Senát Parlamentu České republiky uvádí:
Jak jsme se přísně vyšetřili aneb Pohádka o princi Stanislavovi
Vystoupení ministra vnitra ČR Stanislava Grosse a policejního presidenta Jiřího Koláře k výsledkům šetření policejních zásahů v průběhu zasedání MMF a SB v Praze v září 2000 (4. 1. 2001, VZVOB Senátu PČR)
(S poznámkami Jiřího Kopala, zástupce projektu Občanských právních hlídek Ekologického právního servisu - viz závěr transkriptu senátní diskuse)
Senátor Michael Žantovský: Kolegové, vážení přítomní, vážení hosté, pokračujeme ve 2. schůzi VZVOB ve 3. funkčním období. Podle schváleného programu schůze mi dovolte, abych mezi námi nejdříve přivítal pana ministra vnitra Stanislava Grosse, pana policejního prezidenta Koláře, kterého jsme zde měli včera (a doufám, že ho zde budeme mít čím dál tím častěji) a abych zdůvodnil tento bod jednání.
Členové VZVOB na své schůzi 18. října loňského roku v minulém funkčním období vyjádřili přání seznámit se s výsledky šetření inspekce ministerstva vnitra ve věci průběhu policejních zásahů a oprávněnosti následných stížností na chování policistů při akcích během zasedání MMF a Světové banky v Praze. Zároveň projevili zájem o objasnění výroku ohledně údajného organizování cílené kampaně proti ČR a její policii. V souladu s § 46 jednacího řádu Senátu Parlamentu ČR jsme proto požádali pana ministra, zda by vystoupil před výborem a podal nám informaci k této problematice (samozřejmě pan policejní prezident je také kompetentní se k této problematice vyjádřit). Bez dalšího tedy předám slovo oběma pánům. Vyslechneme jejich informaci a poté otevřeme rozpravu a budeme mít prostor pro otázky a odpovědi. V případě, že pan ministr nebo pan policejní prezident bude považovat za nutné nám sdělit nějaké skutečnosti, které podléhají zákonu č. 148 o utajovaných skutečnostech, prohlásíme po hlasování toto zasedání za uzavřené. Prosím, pane ministře, máme slovo.
Ministr vlády ČR Stanislav Gross: Páni senátoři, dámy a pánové, já se pokusím udělat jakousi souhrnnou informaci o tom všem, co bylo vámi vyžadováno; omlouvám se za to, že v některých případech to budou trošku detailní informace, ale myslím, že přece jenom uplynul nějaký čas a už můžeme s nadhledem rekapitulovat; ne události, to není předmětem vašeho zájmu, ale ty stížnosti plus některé další informace.
Přesto všechno, že uplynula poměrně velká časová vzdálenost, se jedná stále ještě o průběžnou informaci o šetření těch stížností případně trestních oznámení, protože ještě ne všechny věci jsou skončeny, a jak tedy podání, která šetří kontrolní a stížnostní oddělení, odbory policie, tak i inspekce MV; některé, které spadají do působnosti inspekce, tak se ještě prověřují. Přesto již značná část, dokonce většina, je ukončena.
Jak už jsem tedy řekl, tak postup je koordinován jak stížnostními odbory policejními, tak i inspekcí MV, z hlediska příslušnosti jednotlivých kauz. Co se týče podání, která chodila na MV, na policii, případně na Kancelář prezidenta republiky a poté byly postupovány MV či policii anebo docházely na jiné instituce, tak tady je dobré zmínit, že hlavní nápor takovýchto podání byl v druhé dekádě měsíce října a v současné době ještě ojediněle nějaká podání dochází.
Zejména ta podání přišla v elektronické podobě, e-maily a v menší míře byla doručována poštou. Celkově šlo o 373 podání a z těchto bylo 280 podání v cizích jazycích, případně v angličtině a v menší míře v němčině, francouzštině nebo španělštině.
Z uvedeného počtu těchto oznámení, tedy 373, bylo 89 vyřazeno, neboť se jednalo o opakované stížnosti, tzn., že to byly shodné texty; třeba stejná podání přišla na polici, stejné podání na MV a případně na Kancelář prezidenta nebo někam jinam a pak se to dostávalo k normálnímu šetření. Nebo to bylo podání, které bylo skutkově popsáno stejně akorát pod tímto podáním byl stejný podpis. Čili takto bylo vyřazeno 89.
Pak bylo vyřazeno dalších 47, která nespadala do kompetence Policie ČR, protože se třeba jednalo o stížnosti na vězeňskou službu, stížnosti na uvalení vazby případně na výkon trestu, tzn. že to musely šetřit orgány spadající do působnosti jiného ministerstva.
Fakticky tedy policii příslušelo vyřídit 237 takovýchto podání. Když se dělala analýza těch 237 věcí, tak se zjistilo, že se to týká 60 skutků, tzn. z těch 237 podání byly popisovány děje, z nichž některá byla stejná podání. Jednalo se tedy o 60 faktických věcí, které byly předmětem buďto stížností nebo podání trestního oznámení. Jednalo se o věci jak trestního tak i netrestního charakteru. Z těchto 60 věcí je v tuto chvíli ukončeno prověřování 40 věcí, což znamená tedy přesně dvou třetin.
Jako podání trestního charakteru bylo dosud označeno 14 věcí z oněch 60 a z těchto věcí, které měly charakter trestní, bylo podáno inspekcí MV na policii 9 zpět k prošetření, což znamenalo, že inspekce neshledala, že se jedna o působnost inspekce, tzn. podezření ze spáchání trestného činu policisty. Do současné doby byla uzavřena 4 trestní oznámení, z nichž 2 byla odložena inspekcí MV a jedno bylo odloženo policejním orgánem resp. kontrolním útvarem podle § 159 trestního řádu a 1 bylo postoupeno inspekcí MV policii ke kázeňskému řešení, protože se tam shledalo ne, že jde o trestný čin, ale určitý kázeňský prohřešek toho příslušného policii tam bylo, k tomu se dostanu ještě za chvíli při hodnocení jednotlivých konkrétních podání.
Jako podání netrestního charakteru bylo dosud označeno 46 věcí. Jednalo se o nejrůznější méně závažná pochybení policistů, která byla předmětem těchto stížností. Do současné doby bylo prošetřeno 36 takových podání z těch 46 s tím, že 34 takovýchto podání bylo vyhodnoceno jako neoprávněných a 2 byla vyhodnocena jako oprávněná podání. Oprávnění nespočívalo v tom, co bylo nejvíce zmiňováno v médiích, ale jednalo se o porušení povinností policisty, tak jak je předpisy mu dáváno; méně závažné porušení např. toho typu, že v jednom konkrétním případě si policista zakrýval své identifikační číslo, což znamenalo, že ten příslušný občan, který si chtěl stěžovat, měl takto znemožněno nebo ztíženo tu možnost stížnosti. Takže takovéhoto druhu byly ty dvě oprávněné stížnosti vyhodnoceny.
V kategorii netrestních záležitostí jsme dělali určitou analýzu a z podání vyplývá, že ve většině případů byla oznámení podávána osobami, které nebyly účastníky těch demonstrací a nebyly osobami, které byly zadrženy, pokud se třeba jednalo o ty stížnosti na události na služebnách policie; to je docela zajímavé zjištění. A jelikož některá ta udání neposkytovala příslušné údaje, které by mohly vést k tomu, že se budou prověřovat, tak policie nebo inspekce MV se snažila zpětně tyto osoby kontaktovat a v docela velkém počtu případů se ukázalo, že osoby, které byly pod tím podepsány, tak buďto tvrdily, že to podání nepodávaly vůbec, čímž se situace samozřejmě do značné míry zkomplikovala anebo vůbec adresát na té adrese, tak jak ji uváděl v tom podání, se nikdy nevyskytoval a nikdy nebyl, takže to je také asi dobré zjištění.
Vzhledem k tomu, že podání se v určitém termínu, především v té druhé dekádě října lavinovitě šířila, tak proběhlo pátrání na Internetu, a to se vlastně dostávám k té druhé otázce, která byla ve vašem dopisu zmíněna, a bylo zjištěno, že několik portálů, které existují na Internetu, které na svých webových stránkách vybízely k tomu, aby byla dávána podání buďto přímo na MV nebo na Kancelář prezidenta republiky nebo na jiné instituce, a ty webové stránky začínaly třeba slovy - zaplavte české velvyslanectví, zaplavte MV telefonáty a dopisy a bylo tam uváděno, co zhruba by v těch podáních mělo být uděláno. To je tady dokonce zdokumentováno, pokud by se někdo z vás chtěl na ty internetové stránky, tak je to tady k dispozici.
Co se týče kladných ohlasů, to není předmětem vašeho zájmu, byť věřím, že vás to samozřejmě zajímá, ale je logické, že se spíše zajímá Parlament o věci, které jsou problematizované, takže o tom hovořit nebudu.
Závěrem tedy lze zkonstatovat, že co se týče šetření těch netrestních záležitostí, tak prostě v těch věcech, které byly dosud prověřovány a skončeny, tak rozhodně lze zkonstatovat, že nedocházelo anebo nedošlo k závažným porušením povinností a ve dvou případech, které byly vyhodnoceny jako oprávněné, že se jednalo o porušení, které bude mít nějaké kázeňské řešení příslušným policejním velitelem, ale nejednalo se o nějaké závažnější porušení policisty.
Teď bych se chvíli věnoval trestním záležitostem, které šetří inspekce ministra vnitra s tím, že jak jsem již uvedl, inspekce šetří celkem 4 věci, které z hlediska podání se zdají být jako závažné a hlavně se zdají být v pozici, že to není "jedna paní povídala", ale prostě tam byly konkrétní údaje a bylo to sepsáno vcelku věrohodným způsobem.
