Novým Zélandem, s Indií a s četnými dalšími asijskými a africkými zeměmi, než s Evropou, která je pro ně často - hlavně kvůli jazykové rozrůzněnosti - nepřehlednou směsicí nárůdků, hovořících podivně exotickými jazyky. Běžně vystupují ve sdělovacích prostředcích lidé z celého anglosaského světa, méně lidé z Evropy. Takže si Angličané podvědomě často říkají: proč se musíme vázat na podivné země na evropském kontinentě, z nichž většinou známe vlastně jen Francii (a i k ní máme značný odstup), když jsou historicky naše kulturní vazby úplně jinde.

Ekonomicky a politicky je ovšem Velká Británie nyní velmi těsně svázána s Evropskou unií. Často se poukazuje na to, že britský parlament v londýnském westminsteru se do značné míry stal parlamentem na baterky - o všech důležitých věcech se nyní nerozhoduje v Londýně, to je jen stínová hra, kterou sledují sdělovací prostředky ze setrvačnosti a z nevědomosti, ale v Bruselu.

Britská politická tradice je, zdá se mi, daleko méně pompézní, víc pragmatická a méně byrokratická - svým způsobem víc anarchická - než zvyklosti státní správy na evropském kontinentě. Má to také své nevýhody: Velká Británie má ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie a někdy i zeměmi, jako je ČR, velmi chabé sociální zabezpečení; má také v Evropské unii snad nejnižší daně. Britští euroskeptici dost právem poukazují na obrovskou zkorumpovanost a nedemokratičnost mocenských struktur v Evropské unii, zejména v Bruselu. Pro českou společnost z toho plyne jedno nebezpečí:politikové, zejména ze Čtyřkoalice a z ČSSD, kteří se nyní k Bruselu začínají lísat, nikoliv proto, aby prospěli řadovým českým občanům, ale aby si zajistili vynikající kariéru (a platy v Bruselu jsou skutečně obrovské, a nezdaněné) bezpochyby této korupci brzo propadnou.

Hlavní argument britských euroskeptiků proti evropské měnové unii je však ekonomický a finanční.

V každé zemi existuje ústřední banka, která v závislosti na momentálním stavu hospodářství v zemi určuje úrokové míry. Ty jsou velmi důležité, protože z nich vyplývá, jak drahé jsou pak půjčky pro podniky i pro jednotlivce, a tedy jaké množství peněz bude mít občan v kapse. Stručně a laicky řečeno: jsou-li úrokové míry příliš nízké, občan má příliš mnoho peněz, začne nakupovat příliš mnoho spotřebního zboží a dojde k "přehřátí" ekonomiky a rozběhne se inflace. (Lidi mají moc peněz, takže obchodníci zvýší ceny, protože si to lidi mohou dovolit, lidé tedy žádají o vyšší platy, atd.) Naopak když jsou úrokové míry příliš vysoké, podniky musejí splácet velké úroky za své půjčky, nemají na výplaty, musejí propouštět a zvyšuje se nezaměstnanost. Je velmi důležité, aby ústřední banka každé země byla schopná citlivě určit správnou rovnováhu úrokových měr pro danou hospodářskou situaci.

Euroskeptikové varují, že přijetím jednotné evropské měny bude tento vylaďovací ekonomický mechanismus zlikvidován a celá Evropská unie se stane rukojmím ústřední německé banky ve Frankfurtu, jako ústřední banky nejsilnější ekonomiky v EU. Ta určí ostatním zemím úrokové míry podle momentální situace v Německu, která však vůbec nemusí jiným zemím odpovídat a vyhovovat. Němci už to udělali ostatním evropským zemím několikrát.

Po roce 1990 například způsobil kancléř Helmut Kohl v severní Anglii nezaměstnanost svým radikálním rozhodnutím sjednotit Německo a německou marku v poměru 1:1. Sanace východního Německa znamenala, že vznikla obrovská poptávka po půjčkách a po penězích. To znamenalo, že v důsledku poptávky šly v Německu úrokové míry nahoru. Zvýšení úrokových měr znamená, že je daná měna atraktivnější pro mezinárodní finanční spekulanty: vklady v této měně přinášejí vyšší úroky než dosud. Má-li tedy jiná země (v tomto případě např. Británie) zabránit odlivu zahraničního kapitálu, což by vedlo k poklesu kursu libry vůči marce ve prospěch marky - musí také zvednout úrokové míry. Britská ekonomika byla ale tou dobou dost nepevná a zejména v severních deprivovaných oblastech se teprve dostávala z recese. Helmut Kohl jí udělil tvrdou ránu: zvýšení britských úrokových měr vedlo k zvýšení nezaměstnanosti v severní Anglii. To přirozeně vede k občanské nespokojenosti a nakonec možná i k nepokojům, bude-li nezaměstnanost vysoká.

