Rekapitulace doposud neznámé kapitoly krize v ČT
Svědectví: Jednání části vedení ČSSD zavánělo pučem
Ivan David
Před posledními Vánocemi tisíciletí se konal pokus o televizní převrat. Po odvolání ředitele televize, který nechal vše při starém a nikomu nepřekážel, se část pracovníků ČT dohodla, že vyvolá konflikt a neuzná autoritu Rady ČT. Stalo se tak prokazatelně ještě před tím, než byl jmenován nový ředitel Hodač. Mediální profesionálové dobře věděli, že nemohou mluvit pravdu (nejspíš by je to ani nenapadlo, i kdyby rozlišovali pravdu a lež a ne pouze užitečná a neužitečná tvrzení). Neříkali, že se obávají o prodloužení pro ně velmi výhodných smluv anebo ohrožení pracovních míst při možném pokusu o racionalizaci rozmařilého deficitního hospodaření ČT. Vytvořili mýtus o ohrožení svobody projevu, ohrožení demokracie a "politizaci ČT".
Je evidentní, že se o politizaci postarali sami tito "revolucionáři". Od počátku úzce spolupracovali se stranami čtyřkolalice za účasti Petry Buzkové (viz časopis Euro 3. 1. 2001). P. Buzková již dlouhodobě usiluje o sblížení ČSSD se čtyřkoalicí; evidentně pomáhala vytvářet strategii zneužívání ČT k politickým cílům čtyřkolalice a s ní úzce spřízněných osob (tzv. hradní křídlo). .Za čtyřkoalici se angažovali zejména senátoři unie svobody a KDU-ČSL, kteří pomáhali obsadit "velín" zpravodajství a bránili jej tak svými těly před možným zásahem policie. Při tom byl soustavně vytvářen dojem, že nyní bude zpravodajství neobjektivní a stranické, ačkoli alespoň trochu objektivní zpravodajství ČT nemá v zemi pamětníka. Čtyřkolalice ve spolupráci s ČT zneužila televizní techniku, s níž přímo organizovala protestní shromáždění před budovou ČT a na Václavském náměstí. Bylo totiž potřeba demonstrovat, že "lid je na naší straně" a prezentovat podporu "elity národa". Současně byl každý, kdo vyjadřoval jiný názor, tímto "objektivním zpravodajstvím" a publicistikou prezentován jako stvůra. Potenciální odpor občanů trvajících na dodržování zákonů musel být zlomen zastrašováním. Tomu napomohla technicky i věcně špatná prezentace nového vedení ČT. Význam celé situace v ČT byl záměrně zveličen. ČT má dnes méně než třetinovou sledovanost. Nova a Prima pomalu získávají i intelektuálně náročnější část diváků.
Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus svolal na 5. ledna mimořádnou plenární schůzi PS ve stavu legislativní nouze. Byla snaha situaci řešit přijetím nové zákonné úpravy, ačkoli bylo zřejmé, že zákon není podstatou problému.
5. ledna ráno se tedy sešel i poslanecký klub ČSSD. V něm již na počátku oznámil předseda klubu Z. Škromach, že předsednictvo klubu navrhlo vyjednávací skupinu 4 poslanců v čele s P. Buzkovou. Zeptal se, zda někdo navrhuje doplnění této skupiny a ihned nechal skupinu aklamací schválit. Následovala dosti vzrušená diskuse, v níž zejména P. Buzková a V. Špidla naléhali na přijetí požadavků prosazovaných "televizními vzbouřenci". Na jejich straně argumentovali P. Dostál , P. Mertlík , S. Křeček a S. Gross . Šlo zejména o to, zda máme jako vládní strana rezignovat na dodržování zákonů a vstřícností k požadavkům vzbouřenců de facto podporovat čtyřkolalici. Stoupenci tohoto postupu argumentovali tím, že nelze ignorovat "hlas lidu", že při počtu protestujících je nesouhlas politicky sebevražedný (S. Křeček ), že je třeba ukázat vůli k odpolitizování televize (P. Dostál), že je potřeba udržet iniciativu na straně vlády (V. Špidla), že nemůžeme jít proti intelektuální elitě národa (M. Kužvart , který se rovněž angažoval v budově ČT), že v politice není důležité, jaké jsou věci ve své podstatě, ale jak se veřejnosti jeví - a to ovládají média (S. Gross). V. Špidla argumentoval, že lavinu nelze chytat za ocas, ale je třeba se postavit do jejího čela (předchozího dne z vlastní iniciativy řečnil k davům na Václavském náměstí). Postupně v klubu začaly zaznívat také protiargumenty odhalující politický zájem čtyřkoalice na vyvolání a eskalaci krize, nutnost zajistit dodržování zákonů a potřebu kontrolovat činnost veřejnoprávní instituce (M. Kučera, J. Brtnický, Z. Jičínský, I. David, J. Volfová, ale i M.Zeman). Hlasování jasně ukázalo, že na rozdíl od vedení klubu je převážná část poslanců ČSSD proti přijetí návrhů vzbouřenců, zejména proti účasti Senátu a prezidenta na jmenování členů rady a to proto, proto, že by se taková rada nemusela fakticky nikomu zodpovídat. Zde byl poměr hlasování asi 45:7.
