Další kacířské poznámky ke kubánskému dobrodružství poslance Pilipa
Z hloubi duše (mám-li nějakou) přeji pánům Pilipovi a Bubeníkovi co nejrychlejší návrat do vlasti, i kdyby byl v nejhorším případě spojen s nepříjemnou nutností odpykat si v české věznici trest, uložený kubánským soudem. Ohlasy čtenářů na mé první kacířské zamyšlení mi však odkryly ještě další úhel pohledu na věc.
Je správné, že se naše státní orgány snaží pomoci oběma trosečníkům vrátit se ve zdraví do vlasti.Pochyby vzbuzují zvolené prostředky a postupy, jakož i intenzita zájmu sdělovacích prostředků a způsob, jakým některé z nich o případu a Kubě informují. Je zřejmé, že naše oficielní místa a média neměří všem stejným metrem. Oba pánové cestovali přece na Kubu jako soukromé osoby bez - doufejme - oficiálního pověření a nemají nárok na jinou péči ze strany státu než takovou, kterou by poskytl každému obyčejnému kmánovi v potížích. Ve skutečnosti se jim dostává pozornosti "nadstandardní",působící občas dojmem nepřiměřenosti až hysterie.
Přibližně v téže době, kdy vznikl tento případ, došlo k zemětřesení v Salvadoru. Naše vláda neměla peníze na vyslání záchranářů. Má však prostředky na vyslání delegace poslanců s doprovodem, jejíž cesta nebude o mnoho levnější. Náklady na cestu záchranářů by patrně byly vyváženy spásou několika lidských životů, byť nikoli českých. Život našich "turistů" zřejmě není ohrožen a navíc jsou pochybnosti, zda poslanecká delegace čehokoli dosáhne.Nejsou jasné argumenty,jimiž bude působit přesvědčivě na kubánskou stranu, není znám rozsah jejího vyjednávacího mandátu a neví se, zda bude moci jednat s osobami s přiměřenou kompetencí k řešení problému.
Postoj oficiálních míst i novinářů je projevem politického romantismu. Část médií hystericky vykřikuje cosi o nevině našich "cestovatelů", aniž by přesně věděla, proč na Kubu cestovali, a hlavně, proč je kubánské orgány viní právě ze špionáže ve prospěch USA. Pokud oba pánové na sebe dobrovolně vzali úlohu kurýrů, zprostředkujících pomoc kubánským disidentům, jde o čin sice z našeho pohledu ušlechtilý, nicméně otevřeně nepřátelský Castrovu režimu. Nezbývá nám, než - byť skřípajíce zuby - vzít na vědomí, že naši občané jsou na půdě jiného suverénního státu a o otázce jejich viny směrodatně nerozhodnou české redakce, ale kubánský soud.
Některé redakce dále považovaly za vhodné právě teď se věnovat intenzivnímu šíření záporných informací o situaci na "ostrově svobody", který pro ně v uplynulých jedenácti letech téměř neexistoval. Určitě tím kubánskou stranu nepotěšily a nenaladily k příznivějšímu pohledu na případ vězněných Čechů.
Ćeská oficielní místa vytrubují hlasitě do světa, jaké diplomatické (rozuměj: nátlakové) akce podniknou,aniž by přiznala, že jde o prázdná gesta, prozrazující bezmocnost. Ani slovo o tom,že postoj k osudu zbloudilých synů vlasti musí být diferencovaný podle skutkové podstaty věci. My prostě víme předem, že obvinění proti pánům Pilipovi a Bubeníkovi byla kubánskými úřady vykonstruovaná, takže máme svaté právo dožadovat se jejich okamžitého bezpodmínečného propuštění. Pokud by však tento výchozí předpoklad byl mylný, pak by nepřiměřené sebevědomí naší diplomacie zhoršilo vyhlídky na úspěšné jednání o zmírnění osudu provinilců. Zejména však v oficielních postojích chybí realistické přiznání, že spolehlivě účinné mohou být pouze takové kroky, které budou směřovat k zlepšení zcela zbytečně vyhrocených špatných vztahů mezi oběma státy. Vůli k nim jsme zatím ani nenaznačili. Nemyslím, že bychom se měli náhle stát propagátory metod vládnutí Fidela Castra, či že bychom měli hodit pány Pilipa a Bubeníka přes palubu. Měli bychom však začít brát věci tak,jak jsou,vzít mlčky na vědomí kubánskou svrchovanost a pokusit se klidné,věcné vyjednávání bez mediálního ohňostroje, vedené snad spíše prostřednictvím neoficielních osobností, požívajících oboustrannou důvěru.Jinak nám nezbude, než se spolehnout na výměnu našich občanů za Kubánce souzené pro špionáž v USA,což může trvat hodně dlouho a navíc to nemusí vyjít.