Takže takto byly šetřeny 4 trestní věci inspekcí MV. První věc se týkala trestního oznámení pana Mgr. Vítězslava Dohnala z Ekologického právního servisu, které bylo podáno 1. října loňského roku a směřovalo vůči údajné trestné činnosti na oddělení Policie ČR v Praze 9, Ocelářské ul. Zde mělo docházet ze strany policie k bití jednotlivých osob. Na toto oddělení policie bylo celkem předvedeno 15 osob a z těchto 15 osob bylo 12 osob vyzváno k podání vysvětlení inspekce ministra vnitra, aby inspekce MV mohla tyto jednotlivé záležitosti prošetřovat a mohlo by běžet prověřování tohoto podání. Z těch 12 předvolaných osob, které měly být postiženy, se k podání vysvětlení dostavilo 8. Zbývající se nedostavily. Tak např. pan Jiří Sucharda, který bydlí v Hořicích, byl osobně policejní hlídkou vyrozuměn o konání termínu podání vysvětlení; tento člověk se přesto nedostavil, dokonce jaksi před hlídkou utekl. U tohoto podání je důležitá osoba, která je státním příslušníkem Polské republiky, jistý pán z Varšavy, neboť tam byly stížnosti na to, že mu byl fyzickým násilím policie vylomen jeden zub a policie k tomu, aby dokázala toto posoudit, samozřejmě potřebuje vyslechnout i jeho. Takže jsme použili cestu Interpolu k tomu, aby polská policie zajistila výslech tohoto občana z PLR. Z PLR nám bylo sděleno, že v místě trvalého bydliště se nezdržuje a cestuje po celém světě, aby se zúčastnil anarchistických demonstrací. Pravděpodobně se má podle sdělení polských kolegů nacházet v USA, takže jsme dokonce kontaktovali i Interpol ve Washingtonu. Bohužel i tam to bylo s negativním výsledkem a nejsou schopni jeho výslech zajistit. Kontaktovali jsme i Občanskoprávní hlídky, jestli po jejich linii by nebylo možné zajistit kontakt s tímto člověkem. Ani Občanskoprávní hlídky nebyly schopny nám zajistit tohoto člověka, aby s ním tyto úkony mohly být udělány. Nicméně šetření nestojí jenom na tomto, protože těch 8 osob se dostavilo k podání vysvětlení s tím, že věc je v tuto chvíli ve fázi, že toto trestní oznámení bylo odloženo podle § 159 odst. 1 trestního řádu. Všechny osoby zúčastněné byly 12. prosince o tomto vyrozuměny. Toto odložení neznamená překážku v tom směru, že pokud se nám podaří tohoto polského občana vyslechnout, tak by mohlo být toto řízení obnoveno a mohlo by pokračovat dále. Jelikož vyšel dne 7. 11. v polském tisku článek, ve kterém se cituje tento člověk, takže je tady nějaký předpoklad, že ta informace polské policie možná nebyla přesná, protože je-li s ním nějaký přímý rozhovor nebo nějaké přímé věty, tak by se zřejmě měl nacházet na území PLR, takže jsme opětovně kontaktovali naše polské kolegy a opětovně jsme kontaktovaly občanskoprávní hlídky, jestli by nám dokázaly pomoci k tomu, aby tento člověk mohl být vyslechnut. V této fázi je to tak, že podle § 159 trestního řádu je věc odložena.
Druhý případ se týká toho, že v časopisu Týden byly uveřejněny 3 fotografie, na nichž muž ve světlé džínové bundě bije tyčí další osobu, takže inspekce i na základě toho, když něco je v novinách uveřejněno, tak se tomuto věnovala. Policista, který byl na té fotografii, byl inspekcí ministra vnitra ustanoven a byl vyslechnut. Stejně tak byl vyslechnut i jeho kolega, což se ukázalo, že byl ten člověk, který měl být údajně bit na těchto fotografiích. Jednalo se o dva policisty s tím, že tam ta situace byla taková, že to bylo dokumentační skupina, která se snažila, tak jak jste viděli některé záznamy, a pro objasňování některých věcí je důležité, aby prostě byly všechny zákroky policie dokumentovány na videokameru, ať se dějí za jakékoliv situace, tak tento člověk měl na starosti víceméně jeho ochranu, protože se pohyboval i mimo uzavřené kordony policie. Přesto ale se tam ukázalo, že není úplně všechno v pořádku, protože minimálně tento policista porušil povinnosti policisty v tom směru, že měl k dispozici donucovací prostředek, který není ve výčtu donucovacích prostředků Policie ČR (tam je obušek nebo pendrek; s tím, že tyč není obušek); takže tady prostě z tohoto hlediska, ne trestního, ale z hlediska porušení policisty, se toto jako oprávněné v té netrestní části ukázalo.
Potom je tam šetřeno inspekcí trestní oznámení opět Mgr. Dohnala z Ekologického právního servisu a občana Koreje, který směřuje proti postupu policistů 27. 9. 2000 na místním oddělení policie ve Vokovicích, v Praze 6, Arabská ul., kde mělo docházet k násilím proti sem předváděným osobám a dalším osobám. Zde bylo převezeno z jiného policejního oddělení 25 cizích státních příslušníků, byli vyslechnuti jak ti, kteří toto oznámení podávali, tak i další osoby. Nikdo z ostatních předvedených osob si na postup nestěžoval a po vyhodnocení 21. 12. loňského roku byla věc odložena podle § 159 trestního řádu.
Věc, která je v běhu, se týká té čtvrté věci, která byla opět získána z tisku, kde bylo popisováno násilí ze strany policistů na místním oddělení na Žižkově v Praze 3, Lupáčova ul., kde měli údajně policisté bít předvedené osoby. Zde byly vyslechnuty 3 osoby z těch předvedených, věc je zatím šetřena, není všechno skončeno, byli vyslechnuti i policisté, byl vyslechnut vyšetřovatel, lékař, který byl určen jako osoba, která by o případných zraněních měla něco vědět; tato věc doposud ukončena nebyla. Předpokládá se, že její ukončení, pokud nenastanou nějaké zatím nepředvídatelné okolnosti, by měla být ukončena někdy v druhé polovině ledna.
Tolik asi informace, jak jsem schopen ji v tuto chvíli vašemu výboru podat. Chtěl bych snad ještě pro ilustraci odcitovat několik věcí z těch webových stránek, které se týkají té organizované kampaně, což je docela zajímavé pro ilustraci.
Byly organizovány dary po Internetu, které měly sloužit v první řadě pro právní poplatky a pomoc osobám; tady snad nutno zkonstatovat, že právní poplatky tohoto druhu, nevím jaké mají na mysli, ale pokud takovéto sbírky byly organizovány, tak by se dárci měli zajímat o to, k čemu tyto peníze byly využity.
Pak bych přečetl ještě to co na Internetu bylo a co vyvolalo tu vlnu - např. mnoho lidí bylo pohřešováno po několik dní a několik z nich více než 10 dnů. Kromě zmizení oznámil tým nezávislých právních hlídek v Praze další porušování lidských práv; teď je dvojtečka, "x-věcí", mj. mnoho na svobodě omezených osob bylo surově zbito; zdokumentovány jsou případy rozbitých rukou, žeber, zubů, prstů, nosů, zhmožděných genitálií, některé bití trvalo i více než 40 minut; dále - mnoho osob na svobodě omezených podléhalo různým stupňům fyzického, psychického a sexuálního obtěžování; pak jsou tady adresy, kam mají být příslušná podání směřována, dokonce jsou tady výzvy, které víte, že se částečně uskutečnily - vykonávejte nátlak na vaše místní česká velvyslanectví ve variantě akcí a to dokonce okupací těchto velvyslanectví, která již byly a jsou plánovány v Amsterodamy, Haagu, Bernu, Berlíně, Barceloně, Kodani, Londýně, Madridu, Paříži a v dalších městech. A teď adresy, kam mají být podání směřována.
Tolik asi, dámy a pánové, v tuto chvíli ode mě, s tím, že poslední věc, kterou bych vám k tomu řekl, že bych byl rád, kdybychom si všichni uvědomili, že tato akce, která zde byla, zdaleka nemusí být nějakou ojedinělou událostí, která v následujících desetiletích nebude mít nějaké své další opakování a z toho důvodu bych byl velice rád, kdyby policie, která si myslím, že odvedla profesionální práci, poté co budou důkladně a objektivně prošetřeny případné stížnosti a podání, byla policie, která ví, že v politické reprezentaci bez ohledu na stranickou příslušnost může hledat oporu, protože jestliže se tady např. v roce 2002 bude konat summit Severoatlantické aliance, což z hlediska bezpečnostních opatření vás upozorňuji, že to bude mít prakticky stejný rozsah jako ta opatření, která byla dělána při zasedání MMF, tak si nedovedu představit; ještě nevíme přesný termín, kdy se to bude konat, já jako ministr vnitra nebo ministra vnitra v příští vládě policistům vysvětloval, policisté, dělejte důkladně svoji povinnost tak, abychom jako stát obstáli. Protože samozřejmě pokud policie dodrží zákony a pokud neporuší zákony, musí vědět, že jsou tady lidé, kteří se za ni dokáží postavit i v těch konfliktních situacích a neponesou se na nějaké vlně toho, že činnost policie bude neustále zpochybňována. Tolik asi ode mě. Nevím, jestli mě pan policejní prezident doplní.[1]
Senátor Michael Žantovský: Děkuji pane ministře za úvodní informaci, která je myslím dobrým otevřením rozpravy. Já si myslím, že bychom všichni měli vyjít z toho, že toto byla první taková zkušenost pro Prahu, pro českou policii, pro nás pro všechny. První střetnutí s akcí této velikosti a s protestem mezinárodním. S některými domácími protesty už jsme zkušenost měli, ale s mezinárodním protestem těchto směrů zatím ne. Myslím, že tímto prizmatem bychom také měli události posuzovat, a to z obou stran.
Já jsem od samého začátku, ještě dlouho před jednáním MMF odmítal zaujmout v tomto nějakou krajní pozici. Odmítal jsem názor, který se v médiích houfně projevil, že do Prahy se blíží obrovská vlna teroristů a mezinárodních anarchistů, která hodlá toto město rozmetat. Stejně tak jsem odmítal názor, že policie by měla tolerovat narušení veřejného pořádku a páchání trestných činů, pokud k takovým událostem dojde; bylo celkem jasné, že k takovým nějakým událostem dojde, nebylo jasné, v jakém rozsahu a jaký rozsah síly bude zapotřebí použít, abychom se s ním vyrovnali.
