Britské listy

... pane prezidente Clintone, vážení hosté a moji spoluobčané, nenásilné předání autority je v historii vzácností, ale v naší zemi zvykem. Jednoduchou přísahou potvrzujeme staré tradice a označujeme začátek nového období.

Nejprve chci poděkovat panu prezidentu Clintonovi za jeho službu našemu národu.

[potlesk]

A děkuji panu viceprezidentovi Goreovi za volební klání, k němuž přistoupil s duchaplností a které zakončil s elegancí.

[potlesk]

Je pro mě poctou a naplňuje mě pokorou, když stojím na tomto místě, kde přísahala dlouhá řada amerických vůdců a neméně dlouhá řada jich přísahat teprve bude.

My všichni máme svoje místo v dlouhém příběhu - příběhu, jehož pokračování píšeme, na jehož konec však nikdy nebudeme moci dohlédnout. Je to příběh nového světa, který se stal přítelem a osvoboditelem světa starého, příběh otrokářské společnosti, která se stala služebníkem svobody, příběh mocnosti, která vstoupila na jeviště světových dějin proto, aby byla ochráncem, nikoliv vlastníkem, obhájcem, nikoliv dobyvatelem.

Je to americký příběh - příběh nedokonalých a chybujících lidí, sjednocených napříč pokoleními zásluhou velkých a trvalých ideálů.

Největším z těchto ideálů je americký princip, že každému patří místo pod Sluncem, že si každý zaslouží naději a že se nikdy nenarodil člověk, který by byl bezvýznamný.

Úkolem Američanů je tento příslib naplňovat svými životy a zakotvit v našich zákonech. A ačkoliv jsme na naší cestě občas zaváhali nebo zastavili, jinou cestou se vydat nemůžeme.

Po většinu minulého století byla americká víra ve svobodu a demokracii pevnou skálou uvnitř burácejícího oceánu. Nyní je semínkem, který vítr nese, aby zakořenilo v mnoha národech.

Naše demokratická víra je více než jen krédem naší země, je to též vrozená naděje v naši lidskost, ideál, který prosazujeme, ale nevlastníme, poselství, které udržujeme a předáváme potomkům. A dokonce i po téměř 225 letech nás ještě čeká dlouhá cesta.

Zatímco se mnoha našim občanům dobře daří, další jsou naplněni pochybami v onen příslib, ba dokonce i pochybami ve spravedlnost v naší vlastní zemi. Touhám některých Američanů stojí v cestě propadající školy, skryté předsudky a okolnosti jejich narození. A někdy jsou naše odlišnosti tak hluboké, že se nám zdá, že sdílíme jeden kontinent, ale nikoliv jednu zemi.

S tím se nesmíříme a něco podobného nedovolíme. Naše jednota a naše svornost je důležitým úkolem pro vůdce i občany každého pokolení. A tímto slavnostně slibuji: budu pracovat na tom, abychom vybudovali jednotný národ, národ spravedlnosti, národ, v němž mají všichni příležitost.

[potlesk]

Vím, že je to v našich silách, neboť naším průvodcem je autorita mocnější, než jsme my sami, která nás tvoří rovné ke Svému obrazu.

A také proto, že se spoléháme na principy, které nás sjednocují a vedou kupředu.

To, co vždycky sjednocovalo Ameriku, nebyla krev, původ ani půda. Jsme ovládáni ideály, které nás povznášejí nad náš původ, minulost i naše zájmy a které nás učí, co znamená být občanem. Každé dítě musí být vychováváno k těmto principům. Každý občan musí tyto principy podporovat. A každý přistěhovalec naši zemi přijetím těchto ideálů činí více americkou, nikoliv méně.

[potlesk]

Dnešním dnem stvrzujeme svůj závazek uskutečnit přísliby našeho národa životem plným zdvořilosti, odvahy, solidarity a charakteru.

