Ivan Pilip: Lidská práva v zajetí stranické linie
Jan Čulík poznamenává ke kritickým výhradám vůči české zahraniční politice, formulovaným v článku Pavla Jonáka http://blisty.internet.cz/0101/20010118s.html#18 , že on osobně zastává názor Amnesty International. Tento názor však zřejmě nesdílí Ivan Pilip, potažmo jeho mateřská Unie svobody. Jak jinak si totiž vysvětlit, že tato strana věnuje ohromnou pozornost porušování lidských práv třeba v Bělorusku, Čečensku nebo na Kubě, ale vůbec jí nevadí podobná praxe ve státech, jež se naopak těší přízni spojeneckých mocností? O etnické čistky a policejní brutalitu v Turecku se nestará ani v nejmenším, ačkoli rozsah užití násilí vůči kurdskému civilnímu obyvatelstvu a politickým oponentům mnohonásobně překračuje vše, co bylo použito k ospravedlnění náletů na Jugoslávii v roce 1999. (Revidované údaje o pozadí a analýzu důsledků kosovského konfliktu přinesla zpráva CATO institutu, publikovaná loni v červnu http://www.cato.org/pubs/pas/pa373.pdf.) Pochybuji, že by unionisté spěchali navrhnout něco podobného jako francouzský zákon uznávající tureckou genocidu 1,5 miliónu Arménů v roce 1915 http://ctk.ceskenoviny.cz/CN/view-id.html?id=20010118F02029&tbl=zpravy . Pokud Češi takto selektivně kritizují porušování lidských práv, není tedy divu, že, potrefená husa vidí za vším ruku našich spojenců v NATO, tj. v případě Kuby USA. “Proč jsme na pranýři my, proč ne oni?” To je zásadní otázka, kterou můžeme vždy očekávat, jestliže se dosavadní praxe nezmění.
Potenciálně ještě problematičtější než počínání unionistů je vládní politika v oblasti vývozu zbraní. Koordinace dodávek českých tanků a raketometů vládě Srí Lanky s aktivitami pákistánského vojenského režimu ve svých důsledcích napomáhá internacionalizaci této dlouholeté občanské války, která se pomalu mění v soupeření Pákistánu a Indie o vliv v Indickém oceánu http://www.clw.org/cat/newswire/nw051200.html. Ale to je poněkud jiná kapitola.
Jistě: nemá smysl popírat, že Pilipovi šlo v principu o dobrou věc. Mám ale za to, že si Češi snadno mohou dovolit důslednost: buď nemlčet k porušování lidských práv kdekoli ve světě, nebo mlčet univerzálně. A pokud ohledy na spojence v zahraniční politice přece jen cosi filtrují, jako občané bychom si alespoň neměli nechat filtrovat svědomí.