Já vcelku, to je jenom můj osobní názor, souhlasím s tím, že naše úřady a Policie ČR v tomto obstála, že se vyplatila poměrně dlouhá příprava, že se vyplatily konzultace i s jinými než policejními orgány a že to neskončilo ani katastrofou fyzickou, ani bezpečnostní a ani katastrofou mediální.
Nicméně si myslím, že by bylo nerealistické očekávat, že takováto první akce se obejde bez chyb, přehmatů a bez incidentů, které jsou na hranici práva nebo za ní a že pozici Policie ČR a její statut v očích veřejnosti posílí nejenom to, že je schopna se vyrovnat s takovými demonstracemi, ale i to, že je schopna sama korigovat přehmaty anebo přestoupení zákona, pokud k nim dojde. Odtud pramení myslím zájem našeho výboru o šetření inspekce MV a o vyšetřování jednotlivých incidentů. Já teď otevřu diskusi. Musím se přiznat, že se mi zdá čistě statisticky nepravděpodobné, že bychom došli k závěru postupnou redukcí z několika set podání a věcí vyšetřovaných, že vlastně ani v jedné k ničemu nedošlo. Možná jsem špatně pochopil informaci pana ministra, ale tak jak jsem sledoval ten postupný výklad, tak se mi téměř zdálo, že se k tomuto bodu blížíme. Takže, kolegové, otevírám rozpravu pro plénum. Pan kolega Matuška.
Senátor Vítězslav Matuška: Pane předsedo, pane ministře, pane policejní prezidente, kolegové, dámy a pánové, zajistit hladký a bezproblémový průběh zasedání MFF v měsíci září minulého roku v Praze jistě nebyl úkol lehký. My jsme od pana ministra slyšeli celou řadu případů, které skončily pozitivně pro strážce pořádku, tedy pro Policii ČR, pro MV atd.
Já bych chtěl ale položit tři otázky; nechám na panu ministrovi a panu policejním prezidentovi, zda na ně odpoví v závěru této naší debaty anebo již nyní. Nepochybně jsme byli velice dobře informováni; dostatečně dlouho a dostatečně podrobně všemi našimi médii o průběhu a výsledcích zasedání MMF v Praze. První otázka - chtěl bych to slyšet od pana ministra i od pana policejního prezidenta - jak svýma očima hodnotí úspěšnost zajištění pořádku, přípravu, průběh a vyhodnocení celé akce v tuzemsku, tzn. ze strany ČR, ze strany našich médií. Druhá otázka - s jakým hodnocením se setkali v téže záležitosti ze zahraničí. Protože zahraniční odborníci, profesionálové, mohou hodnotit výrazně jinak; nebo přibližně stejně ať v tom nebo onom odlišném způsobu, v dobrém nebo méně dobrém, stejnou akci. A poslední otázka, vážení hosté - jaká specifika provázala celou akci zajištění bezpečnosti MFF a jaké z toho vyplývají zkušenosti pro ministra vnitra, prezidenta policie a pro jeho pracovníky. Děkuji.
Senátor Michael Žantovský: Pane ministře, vaši paměť známe, víme, že je dostatečná, takže shromáždíme pár otázek. Pan kolega Dočekal.
Senátor Oldřich Dočekal: Pár dnů poté, co proběhl MMF zde v Praze, tak jsme navštívili Nizozemsko. Tam právě byly organizovány tyhle akce před velvyslanectvím. Podle našich informací se většina zúčastnila, když pak velvyslanec žádal o konkrétní jména a konkrétní situace, tak nikdy nikdo nevystoupil a nikdo nic neoznámil. Ale před vánocemi jsem byl s delegací v Evropském parlamentu, a tam paní francouzská poslankyně za stranu zelených tam vznesla dotaz nebo námitku na některý případ; jednalo se o nějakého chlapce, kterému bylo dáno do ruksaku kamení tím policistou a pak byl předveden; mělo tedy jít o nějakou takovou akci, prostě měl být zadržován ve vězení až do poloviny toho listopadu. Co byste nám mohli k tomuto případu říct, zda k něčemu takovému došlo. To je jedna věc. Druhá věc. Ze strany účastníků-policistů byly vznášeny námitky na vybavení, ubytování a tyhle věci, jestli byste nám k tomu něco řekli. A potom jak míníte postupovat třeba při podobných akcích, které budou třeba za dva roky.
Senátor Michael Žantovský: To se nashromáždilo pár otázek, takže, prosím, pane ministře.
Ministr vlády ČR Stanislav Gross: My si to nějak rozdělíme s panem prezidentem. Co se týče pana senátora Matušky, jak hodnotíme zajištění pořádku. Myslím, že to tady pan předseda výboru řekl správně. Myslet si, že při takovéto akci se nestanou nějaké chyby, to je samozřejmě ambice, kterou není možno splnit. Můžeme se bavit o tom, proč na Václavském nám. došlo k tomu a tomu, jestli výstroj policistů neměla být jinak. To všechno jsou věci, které se samozřejmě v tuto chvíli vyhodnocují.
My jsme udělali takovou poměrně podrobnou analýzu, a to je odpověď také na jednu z těch otázek, jak je to hodnoceno v zahraničí, která je nesmírně vyžadována našimi zahraničními partnery. Ať už si o naší činnosti myslíme cokoliv buď kladného nebo záporného, tak je faktem, že Policie ČR byla první policie, které se podařilo zvládnout akci tohoto charakteru. Cíle těch odpůrců se podařilo dosáhnout. Samozřejmě je-li cílem těchto lidí devastovat, demolovat, tak tomu se dá zabránit, pokud víme, kde tak budou konat, ale když se vám rozprchne tři, pět tisíc lidí po Praze a v malých skupinkách budou ničit věci, tak samozřejmě se jim toto vždycky nějakým způsobem podaří a policie, pokud nemá být Praha policejní město, vždycky nemůže být na tom místě, na kterém být má.
Já tím chci říct, že jsme udělali poměrně podrobnou analýzu příprav, podrobnou analýzu konkrétních bezpečnostních opatření. Samozřejmě se ukazují některé nedostatky, na které musíme umět upozornit naše kolegy v zahraničí. Ne všechny nedostatky jsou čistě policejní. Např. dnes mohu s klidem konstatovat, že kdyby se skupina, která jela vlakem z Itálie, vůbec do republiky nedostala, tak máme o velké množství problémů méně. Ale vzpomeňte si, a ruku na srdce ve vztahu k politickým kolegům, kolik politiků se za ně dralo, že my držíme 24 hodin na hranicích vlak a že pokojné demonstranty nechceme prostě pustit do města, samozřejmě pak od těchto prohlášení dával každý ruce pryč.
Třeba jedna z těch zkušeností je, že musíme mít dostatečný legislativní rámec na to, aby osoby, které jsou podezřelé z toho, že jedou narušovat veřejný pořádek do ČR nebo do toho příslušného státu - vůbec vstoupit nemohly. My naštěstí ten nový legislativní rámec už máme, ale řada našich kolegů v zahraničí ho nemá a pro ně je to nesmírně důležité poučení.
Když se vrátím k nedávnému summitu EU v Nice, tak pokud jste sledovali zasedání těchto vrcholných evropských institucí a shromáždění, tak nikdy v milosti aspoň co já vím se nestalo, že by takové zasedání EU bylo provázeno takovou vlnou protestů jako v Nice, takže je vidět, že dynamika tohoto druhu extremismu je poměrně velká a my nevíme, při jakých příležitostech se kdekoliv na světě toto může opakovat.
Tedy hodnocení ze světa, když se vrátím zpět k té druhé otázce, je vesměs pozitivní. Snad stoprocentně pozitivní je po té bezpečnostní linii. Co se týče té politické, tak to už stoprocentní být nemůže, protože samozřejmě v Evropském parlamentu jsou lidé pod tlakem těch informací, které jsem třeba četl z Internetu. Byly dotazy od některých velvyslanců zde v Praze, protože na ně tlačilo jejich ministerstvo zahraničních věcí, aby se ptali po osudu svých občanů, kteří třeba v Praze byly na několik dnů zadrženi, takže tam to samozřejmě nebylo jednoznačně pozitivní hodnocení. Ale byla-li otázka směřována k profesionálnímu hodnocení, tak v zahraničí jsem se nesetkal při jednání se svými kolegy-ministry případně nějakými představiteli bezpečnostních složek, že by to hodnotili negativně, naopak ode všech jsem slyšel pozitivní hodnocení. Nevím, jestli pan prezident nemá jiné zkušenosti.
Co se týče specifik. Specifika jsou pro nás nesmírně důležitá do budoucna, protože zajišťování takto velké akce nese velká rizika. My tady budeme mít v budoucnu dvě poměrně velké akce. Jedna bude MS v ledním hokeji v roce 2002 a tentýž rok bude summit Severoatlantické aliance. Sportovní akce také nelze podceňovat. Když se podíváte na opatření policie v Holandsku a v Belgii při ME ve fotbale, tak to byla opatření, která svým rozsahem na tamní poměry byla snad ještě větší než byla opatření, která jsme dělali my v Praze, a nezvládli to. Měli s tím obrovské problémy, všichni jste viděli záběry v televizi, byla tam těžká zranění, byla tam poměrně vážná zranění i na straně zasahujících policistů, takže specifika jsou v tom směru, že si musíme zvyknout na to, že policie i v demokratickém státě musí mít svoje speciální jednotky, které budou vycvičeny a budou připraveny pro zvládání takovýchto masových záležitostí. My jsme připravili reorganizaci stálé pohotovostní jednotky hl. m. Prahy, která má ale celorepublikovou působnost pro nějaké masové akce. Budeme ji projednávat tuším v měsíci únoru ve vedení ministerstva a všechno směřujeme k tomu, aby věci, které jsou nám nějakými zkušenostmi z takovéto akce, abychom je dokázali zúročit a když jsme někde nějakou chybu zjistili, tak ji umět odstranit. Jedna z těch věcí se týká toho, že policie musí mít i těžší techniku než jenom osobní automobily, protože kdybychom na poslední chvíli nezapůjčili těžkou techniku armádní, tak třeba ten Nuselský most se dal velmi obtížně udržet a situace by byla úplně jiná. To jsou věci, které je třeba do strategií upravit.