Samotné jednání plenární schůze 5. ledna sice přineslo vystoupení M. Zemana dovolávajícího se nutnosti dodržování zákonů, které platí i pro hlavu státu, hlasování však dalo v rozporu s tím za pravdu daleko spíše televizním vzbouřencům.
Jednání pléna v legislativní nouzi pokračovalo za týden 12. 1. Při zasedání klubu ČSSD se však jednoznačně ukázalo, že vyjednavači vůbec nerespektovali pověření dané poslaneckým klubem a jednali především o přijetí požadavků vzbouřenců a čtyřkoalice. Například V. Špidla prohlašoval, že televizní krize a lidé na náměstích nahrávají čtyřkoalici, zejména Unii svobody, která je populistická a nemá program, kdežto ČSSD je stranou programu. Nedovedl však vysvětlit, proč tedy právě on řeční na náměstích a proč jednal téhož dne brzo ráno právě s J. Kasalem a K. Kühnlem. Na straně vstřícnosti ke čtyřkoalici a vzbouřencům stáli V. Špidla, P. Buzková (podle časopisu Euro vysvětlovala v televizi shromážděným vzbouřencům a politikům, že je třeba získat V. Špidlu, který může uplatnit svoji autoritu ve straně pro prosazení požadavků vzbouřenců), dále S. Gross, L. Zaorálek, P. Dostál, Z. Škromach a na této straně hlasovali R. Martínek, M. Kraus, J. Brtnický a několik dalších. Proti vstřícnosti ke čtyřkoalici vystupoval F. Brožík, J. Kupčová, J. Volfová, I. David, M. Kučera, J. Hofmann. Z. Jičínský vyslovil názor, že změna orientace na čtyřkoalici je možná, ale musí vyplývat z důkladné rozvahy a značné shody uvnitř ČSSD a nikoli z půlhodinového jednání a nátlaku. F. Brožík požadoval, aby vyjednavači jednali nejen se čtyřkoalicí, ale i s ODS. P. Buzková prosadila revokaci usnesení klubu k požadavkům vzbouřenců, ale stanovisko většiny klubu se potvrdilo, i když nikoli s takovou převahou, jako před týdnem. M. Zeman se dopoledne jednání klubu nezúčastnil.
Téhož dne odpoledne proběhlo druhé čtení zákona, které přineslo dlouhou řadu návrhů pozměňovacích návrhů.
Skupina poslanců v čele s V. Špidlou, P. Buzkovou a Z. Škromachem nadále úporně prosazovala maximální vstřícnost klubu ČSSD ke čtyřkoalici s argumentací, že je třeba uklidnit situaci v ČT. Jednoznačně však prohrála, protože převládl názor, že vstřícnost ke čtyřkoalici a vzbouřencům je přiléváním oleje do ohně a navíc ohrožuje stabilitu dohod s ODS. K. Šplíchal a M. Kapoun projevili ochotu hlasovat jakkoli, bude-li ČSSD navenek vypadat celistvě. Vyjednavači přes jasné pověření nadále odmítali hledat kompromis s ODS. Za této situace přišel na jednání M. Zeman, který prosadil preferenci jednání s ODS namísto ústupků čtyřkoalici a sám se ujal vyjednávání s ODS (s V. Klausem). ODS přistoupila na kompromis a při hlasování pak hlasovala naprostá většina ČSSD společně s ODS a KSČM proti čtyřkoaličním návrhům. Ctyřkoalice a její příznivci v ČSSD neuspěli, na jejich straně však bude nadále "nestranná ČT", ale i většina komentátorů v médiích. Jde o moc.
