Britské listy

Na konci svého příspěvku o následcích munice s ochuzeným uranem píše Zdeněk Štefek: "Ve světle výše zmíněných okolností, které jsou jen malým úvodem do problematiky ochuzeného uranu a které mohu dále podepřít rozsáhlými výzkumnými materiály renomovaných světových institucí ..."

Je otázkou, proč neuvedl výsledky a citace těchto rozsáhlých výzkumných materiálů ve svém příspěvku a naopak cituje většinou lidi kteří jsou v lékařské, jaderné a chemické problematice laiky (Jan Valo, Scott Petterson, Martti Ahtisaar). Pokud má totiž svůj názor o vysoké nebezpečnosti munice s ochuzeným uranem podepřen seriozními studiemi a daty, je zvláštní, že je neuvedl a naopak uvedl data nepodložená, ba troufám si říci až absurdní.

Na začátek bych si dovolil malé upřesnění. Materiál tungsten uváděný v článku je česky wolfram. A teď bych se pokusil okomentovat jeden z uváděných dokladů, na kterém staví své závěry Zdeněk Štefek:

"Postupně vyšlo najevo, že 400.000 veteránů z Perského zálivu bylo potencionálně kontaminováno ochuzeným uranem. 67% dětí z 60.000 nejhůře postižených veteránů je podle laureláta Nobelovy ceny míru dr. Sildera těžce nemocných a mnozí trpí vývojovými vadami, jako jsou nevyvinuté čelisti, deformace čelních orgánů, obličeje a deformace končetin. Kalkulace založené na známých faktech o OU munici ukazují, že za 5 dní války, za 20 minut denodenního vystavování se ochuzenému uranu může voják absorbovat značné množství uranu, aby překročila jaderný limit uranové toxicity.

Nespočetně veteránů trpí za své působení v Iráku od roku 1991 tzv. ´Symptomem války v zálivu´, projevující se např. bolestmi svalů a kloubů, špatným imunitním systémem, neurologickými poruchami, ztrátou paměti, chemickou senzitivitou a dalšími symptomy."

Nejsem lékař ani chemik, ale řada indicií ukazuje, že uváděné nemůže být realné, i když jsou dané údaje "zaštítěny" Nobelovou cenou míru. Bylo by asi lépe uvést organizaci, která obdržela Nobelovu cenu a jíž je dr. Silder členem, než jeho jako lauerata. Samostatně ji totiž neobdržel, viz.např. http://Nobelprizes.com/nobel/nobel.html.

V citovaném se uvádí, že potenciálně kontaminovaných vojáků je 400 000 a nejhůře postižených je 60 000. Není sice specifikováno, co znamená nejhůře postižení.

Ovšem obecně se termínem postižený míní někdo, kdo má zjevné následky, a předcházející slovo nejhůře ukazuje na to, že ty následky jsou velmi vážné. To se snaží navodit i daný výrok.

Z uváděného počtu je jasné, že jen zlomek těchto vojáků byl ve vozidlech zasažených vlastní palbou. Tedy postižení jsou obyčejní vojáci, kteří se mohli dostat do styku s ochuzeným uranem buď při obsluze zbraní nebo průchodem územím po bombardování, a to po poměrně velmi krátkou dobu.

Což sděluje i dr Silder (5 dní války).

Většinou šlo o mladé muže. Žen bylo minimálně a předpokládám, že výskyt těhotné ženy byl, jestli nastal, byl opravdu vyjimkou. I přesto by se, jak tvrdí dr. Sildera, mělo narodit těmto vojákům velké množství těžce postižených dětí.

Vzhledem k věkové struktuře armády se dá předpokládat, že počet dětí narozených v následujících letech (již sedm let od války) byl spíše blíže k tisícům než stovkám. Dr. Sider říká, že 67 % (tedy více než polovina) jsou těžce nemocné a mnohé z nich trpí (podle vyjmenování velmi těžkými) vývojovými vadami.

Tedy stovky až tisíce dětí s deformacemi obličeje, končetin a dalších orgánů. USA stejně jako ostatní vyspělé státy mají poměrně slušnou zdravotní evidenci. Takovou statistiku by nešlo nereflektovat.

Dovolím si připomenout, že celkový počet onemocnění (nemoc už propukla) dávaných do souvislosti s nemocí šílených krav je "pouze" okolo stovky.

Pokračování výroku je, že nespočet veteránů trpí vážnými potížemi, v každém případě asi těžko slučitenými se službou v armádě. Americká armáda má profesionální základ. Kdyby byla taková její část (myslím, že do akce v zálivu byli spíše zařazení zkušenější vojáci a elitní jednotky) postižena tak drasticky, jak je popisováno, tak se to asi docela dramaticky projeví na její bojeschopnosti. Velký počet odborníků by poměrně rychle, ať už díky vlastní nemoci či postižení svého dítěte musel odejít.

Osobně si myslím, že daný výrok dr. Sidera se neopírá o žádné konkrétní údaje a studie. Je nejspíš nepodloženým výrokem, bohužel. Zdeňkem Štefkem je podán jako věrohodná fakta. Pokud se mýlím a existují seriozní studie, které by uvedená čísla potvrzovaly, prosím o jejich uvedení.

Co jsem prohlížel zdravotní studie a třeba právě veteránů z tanků zasažených vlastní palbou, tak na žádná taková čísla neukazují. K příslušným studiím se lze dostat třeba přes server NATO www.nato.int přes odkaz na ochuzený uran. NATO je sice v problematice zainteresovaná organizace, ale v příslušných odkazech jsou pak adresy i na studie WHO a jinych organizaci nespojených s NATO.

Netroufám si posuzovat bezpečnost či nebezpečnost munice bez konkrétních lékařských údajů a statistik. Daným podrobnějším rozborem jsem chtěl jen ukázat na to, jak nekorektní a jasně si protiviřečící údaje se používají. Navíc s dovětkem, že spolehlivé a rozsáhlé údaje má autor v rukávu. Podobná metoda se bohužel vyskytuje poměrně často.