Radek Batelka

Čas od času zahlédnu v nejrůznějších médiích občasné články a vystoupení p. Štěpánka. Z jiných zdrojů vím o tomto člověku velmi málo a nechovám k němu žádnou předpojatost či osobní cit, nejsem jakkoli svázán s aktivitami dějícími se v jeho okolí a na jeho bezprostředním chování nijak nezávisí můj osobní prospěch. Proto se odvažuji tvrdit, že jsem k jeho osobě nestranný.

Jeho projev mi vždy přišel v jistém smyslu zajímavý.

P. Štěpánek je místopředsedou RRTV, na jejich stránkách je u jeho jména dále uvedeno: "hudebník, publicista". To mě poněkud zarazilo. Ponechme pro tuto chvíli stranou hudební vkus. Za publicistu považuji člověka, který věnuje značnou část svého času publikování svých názorů a informací a má v tomto směru "co nabídnout". Možná že se jen celoživotně míjím s dílem p. Štěpánka, ale žádnou rozsáhlejší (natož závažnou) publikační činnost jsem u něj nezaznamenal. Pokud nějaká existuje, prosím, abych byl opraven.

Veškeré jeho články, které jsem měl možnost číst, se týkaly:

- obhajoby vlastní senátní kampaně

- vánočních událostí v ČT

Pan Štěpánek jako potenciální senátor mě příliš nezajímá. Zajímá mě však jako aktuální představitel státní instituce s velkým a dlouhodobým dopadem na veřejný život - regulačního orgánu nejmocnějšího spektra médií. Domnívám se, že nepřeháním. Média sama o sobě jsou jednou z nejsilnějších mocí v tomto světě. Navíc jsou i v té nejnestrannější formě nástrojem či prostředníkem politiků - bez masových médií dnes nelze vládnout.

Pan Štěpánek se ve svém posledním příspěvku na BL snaží vyslovit ke vzájemným půtkám RRTV a ČT. To je od člověka ve sporu zúčastněného logické. Je logické, když státní úředník vystoupí a položí na stůl svoje argumenty a fakta ze svého pohledu. Co je ale logického na tom, když z veřejných peněz placený úředník místo toho opakovaně mlátí prázdnou slámu a argumentuje na úrovni zapšklé domovní důvěrnice z pavlačáku ?

Pan Štěpánek v první větě navozuje dojem, že hodlá předložit kritiku jistého pořadu a jistého redaktora ČT. O pár vět dál se ale už nestačím divit. Co to je, proboha, za projev a argumenty ?

Vybavuje se mi chování šestiletého kluka, který dostal na hřišti za barákem facku, a teď za máminou sukní z bezpečné vzdálenosti vyhrožuje: "Už na tebe jde můj taťka !".

Co podle něj prokazuje argument:

"V celém civilizovaném světě by se mu však vysmáli a prozradili mu, že si poněkud plete role. Rada je tu od toho, aby dohlížela na televize. Nikoli naopak. I Železný to (po správním řízení o odnětí licence) pochopil. Veřejnou kontrolu nad radou jistě zastanou píšící novináři a poslanci."

Došel snad pan Štěpánek svými životními zkušenostmi k tomu, že vše co se děje v civilizovaném" světě je správné ? Co je podle něj civilizovaný svět ? Kritika ČT směrem k RRTV je nějakým zákonem znemožněna ?

Velmi by mě taky zajímalo, jak se podle něj choval Železný před tím, než TO pochopil, co TO potom vlastně pochopil a jak se chová od té doby, co TO pochopil.

Následuje klukovská hrozba:

"Podstatnější však je, že Vítek i mnozí další televizní vzbouřenci zřejmě žijí v představě, že celý spor o Českou televizi je u konce a oni že vyhráli. Nic není vzdálenějšího pravdě. Asi pana Vítka nepotěším, ale jsme teprve v poločase. A jestliže první polovina tohoto představení měla podobu lidové frašky, kde se vzbouřenci a s nimi sympatizující umělci a politici zaklínali duchy zákonů, potom druhá polovina bude mít podobu spíše komorní a bude patřit Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, právníkům a soudům. A ty se nemohou ani nebudou řídit legislativním spiritualismem, nýbrž fakty a literou zákona. Již teď radě leží na stole analýza usvědčující Českou televizi z několika set porušení zákona."

O tom, z čeho vlastně zákony "vyrůstají", se tady nebudu s p. Štěpánkem přít; to je na jinou, delší debatu. Nevím ale, proč mu zmíněná analýza jen tak leží na stole ? Proč z ní něco na podporu svých argumentů necituje ? A proč s ní hned druhý den neběží na policii (nebo kam se s takovými věcmi běhává) a nezřídí vše potřebné, ať se dají věci do pohybu ? Proč si myslí, že lidi cestou v ranní tramvaji touží číst v MFD jeho citově zabarvené hrozby Marku Vítkovi ?

