Co je nového v České republice

Aktualizace 17.00:

Televizní vzbouřenci konečně dosáhli svého: jmenovali do vedení ČT svého člověka

Podle zprávy ČTK vzbouřenecké "stávkové hlídky" obsadily prostory ředitelství České televize. Na místo televizního ředitele dosadily Ladislava Palusku. Věra Valterová, kterou pověřil vedením televize v době své nemoci již rezignovavší generální ředitel Jiří Hodač, oznámila, že požádala policii o vyklizení ředitelství. Mluvčí Krizového výboru ČT Martin Schmarcz dnešní postup vysvětlil tím, že "do této chvíle se nikdo z takzvaného nového vedení" neprokázal jakýmkoliv dokumentem, který by ho nyní opravňoval k řízení ČT. V následném prohlášení znovu konstatoval Krizový výbor ČT, že se nikdo z lidí ve vedení ČT, jmenovaný Hodačem "nedokázal prokázat žádným jmenovacím dokumentem" a ani Paluska nebyl odvolán papírem, takže prý nadále zůstává ve vedení ČT. Kromě toho, protože lidé, jmenovaní Hodačem, "nemají papír", automaticky prý přecházejí pravomoce řízení ČT na Palusku, argumentovali vzbouřenci. Je to zajímavá legalistická argumentace a uvidíme, zda projde - pokud ano, bude to znamenat další rozkolísání právního státu v ČR. Je jasné, že vnitřní mocenské struktury v ČT (vzbouřenci) si nejvíce ze všeho přejí vytvoření statu quo ante, navrácení situace tam, kde byla před jejich vzbouřením, aby si mohli nerušeně s televizí dál dělat, co chtějí. Jenže v pluralitní společnosti to není možné: v demokratické společnosti je nutno neutralizovat střet zájmů: o vedení České televize nemohou rozhodovat zaměstnanci, ale někdo jiný: nejlépe by samozřejmě bylo, kdyby existovala nadstranická Rada - to asi v českém prostředí není možné. Tak je pořád lepší, aby ředitele ČT jmenoval parlament než sami televizní vzbouřenci - poslanci v parlamentě mají nad vzbouřenci alespoň drobnou výhodu - byli totiž demokraticky zvoleni. - "Obsadí nyní ´stávkové hlídky´ mocí také sekretariáty stran ČSSD a ODS a dalším krokem bude rozbíjení výkladních skříní obchodů, které vlastní stoupenci ODS," ptá se ironicky Andrew Stroehlein, editor časopisu Central Europe Review, který vnitřní "étos" ČT zná velmi dobře... Jiný informovaný čtenář píše: (JČ)

Takže sovět na Supích horách se konečně ujal vlády! Otázkou zůstává, kdy a kde vystřelila Aurora? --- Ostatně, nezabral Paluska ředitelnu právě proto, aby odstranil určité ekonomické aj. dokumenty?

Tomáš Pecina, který byl celé odpoledne na Kavčích horách přítomen, k tomu napsal:

Zda povede dvousměnný provoz v ředitelně České televize k vyšším pracovním výkonům, těžko soudit, k dalšímu zesměšnění instituce přispěje určitě. "Paluskova směna" získala přístup ke všem důležitým dokumentům (jen z toho, co volně leželo na stole ředitelny, se zmíním o částech Hodačovy manažerské smlouvy a nabídkách do tendru na forenzní audit). Stát nezasáhl jednou a ani dnešní směna policistů, která byla na místo přivolána, se nezdála nakloněna radikálnímu řešení. K dokonalosti zážitku mi chybělo jediné: Lehárova hudba.

S tím Paluskovým odvoláním je to následovné. Pan Paluska a dalších osm členů managementu onemocněli, aby nemuseli převzít odvolání z funkcí. Přesto se dále pohybují po televizi a na zasedání mediální komise v PSP ČR dokonce i kamery zaznamenaly, jak Paluska utíká po sněmovně, když se mu paní Valterová pokoušela předat odvolání z funkce. Rovněž mu bylo zasláno doporučeně poštou. Odvolání je platné, i když si doporučený dopis nevyzvedne. Neznám přesně ty lhůty, ale myslím si, že po čtrnácti dnech je nedoručitelná zásilka vrácená zpět. V této chvíli by již mělo být odvolání právoplatné. JD

Poznámka TP: Podle § 266a, odst. 3, zákoníku práce se nedoručená zásilka uloží na poště po dobu 10 dnů a pokud si ji zaměstnanec nevyzvedne, vrátí ji pošta zpět odesílateli. Pokud jsem správně vyrozuměl v televizních kuloárech, v případě L. Palusky došlo k nestandardní situaci, že pošta zásilku ani nedoručila, ani nevrátila zpět. Odpoledne jsem se proto zeptal Věry Valterové, jestli se vedení pokusilo o náhradní osobní doručení; zatím se to prý nepodařilo, takže Ladislav Paluska zůstává finančním ředitelem televize. Organizačními schopnostmi Hodačovi lidé opravdu nevynikají...

Kontaktu s politiky se nevyhnete. A každý má někoho, kdo ho určitým způsobem ovlivňuje. I moje myšlení bylo hodně ovlivněno p. Pecinou a BL. Bobošíkovou jsem osobně poznala, až když jsem dělala rozhovor v Interview 21 a její osobnost na mě také měla určitý vliv. Ale je to normální, člověk přece nežije ve vzduchoprázdnu. Václav Erben byl jen jeden a já jsem Vám jeho chování popisovala již dříve. [Nechtěl jmenovat ředitelkou ČT Kateřinu Fričovou, kterou prosazovala Jana Dědečková a Miroslav Mareš. Václav Erben totiž žije s matkou Petry Buzkové a ta věděla, že kdyby se Fričová stala ředitelkou ČT, Buzková už by se nemohla volně producírovat na obrazovce jako dosud a dělat si tak vlastní politickou kariéru, pozn. JČ] Nevolil by ji [Fričovou] ani Rejchrt a Kabzan. Rejchrt toho 12.12 nebyl apriori proti odvolání Chmelíčka, jen stále žadonil, aby to bylo až v lednu. Nevím proč, ale slyšela jsem již několik verzí. Včetně té, že Havel měl v novoročním projevu vyzvat k občanské neposlušnosti proti opoziční smlouvě a během ledna měly začít demonstrace, které by vyvolaly předčasné volby. Nevím, nakolik jsou to fantasmagorie a nakolik je to pravda. Fakt je, že připravené to měli. Když jsem s Rejchrtem mluvila ten den o Kateřině Fričové, byl proti. "Vy nevíte, paní kolegyně? Tu ne, ta je z komerční sféry." Nevím, proč byl najednou proti, když v listopadu věděl , že je z komerční sféry a byl nadšený. Paní Fričové jsem to řekla hned po odvolání Chmelíčka.. Když jsem s ní znovu rozebírala situaci v sobotu večer ( také ji vyšetřovali z ČT, proč jsem jí volala) sama mi říkala, že jí to Rejchrt přiznal a následně se jí omluvil. Netroufám si posoudit, zda byl někdo ovlivňován politiky, ale fakt je ten, že na Hodačovi jsme se usnesli až po tom, co jsme se nemohli dohodnout na nikom jiném. Nejvíc hlasů by měl Drahoš, ale měli jsme strach po tom Brnu. [Chmelíčkova kontrolní komise vypracovala o Drahošovi zdrcující kontrolní zprávu, z níž vyplývalo, že je zřejmě Drahoš vinen korupcí. JČ] Jsem přesvědčená o tom, že by to vypuklo stejně ať by tam byl kdokoliv. Dnes více, než předtím si myslím, že jde o finance a snad i sponzorování některé politické strany. Nezapomeňte, že společnost ČT INVEST [založenou v roce 1993, předsedou představenstva byl Ivo Mathé, členy posléze Paluska, Puchalský, Chmelíček. JČ] dal do likvidace finanční ředitel, kterého si přivedl Puchalský. Paluska tehdy odcházel za doprovodu policie a mohl si vzít pouze své osobní věci. Vrátil se tam s Chmelíčkem. Nejde o ředitele, jde o peníze. A velké. JD