Co se týče Evropského parlamentu a toho chlapce s ruksakem, přiznám se, že to slyším poprvé, ale do poloviny listopadu byl v ČR držen ve vyšetřovací vazbě pouze jediný člověk, a to nebyl Francouz, jak mi tady říká pan policejní prezident, ale Dán - čili to byl jedině tento člověk. Tam se vůbec nedá hovořit o tom, že by měl v ruksaku nějaké věci. Tato věc není v tuto chvíli už vůbec věcí policejních orgánů, to je věc, která jede normálním trestním řízením. Pokud vím, tak státní zástupce, kterého lze asi těžko nějakým způsobem podezřívat z toho, že by byl pod vlivem policie, protože ten naopak úkoluje policii, tak ten nadále trvá na pokračujícím trestním stíhání a je to věc, kterou budou rozhodovat nezávislé soudy. Je hezké toto sdělovat, ale pokud vím, tak tento člověk se toto neodvážil říct ani tady v ČR, když opustil brány vězení, nevím, je to pro mě nová záležitost, ale je to věc státního zástupce, vyšetřovatele a potom bude rozhodovat soud. Slyším to poprvé v tuto chvíli, že by mu někdo do ruksaku dával kameny, připadá mi to dost absurdní, protože tam by muselo být svědků kolem...
Co se týče logistiky, říkal jsem to v té době, jestliže si někdo z policistů mě stěžuje, že nemůže spát na palandě jako spí vojáci základní vojenské služby po dobu jednoho týdne, tak podle mého názoru tento člověk u mě zpochybňuje, jestli má u policie co dělat, protože policie je vojensky organizovaný sbor a jestliže v takovýchto mimořádných situacích nejsou někteří jednotlivci schopni zvládnout řekněme takovéto ztížené podmínky, tak to považuji za něco, co tyto lidi minimálně v mých očích posouvá do pozice, že bych uvažoval o tom jestli mají opravdu co dělat; minimálně u pořádkových sil Policie ČR (mohou to být třeba dobří specialisté, kriminalisté); to já nemohu vylučovat.
Co se týče logistiky, samozřejmě býti více peněz, tak mohlo být více. V každém případě si myslím, že se za těch posledních několik měsíců vybavení policie dotáhlo do takového stupně, že nikdy v historii Policie ČR a to srovnávaje i s historií VB, nebyla tak dobře vystrojena, vyzbrojena jako je v tuto chvíli. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, že bych nemělo být 4 tis. těch těžkooděnců, že by jich mělo být více, ale pak je samozřejmě také otázka, kdo to zaplatí a jak se to odrazí v běžném provozu policie. Takovéto události jsou opravdu naštěstí jednou za x-let a v jiném čase policisté musí vykonávat normální činnost běžnou, která je užitečná pro každodenní život občanů tohoto státu. Pan prezident mě doplní.[2]
J. Kolář: Doplnil bych několik informací. Vím, že dnešní jednání má trošičku jiný cíl nebo záměr a obsah, než hodnotit srpnové dny. Přesto potvrzuji, že byla provedena podrobná analýza celého opatření, která má jak své klady tak zápory. Upozorňuji, že je to objektivizováno natolik, že kladů je zhruba tolik co záporů.
O jedné věci se zmíním trošku podrobněji, abych vylíčil tu atmosféru. Jedním z kladů také je, že policie zvolila velice vhodnou taktiku a strategii spočívající v tom, že aktivity policie byly vlastně limitovány tím hlavním ústředním cílem, tj. zahájení, hladký průběh a oficiální akce v rámci MFF a ty souvislosti, které k tomu mají nějaký vztah. Takováto byla taktika a strategie. Samozřejmě v průběhu zejména 26. září jsme byli kritizováni částečně za to, že ta naše razance...
...říct důležitého, a to je to srovnání se zahraničními policiemi a myslím si, že částečně odpovídám na dotaz pana senátora Matušky. Totiž my v naší zemi, samozřejmě jsme zemí posttotalitní a je to problém do jisté míry i policie v tom, že nemůže používat takovou taktiku, jako používají policie ve stabilních demokraciích. Když se podíváte na Nice, bylo to tady dneska zmíněno, jakou strategii používají policie tam, pokud jde o radikální odpůrce, demonstranty atd., je to zásadně, a to je na celém vyspělém demokratickém světě, že policie udržuje distanc od těchto osob, takže tam nedochází k fyzickým útokům, k bezprostřednímu kontaktu, kolizi, a samozřejmě má to své výhody, že to nevypadá tak drasticky jako u nás, ale já upozorňuji na to, že v naší zemi jsme v jiné situaci, jsou to tato specifika, nedovedu si představit vysvětlovat, kdyby policie udržovala, tím, že takhle to dělají všude jinde, vrháním slzotvorných prostředků na 100 - 150 metrů na distanc demonstranty, radikály, jak by byla hodnocena akce policie. My jsme skutečně museli být v této strategii a v této taktice a museli jsme de facto držet pozici. O nic jiného tam nešlo. To vyplývá z našich specifik v naší zemi. To je nesrovnatelné s jinými policiemi, o to tady jde a to bych rád, abyste věděli, proč tomu tak bylo, takováto strategie byla zvolena a myslím si, že tím jsme zcela jednoznačně pokryli tu společenskou objednávku, která v tyto dny na policii byla. Nebylo to naopak, skutečně, když si porovnáte postupy policie jinde, dospějete ke stejnému závěru. To je jenom jedna zmínka z toho, abyste měli představu té atmosféry.
Předsedající: Pane prezidente, senátor Morávek, senátor Liška.
Senátor Peter Morávek: Většina mých otázek byla zodpovězena teď v poslední fázi, přesto takové dvě poznámky, ta jedna je, že politikové do budoucna budou rádi krýt politickým vystoupením nebo prohlášením stanovisko anebo pozice policie, pokud se bude jednat o nějaké zájmy státu, zájmy zachování pořádku atp., pokud budou mít záruku, to je první postoj, to je víceméně naše povinnost, pokud budou mít záruku, tady v tomto grémiu předpokládám si to můžeme říct, že k těm věcem možných pochybení nebo skutečných pochybení, pokud k nim dojde, tak dojde i k důslednému vyšetření, potrestání a do budoucna k nějaké možné nápravě. Nejde se vyhnout všem těm věcem, ale nemůžu, rád bych, ale jsem skeptický k tomu, že vůbec nedocházelo v Ocelářské ulici k něčemu podobnému. Nevím. Pokud ano... já tomu nemohu uvěřit. Pokud k tomu došlo a docházelo, doufám, že bude důsledně problém vyřešen a vyvozeny důsledky. Na oplátku můžete čekat od politiků, že svoje postoje budou držet tak, jak je i v těchto dnech ve své naprosté většině drželi.
Ta druhá poznámka by byla asi tato, že - pane policejní prezidente, já si nemyslím, že to až tak důležité vysvětlit nám, ten rozdíl mezi zákrokem v Holandsku nebo ve vyspělém demokratickém světě, ale ministerstvo vnitra, případně vrcholové policejní orgány by měly mít vypracovanou mediální strategii směrem ven, pokusit se, pokud je to v jejich silách, nebo dohodnout se na možné strategii, abychom těm dopisovatelům, těm pozorovatelům mediálním, kteří jsou při takovýchto akcích, tak jak to vysvětlujete tady, tak v angličtině, v němčině pohotově na tato specifika upozornili, aby obraz právě v těch okamžicích střetu, tam kde problém vzniká, to bylo uváděno okamžitě na správnou míru, protože tady čas pracuje víceméně proti nám, ten problém pak žije sám o sobě, zvětšuje se, eskaluje mediálně na té druhé straně a vrhá to pak negativní obraz. Tolik ty dvě poznámky.
Senátor Jiří Liška: Pane ministře, já bych v prvé řadě chtěl říci, že jsem přesvědčen, že policie zasáhla dobře a že situaci zvládla, ale přesto z té vaší zprávy možná stejně jako kolega Morávek mám takový trochu zvláštní pocit, protože se mně zdá, že jediným pochybením, jestli jsem to správně pochopil, bylo to, že ten policista v civilu tloukl svého kolegu tyčí a kdyby ho tloukl obuškem, tak to bylo v naprostém pořádku. Přiznám se, že tento případ, to jsem zcela nepochopil, ale myslím si teď skutečně po té lidské stránce, že snad ani není možné, že při zásahu několika tisíc policistů by nedošlo k ani jedinému případu, že by došlo k porušení nechci říkat zákonů, ale že by některý policista zasahoval nad rámec toho, co by měl. To si neumím představit, protože po lidské stránce mi to zkrátka nesedí, protože sám dobře vím, kolikrát bych chtěl někoho s chutí praštit a nemůžu, protože nemám v ruce ten obušek, a kdybych ho měl a mohl to oficiálně udělat, tak bych to určitě udělal, nebo si myslím, že bych to udělal, takže se mně zdá, že to zkrátka není vůbec možné, já si nemyslím, že by tady bylo nutné nějaké tažení proti policistům v tom duchu, že přestupují své pravomoce, to v žádném případě ne, ale sami tady hovoříme o tom, že se chystají podobné akce. Myslím si, že z tohoto pohledu, kdyby tohle byla jediná akce a dlouho, dlouho nic takového se nečekalo, tak pak si myslím, nechť to tímto způsobem skončí, ale pokud sami očekáváte, že dojde k podobným konfliktním situacím, myslím si, že by bylo dobře, kdyby skutečně uvnitř policie a možná i navenek se skutečně všechny ty případy, které se možná staly, říkám možná, ale to jsou samé spekulace, kdyby se o nich skutečně, pokud se to prokáže, a mělo by být si myslím v prvé řadě zájmem policie, aby se to prokázalo, teď nemyslím, že by se měli policisté za to propouštět ze služby, že by se měli trestat, ale že by se mělo říct, pokud to tak je, že se v nějakých případech šlo nad jistý rámec. Říkám to proto, že obdobné akce se očekávají, a pokud teď vznikne dojem, že prakticky všechno je dovoleno, možná že při té příští akci s tímto pocitem, když do toho půjdou policisté, že si dovolí ještě o trochu víc, a pak se možná stane, že dojde ke zbytečným tragédiím. Jsou to, znovu říkám, pouze moje domněnky, moje představy, protože opravdu opakuji ještě jednou, neumím si představit a vycházím ze sebe, že by nedošlo k jedinému pochybení.