Aby svou citovou zaujatost vyvrátil, píše v další větě:

"Vítek podivným způsobem žongluje také s reportáží Fakt ze senátní kampaně. Proboha, za co bych se měl ČT mstít! Ta reportáž nepoškodila ani mne ani kteréhokoli z mých senátních protikandidátů."

I toto považuje p. Štěpánek za argument ? Připomíná mi to jednu starou scénku od Izera, kde Mečiar podal důkazy o tom, že dráteníci nechodili ze Slovenska pracovat do Čech ale právě naopak, tím, že to prostě konstatoval.

Následuje další hřebík do rakve ČT:

"A jako člověk z branže navíc nemohu přehlédnout, že se na jejím natáčení podílelo asi tak dvakrát tolik osob, než je zvykem v jiných - efektivněji pracujících - televizích"

Jako člověk z branže mohl aspoň p. Štěpánek konkretizovat, zvyky kterých televizí to měl na mysli a co je v jeho případě štáb větší než malý - místo dvou lidí čtyři, nebo místo padesáti sto ? Je přece u zdroje těchto informací a kdo jiný by měl být konkrétní, když ne on ?

Dále pak p. Štěpánek prokazuje přesvědčení, že čin a odpovědnost za něj jsou v podstatě nesourodé, protichůdné atributy:

"Šloufa a mne hází do jedné ohrádky mstivých nepřátel, zatímco Pitharta pasuje do role spravedlivého zastánce vzbouřenců. Jenže ani to není pravda. Byl to totiž právě Petr Pithart, kdo navzdory své mírné sympatii vzbouřence hned zkraje upozornil, že každý, kdo bere zákony do svých rukou, musí počítat s tím, že za to později obdrží patřičný účet."

Pokud s někým sympatizuji a připomínám mu něco nepříjemného, nemusí to přece být navzdory mé sympatii, ale třeba právě kvůli této sympatii (dobrá rada), nebo jen neutrální konstatování z pozice většího nadhledu a zkušeností.

V žádném případě nehájím pozice redakce zpravodajství ČT. Po prvotních sympatiích jsem jimi byl hluboce zklamán a přivítal bych jejich důstojný, dobrovolný odchod. (Pokud jde ale například o  telefonní kauzu, jsem rád, že jsem se tyto věci jakoukoli cestou - při které nebyl nikdo zabit či zraněn - dozvěděl a zjistil, že konkrétní politici a radní jsou lháři. Hodnota vědět to evidentně převažuje nad hodnotou dodržení daného právního předpisu)

Je nesmyslné chytat člověka za slovo. Avšak vše co jsem od p. Štěpánka kdy četl, se vyznačovalo naprostou absencí relevantních informací schopnosti argumentovat, bylo propleteno snůškou osobně zaujatých názorů a v celkovém souhrnu vyznívalo jako řádky o ničem. Plácání do vody.

Na to má p. Štěpánek jistě právo, stejně jako já. Ale jen potud, pokud to nesouvisí s výkonem jeho veřejné funkce.

Bez osobní zaujatosti a bez urážky konstatuji, že p. Štěpánek na mě působí dojmem naprosto průměrného člověka, bez výrazného názoru a bez výrazné pozitivní vize v jakékoli oblasti.

Nepůsobí dojmem silné osobnosti. Je člověk s nepříliš dobrou schopností argumentovat a na argumenty reagovat. Je to úplně normální, průměrný člověk.

Na konec p. Štěpánek konstatuje:

"A s tím souvisí i poslední věc, jež na Vítka prozrazuje jeho sníženou schopnost vnímat realitu v celé její pestrosti."

Obávám se, že redaktoři ČT až moc dobře vnímají realitu, a ví, co vycenzurovat. Tím, kdo realitu vnímá jen z velmi úzkého pohledu se mi zdá být právě p. Štěpánek.

Být místopředsedou (ale stejně tak i "řadovým" radním) takovéto kontrolní instituce, je bezpochyby náročné na určité lidské vlastnosti. Jak je ale možné, že je v této funkci naprosto průměrný člověk ? Není v jeho okolí snad nikdo lepší ? Čím byl tak atraktivní pro toho, kdo si ho vybral jako kandidáta na toto místo ?

Nemůžu souhlasit s tím, že je na tomto místě člověk tak průměrných kvalit. Řekl bych, že ten takovou práci odborně ani morálně zvládat nemůže.

P.S.: Který průzkum veřejného mínění dokazuje, že pří zjevení vzbouřenců na obrazovce "stoupá podstatné části diváků adrenalin" ? Cáák !

Pane, nesedíte v hospodě, zastáváte veřejnou funkci ! Řekli vám to vůbec?

