Britské listy

Jestliže někdo prohlašuje, že zaměstnanci České televize, kteří se postaví proti svému představenému, jmenovanému do funkce v souladu s literou zákona, jsou oprávněni vyvolat revoltu a pro propagaci a prosazení svých cílů mohou použít prostředky, které jim byly z důvodů pracovního zařazení svěřeny, dává tím stejné právo i jakékoli jiné skupině zaměstnanců libovolné veřejnoprávní instituce v tomto státě.

To znamená, že nebudu-li kupříkladu já jako generál AČR souhlasit se jmenováním náčelníka generálního štábu (třeba proto, ľe k jeho jmenování došlo podle mého názoru ukvapeně) nebo s ustanovením ministra obrany či s volbou prezidenta republiky, který se mi nelíbí, mohu své rozdílné názory rovněž prosazovat prostředky, které mi byly mým zaměstnavatelem, tj. ministerstvem obrany, svěřeny k výkonu mých povinností: svými vojáky a jejich zbraněmi.

A protože jsem i generálem policie, mohl bych si - sice v rozporu se zněním zákona, ale v jeho duchu - vynutit odstranění kohokoli ze svých představených také policejními silami státu.

Samozřejmě, mezi Českou televizí a českou armádou existuje určitý, do značné míry markantní rozdíl. Zatím co armáda disponuje zbraněmi, které jsou převážně nefunkční a vojáky, jejichž bojová morálka drtivou většinou limituje k nule, je vysílání televize zcela funkční, masově šířenými dezinformacemi schopné zmanipulovat veřejné mínění a v ulicích vyvolat revoluční atmosféru a vyprovokovat nekontrolovatelnou situaci.

Televize je tedy daleko účinnější zbraní nežli armáda, neboť může v současných podmínkách mediální dominance postupovat zcela v intencích toho, kdo ji ovládá, i proti zájmům občanů tohoto státu.

Mluvím-li čistě teoreticky o možnostech, které mně jako vojákovi dává každé zpochybnění absolutní platnosti zákonů této země, a relativizuje-li se navíc z nejvyšších státních míst jejich závaznost vyvoláváním jakýchsi "duchů", jejichž podobu si každý můľe upravit podle svých přání, potřeb a cílů, pociťuji nepokoj. I v noci se budím ze spánku, protože rozkymácené a podryté zákony může ať už v blízké či vzdálené budoucnosti využít či zneužít kdokoli z šeroslepých přátel i bystrozrakých nepřátel naší sotva opeřené demokracie.

Naléhavě se mi vnucuje celá škála absurdních postav, od pološílenců naturelu Miroslava Sládka přes některé dřívějí plukovníky Varšavské smlouvy (dnes generály NATO), chronické revolucionáře typu mého přítele Jana Rumla, až po bolŠevické komandíry čapájevy kalibru soudruha Štěpána. Přítomnost dvou vůdčích představitelů jednoho politického uskupení na velíně ČT (tj.režimovém pracovišti, kam mají přístup pouze osoby podle jmenného seznamu), kteří zde svým politickým rozhledem poněkud protismyslně bojují za nezávislost ČT na politických stranách, dává všem extremistům solidní návod, jak snadno destabilizovat ještě neusazený právní stát.

Stanovisko policie, čekající na soudní výrok, je nestoudně alibistické. Až se na velíně - a to ne už jen v televizi - zainstalují bolševíci anebo sládkovci, budeme zřejmě také čekat na soudní výrok, který by nám - nepochybně alespoň posmrtně - dovolil pokusit se o obnovení principů demokracie.