Britské listy

Text Jiřího Procházky Za bohatství, moc a slávu-o peníze jde až v první řadě má sice bulvární charakter, nicméně v souvislostech posledního vývoje jde o spekulaci legitimní. Autor chce prvoplánově ukázat na to, že někteří publicisté podepsali petici za odmítnutí nového ředitele především z důvodů ochrany svých zakázek v České televizi. Základním argumentem je výčet jednotlivých jejich pořadů včetně seznamu cen, kolik tyto pořady stojí. Nejsem odborníkem na produkci v České televizi a nechci proto hodnotit jejich cenovou výši, pokusím se jen rozvést spornou povahu textu.

Z něho má čtenář dojem, že každý nový ředitel by nutně jmenovaným publicistům pořady buď zrušil, což je málo pravděpodobné a nebo alespoň omezil jejich rozpočet, což je pravděpodobnější. Pokud by měly být některé zrušeny, je možné, že k tomu povedou dva důvody : buď malá sledovanost a nebo jejich kvalita. Obé se ovšem může vzájemně propojovat. Protože ale s kvalitou lze něco dělat, je nakonec poslední celkem reálnou hrozbou výměna moderátorů, či obměna autorů. To ovšem otevírá další otázky, týkající se především konkrétní kvality toho kterého pořadu a jeho "veřejnoprávní" přínosnosti. Na druhé straně veřejnoprávní televize nemůže vysílat jen pro co nejširší diváckou obec (jak se o to bohužel Česká televize trapnou zábavou snaží), ale měla by zaznamenávat i menšinová a "osamocená" myšlenková pnutí. Bohužel ani to se jí nedaří, neboť prostor dostávají stále titíž protagonisté, poměrně vyšeptalého názorového spektra.

Dovedu si představit, že mnozí publicisté budou smysluplnost svých projektů zuby nechty obhajovat a to třeba rovnou v Katovně. Tak jako tak je jasné, že poklidné časy by měli mnoha lidem v České televizi skončit. Je nanejvýš nutné, aby byla smysluplnost některých pořadů podrobena tvrdé kritice a analytickým rozborům. V diskusních pořadech se až na vyjímky objevuje stále stejný intelektuální okruh, zvaný do televize na základě neprůhledného klíče kamarádských a jiných vazeb tak, jako se v presentaci populární masové zábavy, objevují stále stejní televizní baviči.

Dovedu si představit výměnu nudného a nevýrazného "barmana" Michala Prokopa v pořadu Krásné ztráty. Nevyužívá podle mne možnosti které se mu v pořadu nabízejí, v konfrontaci dvou odlišných osobností jako hostů v "baru". "Rodinný podnik" Schulzů Sněží je podle mne také nahraditelný osobnostmi, které budou dávat méně najevo příklon k určitému typu myšlení a studio kreativně otevřou i jiným názorům. Totéž se týká veřejnoprávně nesrozumitelné "mlácečky slámy" pořadu Katovna (čajovna?), "zinstitucionalizovaného" kritika a jeho hostů. Tento uzavřený kritický "klub osamělých srdcí seržanta Justa", každým pořadem zdánlivé seriozní povahy, demonstruje ve skutečnosti tématickou a myšlenkovou chudobu.

Oproti tomu autoritám nepodrobující se řvoun Kraus i způsob vedení jeho talk-show, je zpestřením nudné uniformity zábavně-populárních pořadů. U nás se ale stalo dobrým zvykem nehledět na pravidlo, že čeho je moc, toho je příliš. Fero Fenič zase dokázal vytvořit nový typ "pohyblivého"dokumentu, který chce pomoci vytvářet národní sebereflexi. V poslední době ale poněkud ztrácí šťávu, ve své viditelné snaze někam společensky patřit. Těžko ale kupříkladu posuzovat finanční hodnotu toho, co produkuje Břetislav Rychlík.

Jakkoliv se nyní zdiskreditoval na straně vzbouřených redaktorů, jeho autorský přínos je pro české kulturní povědomí zcela mimořádný.

Jestliže Britské listy tvrdí že dobrá veřejnoprávní televizní stanice by se měla zabývat problémy obyčejných lidí, je to právě dokument a publicistika Břetislava Rychlíka, která proniká do periferních oblastí lidských činů a osudů lidí, často na okraji společenského zájmu. Předhodačovskou televizí pozastavený seriál Česká klišé, měl přispět k výpovědi o skutečném duchovním klimatu v naší zemi a jeho pozastavení bylo hrubou chybou. Měřit proto Rychlíkovi skrze finance hodnotu jeho sdělení, je v každém případě velmi zavádějící a snad i nepatřičné.

Poznámka JČ: Je skandální, jestliže se k poměrům v České televizi vyjadřují publicisté jako např. Lída Rakušanová ve Svobodné Evropě a zároveň neuvedou, že tam vysílají seriál. Lidé finančně a profesně zainteresovaní na provozu České televize by si měli uvědomit, že hovoří-li ke konfliktu, jde o střet zájmů. Měli by mít základní lidskou slušnost a etiku se ke konfliktu nevyjadřovat.