Ale o tom jste měli veřejně hovořit jako Rada ČT, namítl jsem. Jana Dědečková odpověděla:

Muselo by být kde to publikovat. Napsali jsme toho spoustu, ale nikde nám to nebrali. Ani na stránkách ČT jsme neměli možnost. Všichni byli na dovolené a když se vrátili, nikdo už neposlouchal pokyny nadřízených. Klepetko byl nezvěstný a nebral telefony. Pan Hodač svolal kolegium a nikdo nepřijel. První den ještě fungoval personální ředitel Kříž, ale potom také nebral telefon a přidal se k ostatním z managementu. Strašně jsem se styděla, do čeho jsme pana Hodače dostali, a snažila jsem se mu pomáhat. Doma jsem byla pouze na večeři 24.12. a na Silvestra. Snažila jsem se ho podpořit alespoň morálně. Jednou o tom napíšu knihu. Brzy. JD

Vážený pane Čulíku, Text pana Fraňka mi velice připomíná vyjadřování pána, kterého tak brání. [Václava Erbena, pozn. JČ]. Měli jsme k sobě nepřekonatelný odpor právě proto, že měl zcela jiný postoj ke každému problému, který jsme v radě řešili. Pro tohoto pána bylo pravidlem, že nic nemá cenu řešit, protože tak to bylo v televizi odjakživa a pisatele stížnosti označoval za grafomany a psychopaty. Pravda ovšem je i to, že kdybych zastávala právě jeho postoje, byla bych v radě dodnes a ČT by v klidu přečkala i další tisíciletí. JD

Nejotřesnější na metodách nynější České televize je však jejich bolševismus. Píše o tom v dnešním vydání BL výmluvně Martin Stín:

Pokud celý scénář televizní vzpoury již od počátku zaváněl působností ducha StB, na posledním kojzarovském výstřelku anarchovize ze Supích hor je jeho vliv velmi zřetelný. "Povstalci" se zmocnili výpisů z telefonních účtů členů Rady ČT a zveřejněním tří z nich prokazují spikleneckou podstatu vztahu mezi členy Rady a vedením ODS. To je typický postup desinformačních kampaní podle scénáře StB, nebo chcete-li, její učitelky KGB. Je to pokus zdiskreditovat nepohodlné osoby zveřejněním jednostranných, pro veřejnost nekontrolovatelných a ideologicky vhodně okořeněných informací za okolností, které vylučují účinnou obranu napadených.

Ano, publikace telefonních výpisů silně připomíná praktiky Stb. V sedmdesátých letech několikrát nahrávala Stb soukromé rozhovory českých disidentů a pak je ve zcela subjektivním sestřihu vysílala za účelem skandalizace těchto osob v českém rozhlase. Při jedné domovní prohlídce zabavila Stb v bytě Ludvíka Vaculíka jeho fotografii, na níž byl nahý, a otiskla ji v týdeníku Dikobraz: "Tady se podívejte, co je to za člověka, nechává se fotografovat nahý." K podobným diskreditacím disidentů byla zneužívána Československá televize v roce 1977 po publikaci Charty 77. - Celkově bude asi odvysílání takto neetického pořadu kontraproduktivní. Mnozí si uvědomí, jak dál rozdmychal emotivní virtuální nálady v české společnosti a politikové asi usoudí, že se jim dosud nedaří Českou televizi oslabit a ovládnout a budou s tím chtít něco udělat. Ale vlastně jim to nahrává: čím více se ČT excesy nyní zdiskredituje, tím bude v budoucnosti slabší a to musí být pro politiky výhodné. Naivita nedávných pražských demonstrantů na Václavském náměstí je v tomto naprosto směšná: svými demonstracemi "za svobodu ČT" tuto televizi ve skutečnosti pomohli politikům ještě více podřídit. - Je velmi pravděpodobné, že bylo zveřejnění důvěrných telefonních dat pořadem Fakta vážným trestným činem, jak konstatuje ve své poznámce Tomáš Pecina:

Loňská novela zákona o telekomunikacích (151/2000 Sb.) uvádí v § 84, odst. 3, písm. c), že "předmětem telekomunikačního tajemství jsou [mj.] data související s poskytováním telekomunikační služby, zejména údaje o účastnících telekomunikačního spojení." Z toho lze dovodit, že telekomunikačním tajemstvím je i obsah podrobných telefonních účtů, které pondělní Fakta (stejně jako týdeník Respekt) získala a použila pro přípravu reportáže.

Odst. 2 tohoto paragrafu stanoví, že "Každý, kdo se dozví informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, je povinen zachovávat o nich mlčenlivost."

Porušení mlčenlivosti může být pokutováno Českým telekomunikačním úřadem až do výše 5 000 000,- Kč (§ 97, odst. 1, písm. u), a zejména se jedná o trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji. Tohoto trestného činu (§ 178, odst. 2, trestního zákona) se dopustí ten, "kdo údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti."

Pokud se tak stalo "tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem" (§ 178, odst. 3, písm. b), nebo spáchal-li pachatel trestný čin "porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce" (§ 178, odst. 3, písm. c), uplatní se zvýšená sazba tří až pěti let vězení. Obě možnosti zde přicházejí v úvahu, v prvém případě u redaktorů, ve druhém u osoby, která jim podrobné účty poskytla.

U redaktorů je teoreticky možná obhajoba, že údaje nezískali v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, u osoby, která jim doklady předala, je však podle mého názoru trestní odpovědnost nesporná. Jediné, co by se dalo legálně zveřejnit, by byla výše fakturované částky.

Jak pozoruhodně podlý a pokrytecký byl tento pořad Fakta, nás upozornil jeden pozorovatel. Poukázal na to, že velká většina zaměstnanců České televize má k dispozici služební telefony a používá je zcela nepokrytě k nejrůznějším, i naprosto soukromým účelům. například v britské BBC je něco takového naprosto nepředstavitelné. V britských podnicích mají ty osoby, které mají k dispozici firemní mobilní telefony, povinnost na nich označovat soukromé hovory a pokud je tyto hovory ochoten proplatit zaměstnavatel, zaměstnanec z toho musí platit daně, protože je to osobní příjem. Daňový úřad to sleduje velmi přísně. - Nikdo v České televizi nekontroluje, kolik se za provoz podnikových mobilních telefonů proplatí. Užívání mobilních telefonů se tam určuje ve stejné položce jako jsou (velmi podstatné) nálady na televizní satelitní přenosy z celého světa. Když se kdosi nedávno dožadoval informace, jaké vlastně jsou celkové náklady v ČT za užívání mobilních telefonů, bylo mu řečeno, ať si vezme položku výdajů na satelitní přenosy, satelitní přenosy od toho odečte a dostane částku, kterou zaměstnanci volně protelefonovávají na mobilech.

