Všechny ultimativní požadavky byly vysloveny ještě před Hodačovým jmenováním
Hodač nebyl jádrem problému - rebelie by vznikla z finančních důvodů proti každému řediteli
Vážený pane Čulíku,
v zásadě souhlasím s Vaší fundovanou a zevrubnou analýzou kořenů
současné krize v ČT. Chtěl bych jen zdůraznit některé aspekty,
které mají zvláštní sociálně psychologický význam.
ČT má stále 3000 zaměstnanců, což je ve vztahu ke srovnatelným
televizním stanicím u nás, ale i v zahraničí neúnosné. To vědí
především sami zaměstnanci ČT a jakékoli změny ve vedení pro ně
znamenají existeční frustraci, protože se logicky obávají, že by
nový generální ředitel mohl začít tuto předimenzovanost řešit.
Na rozpočet ČT jsou napojeny soukromé produkční skupiny, které
jsou na tomto rozpočtu plně závislé. Jedním z "nejtěžších hříchů"
ředitele Puchalského bylo, že na konci roku ponechával tyto
skupiny v nejistotě a s odkazem na vytváření programového
schematu s nimi neuzavíral smlouvy.
Nový ředitel, pan D.Chmelíček, postupně uklidnil zaměstnance i
vlivná lobbystická uskupení. K žádným dramatickým změnám nedošlo
a bylo zřejmé, že se o nich ve vedení ani neuvažuje. V ČT nedošlo
k nezbytné restrukturalizaci a nikoho ani nenapadlo zadávat
mnohamilionové zakázky při tvorbě programů formou veřejného
výběrového řízení. Zaniká smysl "veřejnoprávnosti" jako
mechanizmu, jehož prostřednictvím si občané formou
koncesionářských poplatků platí službu kultivace vědomí a cítění,
která není vystavena bezprostřednímu diktátu komerčních hledisek.
Přerozdělování této "kulturní daně" nemá žádný zvláštní režim -
vedení ČT s ním zachází jako s vyprodukovaným ziskem.
Jakýkoli nový ředitel ČT bude postaven před toto dilema a v
případě, že se ho pokusí řešit, vystaví se propuknutí konfliktu,
kterého jsme dnes svědky.
Značná část veřejnosti propadla pod vlivem mediálního tlaku
přesvědčení (do jisté míry se této chyby dopouštíte i Vy ve své
analýze), že jádro konfliktu a jeho eskalace leží ve jmenování
Jiřího Hodače generálním ředitelem. Přitom se účelově zapomíná,
že všechny ultimativní požadavky byly vysloveny již 17.12., tedy
v době, kdy jméno Jiřího Hodače ještě nikde nepadlo. Z tohoto
hlediska je zcela irelevantní uvažovat o tom, je-li Jiří Hodač
komunikativní, či nikoli; je-li zdatný, či neschopný manažer...
Jiří Hodač totiž neměl na to, aby cokoliv ze svých schopností a
nedostatků prokázal ani hodinu. Hodnotit v těchto souvislostech
jeho schopnosti mi připadá krajně nefér! Je to jen účelová
špinavost, či nevědomá služba účelové špinavosti, která nebyla
zvlášť odpudlivé podoby v televizním prohlášení, kde byly
zpochyňovány nejen schopnosti pana Hodače, ale i jeho příčetnost.
S možnou kvalifikací trestného činu pomluvy si v Čechách nikdo
hlavu neláme. A kdo je jak etický, o tom bylo už rozhodnuto.
Pro ty, kdo si chronologii vývoje nepamatují přikládám prohlášení
ze 17. prosince, v němž byly formulovány všechny známé
ultimativní požadavky a všichni potencionální adepti na funkci
generálního ředitele ČT byli vyzváni, aby své přihlášky do
konkurzu vzali zpět. Scénáře vypovězení poslušnosti byly v té
době již připraveny proti jakémukoli řediteli.
S pozdravem
Jiří Svoboda, režisér
Reakce na odvolání GŘ ČT Dušana Chmelíčka
Prohlášení sdružení "Česká televize - věc veřejná" :
My, zástupci FITESu, Asociace producentů v audiovizi, Asociace
filmových a televizních střihačů, Asociace Českých kameramanů,
České filmové a televizní akademie, Poradního sboru generálního
ředitele České televize, Nezávislé odborové organizace České
televize, Iniciativy Brno 20/21, nezávislých producentů , Herecké
asociace, Letní filmové školy, PEN klubu, Obce spisovatelů,
Asociace Českých audiovizuálních režisérů, pracovníků ČT
konstatujeme, že rozhodnutí Rady České televize odvolat jejího
generálního ředitele prokázalo naprostou neudržitelnost
současného způsobu volby Rady České televize. Rada ČT svým
nekompetentním a za stávající situace neodpovědným rozhodnutím
uvrhla Českou televizi na okraj chaosu, který ohrožuje její
fungování. Je to hazard, za který v důsledcích nenese odpovědnost
Rada ČT, ale ti, kteří ji zvolili. Hazard ohrožující naplňování
úkolu televize veřejné služby. Tato situace je důsledkem trvalého
pohrdání hlasy odborné veřejnosti, těch, kteří v České televizi
pracují a především je namířena proti těm, z jejichž
koncesionářských poplatků je placena a kterým má sloužit -
občanům této země.
