Jeroen van den Berg. Žena podle
Schopenhauera
z holandského originálu De vrouw van
Schopenhauer přeložila Monika Loderová
Praha : Divadelní ústav, 2000. Edice Současná hra. 36 stran. ISBN
80-7008-108-2.
K recenzi poskytlo internetové knihkupectví: KOSMAS.CZ
O autorovi: Jeroen van den Berg (*1966) - režisér a dramatik, docent
režie na Vysoké škole umělecké v Amsterodamu. Kromě vlastních textů režíruje
světové dramatiky: Becketta, Čechova, Ibsena, Moliera, Pintera aj. Ženu podle
Schopenhauera napsal roku 1996.
O hře: V deseti scénách hry vystupují dvě osoby, Arthur (syn) a
Johanna (matka).
První scéna patří Johanně. Ta píše na stroji dopis svému synovi, že ji jeho
přítomnost deprimuje a navrhuje omezení vzájemných návštěv: "Pro mé vlastní
štěstí je důležité vědět, že jsi šťastný, ale nemusím toho být bezpodmínečně zas
až tak blízkým svědkem."
První a poslední scéna jsou monologické, scény mezi nimi rezonují slovními
přestřelkami mezi Arthurem a Johannou. Z dialogů vyrozumíváme, že Arthur
Schopenhauer je jedenadvacetiletý filozof a spisovatel, který žije v době
magnetofonů a televizí. Který nemá rád ani kolegu Hegela, ani matčina přítele
Goetha. Který má už hotovou předmluvu k druhému vydání své knihy, aniž by se
prodal jediný exemplář z vydání prvního. Který je naivním milencem dívky jménem
Janna. Který neustále dělá scény, až ho nakonec matka vyhodí z domu. Summa
summarum, Arthur je neúspěšný a nesnesitelný mladík.
Poslední scéna je stylově výrazně odlišná od předchozích. Promlouvá tu jen
Arthur, a to tak, že poeticky filozofuje. Bilancuje nad svými dosavadními
životními krachy a nachází jejich příčinu: stál příliš vysoko nad obyčejným
světem. A Arthur se rozhodne sejít dolů.
Hra končí takto: "Musíš jít dál. Musíš nechat všechno za sebou. (..) Protože
když už jednou jdeš, tak jdeš stále dál. A tak se udržíš zpříma. Neustálým
pohybem." Závěr moderní holandské hry ve mne vyvolal určitě jiné pocity, než
zamýšlel autor - nazvala bych je "konotace českého čtenáře". Olbrachtův román z
roku 1928 totiž končí tím, jak jde Toník s Annou (proletářkou) stále
vpřed.
O nejasnostech: Proč pojmenoval Jeroen van den Berg protagonistu své
hry Arthur Schopenhauer? Ten nefiktivní Arthur Schopenhauer (1788-1860)
byl metafyzický idealista, voluntarista a iracionalista, hlasatel pesimismu.
Hlavní tezí jeho učení je, že svět je jen představa, která pravou podstatu věcí
zakrývá. Skrytým metafyzickým základem světa je vůle. Jedinou cestou, kterou se
člověk může osvobodit od starostí, je oproštění se od této vůle - např.
asketismem, který radikálně ruší naše životní zaujetí, důsledně popírá naši
individualitu a končí rozplynutím se v nicotě. Jak však koresponduje postava
Arthura s filozofem 19. století? Musím přiznat, že nevím.
Proč se hra jmenuje Žena podle Schopenhauera? Arthur těžce prožívá
vztahy s ženami, vztah s ženou-matkou i s ženou-milenkou. Milenka Janna má
Arthura jenom jako "vedlejšák". Píše mu: "Připadá mi báječné, strávit pár dnů
jenom s tebou. Toho druhého přítele, toho impresária, už dávno nemám. Mám teď
nového přítele, ale ten je často pryč. Flirtovat s Angličany taky nemůžu, když
tady nejsou, takže mám ráda tebe. Tvoje Janna." Matka Johanna se nechce nechat
od Arthura ničit, ale záleží jí na něm. Uspořádá oslavu jeho narozenin, sežene
mu práci. Arthur však Johannu neustále uráží, např. když mu přinese narozeninový
dort: "Teď bych tě nejraději vykopal z místnosti. V tom jsem hodně upřímný,"
nebo jindy: "Když si budu moci vybrat mezi matkou a psem, řeknu bez zaváhání:
Dejte sem toho psa." Lze z toho vyvodit nějaké pojetí ženy? Opět přiznávám, že
nevím.
Rozřešení nejasností zůstává na vás.
Michaela Černá,
20. 1. 2001
Odkaz na knihu (internetové knihkupectví KOSMAS.CZ): Žena podle
Schopenhauera