Předsedající: Dobrá. Já si také dovolím pár poznámek, pane ministře, také jsem zaznamenal z publika přihlášku. Musím bohužel dotyčného upozornit na zákon o jednacím řádu, který předepisuje, abych dal nejdříve hlasovat, pokud byste měl dostat slovo a já tak jsem připraven učinit, pokud pan ministr vydrží dost dlouho a pokud kolegové se nebudou hlásit před tím.
Musím dát za pravdu panu ministrovi i panu policejnímu prezidentovi, pokud srovnávají ten postup policie jako poměrně omezený ve srovnání s některými jinými zeměmi, a teď mám na mysli specificky summit EU v Nice, já jsem tam shodou okolností byl a musím říci, že kdyby česká policie udělala to, co udělala francouzská CRS v Nice, tak tady budu veřejně volat, aby pan ministr odstoupil a on bude říkat, že jsou to účelová tvrzení. Ale to skutečně je možné jenom v zemi, jak je Francie, s velmi silným státem, tradicí silného státu, více než dvousetletou, u nás by něco takového nebylo možné, tam to město prostě bylo zavřené, a to jak pro demonstranty, tak pro jeho obyvatele, jak to snášeli tak stoicky, jak to bylo vidět, to do dneška nepochopím, ale myslím si, že Pražáci by na něco takového reagovali velmi ostře.
Druhá poznámka. Pan ministr i pan policejní prezident nás vyzvali, jestli tomu správně rozumím, abychom v takovýchto situacích policii podpořili a myslím si, že z jednání výboru vyplývá vstřícnost vůči něčemu takovému, ale současně musím konstatovat, že my jako zvolení zástupci občanů máme za úkol a za povinnost nejenom podporovat policii, ale také chránit práva občanů a jejich svobodu a bezpečnost, a tam já si myslím, že je takový trochu kořen sporu, na který narazil kolega Liška, že se nejenom při této příležitosti, ale ani při některých minulých, vy se pamatujete, že jsme se spolu trochu konfliktně střetli kolem té májové demonstrace a jejího potlačení, nedaří dokázat těm některým příslušníkům policie, že přestoupili svoje pravomoce a volat je za to k pořádku, tak jako voláme k pořádku občany, když poruší zákon. Myslím si, že toto je základní element důvěryhodnosti policie a důvěry občanů k policii. Ve Spojených státech se vylepují transparenty "podporuj svého místního šerifa" a my chceme podporovat svého místního šerifa, ale musíme mu věřit, nesmíme se ho bát a musíme mu věřit, že když nějaký z jeho zaměstnanců se zachová špatně, tak že také on bude spravedlivě potrestán.
Všichni se tady shodujeme, že policie v tomto případě se ukázala jako dobrá. Mám trošku někdy pocit, že od nás očekává, že řekneme ne že je dobrá, ale že byla perfektní, a já to neumím říct, protože lidé jsou jenom lidé včetně policistů a při takto rozsáhlém zásahu se musíme dozvědět nejenom to, co bylo dobré, co bylo perfektní a co perfektní nebylo, a to je moje závěrečná poznámka a otázka k oběma pánům, který z toho vyplývá, co byste příště udělali jinak.
Min. S. Gross: Já bych řekl jednu věc, co tady zaznělo obecně, nedůvěra k tomu, že nikdo nic neprovedl. Jednu chvíli jsem se musel pousmát, protože s panem policejním prezidentem když děláme nějakou rekapitulaci těchto událostí a bereme si k sobě výsledky jak z kontrolního a stížnostního odboru, tak já od inspekce, vždycky začínáme tím, proboha, ať už tam něco najdou, protože jestli se nic nenajde, tak tomu nikdo neuvěří. Takto začínáme každou poradu tohoto druhu. A já třeba jenom pro dokreslení toho, že opravdu se nedělají povrchně ta šetření, vám řeknu záležitost z Ocelářské ulice, tam šetření kriminalistů ve snaze prokázat, zda tam byla nebo nebyla trestná činnost, jde tak daleko, že tam se dělala taková ohledání, jako se dělají při vraždě, kriminalistický ústav, technici dělali biologické stopy, všechno, a s tím výsledkem, že v jednom koutku služebny se našel malinký úlomek zubu. To je zadokumentováno, kriminalistický ústav ho zkoumá a potřebujeme zjistit, kde se tam ten úlomek zubu vzal a samozřejmě, že toto jsou stopy, které normálně při ohledání místa činu jsou nesmírně důležité. Přesto ta věc dotažená není, protože tam chybí k vyslechnutí jeden klíčový člověk z toho Polska, jak jsem o něm hovořil, a přestože jsem řekl, že ta věc, přestože v tuto chvíli je formálně podle trestního řádu uzavřena, tak v okamžiku, kdy tam budou nějaké nové skutečnosti, dá se na to navázat a můžeme pokračovat. Čili to šetření opravdu není povrchní a to šetření na těch služebnách jsou opravdu naprosto srovnatelná s tím, jaká opatření se dělají na místě činu nějakého násilného trestného činu. Jak říkám, nevím, jestli to někde zaznělo, opravdu malinký úlomek něčeho, co vypadalo divně, a potom zjistili v kriminalistickém ústavu, že je to kousíček zubu, a teď se postupuje dál. Není nic povrchního, je to zadokumentováno, je to ve spise a je to stopa, která může být v důkazním řízení důležitá. To berte jako důkaz toho, že se nic nedělá povrchně. Kdybyste měl zájem někdo shlédnout videozáznamy, třeba tady byla otázka na policistu, poznamenal jsem si to, myslím říkal to pan senátor Liška, mělo-li by být jediným pochybením to, že jeden policista tloukl druhého policistu tyčí, všechno se nahrává na videozáznamy, to je výhoda toho, že opravdu těch dokumentaristů při akcích bylo velké množství, to jsou hodiny a hodiny nahraných videozáznamů, a tam došlo k usvědčení toho člověka. Na fotce, tak jak to psaly noviny, bylo to, že tento člověk, který je policistou, bije tyčí nějakého demonstranta. To co bylo na fotkách v těch novinách bylo to, že to skutečně byli dva policisté - byli tam dva lidé a jeden držel tyč, jestli ho bil nebo ji držel, těžko říci, ale byli to dva policisté, tam bylo psáno, že ho bije. Ale tu tyč použil jindy, v situaci, kdy za normálních okolností by mohl použít donucovacího prostředku jako policista, ale protože se přetahovali s tím demonstrantem, on mu ji vytrhl, ale už mu ji neměl dát, když mu to vytrhl, a to je prohřešek policisty, za který bude kázeňsky potrestán. Pak tu tyč nesl nějak jinam.
Ty věci se povrchně nedělají, a já znovu říkám, zní to paradoxně, ale naším přáním i pana prezidenta bylo, ať už se proboha něco prokáže, protože jestliže po půl roce vystoupíme s tím, že se nic nestalo, tak přesně jak to tady zaznívá, tomu nikdo nebude věřit a není naším zájmem, aby to tak bylo. To co tady teď sděluji, to jsou fakta, která svědčí o tom, že se to dělá důkladně. Dohlíží státní zástupce, který úkoluje. Občas je takový mýtus, že inspekce ministra vnitra vyšetřuje policisty. To není pravda. Inspekce ministra vnitra je policejní orgán operativní, ale vyšetřují vyšetřovatelé a vyšetřovatel je úkolován, může být úkolován a dokonce úkony toho vyšetřovatele podle trestního řádu může dělat státní zástupce, takže v těch závažných případech, to se dělá spolu se státními zástupci, ale není pravda, že by toto dělaly resortní složky. V těch 4 případech závažnějších včetně Ocelářské státní zástupce v tomto směru plní svoji úlohu dobře, je dostatečně aktivní a není to tak, že by si to policie pytlíkovala sama a zahrávala to pod koberec, takže já k tomu víc opravdu v tuto chvíli dodat neumím, s tím že řada věcí ještě probíhá a já jsem přesvědčen, že tam bude pár věcí, kde se ukážou nějaká pochybení a nikdo nemá zájem je zametat pod koberec přesně z toho důvodu, co vy říkáte, bude-li to tak, tak tomu nikdo neuvěří.[3]
Pres. J. Kolář: Já zase jenom doplním, protože jsem měl chvíli dojem, jako kdyby z údajů, které tady zazněly, vyplývalo, že nebylo zjištěno nic. Pan ministr řekl hodně údajů, já řeknu důležité resumé. Ze 40 netrestních věcí, které byly doposud uzavřeny, tak jsou dvě stížnosti vyvráceny jako oprávněné. Policista odmítl nebo porušil svoje povinnosti v souvislosti s prokazováním totožnosti, to tady zaznělo, a druhá věc, že daktyloskopoval předvedenou osobu tam, kde to je v rozporu s předpisy. Tyto dvě věci tam jsou. V té trestní oblasti 159 ano, odloženo, odloženo s tím, že ve třech případech se skutek nestal, v jednom případe se skutek stal a není zjištěn pachatel. Takhle je to skutečně v trestní oblasti, v té netrestní jsou tam dvě zjištěná pochybení. Samozřejmě z té trestní oblasti ještě vyplývá to, co tady zmiňoval pan ministr, vrácení kompetentnímu orgánu služebnímu potrestání ten policista, který tam použil tu hůl, ale ještě doplním jednu věc, která je vždycky diskutována při takovýchto opatřeních. Naší slabinou policejní, obrovskou slabinou jsou při všech těchto opatřeních obvodní oddíly. Ne v tom smyslu, že by se tam jednoznačně páchalo to, co je uvedeno ve stížnostech a podáních, ale v tom smyslu, že to je rozdíl..., tam nedopadá nástroj veřejné kontroly, tak jak to bohužel je ze zákona, tak tam nedopadá, ani tam není ten konkrétní velitel, ani kontrolní orgán, ani já, ty kontrolní orgány, které to šetří potom dodatečně, tak rekonstruují situaci, je to naše slabina v tom, že na ulici náš občan jednoznačně viděl, co se děje, na obvodních odděleních to nevidí, tudíž pakliže stížnosti směřují právě na to, co se děje někde za zdmi, kde není veřejná kontrola, tak je to problém. My samozřejmě vyvracíme, že to tak není a opačný argument je právě proto, že to tam nikdo nevidí, tak se to tam děje. Je to patová situace.