Pravá Amerika se řídí principem zdvořilosti. Zdvořilá společnost od každého občana žádá dobrou vůli a respekt, poctivost a ochotu odpouštět.

Zdá se, že někteří věří, že si naše politika může dovolit být podlá proto, že v našich dnešních debatách zdánlivě o moc nejde.

Ale Americe jde vždycky o hodně. Jestliže se sami nestaneme motorem boje o svobodu, nikdo jiný to za nás neudělá. Pokud srdce našich dětí nenasměrujeme k poznání a k charakteru, promrháme jejich talent a podkopeme jejich idealismus. Pokud dopustíme, aby se naše hospodářství ocitlo napospas vnějším vlivům a sláblo, nejvíce trpět budou ti bezbranní.

Musíme žít naše životy podle zásad, které nás spojují. Být dobrým občanem, není taktika ani důsledek přecitlivělosti. Je to volba, která dává přednost důvěře před cynismem, obecnému zájmu před chaosem. Pokud tomuto závazku zůstaneme věrní, dovede nás k cílům, které sdílíme.

Amerika je také zemí odvahy.

Naše národní odvaha se projevila v dobách krizí a válek, kdy obrana před společným nebezpečím definovala obecné dobro. Nyní si musíme vybrat, zda nás příklad našich otců a matek bude inspirovat, nebo zda tato pouta přetrháme. Odvahu v době požehnané musíme ukázat tak, že se s problémy popereme, místo abychom je předali budoucím generacím.

[potlesk]

Společně napravíme americké školství dříve, než nevědomost a lhostejnost ovládne další mladé životy.

Zreformujeme sociální a zdravotní péči a ochráníme tak naše děti před těžkostmi, boj s nimiž je v našich silách. A snížíme daně, aby se naší ekonomice vrátila energie a abychom odměnili úsilí a podnikavost pracujících Američanů.

[potlesk]

Posílíme naši obranu více, než se zdá nezbytné na první pohled, v obavě, že by slabost někoho mohla vyprovokovat k útoku.

[potlesk]

Postavíme se proti zbraním hromadného ničení, aby se nové století obešlo bez nových hororů.

Nepřátelé svobody a naší země by se měli vyvarovat chyb: Amerika se i nadále bude angažovat ve světě jak kvůli historii, tak kvůli tomu, že si to přejeme, a bude usměrňovat rovnováhu sil ve prospěch svobody. Budeme bránit naše spojence a naše zájmy. Bez arogance ukážeme, co je naším záměrem. Agresím a zlým úmyslům se postavíme rozhodně a energicky. A u všech národů se budeme přimlouvat za hodnoty, ze kterých se zrodil národ náš.

[potlesk]

Pravá Amerika ví, co je to soucit. Americké svědomí nám říká, že hluboká a trvající chudoba je příslibů našeho národa nehodná.

Ať jsou naše pohledy na příčiny chudoby jakékoliv, můžeme se shodnout na tom, že děti se v nebezpečí neocitají vlastní vinou. Zřeknutí se dětí a jejich zneužívání není aktem Božím, nýbrž prohrou lásky.

[potlesk]

A zřizování nových žalářů, jakkoliv nezbytným může být, nesmí být náhražkou pro naději a řád v našich duších.

Kdekoliv někdo trpí, stojí před lidmi velký úkol. Američané, kteří potřebují pomoc, nejsou cizí lidé, ale občané, neztělesňují problémy, nýbrž priority. A my všichni slábneme, pokud někdo ztratí naději.

[potlesk]

Vládě přísluší důležité zodpovědnosti za veřejnou bezpečnost a obecné zdraví, za lidská práva a veřejné školství. A přece: solidární pomoc je úkolem pro celý národ, nikoliv jen pro vládu.

A někteří jsou v takové nouzi a jejich rány jsou tak hluboké, že na ně platí jedině dotyk mravokárcův či modlitba pastorova. Církev a dobročinné organizace, synagogy a mešity přinášejí našemu společenství lidskost a v našich plánech a v našich zákonech budou zaujímat čestné místo.