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 600 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Vážený pane Čulíku, nizozemské noviny NRC Handelsblad (čtou je střední a vyšší střední vrstvy) 10. ledna otiskly velký článek o krizi v ČT. Vyznění se liší od stanoviska mezinárodní organizace novinářů. Píší, že druhořadým redaktorům se už poněkolikáté podařilo zablokovat reformu zpravodajství.

Německý Der Spiegel citoval minulé pondělí Jana Čulíka, že pražská televizní krize je internětelevizní pracovněprávní spor, který druhořadí televizní novináři proměnili v politickou záležitost: "Ausgewogene Berichterstattung, sagen Kritiker, habe es nie gegeben. Und der Journalistikprofessor Jan Culik zieht ironisch den Hut vor jenen Redakteuren, 'die jahrelang nicht faehig waren, eine kritische Analyse' massgeblicher Politiker zu Wege zu bringen, und nun den Coup landen, einen 'internen Arbeitsstreit in eine politische Krise' umzudeuten: 'Es gelang ihnen, den Eindruck zu vermitteln, als ob sich wieder der November 1989 abspiele.'"

V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Michal Kašík se domnívá, že nikoliv:

Na to reaguje Tomáš Pecina:

Názor Michala Kašíka považuji za mylný a odporující platné právní úpravě. Zejména nemohu souhlasit, že Česká televize má tím, že je plátcem účtů, právo disponovat s údaji z rozpisu hovorů podle libosti.

Loňská novela zákona o telekomunikacích (151/2000 Sb.) uvádí v § 84, odst. 3, písm. c), že "předmětem telekomunikačního tajemství jsou [mj.] data související s poskytováním telekomunikační služby, zejména údaje o účastnících telekomunikačního spojení." Z toho lze dovodit, že telekomunikačním tajemstvím je i obsah podrobných telefonních účtů, které pondělní Fakta (stejně jako týdeník Respekt) získala a použila pro přípravu reportáže.

Odst. 2 tohoto paragrafu stanoví, že "Každý, kdo se dozví informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, je povinen zachovávat o nich mlčenlivost."

Porušení mlčenlivosti může být pokutováno Českým telekomunikačním úřadem až do výše 5 000 000,- Kč (§ 97, odst. 1, písm. u), a zejména se jedná o trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji. Tohoto trestného činu (§ 178, odst. 2, trestního zákona) se dopustí ten, "kdo údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti."

Pokud se tak stalo "tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem" (§ 178, odst. 3, písm. b), nebo spáchal-li pachatel trestný čin "porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce" (§ 178, odst. 3, písm. c), uplatní se zvýšená sazba tří až pěti let vězení. Obě možnosti zde přicházejí v úvahu, v prvém případě u redaktorů, ve druhém u osoby, která jim podrobné účty poskytla.

U redaktorů je teoreticky možná obhajoba, že údaje nezískali v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, u osoby, která jim doklady předala, je však podle mého názoru trestní odpovědnost nesporná. Jediné, co by se dalo legálně zveřejnit, by byla výše fakturované částky.

Jiný názor má Jaroslav Štemberk:

Za přiměřené bych považoval, že ČT použila své záznamy o telefonních hovorech k vyvrácení tvrzení J. Dědečkové přednesených ve veřejném vystoupení před Senátem. Mělo by však rozhodně být provedeno šetření, jak se dostaly interní informace veřejnoprávní ČT do soukromého magazinu Respekt vyvozena z toho odpovědnost. Jako hraniční mezi neetickým a protiprávním se mi jeví vyzvídání obsahu telefonických hovorů redaktory ČT.

Poznámka JČ: Otázka je, zda materiálu použila ČT anebo jen nyní tam vládnoucí někteří její soukromí redaktoři, kteří si ji zprivatizovali. Je možno považovat propagandistické vysílání ČT bez legálně jmenovaného ředitele za legální? Kdo odpovídá za to, co se vysílá? Vysílá se to jménem České televize podle zákona o ČT? A je rozdíl mezi konstatováním skutečnosti ve vysílání, že Jana Dědečková nemluvila v Senátu pravdu, a širokým zveřejněním soukromých informací v televizním pořadu?

Vysoký etický standard pořadu Fakta ČT

Tomáš Pecina, Jan Čulík

Od samého začátku kritizovaly Britské listy způsob jmenování nové Rady České televize v březnu 2000 podle stranickopolitického klíče (viz např. článek Jana Čulíka Poslední útok za účelem podmanění České televize? V úterý bude parlament jmenovat novou Radu ČT ze 3. dubna 2000.) V článku Veřejní služebníci anebo volená vrchnost? argumentoval Tomáš Pecina, že jmenováním členů nové Rady ČT podle stranickopolitického klíče se ukazuje, že česká společnost není vstavu udržet si kvalitní veřejnoprávní televizi a že zřejmě dojde alespoň k jejímu "polopostátnění".

Věděli jsme velmi dobře, jak pečlivě byl strukturován proces výběru radních, aby se do něho nedostala žádná hrdě nezávislá, vzdělaná a poučená osoba. Naprostým fiaskem skončila například kandidatura Václava Žáka: parlamentní politické strany neměly zájem o někoho, kdo by energicky projevoval vlastní názor. V tomto článku ze 14. dubna 2000 se zabývá Tomáš Pecina jednotlivými členy nové Rady podrobněji a s politováním konstatuje: "Vyplňuje se pesimistický předpoklad, že noví radní budou opět nepříliš výrazné a potenciálně snadno ovlivnitelné osobnosti".

Zejména nás zaujala mimopražská radní Jana Dědečková, podle ODS prý "mediální odbornice". Tomáš Pecina o ní psal spíše jako o "budoucí" mediální odbornici více 17.4. a už 19. 4 přinesly Britské listy s Janou Dědečkovou obsáhlý rozhovor, Jan Čulík ostře kritizoval její názory rozborem z 20.4. 2000.

Začátkem května 2000 publikovaly Britské listy první rozsáhlejší rozhovor s novým ředitelem zpravodajství Jiřím Hodačem, v němž Hodač učinil na Tomáše Pecinu relativně dobrý dojem: plně se postavil za základní, profesionální novinářské principy televize BBC. Jan Čulík charakterizoval postoje Jiřího Hodače jako mírnou snahu o pokrok. Posléze jsme zaznamenali ohledně Jiřího Hodače dosti podstatná zklamání. V tematickém archivu BL najdete také podrobně vylíčeno, jak to bylo s odvoláním Romana Proroka s pořadu V pravé poledne a s odchodem Zdeňka Šámala.

Nevýrazné a ovlivnitelné osobnosti

Ačkoliv jsme měli o práci této druhořadé Rady co nejhorší očekávání, jako pozitivní nečekané překvapení se dost brzo začala projevovat majitelka penziónu Jana Dědečková. Velmi brzo - navzdory odporu ostatních členů Rady začala prosazovat myšlenku, aby bylo veškeré jednání Rady ČT veřejné (například zde).

Dědečková začala také brát velmi vážně práci Rady a začala pro její zasedání připravovat věcné a kritické, dosti kompetentní analýzy nedokonalé práce České televize. Ostatní členové Rady se její práci pokoušeli rozvracet podle stranického klíče, ale protože na zasedání chodili nepřipraveni a chovali se tam víceméně indolentně, dařilo se jim usnesení Rady ČT, které touto dobou na základě své práce v podstatě připravovala Jana Dědečková, rozvracet nikoliv věcnými protiargumenty, ale jen kabaretním rozmělňováním a absurdními výstupy (do jednoho věcného usnesení přidal např. J. Kratochvíl slavnou zmínku o jitrnici).