K uklidnění této situace nabízíme svoje odborné profesní a lidské
síly.
Proto Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky a její
Stálou komisi pro sdělovací prostředky žádáme, aby naše
dlouhodobě a opakovaně vyslovované obavy o osud České televize
konečně vzala na vědomí.
S ohledem na vážnost situace požadujeme :
1. Zastavit okamžitě výběrové řízení na nového generálního
ředitele. Okamžité odvolání stávající Rady ČT, která ztratila
kredit, opravňující ji k volbě nového generálního ředitele.
2. Zahájení dialogu mezi odbornou veřejností a Poslaneckou
sněmovnou Parlamentu České republiky tak, aby mohla být zvolena
nová Rada České televize. Rada z osobností veřejně známých,
respektovaných, odpovědných, kvalifikovaných. Rada, která by
pomohla stabilizovat situaci v České televizi, která by uvážlivě
zvolila nového generálního ředitele České televize.
3. Bezprostřední zahájení veřejné rozpravy o legislativních
změnách, které by vedly ke
změně dosavadního neudržitelného stavu volby Rady České televize
podle stranického
klíče.
4. Apelujeme na stávající členy Rady ČT, aby se dobrovolně vzdali
své funkce.
5. Apelujeme na kandidáty na funkci generálního ředitele aby za
těchto okolností stáhli kandidaturu.
V Praze 17. 12. 2000
V ČR dnes nevládne totalita!
Protesty se vzdalují prvotní příčině konfliktu
Reakce na čtenářské ohlasy k mým textům o krizi v ČT
Série mých textů ke krizi v ČTV vyvolala překvapivě silnou záplavu čtenářských ohlasů. Někteří čtenáři se cítili dotčeni, že jsem na jejich e-maily neodpověděl. Není v mých silách a časových možnostech, abych odpověděl na všechny jednotlivě. Mimo to obsahují opakující se společné myšlenky. Pokusím se proto reagovat hromadně. Má odpověď není pouhým aktem formální zdvořilosti. Myšlenky čtenářů odrážejí způsob, jakým společnost vnímá poměry v tomto státě a jsou v některých bodech varující. Stojí za to, aby si jich všimli "otcové (či spíše otčímové) národa". Nebudu se detailně zabývat souhlasnými vyjádřeními a pominu výplody primitivů, kteří nedostatek myšlenek nahradili nadávkami. Bohužel neodpovím ani těm, kteří mě vyzvali k vypuštění jejich adresy z mého adresáře; všichni bez výjimky tak učinili slušným způsobem a já jsem na jejich přání okamžitě reagoval.
Abych předešel nedorozuměním, považuji za nutné zdůraznit, že nejsem členem ani sympatizantem žádné politické strany, tím méně ODS, jak mi bylo vyčítáno, a za napsání zmíněných textů mi nikdo neplatí. Můj postoj k novodobé národní frontě je stejně kritický jako názory nesouhlasících čtenářů. Lišíme se v náhledu na vhodnost nástrojů, jimiž se má dosáhnout zlepšení poměrů.
Na názorech mých odpůrců mě nejvíce znepokojuje, že významná část reagujících - a to pisatelé různých věkových kategorií a zřejmě inteligentní a vzdělaní - klade rovnítko mezi naše současné vnitropolitické poměry a režim Protektorátu, Tisovy Slovenské republiky a komunistického Československa. Domnívají se, že jsme stejně manipulováni a bezmocní proti státní moci jako v době fungování oněch neblaze proslulých státních útvarů. Odvozují z toho neúctu k právnímu řádu a dovolávají se práva čelit působení nedemokraticky přijatých špatných zákonů akcemi občanské neposlušnosti.
Nemohu souhlasit. Výše zmíněné státní útvary byly mocenským nástrojem okupantů. Tehdy byly zákony výrazem projevu vůle okupantů a jejich domácích přisluhovačů. Vyjadřovaly "právní" názor vůdce nebo vůdcovské skupiny a jejich úprava do konečné podoby loutkovými parlamenty byla kosmetickou záležitostí. Takto přece tvorba zákonů u nás neprobíhá. Jsme svobodná země, jejíž závislost na spojencích má podstatně jiný charakter než podřízenost Třetí říši nebo SSSR. Parlament je volen ve svobodných volbách a odráží vůli voličů - paradoxně i těch, kteří v den voleb zůstali doma. Naše zákony jsou pravidla, která jsme si prostřednictvím svých zástupců dali sami a nezbývá nám, než je ctít do té chvíle, než je stejným způsobem nahradíme jinými.