Částečně odpovím na otázku pana předsedy Žantovského, co uděláme příště jinak. Uděláme takové opatření, aby tam, kde budeme předvádět, abychom neměli tuto slabinu. Je to bohužel situace, kdy předvádíme na desítky obvodních oddělení. Když předvedeme 800 lidí, nemáme kapacitu, nevozíme to na stadion, je to na obvodních odděleních. Je to dokumentační problém, ale uděláme taková opatření, aby tato slabina byla eliminována, i kdybychom měli zvažovat, jestli kvůli přestupku, to byly všechno přestupky, jestli převádět nebo nepředvádět. To je jedno z opatření do budoucna a úplně odeliminujeme problém. Na ulici nás každý vidí, tam je to jasné, tam snad není sporu a nevím o žádné situaci, která by na ulici byla kolizní ve vztahu k porušení zákona, ale problém je na našich obvodních odděleních, s tím se budeme muset vypořádat.
Předsedající: Jenom doplňující otázku, pane prezidente, nebylo by řešením, to je možná laická otázka, instalovat na ta obvodní oddělení videokamery, jaké jsou dneska pomalu na každé křižovatce pomalu a jaké používá policie v terénu široce a příslušná záznamová zařízení, všechny - není tajemstvím, že české a všechny zastupitelské úřady jsou tímto způsobem monitorovány a ten finanční náklad je značný, ale ne závratný.
Pres. J. Kolář: Kdybych pominul ten finanční náklad, zrovna včera jsme hovořili, co je to monitoring, co to je sledování, ale toto není tato oblast, problém je jinde, a to je na celém světě stejné, policejní činnost je neveřejná, pokud jde o zpracování přestupků, trestních řízení, je neveřejná. To je problém. Dá se tomu čelit trošku jinak, tak jak jsem naznačil, ale tam, kde jsou místa, kde se zdržují osoby, které jsou předvedeny, tam jsme s ...[4] podepsali záznam, že souhlasíme s tím, aby se účastnili. Možná to někde využito bylo, ale myslím si, že velmi málo. Ten záznam skutečně existuje, můžu doložit, podepsaný asi 16 lidmi, nevyužilo se to, já jsem to dělal proto, že jsem chtěl eliminovat tento problém, my ho známe, to není jenom u MMF, to je vždycky.
Senátor František Kroupa: Zeptám se, kolik bylo použito kamer, protože několikrát zde bylo opakováno, že se události natáčely, narážím na problém, že když jsme hovořili o květnových událostech, tak v jistém bodu diskuse se došlo na to, že v některých místech natáčela jedna jediná kamera pod úhlem, pod kterým se nedalo celkem nic zjistit, takže to by mě zajímalo. Druhá věc, navážu na to, co říkal, tuším, pan kolega Liška, s tím, že pokud se dospěje k závěru, že se nic nestalo, tak příště se může stát zvykem, že se nic nestane, a rozlišovací práh bude stoupat. Najednou si budeme uvědomovat až přestupky vyššího rázu. Já se vrátím k číslům, která tu padla. Nevím, jestli jsem si to poznamenal dobře, pokud ano, tak bylo řečeno, že bylo podáno 237 podání a 14 z nich je označeno jako věci trestní, zatím jsou šetřeny, netvrdím, že byly takto potvrzeny. Z těch 237 to dělá nějakých necelých 6 %, ale současně bylo řečeno, že těch 237 podání bylo zredukováno na 60, buď tím, že je jedna osoba podala na více míst, anebo naopak se jedno a totéž podání opakovalo v podání více osob a z těch 60 oprávněných podání už těch 14 je téměř čtvrtina. Je takto vysoké procento obvyklé nebo neobvyklé?
Pres. J. Kolář: Já bych nejprve tu první otázku. Máme natočeno zhruba 500 kazet z těch událostí, 500 kazet je natočeno a používáno bylo asi 100 videokamer, což si myslím, že je dostatečný dokumentační materiál, plus to, co bylo monitorováno ze vzduchu, ten byl po celou dobu, co bylo světlo, a kamerový systém z Prahy, to je taky materiál, který je k dispozici, to jsou další dokumenty.
Co se týče té druhé záležitosti, přiznám se, že na to moc odpovědět neumím, neznám, jaké poměry tohoto druhu jsou obvyklé ve světě, taky to záleží na trestněprávní úpravě v tom daném státě, protože to, co u nás je přestupkem, jinde může být trestním činem, u nás třeba naopak to může být to, co u nás je trestním činem, jinde je přestupkem oprávnění policie tak jak zaznělo z Nice, kdyby my jsme bez fyzického kontaktu stříleli slzné granáty na vzdálenost 150 metrů tak to všechno je automaticky oprávněná stížnost nebo by byl velitel zásahu pod jednotlivým velením dneska trestně stíhán, takže ta rozdílná právní úprava je tady důležitá.
Řečník: Chtěl bych upřesnit, že těch 60 věcí vzniklo jednak těmi dvěma faktory, které jste zmínil, a ještě je nutno říct ten nejdůležitější, a sice jednotou skutku, protože pokud jde o skutkový děj, tak se zjistilo k 20 podání, že směřují k jednomu a témuž, tak proto to je takhle.
Pavel Bílek, zástupce výkonné ředitelky Českého helsinského výboru: Spíše než otázku bych chtěl přičinit stručný komentář.
Předsedající: Zahájím hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Je někdo proti? Hlasování končím. 8 z 8 přítomných se vyslovilo pro, máte slovo, pane Bílek.
Pavel Bílek, zástupce výkonné ředitelky Českého helsinského výboru: Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, dobré odpoledne, jsem rád, že se mohu tohoto slyšení účastnit a jménem Helsinského výboru bych rád přičinil, jak jsem předeslal, stručný komentář, spíše nežli konkrétní otázku panu ministrovi či panu policejnímu prezidentovi.
Český helsinský výbor od počátku velice pečlivě průběh celé akce sledoval a já si jenom dovolím připomenout, že ve svém vlastním hodnocení tuto akci rozlišuje na dvě základní polohy, a to je základní zásadní v policejní akci, zvládnutí celé záležitosti a poté konsekvence jednotlivé, individuální z této akce vyplývající. Chci připomenout, že helsinský výbor se zásadně svým stanoviskem k akci vyjádřil, a to k té zmíněné první poloze tím způsobem, že ve své podstatě ocenil zásadně přístup a zásah policie za přiměřený a profesionální.
Pokud jde o druhou stránku, kterou jsem na počátku předeslal, myslím, že nejde o nic méně a o nic více nežli o velmi důsledné prošetření a tzv. dotažení do konce šetření jak na úrovni inspekce ministra vnitra, tak na úrovni stížnostních oddělení policejního prezidia a dalších nápadů konkrétních podání, ať už jakéhokoli charakteru. Chtěl bych zdůraznit v tuto chvíli, že v žádném případě nejde o to, aby se za každou cenu dohledala pochybení konkrétních policistů tak, aby celá akce nevypadala podivně už jenom proto, že v rámci toho číselně vysokého počtu stížností nakonec nedojde k dohledání konkrétních skutků, které byly v rozporu ať už se zákonem o Policii ČR, ať už v rovině trestněprávní nebo v rovině kázeňských postihů, ale naopak jde o to a podle našeho názoru je to v nejvlastnějším zájmu policie ČR, ale nejenom policie, ale i resortu vnitra jako takového, aby svými prostředky byli schopni dotáhnout jednotlivá pochybení, jednotlivá v tuto chvíli řekl bych velmi odůvodněná podání, která nasvědčovala v některých případech dopuštění se činů různé intenzity z hlediska přestupkové a jiné odpovědnosti do samotného konce. Já jsem byl sice potěšen tím, co říkal pan ministr, že každá porada tohoto typu se započíná tím, že se zjišťuje, zdali konečně inspekce ministra vnitra cosi dohledala, co by bylo možné předložit, aby celý proces nevypadal příliš nevěrohodně, nicméně to, o co se opíráme, jsou skutečně doložené závěry šetření, které budou předloženy, tak jak bylo zmíněno, některé věci by měly být uzavřeny ve druhé polovině tohoto měsíce, resp. v horizontu nejbližších týdnů či měsíců.
Pokud bych měl zmínit zatím převládající vyjádření a názor Helsinského výboru v této oblasti, musím konstatovat, a to i při vědomí v podstatě onoho zásadního pochvalného stanoviska k zásahu jako takovému, že výbor v tuto chvíli v žádném případě není spokojen s tím, jak šetření je postupně uzavíráno a jakým způsobem probíhá. Znovu zdůrazňuji, nejde v žádném případě o to za každou cenu dohledat konkrétní pochybení, ale jde o to, aby příslušné orgány, zejména orgány činné v trestním řízení, ale i ostatní byly naprosto objektivní a důsledné v dohledávání informací i osob a aby tomuto procesu naprosto odpovídaly i výsledky tohoto šetření. Na jedné straně můžou stát určité proklamativní teze, které podporují šetření jako takové, na druhé straně znovu opakuji, že to, co je zásadní a důležité, jsou vlastní výsledky vyšetřování.