[potlesk]

Mnozí v naší zemi nepoznali bolest chudoby, ale můžeme naslouchat těm, kteří ji poznali.

A já mohu za náš národ něco slíbit: pokud uvidíme zraněného poutníka na cestě do Jericha, nepřejdeme na druhou stranu.

[potlesk]

Pravá Amerika je místo, kde si osobní zodpovědnosti ceníme a kde ji očekáváme.

Tím, že voláme po zodpovědnosti, nehledáme obětní beránky, spíše se dovoláváme svědomí. Ačkoliv zodpovědnost žádá oběti, odměnou je nám hlubší duchovní uspokojení. Plnohodnotnost života nenacházíme pouze v možnostech volby, ale také v závazcích. A v dětech a v našem společenství vidíme závazky, které nás osvobozují.

Náš veřejný zájem je závislý na soukromém charakteru, na občanských povinnostech, na rodinných poutech, na elementární poctivosti a na nezištných skutcích, které nás vedou k naší svobodě.

Několikrát za život jsme přivolání k tomu, abychom učinili velké skutky. Ale jak pravil jeden světec naší doby, každý den jsme voláni k tomu, abychom malé skutky provedli s velkou láskou. Nejdůležitější úkoly demokracie vykonávají všichni.

Budu žít a vládnout podle těchto principů, abych zdvořile naplňoval své přesvědčení, odvážně usiloval o zájmy veřejnosti, abych podpořil spravedlnost a solidaritu, zasazoval se o zodpovědnost a sám tak i žil.

Všemi těmito způsoby se budu snažit hodnoty našich dějin přenést do naší doby.

Co děláte vy, je stejně důležité jako to, co dělá vláda. Prosím vás, abyste usilovali v první řadě o obecné dobro, a teprve potom o osobní pohodlí; abyste reformy, které jsou třeba, bránili před lacinými útoky; abyste sloužili svému národu a začali u svého souseda. Prosím vás, abyste byli občany: občany, nikoliv diváky; občany, nikoliv předměty; zodpovědnými občany, kteří budují rozmanitá společenství sloužící občanům a charakterní národ.

[potlesk]

Američané jsou šlechetní, silní a mravní ne proto, že věříme sami sobě, ale proto, že věříme v něco, co nás přesahuje. Pokud nám duch občanství schází, žádný vládní program ho nenahradí. Pokud tento duch máme, žádná křivda ho nepřemůže.

[potlesk]

Poté, co byla podepsána Deklarace o nezávislosti, politik ze státu Virginia John Page napsal Thomasu Jeffersonovi: "Víme, že to není dostih, který vyhraje nejrychlejší, ani bitva, kterou vyhraje nejsilnější. Nemyslíte, že se kdesi v této vichřici vznáší anděl a ukazuje této bouřce směr?"

Od chvíle, kdy Jefferson absolvoval inauguraci, uplynulo v řece mnoho vody. Hodně věcí se změnilo a mnoho let prostřídalo. Ale hlavní téma dnešního dne by Jefferson znal: velký příběh o odvaze našeho národa a jeho prostý sen o důstojnosti.

Nejsme autory tohoto příběhu, který čas a věčnost naplňuje svým záměrem. Ale přesto je jeho záměr úkolem pro nás a tento úkol vykonáváme službou pro své bližní.

Aniž bychom se kdy unavili, vzdali nebo skončili, vracíme se dnes k tomuto záměru, abychom naši zemi učinili spravedlivější a šlechetnější, a potvrdili tak důstojnost našich životů a každého jednoho života.

Úkol trvá. Příběh pokračuje. A anděl vznášející se ve vichřici této bouřce určuje směr i dnes.

Bůh žehnej vám všem a Bůh požehnej Americe.

(Překlad: Luboš Motl)