Pokud Rada České televize dosáhla během roku 2000 čehokoliv věcného, dosáhla toho na základě práce Jany Dědečkové. Za její energickou práci v zájmu občanů si Dědečková vysloužila v srpnu 2000 kritiku od šéfa mediální komise parlamentu Ivana Langera, který ji vyčetl, že svým vystupováním proti nedostatkům v České televizi Dědečková škodí ODS.

Dědečkové se podařilo dostat do usnesení Rady České televize - naprosto oprávněně, že ČT informovala zkresleně o událostech kolem zářijového zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze i o tom, že se skandálem kolem pořadu o společnosti Sazka, který se generální ředitel Chmelíček pokusil potlačit, ČT zpronevěřila svému veřejnému poslání.

Úterní pořad Fakta skandálním prozrazením informací o soukromých telefonátech (to je jedno, že to byly služební telefony, ani informace získané z nich, kam kdo telefonoval, nemohou být ve veřejné doméně) neodhalil nic nového, i když informace tohoto pořadu byly samozřejmě zkreslené. V pořadu chyběla fakta o tom, komu pravidelně telefonovali vedoucí pracovníci redakce zpravodajství ČT - je nehorázné představovat si, že jsou snad novinářští vzbouřenci z ČT nezávislými "bojovníky za svobodu", když někteří z nich donedávna dokonce za úplatu vyučovali politiky jak vystupovat distiguovaně před kamerou!

Rada ČT a Česká televize byly dohromady určitým zrcadlem parlamentu a české politické scény. V Radě ČT zasedali lidé pod vlivem ODS a různých frakcí ČSSD, případně Unie svobody (vazby Rejchrt - Mlynář), Česká televize zase byla pod vlivem Čtyřkoalice.

Výjimkou, a o tom můžeme svědčit zcela důrazně a spolehlivě, byla v Radě Jana Dědečková, která prosazovala reformu České televize na základě osobního, konzervativního přesvědčení, nikoliv však tak, že by tím plnila příkazy ODS. Dědečková byla v častém telefonickém kontaktu s poslankyní ODS Kateřinou Dostálovou, s níž sdílela mnohé (dosti rozumné) názory na situaci v České televizi, v žádném případě však neplnila Dostálové příkazy.

Důkaz: Dostálová a ODS prosazovaly do funkce nového ředitele ČT šéfa brněnského studia Zdeňka Drahoše. Dědečková naproti tomu chtěla Kateřinu Fričovou a o tom posléze přesvědčila i předsedu Rady ČT Miroslava Mareše.

Uzavírám tedy: je pravda, že jednotliví členové Rady České televize měli různé vazby na poslance v parlamentu. Bylo to však jedno, protože tito lidé byli vesměs indolentní, zcela neschopné osoby, které neměly na práci Rady ČT v podstatě žádný vliv.

Rada ČT, to byla Jana Dědečková, která se od pozdního jara roku 2000 překvapivě silně profilovala a navzdory svému amatérství prosadila v Radě celou řadu rozumných a užitečných věcí. Její nekompromisní veřejné postoje vyvolávaly proti ní v českých médiích kampaně, jako například když se postavila proti Dušanu Chmelíčkovi ve věci pořadu o Sazce, který se Chmelíček pokusil zakázat. Blesk tehdy zahájil proti Dědečkové diskreditační kampaň.

Zcela právem, jak je zjevné z této zprávy (viz též zde), přiměla Jana Dědečková jinak indolentní Radu České televize, aby v prosinci odvolala generálního ředitele Dušana Chmelíčka. Už nejméně v listopadu 2000 prosazovala Jana Dědečková na místo nového ředitele ČT zkušenou profesionálku Kateřinu Fričovou. Byl jsem toho svědkem v Praze v listopadu 2000, kdy Fričová, Mareš a Dědečková spolu o té věci předběžně jednali. Zároveň jsem byl svědkem i neobyčejně intenzivně mafiánské atmosféry v České televizi i okolních politických tlaků. Byl tak intenzivní, že jsem vyjádřil Janě Dědečkové přesvědčení, že tuto mafiánskou strukturu, která je na koni, se jí jako jediné osobě z venkova nikdy nepodaří porazit. Odpověděla mi pevně, že se to podařit musí - jinak že snad bude muset emigrovat. Často hovořila o chudých lidech v podkrkonošském regionu, na jejichž problémy Česká televize kašle - zabývá se politickými intrikami hlavního města. Argumentovala dosti přesvědčivě, že její úsilí zprofesionalizovat a otevřít Českou televizi veřejné kontrole musí být úspěšné - už kvůli těmto obyčejným lidem.

Dědečková se chtěla vyhnout obrovským politickým tlakům, které neustále mařily práci Rady tím, že chtěla dosíci jmenování Kateřiny Fričové ředitelkou ČT bez konkursu. Obávala se, že se konkurs stane obětí politických tlaků. Před takovým rozhodnutím jsme ji v Britských listech vážně varovali. Bylo totiž jasné, že v České televizi vznikne po odvolání Chmelíčka, jehož si tamější mafiáni už podrobili, vzpoura, ať bude jmenován kdokoliv. Kdyby byla Fričová jmenována bez konkursu, vzpoura by byla alespoň tak intenzivní, jako když byl nakonec jmenován proti vůli ODS kompromisní kandidát Jiří Hodač.

Doporučovali jsme, aby v Radě prosadila tříkolové, podrobné výběrové řízení na základě přesných propozic. Uchazeči o ředitelské místo měli vypracovat projekt.

Dědečková však byla přece jen amatérka a obrovské tlaky nezvládla

To, že hovořila Jana Dědečková, hlavní motor rozhodování v Radě, v inkriminovaných prosincových dnech s celou řadou činitelů, včetně poslanců z ODS i ČSSD, mi nepřipadá příliš překvapivé. "Investigativní novináři" z pořadu Fakta jistě naleznou v rozpisu mobilního telefonu Jany Dědečkové i hovory s Britskými listy, které sledovaly vývoj v Radě velmi podrobně prostřednictvím telefonátů celé řadě členů Rady ČT. Měl jsem sám z těchto prosincových rozhovorů s Janou Dědečkovou dojem, že Dědečková zjišťuje z nejrůznějších míst veřejné mínění k různým otázkám televizní krize - představa, že by plnila telefonické příkazy ODS, je směšná.

Kromě značné neobratnosti při jmenování Jiřího Hodače (ten pak ve stresu učinil celou řadu dalších chyb, nechal se posléze zřejmě zmanipulovat ODS) udělala Jana Dědečková podstatné chyby v minulých dnech. Neměla lhát o svých kontaktech s Ivanem Langerem: je přece zcela legitimní, aby konzultovala členka Rady ČT v krizi o Českou televizi šéfa parlamentní medální komise. To přece neznamená, že tím plní jeho příkazy!

Na bolševický dotaz reportérů z pořadu Fakta ohledně záznamů jejích telefonních rozhovorů měla Dědečková rázně odpovědět "Co je vám do toho, tohle je sprostá nehoráznost" a varovat reportéra, že se odvysíláním těchto důvěrných informací dopouštějí trestného činu. Zbytečně poškodila svou věc lhaním.