V této souvislosti bych chtěl zmínit, že v naší vzájemné komunikaci zítra odpoledne se setkáme s vedením inspekce ministra vnitra, kde budeme seznámeni s tím, jaké jsou průběžné výsledky šetření. Mj. bych chtěl dodat v naší vzájemné spolupráci nebo nespolupráci, že i náš výbor se poměrně podstatným způsobem podílel na dohledávání významných informací i na dohledávání velmi významných svědků či podavatelů, ať už případě - konkrétně bych zmínil dánských, polských a jiných podavatelů ve spolupráci jak s ambasádami, tak s helsinskými výbory v jednotlivých státech. Mám pocit, ale to říkám jen na okraj a poněkud odlehčeněji, že v této spolupráci jsme někdy byli efektivnější nežli v rámci policejního šetření a v rámci Interpolu a podobných záležitostí, ale to říkám více méně na okraj a pro zpestření.
Znovu chci zdůraznit, že Český helsinský výbor bude do samotného konce sledovat výsledky šetření několika set podání, která byla učiněna, a zřejmě už v příštím týdnu po setkání s ředitelem inspekce ministra vnitra, které bude následovat zítra, bychom se alespoň prozatímně průběžně k těm výsledkům a z něj vyplývajícím tendencím vyjádřili. Dámy a pánové, pane předsedající, děkuji vám za pozornost.
Předsedající: Děkuji panu Bílkovi z Českého helsinského výboru. Já myslím, pane ministře, že vás už nechceme dlouho zdržovat, ale přece jenom krátce bychom se měli zastavit u vyjádření, které vzbudilo tolik rozruchu a které jste, myslím, uvedl na daleko reálnější rovinu, to doslovné vyjádření bylo - existovalo zde zpravodajské centrum jedné zahraniční společnosti, která od samého počátku připravovala mediální výstupy do zahraničí takové, aby poškodily Českou republiku a Českou policii, to když dneska čtu ve světle toho, co jste nám řekl, tak je to cosi, co se jeví jako nějaký dost pravděpodobný průvodní jev aktivit některých těch skupin, které se v protestech angažovaly, nicméně když jsem to četl poprvé, i někteří kolegové bez tohoto vysvětlení, tak to znělo jako velmi závažný bezpečnostní úklad vedený vůči České republice, samozřejmě politici jsou na takové věci citliví a samozřejmě i zahraniční politici, možná by příště bylo lépe to nějak - já nevím, teď sám nemám slova, ale možná že vy je najdete.
Min. S. Gross: Jestli mohu, pane předsedo, já kdybyste se mě na to zeptali, na těchto slovech bych vůbec nic neměnil ani v tuto chvíli, trvám na tom, co jsem tehdy řekl, a pokud se k tomu chceme vrátit, pak bych požádal o uzavřené zasedání výboru.
Předsedající: Myslím v takovém případě je to skutečně informace, kterou by výbor chtěl vyslechnout, a já dám nyní hlasovat o tom, abychom prohlásili toto zasedání za uzavřené. Budeme hlasovat, hlasování zahajuji. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti? Ukončím hlasování, konstatuji že 7 senátorů přítomných se vyslovilo pro, přerušuji schůzi výboru na nezbytně dlouhou dobu, aby byla vyklizena místnost. [5]
Jak je známo, policii se nepodařilo zajistit podle všech v této chvíli přístupných informací ani jednoho výtržníka, který by byl věrohodným způsobem přistižen při činu (některé z chystaných soudů nás ovšem teoreticky mohou přesvědčit o opaku). Místo toho pak předvedla na policejní služebny několik hodin po skončení výtržností pro vylepšení své PR statistiky více než 900 lidí. Tito se mnohdy demonstrací neúčastnili (obzvláště řada českých občanů), nebo se jich sice účastnili, ovšem přestupek jim nebyl náležitě prokázán. Za prokázání přestupku by si jistě žádný nepolicejní právník nedovolil považovat lístek z přestupkového bločku s textem "Demonstrace proti MMF a SB", jak o tom svědčí zážitky právníků z policejních spisů osob, jež zastupují. Samotná účast na demonstraci není v zemích, které se přijetím katalogů základních práv a svobod do svých ústavních předpisů přihlásily k hodnotám právního státu, přestupkem.
Pro ty čtenáře, kteří nesledovali dřívější zachycení různých podivných skutečností OPH a novináři (viz tematický archiv Britských listů, téma "policie, ceska") znovu v kontrastu se stenografickým záznamem stručně opakuji: policisté mezi jiným podle evidovaných výpovědí zadržované osoby bili, týrali, zastrašovali, vulgárně jim nadávali, nedávali jim najíst ani napít. V lepším případě předvedení dostávali jídlo a vodu různé kvality až po mnoha hodinách, někde museli předvedení za jídlo zaplatit, stejně jako museli platit pokuty za vymyšlené přestupky. Neinformovali podle zákona blízké či jakékoli vybrané osoby na opakované žádosti desítek předvedených. Odpírali též právo na právní pomoc, nutili k podepisování dokumentů bez přítomnosti tlumočníka či s nepřesným a zavádějícím přetlumočením. Policisté též neoprávněně fotografovali a snímali otisky prstů a v řadě případů neměli rovněž na policejních stanicích identifikační čísla na stejnokrojích. V četných výpovědích se objevuje též nezákonné ničení fotografických materiálů, videokazet, fotoaparátů, mobilních telefonů a videokamer. Předvedeným, kteří byli v důsledku ostrých policejních zákroků zraněni, nebyla v několika případech poskytnuta lékařská pomoc vůbec nebo až po dlouhé době.
Právo na právní pomoc a zákonná povinnost policistů vyrozumět vyžádanou osobu na svobodě, jsou podle evropského Výboru proti mučení jedním ze základních preventivních prostředků pro předcházení mučení a jinému krutému zacházení nižší než mučící intenzity. Tato základní práva policie v posledních deseti letech porušuje neustále a ač je na to neustále upozorňováno, snaží se to nepřetržitě na různých úrovních popírat. Porušení těchto práv se objevují prakticky v každé výpovědi! OPH evidují pouze 3 výjimky, kde to bylo umožněno.
Jak bylo uvedeno výše, zakrývání nebo ještě lépe nenošení identifikačních čísel na policejních služebnách je jedním z prostředků preventivní obrany obzvláště násilných policistů pro pozdější zaručení beztrestnosti. Protože tak měli činit masově, je opravdu velice těžké konkrétní případy zjistit, odpovědnost by pak měl nést přinejmenším vedoucí policejní stanice. I tak se jedná o označení velmi nezřetelná a špatně při zacházení na policejních stanicích viditelná. Co se týče situace v ulicích, byly to právě OPH, kdo prosadil při jednáních z policií řádně viditelné označení zásahových jednotek na ulici. Takto označené osoby také většinou 26. září postupovaly zejména do příchodu tmy podle zákona...
Základní povinností každého řádného vyšetřování je výslech svědků a poškozených osob. V žádném případě této povinnosti nezbavuje skutečnost, že poškozený je státní příslušník jiného státu a jeho trvalé bydliště je mimo území České republiky. K tomu účelu lze např. použít Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních (550/1992 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí) a výslech svědka si vyžádat. Dožádaná strana pak provede způsobem upraveným v jejím právním řádu dožádání týkající se trestní věci, které jí zaslaly justiční orgány dožadující strany za účelem provedení důkazu nebo předání věcí, které mají být použity jako důkazy, spisů nebo listin. Obdobný postup lze použít i vůči občanům mnoha neevropských států, viz třeba Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech (Sdělení MZV 40/2000 Sb. m. s).
Pokud toto vyšetřovací struktury nečiní, lze bez rozpaků říci, že vyšetřování neproběhlo! Policisté z Inspekce na to byly upozorněny OPH osobně i telefonicky, stejně jako Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 a 4 v našich stížnostech na průběh nevyšetřování. Ani tak se v této věci prozatím nic nezměnilo. Ani státním úředníkům z Rady vlády ČR pro lidská práva nebyly policisté z Inspekce otázku po jejich nezákonném postupu v této věci vysvětlit!
Podání, která se Inspekci nechtělo (ne)vyšetřovat, byla někdy i závažnější než ta, která se rozhodla pro forma jakoby vyšetřit. "Jedna paní povídala" je tak spíše naopak vhodný název pro blátivé přetlumočení připravených materiálů, jež se odehrálo v senátu.
Kritérium pro vyšetření přímo Inspekcí (a ne odsunutím na Odbor kontroly) je nasnadě, i když čpí podezřením ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Případ v Ocelářské se díky nebojácnosti českého svědka a též v menší míře postiženého mohl prošetřovat ihned po událostech a referovala o něm hojně média, jedině zde se Inspekce snažila namáhat jakoby trochu víc. Mediální podpora je základem i pro šetření dalších tří případů. O mučeném korejském doktorandovi bylo referováno také v denících vícekrát, reportáž o policistovi brutálně mlátícím osoby přímo na demonstraci přinesl i s fotografiemi časopis Týden, o dění v Lupáčově ulici vyšel obsáhlý článek v Literárních novinách.
Ostatním případům se již bohužel takové publicity nedostalo. Velice závažný případ brutálního zacházení s dr. Pricem, dr. Dennet-Thorpeovou a panem Edwardsem mohl také k veřejnosti dokonce vizuálně a masově proniknout. Výpověď absolutně bezdůvodně předvedeného a zbitého humanitárního pracovníka Timothy Edwardse, Česká televize, jež teď pro změnu bojuje za svobodu projevu, naprosto neomluvitelně a v rozporu se svým základním posláním zcenzurovala.