Poznámka JČ: 1. Nedovedu si představit, že by BBC útočila na Radu BBC poté, co Rada BBC vydala o BBC kritickou zprávu - BBC je podřízena Radě BBC stejně, jako je ČT podřízena RRTV.

BBC by ovšem mohla natočit a odvysílat NESTRANNÝ kritický pořad o činnosti Rady BBC, který by z nezávislého úhlu pohledu zhodnotil i kritický dokument Rady i činnost BBC. To ovšem ČT neudělala, protože ta nevysílá nestranné pořady.

2. Co se týče pořadu Fakta, v němž byly zveřejněny důvěrné výpisy z mobilních telefonů některých členů Rady ČT, pan Batelka v této věci podlehl neseriózní mediální manipulaci tvůrců pořadu. Pořad se snažil navodit dojem, že v důsledku spiknutí Rada ČT-ODS bylo už dávno dohodnuto, že má být do čela ČT vnucen Jiří Hodač. Skutečnost byla úplně jiná, Rada ČT plánovala do funkce jmenovat Kateřinu Fričovou a jednala s ní o tom už v listopadu, byl jsem toho osobně svědkem. Interpretaci, co znamenaly telefonní kontakty některých členů Rady ČT s politiky, jak ji prezentoval pořad Fakta, nelze důvěřovat, mimo jiné i proto, že pořad Fakta neinformoval ani o výpisech z mobilů členů Rady ČT, nakloněných televizním vzbouřencům, ani o výpisech z mobilů vzbouřenců, připravujících televizní vzbouření už dlouho během podzimu. Atd. Politováníhodné je ovšem lhaní některých členů Rady ČT televizním vzbouřencům, když se s nimi vůbec o mobilech neměli bavit, neboť pracovníci ČT zveřejněním výpisů zřejmě spáchali vážný trestný čin, který policie v současné době vyšetřuje.

Poznámka TP: Mně zase není jasné, o kterých právnících to Petr Štěpánek mluvil: s vedoucím právního odboru Rady JUDr. Fučíkem jsem včera měl to potěšení krátce pohovořit, a jsou-li na stejné, neřkuli horší, odborné úrovni i jeho podřízení, vzbouřenci nemohou být v lepší pozici!

Pavel Trtík

...

• Ziskani cca pul milionu Kc na jeden kalendarni rok
• Zachovani nezavislosti BL
• Zachovani BL jako bezplatne pristupneho internetoveho deniku

1. jeden drobny prispevatel nemuze (nema moc) zabranit tomu, ze o jistem (pro nej neprijemnem tematu) nebudou BL psat. Toto je mimochodem jeden ze zakladnich plusu BL v porovnani s hlavnimi deniky publikovanymi v CR.
2. Naopak kazdy sponsor ma moznost upozornit na problem, ktery by se mel na neomezenem prostoru internetoveho deniku presentovat. Je pravda, ze stejnou moznost ma i ctenar BL, ktery by BL nesposoroval.
3. Tento zpusob financovani vytvari tlak na to, aby BL delaly svou praci dobre, protoze jinak se za rok po prispevatelich slehne zem.

• Vyvoj v kauze financovani BL od listopadu 2000 ukazuje, ze se 'zda, ze tento napad udelal na Jana Culika znacny dojem'.
• Za sebe jeste jednou prohlasuji, ze svuj financni prispevek nechapu jako financovani vlastniho investigativniho novinare. Prispivam na to, aby jeden investigativni novinar mohl delat svou praci profesionalne. Apropos, myslim, ze se mi tato 'investice' vyplati daleko vice nez beznemu obcanovi CR jeho 'investice' do televizniho poplatku, ci pripadne kupovani mainstreamoveho denniho tisku.
• Jen tak na okraj, nemam nic spolecneho s Glasgow University, jak by se z tohoto odstavce mohlo zdat.

Co rici na zaver? Preji Britskym listum uspesny rok naplneny kvalitni investigativni novinarskou praci. V Cechach je ji, myslim, docela dost zapotrebi.

Z Paisley Vam preje hezky den

Pavel Trtik

Poznámka JČ: My všechny ty peníze přirozeně nepotřebujeme hned, ale potřebujeme na profesionální práci závazný příslib cca 500 000 Kč ročně, a cash flow cca 50 000 Kč měsíčně. Zjistí se, jak jsme na tom, pouze tím, když uvidíme, kolik peněz sponzoři vlastně poslali. - Budeme zveřejňovat jména jednotlivých sponzorů nad 10 000 Kč ročně (v ČR) a nad 1000 dolarů (zahraničí), dále jména sponzorujících aktivních českých politiků, bez ohledu na výši částky. Všechna jména malých sponzorů zveřejňovat nebudeme, neboť si to někteří z nich nepřejí.