Poznámka TP: Mně připadá, že případ nádherně ilustruje tezi Nikolaje Savického, že v organismu, jako je Česká televize, může uspět jen ten, kdo se naučí jejímu "dorozumívacímu kódu". Jana Dědečková to záměrně nedělala, odmítala s lidmi uvnitř televize komunikovat a věřila, že pouhou mocí svého mandátu a vlivem nad druhořadými osobnostmi v Radě prosadí "reformu shora".

To by se jí zřejmě i podařilo, kdyby nevsadila na slabého, ale tělem dobře klamoucího Hodače.

Vzpomínám si na několik rozhovorů v prosinci se Štěpánem Kotrbou, který mě přesvědčoval, jak promyšleně a účelně Jiří Hodač postupuje, jak dobré právní rady dostává, jak správně formuluje své titulky apod., a jak se chystá k velkému finále, a já mu opakoval, že Hodače znám, že je jako manažer naprosto neschopný a všechno, co se děje, jsou jeho chyby pro tem maskované za poziční manévry. J. Dědečková není jediný, kdo se dal ošálit Hodačovým šarmem a dlouholetým tréninkem v reprezentaci; právě v té chvíli se jí vymstilo, že neuměla a nechtěla získávat informace od lidí "z výroby" a nedovedla tedy odhadnout, co takové jmenování s televizí udělá.

Žijeme ve zvláštní zemi: zatímco všude jinde je obvyklé, že průvodním znakem politického převratu je reforma televizního zpravodajství, zde je politický převrat průvodním znakem reformy televizního zpravodajství. Klepetkovská klika a princip "klepetkismu" jsou už zakořeněny tak pevně, že lidé v OTN rozhodují nejen o tom, kdo se smí nebo nesmí stát ředitelem televize, ale jak se ukázalo, jsou schopni přivést na svou obhajobu do ulic stovky tisíc lidí. Kdyby tito "profesionální oblbovači" chtěli svrhnout vládu nebo zařídit, aby dav vzal útokem Parlament, nebyl by to za dané situace problém. A to mě, přiznám se, trochu děsí, protože standardní politická reprezentace má přes všechny odporné vlastnosti jednu výhodu: na rozdíl od televizních redaktorů je volená.

Martin Stín

Pokud celý scénář televizní vzpoury již od počátku zaváněl působností ducha StB, na posledním kojzarovském výstřelku anarchovize ze Supích hor je jeho vliv velmi zřetelný. "Povstalci" se zmocnili výpisů z telefonních účtů členů Rady ČT a zveřejněním tří z nich prokazují spikleneckou podstatu vztahu mezi členy Rady a vedením ODS. To je typický postup desinformačních kampaní podle scénáře StB, nebo chcete-li, její učitelky KGB. Je to pokus zdiskreditovat nepohodlné osoby zveřejněním jednostranných, pro veřejnost nekontrolovatelných a ideologicky vhodně okořeněných informací za okolností, které vylučují účinnou obranu napadených.

Ponecháme stranou skutečnost, že "povstalci" se manipulací a zveřejněním těchto údajů bez souhlasu legitimního vedení ČT patrně dopustili dalšího porušení zákona. Ve srovnání se svévolným nakládáním s miliardovým veřejným majetkem ČT, které předvádějí již téměř měsíc, je to zanedbatelná maličkost. Na rozdíl od Jany Dědečkové nepovažuji jejich čin ani za zásah do soukromí, protože jde o služební telefony, které jistě nebyly přiděleny za účelem vyřizování soukromých záležitostí.

Na tomto skutku mi vedle jeho hanebnosti vadí zřejmá neobjektivnost a tedy neprofesionalita. Autoři zprávy si účelově vybrali telefony tří členů Rady, nominovaných ODS, ale ponechali stranou všech dalších šest členů Rady a zejména nám neprozradili sladké tajemství, s kým si v době příprav vzpoury a během ní telefonovali oni sami. Nezkoumali také, s kým hovořili postižení tři členové Rady mimo poslanců ODS. Tuším, že analýza telefonátů dalších členů Rady a redaktorů anarchovize by nutně prokázala, že také oni se poskvrnili stykem s oněmi odpornými jedinci, jimž se říká "politik", popřípadě "poslanec" či "senátor."

Na rozdíl od redaktorů anarchovize nepovažuji samu skutečnost styku mezi členy Rady, bez ohledu na to, kdo je nominoval, a politiky za zločin. Totéž platí pro případné spojení mezi "povstalci" a politiky. Přes všechny výhrady, které můžeme mít k jednotlivým politikům, angažovaným v této aféře, nelze pominout, že Česká televize je majetkem veřejnosti, a oni "povstalci" ostouzení i vyzdvihovaní politici jsou významnými představiteli veřejnosti, jejichž vážnost se opírá o volební výsledek. Jde o mandát, který je projevem důvěry nikoli několika set tisíc,ale několika milionů občanů tohoto státu. Zrovna tak, jako není zločinem být členem politické strany, ani konzultace politického problému s poslancem kterékoli politické strany sama o sobě není nemravná. Je však nestydaté, ukázat prstem na tři lidi, kteří nemají možnost rovnocenné obrany, obvinit je ze závislosti a nedat současně k disposici údaje o chování všech ostatních, u kterých by mohlo vzniknout stejné podezření. Ostatně bez příslušné doprovodné demagogie by vypovídací hodnota zveřejněné informace v neprospěch napadených byla stejně nulová. Nevysvětluje totiž, jak tři zaprodanci v Radě ČT dokázali strhnout na svou stranu další čtyři radní z celkového počtu devíti. Píle redaktorů anarchovize nebyla dostatečná. Kdyby byli důslední, museli by naházet hnůj i na další čtyři radní, kteří svým spolupachatelstvím umožnili "zločin" zástupců ODS.

Příběh "povstání na Supích horách" a vzniku anarchovize je dalším dokladem slabosti demokracie jako vládního systému při řešení krizových situací. Demokratické Československo se mazlilo s nevinnými henleinovci a s komunisty tak dlouho, až tato extremistická hnutí pomohla zakroutit demokracii krkem. Dnes si státní orgány oblékly bílé rukavičky na zacházení s dalšími, kultivovanými a proto zdánlivě neškodnými extrémisty. Ti dnešní ovládají daleko silnější nástroj ovlivňování veřejného mínění než jejich předchůdci a jsou tedy mnohem nebezpečnější než se zdá. Dejme si pozor, abychom nesklidili, co zasela nevládnoucí vláda.

Karel Dolejší

Pravidelný “zábavný” pořad “Stalo se…” nikdy zvlášť nevynikal vkusem, a nad jeho pokusy o politickou satiru musel soudný divák vždy jen krčit rameny. Ovšem vydání z pondělka 14. 1. zatím překonalo všechny meze. Jistě není náhoda, že se celé neslo ve znamení zesměšňování bobovizních zpráv - od autorů se těžko dalo čekat cokoliv jiného. Ovšem sekvence, ve které výroky Václava Klause jakoby komentovala Simona Stašová v roli ženy znásilněné neznámým pachatelem, přičemž s rozpačitým uznáním popisovala příslušné tělesné partie (“…proti Josefovi byl ten jeho pořádnej macek”) znamená nejspíš dosavadní vrchol ve výkonech tvůrců pořadu.