Zopakujme si základní fakta:
- 1. P. Buzková vyjednávala se vzbouřenci a nabídla jim a čtyřkoalici podporu a získala na svou stranu V. Špidlu (zřejmě autentický zápis v časopisu Euro).
- 2. P. Dostál předložil vládě průchodný návrh zákona o ČT, současně však prosazoval vstřícnost ke čtyřkoaličním návrhům znamenajícím kodifikovanou libovůli pracovníků ČT.
- 3. Z. Škromach nenápadně prosadil pověření vyjednavačů převážně vstřícných ke čtyřkoalici.
- 4. Proti zcela jasné vůli klubu vyjednavači usilovali jednostranně o podporu čtyřkoalice.
- 5. Při pokračujícím odporu většiny klubu a neúčasti M. Zemana se marně snažili o zvrácení původního usnesení klubu.
Návrhy příznivců čtyřkoalice měly také podpořit odpůrce "opoziční smlouvy" uvnitř ODS s vyústěním ve vládní krizi, která zřejmě měla do budoucna zvýhodnit členy vlády prosazující příklon ke čtyřkoalici při pravděpodobném sestavování dočasné vlády prezidentem a současně zajistit mediální podporu orientace na čtyřkoalici. Politici bez zásad a tedy také bez programu potřebují ovládnutí médií, protože ta jsou nutná pro rychlou prezentaci "pružně" se měnících postojů a vhodnou prezentaci a interpretaci faktů. To je společný jmenovatel čtyřkoalice a P. Buzkové i dalších politiků v ČSSD.
"Puč" je silné slovo. Je však třeba si uvědomit, že tzv. "mladí" v ČSSD a ODS usilují o rozbití opoziční smlouvy a proto potřebují hmatatelnou zradu ze strany ČSSD jako bič na vlastní vedení. Podpora čtyřkoalice má ovšem nejen symbolický, ale i věcný význam, protože čtyřkoalice usiluje o naprosté ovládnutí médií s nemožností budoucí korekce radou (ovládá Senát). Proto ten zdánlivě nesmyslný boj o účast Senátu na volbě rady. P. Buzková, která prosazuje své lidi do mediálních rad a předplácí si tak mediální přízeň i možnost manipulovat veřejností podle vlastní potřeby, se opět stala trojským koněm čtyřkoalice v ČSSD. P. Špidla sehrál roli vůdce páté kolony pod záminkou udržení iniciativy vlády v čele laviny, ačkoli je dost inteligentní a zkušený na to, aby jasně věděl že lavinu jen zvětší a utrhne další. Z. Škromach řídil klub tak, aby poskytl co nejvíce prostoru ke zlomení klubu na čtyřkoaliční cestu. Krize znovu potvrzuje, jakou roli mohou sehrát sdělovací prostředky, pokud se je daří politicky ovládnout a pokud nejsou kontrolovány reprezentativně volenými zástupci veřejnosti. Ukazuje také, jak snadno může zákulisní jednání vést k zásadnímu obratu v politice strany, pokud jejíž členové zůstávají bez informací.
Přečetli jsme za vás:
Článek poslance Ivana Davida byl psán pro vnitrostranický občasník ČSSD "3D - DISKUSE, DEMOKRACIE, DNEŠEK". Obsahuje tedu i informace, které jsou čtenářům Britských listů notoricky známé. Nechtěli jsme ale krátit tyto pasáže, neboť by se tak vytratila autenticita textu i jeho srozumitelnost. Neocenitelnou dokumentární hodnotu má především popis chování členů klubu sociální demokracie v klíčové okamžiky jednání klubu. Jednání nebylo totiž veřejné a za zavřenými dveřmi mohli být pouze ti, kterých se to týkalo - poslanci.
Řešení, které parlament nakonec přijal, bylo do jisté míry možné mimo klubu ODS právě díky těm rozumným sociálním demokratům, kteří nepodlehli panice či lobbingu televizních redaktorů. U některých mne to nepřekvapovalo, neboť jsou veřejně známa jejich stanoviska k řadě otázek a jejich názory se nemění jako spodní prádlo. Někteří váhaví ale během té dlouhé noci dospěli. Avšak oportunismus a ustrašenost těch, kterým neříká nic jejich program a jsou ochotni jít s kýmkoliv (hlavně když jsou u toho) je horší problém. Ten si bude muset sociální demokracie řešit mezi sebou "velkou očistou" nejpozději do svého jarního sjezdu, jinak její volební výsledek v příštích volbách bude jednociferný. Volič totiž neodpouští beznázorovost.
(koš)
