Britské listy

Pokud byly mobilni telefony vedeny na Českou televizi, recipientem podrobnych vypisu z učtu byla podle smlouvy s Eurotelem Česka televize, nikoliv členove rady. Vlastnikem dat z účtu je tedy nepochybni Česka televize, tedy muže s vypisy nakladat po libosti pouze pokud by s členy rady učinila dohodu, že tak učinit nesmi (tedy je i zveřejnit, je to jeji vnitřni věc) . Novinařska etika tohoto postupu je sice sporna, ale take odhaluje pitomost "obdarovanych", v minulosti a asi i dnes se takhle poed svymi sponzory odhalovali i politici (darovane telefony, karty CCS a dalši). Ti lide si neuvědomuji, jake informace svym "darcum" uživanim takovych daru poskytuji!!. Osobni si myslim, že tyto vypisy z učtů byly v ČT zneuživány zcela dlouhodobě, jejich zveřejněni je až posledni fazi.

Na to reaguje Tomáš Pecina:

Názor Michala Kašíka považuji za mylný a odporující platné právní úpravě. Zejména nemohu souhlasit, že Česká televize má tím, že je plátcem účtů, právo disponovat s údaji z rozpisu hovorů podle libosti.

Loňská novela zákona o telekomunikacích (151/2000 Sb.) uvádí v § 84, odst. 3, písm. c), že "předmětem telekomunikačního tajemství jsou [mj.] data související s poskytováním telekomunikační služby, zejména údaje o účastnících telekomunikačního spojení." Z toho lze dovodit, že telekomunikačním tajemstvím je i obsah podrobných telefonních účtů, které pondělní Fakta (stejně jako týdeník Respekt) získala a použila pro přípravu reportáže.

Odst. 2 tohoto paragrafu stanoví, že "Každý, kdo se dozví informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, je povinen zachovávat o nich mlčenlivost."

Porušení mlčenlivosti může být pokutováno Českým telekomunikačním úřadem až do výše 5 000 000,- Kč (§ 97, odst. 1, písm. u), a zejména se jedná o trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji. Tohoto trestného činu (§ 178, odst. 2, trestního zákona) se dopustí ten, "kdo údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti."

Pokud se tak stalo "tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem" (§ 178, odst. 3, písm. b), nebo spáchal-li pachatel trestný čin "porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce" (§ 178, odst. 3, písm. c), uplatní se zvýšená sazba tří až pěti let vězení. Obě možnosti zde přicházejí v úvahu, v prvém případě u redaktorů, ve druhém u osoby, která jim podrobné účty poskytla.

U redaktorů je teoreticky možná obhajoba, že údaje nezískali v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, u osoby, která jim doklady předala, je však podle mého názoru trestní odpovědnost nesporná. Jediné, co by se dalo legálně zveřejnit, by byla výše fakturované částky.

Jiný názor má Jaroslav Štemberk:

Pokud jde o legálnost zveřejnění účtů za mobilní telefony v pořadu Fakta, mám za to, že nejde o zveřejnění nelegální. Přehlížete, že šlo o zveřejnění účtů za používání služebních mobilních telefonů členů Rady ČT, které na základě zákona o ČT proplácí účtárna ČT z peněz vybraných na koncesionářských poplatcích. Obecně se uznává právo toho, kdo provoz telefonu platí, sledovat, komu se z něj volá, pokud nedochází k odposlechu hovorů. Kdyby byly běžně zveřejňovány i jiné účty - za služební mobily redaktorů, případně jiné mnohem vyšší účty, které ČT proplácí (např. na internetových stránkách ČT), aby bylo její hospodaření pro koncesionáře skutečně průhledné, pak by bylo všechno v pořádku. Jestliže uvedené údaje byly skutečně pravdivé a nebyly zmanipulované (pak by připadal v úvahu tr. čin pomluvy), jde tedy spíše než o otázku právní, stejně jako v případě skryté kamery v "bobovizi", o otázku novinářské etiky.

Za přiměřené bych považoval, že ČT použila své záznamy o telefonních hovorech k vyvrácení tvrzení J. Dědečkové přednesených ve veřejném vystoupení před Senátem. Mělo by však rozhodně být provedeno šetření, jak se dostaly interní informace veřejnoprávní ČT do soukromého magazinu Respekt vyvozena z toho odpovědnost. Jako hraniční mezi neetickým a protiprávním se mi jeví vyzvídání obsahu telefonických hovorů redaktory ČT.

Poznámka JČ: Otázka je, zda materiálu použila ČT anebo jen nyní tam vládnoucí někteří její soukromí redaktoři, kteří si ji zprivatizovali. Je možno považovat propagandistické vysílání ČT bez legálně jmenovaného ředitele za legální? Kdo odpovídá za to, co se vysílá? Vysílá se to jménem České televize podle zákona o ČT? A je rozdíl mezi konstatováním skutečnosti ve vysílání, že Jana Dědečková nemluvila v Senátu pravdu, a širokým zveřejněním soukromých informací v televizním pořadu?