Věcně vzato, není mnoho důvodů mít Klause v oblibě. Jistě mu lze přičíst mnoho nelichotivých vlastností: aroganci, sklon k demagogii, tvrdošíjné prosazování nepravdivých tvrzení - a spoustu jiného, nač si teď ani nevzpomenu. Tváří v tvář pondělnímu “Stalo se…” se ale sluší poznamenat, že tak hluboko Klaus nikdy neklesl, ať už dělal cokoliv. Podobné formy osobního útoku nikdy nepoužil - ani v dobách před měnovou krizí v roce 1997, kdy mu servilní média doslova zobala z ruky a prošlo by mu leccos. Podobný útok totiž vyžaduje takovou dávku zahořklé nenávisti, s jakou by za byť jen trochu normální situace nikdo veřejně nevystoupil. Tady už nejde o snahu vyřadit politického protivníka. Cílem je naprostá občanská likvidace, zbavení oběti jakýchkoli stop lidské důstojnosti. Ze všeho nejvíc to připomíná praktiky StB, která kdysi vyrobila fámu o “autentických” pornografických fotografiích Marty Kubišové, kde zpěvačka údajně pózovala na náhrobcích.

Otazník jsem do titulku napsal proto, že si nejsem tak zcela jist, zda pondělní vydání představuje definitivní vrchol, nebo bude příště ještě překonáno.

Petr Jánský

“Od září jsem říkal, že nad Kavčími horami krouží modrý pták” (V. Erben-ČSSD). A pokračuje: “Do rady přišli někteří, kteří měli zcela konkrétní a zadaný úkol”.

V listopadu akce ČT začala. Výpis volání J. Dědečkové z 2.11. mezi 10 a 14 hodinou:

Bobošíková - 7,39 minut
Hodač - 1,41
Dostálová - 4,48
Dostálová - 6,03
Hodač - 6,40
Bobošíková - 1,00
Dostálová - 1,09

Dědečková za listopad celkem: Bobošíková 19x, Dostálová 8x, Hodač 9x. Nejen odvolání Chmelíčka, ale všechny další kroky byly předjednány. Mareš volal Langerovi v prosinci 138x. Langer dokonce uvedl, že byl ve styku s předsedou rady Marešem průběžně - “zajímala mě, jaké je atmosféra v radě”. Z četnosti telefonátů jasně vyplývá, že hlavními aktéry a tvůrci dějin v ČT byli dvojice Langer - Mareš a Dostálová- Dědečková.

Zatímco první dvojice kontakty nepopřela, opačná situace je u druhé dvojice. Dědečková ve veřejném slyšení v Senátu uvedla, že měla jediný telefonický kontakt s panem Langerem a to v srpnu, když chtěla odvolat Dušana Chmelíčka. Langer jí vytkl, že nepostupuje správně a že poškozuje stranu. Po vystoupení v Senátu se redaktoři ČT zeptali paní Dědečkové na kontakty s paní Dostálovou. Zde je odpověď: “S paní Dostálovou jsem nebyla nikdy v kontaktu.” Že lež má krátké nohy a pravda občas zvítězí, dokázala sama Dostálová: “Jednou v létě jsem se byla podívat na penzion paní Dědečkové.”

Je snad ještě někdo na pochybách? Potřebuje jasnější důkazy? Díky mobilním telefonům stojí dnes Langer, Mareš, Dědečková a Dostálová před národem nazí. Nikdo je nebude upalovat na Václavském náměstí. Nikdo je však také nebude považovat za slušné a čestné lidi. Naopak, každý si je spojí s ODS. Se stranou, která šílený plán na ovládnutí veřejnoprávní televize vymyslela. Bílý kůň Hodač a výkonné trio Bobošíková, Drahoš, Beznoska měli dílo zkázy dokončit. Obávám se, že nejsme v tuto chvíli ještě schopni dohlédnout následků, které by to pro společnost mělo. Obávám se, že nedokážeme ještě dobře poděkovat všem stávkujícím, kteří spíše citem, zato velmi odhodlaně se proti zlu postavili, vytrvali a zvítězili. Nepotřebujeme hrdiny, ale když je máme, buďme na ně hrdí.

Petr Jánský

Martin Gavlák

tak jsem se začetl do BL z 11.1., kde je váš úvodník. Nejste nemocný?

Neustále hlásáte, aby byli lidi (národ) u nás rozumní, pak použijete tak hloupé a emotivní obraty, že to vypadá na stres z chřipky nebo něčeho podobného.

Strašně rád se stylizujete do polohy "nezávislého", snad posledního (samozřejmě s Tomášem Pecinou) objektivního novináře v této zemi a přitom ve vašem plátku používáte stejně subjektivní argumenty, které vyčítáte všem ostatním novinářům. Čtenářům tlačíte do hlavy svoje pravdy, dopisy a články opatřujete svým "vysvětlujícím" komentářem, prostě nás, obyčejné čtenáře, zřejmě máte za blby, kteří nemají tu vaši pronikavou jasnozřivost, se kterou vždy ihned odhalíte, na čí straně je pravda.

Pronášet tak kategorické soudy, jak jste učinil 11.1., může snad jen "novinář", který trpí velikášstvím, nezvládá své emoce a někde v skrytu duše trpí tím, že ho zas až tak vážně neberou ani vlastní čtenáři. Z původně celkem solidních BL jste vytvořil "intelektuálský bulvár" (to není z mé hlavy, tenhle výraz jsem někde četl a moc se mi líbil, neb je přesný). Dělá mi radost je číst, protože se výborně bavím tím vaším mesiášstvím, všemi těmi přispěvateli, kteří mají nějakou tu svou křivdu a u vás nalezli útočiště.

Mne už dávno přešla chuť s vámi polemizovat, vím totiž, že se s věřícími vašeho typu nedá příliš diskutovat, v očích mají divný lesk a jsou vášniví...

Proč tedy píšu? Jen jsem chtěl, abyste věděl, že vás baštím, ovšem vážně vás však brát nemohu!

Marian Gavlák

Poznámka JČ: Rebelující zaměstnanci si ale asi neukradli továrnu a nezačali např. rozbíjet její zařízení, jak činí propagandistickým vysíláním televizní rebelové.

Aleš Kastner

kdyby to bylo v BL možné, dal bych povstalcům z ČT zahrát. A sice píseň pánů Palečka a Janíka někdy z roku 1968 nebo 1969. Dnes je zřejmě zcela zapomenutá. Jmenuje se

Prasácký uřvanci

Co je to za krédo - veliká huba a vostrý lokty,
Koukněte se kolem, kam tenhleten styl vede:
Tlučeš kolem sebe a nakonec seš sám sobě sok ty.
Štěstí je pryč a radost se nevrátí.
A to je špatný, vy prasácký uřvanci, to je špatný.

(...)

Třeba vám nakonec zahrajou k tanci,
vy prasácký všemocný uřvanci
a to nebude špatný, to nebude špatný.

Paleček & Janík

Aleš Kastner

PhDr. David Ryc

predseda Mladych konzervativcu

Nejsme neofašisté!