Ani Občanskoprávní (sic!) hlídky nebyly schopny Inspekci zajistit člověka z Polska! Hlídky, které nejsou zcela jistě institutem občanského práva, udělaly pro průběh vyšetřování vše, co bylo v reálných možnostech neprivilegovaných a veřejnou mocí nenadaných občanů. Okamžitě po nesmyslné informaci o pobytu Zajączkowskeho v USA jsem se osobně spojil s polskými novináři, kteří ho našli za den v Polsku. Informaci o článku vyšlém 7. 11. v nejváženějším polském denním periodiku Gazetě Wyborczej jsem okamžitě telefonoval náměstku Inspekce MV Zábrodskému. Na přítomnost Zajączkowskeho v Polsku nelze usuzovat z přímých vět v článku (sic!), přímou řečí lze zcela jisté mluvit i po telefonu třeba z USA, ale z přímé informace, již jsem poskytl Inspekci. Nikdo z redakce Gazety Wyborczej nebyl v této věci, pokud vím, kontaktován. I tak jsme i nadále chtěli "donquijotsky" polským a českým orgánům pomoci a ještě jednou jsme se spojili s Gazetou a zjistili Zajączkowskeho telefonní číslo. Doufáme, že po předání se ho podaří polskému Interpolu podle něj vypátrat...
I tak je jisté, že to na výsledku šetření nic nezmění. O násilí v Ocelářské vypovídali i ti čeští svědkové, kteří také obdrželi několik úderů a Inspekce z toho žádný závěr neučinila. Inspekce se také vůbec nechlubí tím, že nekontaktovala francouzského občana, který byl podle výpovědí Čechů sice bit méně než Zajączkovsky, avšak celonoční klečení na kolenou a jistotu úderu od policistů, kdykoliv došlo vzhledem k obtížnosti a únavě k poklesu v kolenou, kvalifikoval u obdobných jednání Evropský soud pro lidská práva jako mučení již v roce 1978. Šlo o případy zacházení britských policistů s členy IRA podezřelými z terorismu. Fakt, že v naší situaci nešlo v mnoha případech dokonce ani o porušitele zákona, nic nemění na tom, že policisté nemají jediné oprávnění takto zacházet ani z desetinásobnými vrahy... (ledaže by je místo litery zákona začali strašit duchem...). Proti průběhu vyšetřování v Ocelářské podaly OPH stížnost.
B. K dalšímu zastavenému případu brutálního policisty infiltrovanému mezi demonstranty. Policista podle výsledků (ne)vyšetřování nikoho nezmlátil, pouze držel místo obušku tyč. V tomto případě se policie nepochlubila, že je zde podána ve jménu postiženého významným pražským advokátem žaloba na ochranu osobnosti. Zde se Inspekce vyznamenala i v nevyslýchání českých občanů. Postižený český občan mlácený sadistou po hlavě nebyl vůbec vyslechnut, stejně jako český fotograf, jenž scénu zachytil. OPH sehnaly Inspekci i zahraničního člověka, jenž celou scénu též viděl, nicméně policista z Inspekce vůbec nestál o toto spojení a jeho vyslechnutí!
C. V třetím zastaveném případě mučení pana Jeonga v Arabské ulici si prý nikdo kromě něj nestěžoval. Poznatky právníka spolupracujícího na projektu OPH jsou ovšem jiné. Zahraniční osoby zde opět nejsou kontaktovány, včetně občanů slovenských, jež podle informací přímo ze spisu ve Vokovicích též byly. Na postup tamních policistů si velvyslanectví USA a OPH stěžoval také padesátiletý americký podnikatel investující v ČR, který byl bezdůvodně a hrubě předveden. I když intenzita postupu proti němu se nedá srovnat s výpovědí pana Jeonga, přesto byl tento ctihodný muž zcela oprávněně šokován zneužitím moci policejních složek. Za nepravdu lze též označit závěr prezentovaný ministrem vnitra, že si nikdo z ostatních předvedených osob na postup nestěžoval. O chování policistů v Arabské vypovídal Inspekci český občan, kterého mlátilo najednou 5 policistů, shazovalo ho ze židle apod., zatímco on se s nimi bezúspěšně pokoušel o komunikaci. Na služebnu se dostal z nástupního tramvajového ostrůvku, kde byl policistou požádán o podání nespecifikovaného vysvětlení. To se mu dostalo až za zdmi policejní stanice pomocí úderů a kopanců od strážců zákona. Pro vyšetřujícího policistu z Inspekce je také tato výpověď z neznámých příčin irelevantní. Navenek je prezentována jak vidno jako vůbec neexistující. I v tomto případě je podána stížnost proti odložení vyšetřování. Navíc vzhledem pan Jeong již v listopadu podal ústavní stížnost proti zásahu policejní moci do jeho základních práv a svobod. Ústavní stížnosti jsou podány i ve třech dalších případech, jak jsme již také v Britských listech informovali v tiskové zprávě 27. listopadu 2000.
D. V případu stanice v Lupáčově ulici, který by měl být uzavřen v druhé polovině ledna, nebyl rovněž vyslechnut žádný zahraniční postižený. Čtyřmi osobami dosvědčené brutální zacházení se všemi osobami tam předvedenými včetně českých občanů, jejichž výpověď slyšel sám šéf Inspekce Mikuláš Tomin, stejně jako zástupci ČHV a centrály Amnesty International v Londýně také vyšetřování na 99 % neprokáže. Izraelský zdravotník Yehoshua Tzarfati, stejně jako kratší dobu a bez dosvědčeného rasového podtextu mučené další osoby, si tak celý život sebou ponesou noční můru v podobě zákonného zacházení spravedlivě předvedené osoby trestajících hrdinů.
Naproti tomu rozpory ve výpovědích policistů na obecné otázky Inspekce se vůbec nehledají. Jak je tento postup nebezpečný a krátkozraký, ukazuje např. zkušenost z Norska. Výsledkem několik let trvající veřejné diskuse a sporů v tomto vyspělém demokratickém státě, kde je latentní policejní násilí, zejména za zdmi policejních stanic, problémem stejně jako v jiných zemích. Výzkumy tam provedené se snažili norští policisté nejprve zdiskreditovat a lidé vypovídající o násilí čelili velkým útokům včetně právních. Nicméně po letech sporů a tvrdé sledovanosti celé veřejnosti dospěl Nejvyšší soud Norska k jasnému závěru, že to byli právě policisté, kdo na základě "špatně pochopené loajality" poskytovali v průběhu vyšetřování nepravdivá svědectví...
Den před zasedáním senátního Výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost jsem nabízel regulérní cestou tajemníkovi výboru zaslání informací, aby je mohli senátoři porovnat se závěry ministerstva vnitra a policie. Bohužel, z jejich strany nebyl o tyto informace žádný zájem. Obhajobu smysluplnosti této pohodlné instituce budu tedy muset opět na několik let odložit k ledu. Senátoři, kteří nevěděli nic o vyšetřování, se neměli, jak jste si sami přečetli, ministra na co konkrétního zeptat. Jednání, které se mělo zabývat výsledky vyšetřování, se tak proměnilo v debatu o logistickém zabezpečení během protestů a obecně bezpečnostních otázkách.
OPH nicméně i nadále plní úlohu pozorovatelů a ochránců lidských práv. Dalším východiskem - po splnění předpokladu neúspěšného vyšetřování - k hledání řešení této, právním řádem ČR pohrdající, situace je podání kritické zprávy evropským lidskoprávním institucím. Celou věc již od samého počátku sleduje Amnesty International, jež odstartovala v říjnu celosvětovou kampaň proti mučení, Human Rights Watch i frankofonní Mezinárodní federace lidských práv. Tyto všeobecně respektované organizace tak k nelichotivým informacím o romské problematice budou muset o ČR podávat zprávy jako o zemi, kde se řádně nešetří mučení lidí na policejních služebnách.
Stejně tak nejvýznamnější světové lidskoprávní instituce jako Výbor lidských práv sídlící v Ženevě, evropský Výbor proti mučení a Výbor proti mučení při OSN budou seznámeny z informacemi, které jim bude muset naše policie řádně vysvětlit. Česká republika musí odpovídat na zjištění těchto orgánů, i s přihlédnutím k informacím nevládních organizací. Konkrétní stížnosti na Evropský soud pro lidská práva jsou jasným východiskem případných zamítavých verdiktů Ústavního soudu ČR, v ostatních případech bude záležet na rozhodnutí přímých postižených.
Neradi bychom, aby se policejní násilí na služebnách, jehož problematičnost nepřímo přiznal i policejní prezident Kolář, opakovalo donekonečna. Myslím, že Velká Pardubická (1993), zásah v klubu Propast (1996), Global Street Party (1998), 1. máj (1999) a zasedání MMF a SB (2000), by měli být dostatečnými mementy (i přes neúspěšné vyšetřování policejních orgánů ve všech těchto případech) pro lidsky a v souladu s právem uvažující zástupce represivních složek, aby došlo k razantní změně v přístupu všech zainteresovaných orgánů. Nejlépe k naprostému rozbití struktur starých a vytvoření na ministru vnitra nezávislých kontrolních a vyšetřovacích struktur nových.
Nevyšetření celé situace je otřesné vzhledem k ignorování vždy několika výpovědí více vzájemně se doplňujících na sobě nezávislých osob, někdy i novinářů. K tomu může dojít i při zasedání NATO v Praze v roce 2002, jak na to upozorňoval ministr Gross, snažící se již teď hledat politickou podporu pro hladký průběh policejních akcí.
I když jsou tyto události v hlavách médii zpracovaných občanů spojovány pouze s řáděním radikálů, je třeba vědět, že "v běžném ročním provozu" se lidé ocitají na stanicích naprosto sami. Na policejní služebně se může člověk dostat, zdá se, někdy velmi lehce, ať už vinen či nevinen, má právo na slušné zacházení nevybočující z mezí zákona. Daleko hůře ověřitelné příběhy, jež si lze občas vyslechnout z praxe advokátů, bohužel vypovídají o stejně podivných policejních praktikách, jako v případě postupu po demonstracích.