Předem musíme zdůraznit, že veškeré aspekty činnosti Mladých konzervativců jsou naprosto transparentní, naše organizace se za nic a za nikoho neschovává, naše struktury jsou zcela otevřené. Každý skutečný zájemce o základní informace o MK (stanovy MK, organizační struktura MK, přehled aktivit MK) se může obrátit na naši Hlavní kancelář, kanceláře Regionálních klubů MK v jednotlivých regionech ČR, centrální i regionální webové stránky MK na adrese a href="http://www.konzervativci.cz">www.konzervativci.cz Takto získaná osobní zkušenost s naší organizací jistě vyvrátí všechny neomalené lži, šířené Josefem Brožem. Protože však jeho atak není prvním útokem na naše sdružení, považujeme za nutné se touto cestou veřejnosti znovu představit.

MLADÍ KONZERVATIVCI

MK jako lůno neofašismu?

V něčem lze s Josefem Brožem přece jen souhlasit: Ano, jsme skutečně zájmovou skupinou, aktivně se účastnící veřejného života v České republice. Naším zájmem je totiž maximálně pomoci naší zemi v úsilí stát se hospodářsky a politicky vyspělým členem rodiny západních demokracií. Věříme, že vzdělaný, zdravě sebevědomý, jazykově a odborně vybavený jedinec, který je ochotný nabídnout své osobní kvality veřejnému sektoru (a o to se našimi aktivitami dlouhodobě snažíme), může být pro dosažení tohoto cíle užitečný.

MK jako agentura ODS?

Naprostou lží je pak konstrukce Josefa Brože, představující MK jakožto organizaci financovanou Občanskou demokratickou stranou. Nejde jen o to, že Mladí konzervativci od ODS nikdy žádné finanční prostředky nezískali! Financování činnosti Mladých konzervativců je naprosto transparentní. Jeho hlavním zdrojem je dlouhodobá, úspěšná a oboustranně vysoce hodnocená spolupráce s  prestižními a celosvětově uznávanými zahraničními institucemi působícími v oblasti politického vzdělávání, jako jsou např. Konrad Adenauer Stiftung, Hanns Seidel Stiftung, International Republican Institute či Visegrad Fund. Brožovy difamace, vkládající nám do vínku fašizující orientaci, nelze než považovat za důkaz jeho naprostého diletantismu v oblasti politických a společenskovědních reálií. Považuje-li např. pan Brož celosvětově uznávané a vysoce vážené německé nadace, jejichž vznik a úloha v mateřské zemi je úzce spjata s procesem denacifikace a demokratizace poválečného Německa, které jsou dokonce za účelem šíření prostoru demokracie a svobody zřízeny zákonem a financovány z prostředků daňových poplatníků, považuje-li tedy tyto instituce a jejich finanční podporu směřovanou do vzdělávacích aktivit MK za možný zdroj bujení hnízda českého neofašismu a naši spolupráci s nimi za napojení na neofašistické kruhy, nechť s tímto směšným obviněním laskavě vystoupí na nějakém mezinárodním fóru a vyčká reakce posluchačů. Mladí konzervativci zcela otevřeně deklarují, že se za svou spolupráci s vysoce váženými německými politickými nadacemi nestydí a budou v této spolupráci i nadále pokračovat!

MK - centrum protievropských nálad zkorumpované mládeže?

V roce 1998 MK uspořádali třídílnou konferenci Evropa pro naši generaci, věnovanou otázce evropské integrace a vstupu ČR do Evropské unie. Tento rozsáhlý projekt, kterého se zúčastnilo 400 studentů z celé ČR, byl částečně financován z programu Phare a vyhodnocen jako jeden z nejlepších ve své kategorii. (Zájemce o této akci a tím i o způsobu, jak Mladí konzervativci přistupují k zásadní zahraničněpolitické otázce evropské integrace, odkazujeme na sborník z této konference). Loni jsme uspořádali seminář na téma “Lidské zdroje pro EU”, který pro studenty Univerzity Karlovy vedli vysocí úředníci Ministerstva zahraničních věcí (tehdejší velvyslanec ČR v EU J.Kreuter, bývalý náměstek ministra zahr. věcí J.Winkler a další odborníci). I tyto aktivity snad dokazují, že o nějaké anti-evropské orientaci Mladých konzervativců nemůže být ani řeči.

Mladí konzervativci v Radě ČT?

Bez komentáře necháváme fakt, že Miroslav Mareš v souvislosti se svým zvolením do funkce předsedy Rady ČT vystoupil z  Mladých konzervativců.

Josef Brož a extremismus

Brožův příspěvek v Britských listech je totiž přesným opakem toho, co chtěl autor dokázat. Je krystalicky čistým příkladem nevěcného, emocionálně vybičovaného postoje člověka, který je ve svém fanatismu vůči jediné zjevené pravdě, jejímž se cítí být nositelem, ochoten sáhnout k jakýmkoli prostředkům, a to včetně otevřených lží a  difamací jednotlivců či skupin. Není náhodou, že ten, kdo druhé obviňuje z politického extremismu, se ve svém ideovém a politickém instrumentariu, ilustrovaném v tomto článku, ukazuje být - přímo modelovým - politickým extremistou.

Za vedení MK: PhDr. David Rýc - předseda Mladých konzervativců, odborný asistent na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (davidryc@hotmail.com )

Ing. Vít Šoupal - I. místopředseda MK, pracovník softwarové firmy (soupal@volny.cz).

Martin Novotný - místopředseda MK, student MBA na Heriot-Watt University (Edinburgh), postgraduální student na London School of Economics (marnovotny@hotmail.com)

Jan Ryjáček - místopředseda MK, student oboru Mezinárodní teritoriální studia na IMS FSV UK (ryjacek@centrum.cz)

Bohumil Schwab

v souvislosti s "Případem ukradené televize" bych chtěl ze svého hlediska vyzdvihnout jedno pozitivum, a to, že jsem nalezl Vaše listy, kde, když jsem zmaten a vyděšen vystoupením předních našich na ČT1 začal hledat co to je proč to je a o čem to je, jsem našel informace k tématu. Denně masírován drtivými argumenty spravedlivých jsem se pak mohl v klidu zasmát u zde zveřejňovaných komentářů.

Denní tisk nekupuji už snad 8 let, bohužel jsem se již tehdy přesvědčil, že novináři (nebo lépe samozvaní novináři) jsou velmi povrchní a se znalosti 10% informací vydávají svoje jediná pravdivá a opravdová stanoviska a komentáře.

Našel jsem na internetu jen dvě místa, kde bylo možné srovnávat a utvářet si vlastní stanoviska - u vás a u psa Astona (ten hned na začátku doporučil dát si led na hlavu a počkat, co se z toho vyvine).

Proč se ale vykecávám do klávesnice:

je možné uveřejnit kodex pracovníka BBC, aby bylo srovnání mezi tím, co je veřejná služba novináře a tím, co za veřejnou službu je vydáváno u nás?

Děkuji, přeji Vám hodně zdraví,

Ing. Bohumil Schwab

Jiří Maroušek

Ta nenavist jde tak daleko, ze si damy a panove z TV privlastnuji co jim nepatri, dotlaci parlament schvalit novelu zakona, ktera je podle mne jeste horsi nez puvodni, nerespektuji zakony a hlavne nestavkuji.

To co delaji je hra na stavku. Pokud by to byli opravdu frajeri a stali si opravdu za svym, tak VYPNOU TV a jdou na Vaclavak delat bububu.

Nyni maji strach o mista, maskuji to Bobosikovou a spol. a nevedi jak dal. Verejne mineni se s pribyvajicim casem zacne obracet, nebot jejich mysi pozadavky jsou jiz smesne. Pan Dekoj jim den od dne poskytuje stale vetsi a vetsi medvedi sluzbu. Tomuto zehna i Falbr.

At to dopadne jakkoliv, po zvoleni radneho GR budou muset redaktori TV podat skutecne vypovedi, nebot nebudou verohodni.

Pokud se CT bude chtit ocistit bude muset provest personalni zmeny ve zpravodajstvi, propustit mnoho lidi a snizit obrovskou prezamestnanost,zvysit produktivitu a konecne zpruhlednit finance. To bude obrovsky ukol pro noveho reditele.

Parlamentni demokracie se musi ctit a bojovat za sve opravnene pozadavky se musi tam, kde to zakon dovoluje.

Povazuji za absolutne nehorazne pouzivat k prosazovani svych zajmu CT (zvlaste verejnou) a neustale medializovat sve pracovnepravni spory.

Marek Franěk

nezlobte se, ze Vam pisi timto tonem: Britskych listu jsem si vzdy vazil, ale mam pocit, ze v posledni dobe uz ztracite veskerou soudnost.

Pani Dedeckovou neznam, ani jeji cinnost v Rade TV jsem v minulosti nesledoval, poprve "zivou" jsem ji videl v televiznim prenosu ze Senatu. Byl jsem primo zdesen, koho nam to poslanci zvolili do Rady. Tim, ze o pani Dedeckove nic nevim, mam vyhodu, ze ji mohu posuzovat jen podle toho, jak vystupuje a pusobi, coz rozhodne neni malo. Po mnoha spatnych zivotnich zkusenostech se spise divam na vyraz tvare, mimiku, gesta (tzv "rec tela) a sleduji zpusob vystupovani, mluvy, argumentace, reagovani. To malokdy zklame, zatimco tzv. fakta mohou klamat velmi snadno.

Podle meho odhadu je pani Dedeckova osoba s pomerne nizkou inteligenci, ktera ji vsak plne dostacuje na intrikovani (Takovych typu jsem jiz poznal!). Je to osoba vysla z nizkych pomeru (nespisovna mluva, kterou nedokaze potlacit), ktera se najednou vysvihla strasne vysoko. Je opojena moci a zaroven se boji, protoze vi, ze na svoji funkci nema (je prece jen stredoskolacka, elektrikarka ci neco podobneho). Kombinace techto vlastnosti byva obycejne velice nebezpecna, jak se nakonec i v praxi ukazalo. Postavit se proti silnemu tlaku verejnosti i politiku a stale trvat na svem, neni v tomto kontextu hrdinstvim, projevem boje za pravdu, ale spise projevem psychopaticke osobnosti (Opet musim rici, takovych typu jsem poznal!).

U techto typu je bezne, ze lzou. Jak se dostavaji do uzkych, lzou vice a vice, ztraci veskerou soudnost, co si mohou dovolit a co ne (zase musim rici, takoveto lidske typy znam velice dobre). Ztraci soudnost, jakou lez si mohou dovolit rici, aby byla verohodna a ztraci i soudnost, co si mohou dovolit rici jinym lidem, nejenom tem, kteri jsou pod nimi, ale i tem vyse postavenym - jasny projev psychopatie. Pripomenme jeji ruzne arogantni vyroky o ruznych politicich. Pro pochopeni psychopatie jeji osobnosti byl myslim i  vyrok o dalsim clenu Rady CT, p. Erbenovi, o kterem (napamatuji si, presne ktery to bylo den) verejne prohlasila, ze pro pana Erbena je problem si zapamatovat nekolik vet (nebo to bylo jen slov?). Jenomze Erben je autor rady velice dobrych detektivek, ktery umi dokonale formulovat a fonologickou pamet musi mit urcite velice dobre vyvinutou, jinak by tezko mohl byt uspesnym spisovatelem.

Pokud Dedeckova neco vyklada o tajemnem muzi, ktery navstivil Hodace, o tom, kdo ji a jejim spolubojovnikum vyhrozuje, a ze jsou to estebaci, je to nejspis vymysl (Pozor, pro osobnost psychopata je charakteristicke, ze se domniva, ze mu nekdo stale ublizuje a pronasleduje!). Prohrala, je vzteky bez sebe, chce se najak mstit, tak uz ji zbyva sopustavne sirit pomluvy a lzi. Normalni clovek by se stahl a odesel. Psychopaticka osobnost to vsak neudela, dokud ji bude nekdo ochoten naslouchat, bude neustale neco vykrikovat.

Copak to pane Culiku nevidite? Nebylo by lepsi podobna prohlaseni brat rochu s rezervou, vzdyt se mohou Bristske listy uplne zesmesnit!

S pozdravem

Marek Franek

P.S. Pokud se pise o svazacke minulosti p. Mrnky, BL zcela unika svazacka minulost pi. Bobosikove. Pokud jsem to pochopil, byla v 80. letech clenkou mestskeho a ustredniho vyboru SSM. To je myslim, dost vysoka kariera. Opet se musim opakovat, i tyto lidi - arogantni svazacke funkcionare - jsem osobne poznal a moc mi nesedi, kdyz se rika, jak je pi. Bobosikova vyborna novinarka. Tito lide nebyli moc vyborni. S "kadrovanim" se to nema moc prehanet, kdyz ale jiz obvinime jednoho, nemuzeme zapomenout i na druheho.

Ondřej Nosek

A jsme u "ducha" zákona o ČT. Je snad zřejmé, že jednotliví radní nemohou konzultovat své kroky s jednotlivými poslanci. Smysl původního zákona byl zřejmý. Rada ČT hájí zájmy veřejnosti. Rada ČT je odpovědná parlamentu jako celku. Rada přijímá svá rozhodnutí většinově. Tedy Rada se na něčem usnese a požádá o slyšení před mediální komisí nebo celou poslaneckou sněmovnou. Je naprosto nepřípustné jakékoliv postranní jednání s politiky. Vše musí probíhat pod přísnou kontrolou veřejnosti. A to, že např. Dědečková ještě před odvoláním Chmelíčka hovořila s Hodačem, Bobošíkovou, Jaklem a poslanci za ODS je skandální a potvrzuje to předešlá obvinění a pochyby o zákonném jednání rady. A znovu upozorňuji, že se jednalo o desítky až stovky telefonátů! V Britanii by při takovém zjištění jistě "padaly hlavy".

Přesto Vás to nepřimělo k novému zamyšlení.

Stále se "oháníte" zákony, které by se daly použít proti tomu, kdo důkazy zveřejnil.

Za chvíli dojdete tak daleko, že budete považovat za vhodné stíhat i všechny účetní ve všech firmách, pokud nahlíží do telefonních účtů a nemají k tomu písemné zmocnění od statutárního orgánu.

Pokuste se prosím, alespoň ve své mysli, vrátit k podstatě problémů kolem ČT. K politickým vlivům a manipulacím ze strany politických stran (a zvláště ODS) a k ovlivňování výběru a volby ředitele ze strany těchto politiků.

Poznámka JČ: Potíž je, že pořad Fakta, stejně jako celé vysílání České televize, je nyní zcela nedůvěryhodné a propagandistické, nelze určit, co všechno pořad účelově zmanipuloval a zamlčel a nic z toho, co veřejnosti prezentoval, nelze považovat za spolehlivá fakta. Vzpomeňme jen na fotografii Klaus - Bobošíková, která měla dokazovat politickou závislost Bobošíkové na Klausovi, a byla přitom pořízena na nepolitické technologické konferenci na veletrhu Invex, který Bobošíková moderovala.