Výše uvedené názory však přesto nelze brát na lehkou váhu. Odrážejí skutečnost, že určitá, pro svou kvalitu nepřehlédnutelná skupina občanů vnímá tento stát jako málo demokratický, zatížený nedostatečnou komunikací mezi mocenskými strukturami a řadovými občany, nepružně až strnule reagující na nespokojenost občanů. Souhlasím s autory těchto ohlasů v tom, že existují věcné důvody pro to, aby byl náš stát občany takto vnímán. Ukazují na to, že je nutné více otevřít politický systém občanům. Vytváření překážek jejich angažovanosti omezujícími ustanoveními volebního řádu, zúžením cesty k uplatnění vlivu občanů na správu věcí veřejných do podoby monopolu politických stran uzavřeného systému novodobé národní fronty a preventivním odmítáním prvků přímé demokracie působí neblaze na vztah občanů ke státu, je překážkou jeho budoucího pozitivního vývoje. Nadřazení hledisek techniky tvorby a výkonu moci nad obsahové prvky demokracie, ke kterému inklinuje zejména ODS, působí škodlivě.
Výrazná skupina čtenářů obhajuje právo televizních "povstalců" na zvolenou formu protestu nemožností dosáhnout nápravy právními prostředky z důvodu neprůchodnosti právního řádu a nefunkčnosti vnitřního kontrolního systému režimu. Nezbývá mi, než poukázat na to, že takové názory mají oporu ve smutné skutečnosti, že občan se ve sporu se státními orgány zpravidla ničeho nedomůže, přičemž řízení o stížnosti je nesmírně zdlouhavé, zatížené formalismem a vedené snahou obhájit za každou cenu postup chybujícího státního orgánu. Potud se s "povstalci" a jejich sympatizanty ztotožňuji. Myslím však, že systémovou vadu režimu nelze odstranit mimoprávními prostředky, nasazenými kvůli jednomu izolovanému případu.
Řada mých kritiků se domnívá, že "povstalci" měli právo jednat daným způsobem, protože změna ředitele byla provedena na základě špatného zákona a navíc jeho nekorektní aplikací. Vadí jim zejména obsazení Rady ČT podle stranického klíče a rychlost, předčasnost odvolání bývalého ředitele a rychlost, s jakou byl nový ředitel vybrán. Trvám především na názoru, že fungování ČT nebylo výměnou ředitele ohroženo natolik, že by bylo nutno sáhnout po takto necivilizovaném protestním projevu.
Zákon o ČT, který je v této souvislosti zpochybňován, nebyl schválen včera a bylo na místě protestovat proti němu již dříve. Pokud platí, je třeba jej brát jako pravidlo, přijaté oprávněnou institucí. Proti jeho dopadům se lze bránit právní cestou. Ta cesta by byla zdlouhavá, ale úspěch by pravděpodobně vedl k odstranění systémových vad našeho právního řádu a měl by tak širší dopad než je případné odstranění Jiřího Hodače. "Volba podle špatného zákona" a nevhodným shromážděním není u nás nic nového. Václav Havel byl po prvé zvolen komunistickým parlamentem podle špatného volebního zákona, a přesto nevypukly akce občanské neposlušnosti.
Nepřehlédnutelným prvkem názorů kritiků mých textů je nespokojenost s mocenským monopolem smluvněopozičních stran, přecházející až do nenávisti k ODS a zejména k Václavu Klausovi. K tomu mohu dodat jen tolik, že ani já nepatřím k jejich fanklubu. Ale řešení je v každém z nás.
Dovolávám se Masaryka: "demokracie žádá si lidí činných" Každý z nás má možnost vstoupit do některé z politických stran a na jejich půdě se domáhat změny poměrů, počínaje změnou této strany zevnitř. Teoreticky máme možnost vytvořit si úplně jinou platformu pro obhajobu svých názorů, pokud nás současné "národněfrontovní" strany neuspokojují. Ležet na kanapi, přenechat politické rozhodování hrstce dobrodruhů, a pak se jednou za čas zúčastnit nějaké výtržnosti je sice pohodlné, ale k ničemu nevede. Akcemi, jako je "televizní vzpoura" lze v případě úspěchu v nejlepším případě dosáhnout výměny několika osob, změnu nějaké dílčí právní normy, ale na podstatě režimu se nic nezmění. Vyženete-li z ČTV Hodače, dosáhnete-li rozpuštění Rady ČT a přijetí nového televizního zákona, nezměníte nic na tom, že i dále budou zemi vládnout lidé, kteří si své pozice soustavně budují již dlouhou dobu. Nezmění se styl politiky a setrvačnost poměrů v politickém systému bude působit na chod ČTV více než změny, kterých dosáhnete.
Někteří diskutující odmítají srovnání událostí na Kavčích horách s Únorem 1948. Nemyslím, že by nám v této chvíli hrozilo nastolení diktatury, trvám však na tom, že myšlenka, že "pracující" mají právo vzít moc v podnicích a institucích násilím do svých rukou a vyházet vedoucí, kteří "nejdou s lidem", je komunistická a v Únoru 1948 fungovala. Naopak odmítám srovnávání dění na Kavčích horách s událostmi r. 1989, protože dnešní akce směřuje proti základním principům režimu, který vzešel z událostí r.1989.
Bez komentáře jsem vzal na vědomí dopisy, naznačující, že za "povstáním" může být snaha zabránit odhalení nepravostí ve finančním hospodaření ČT.
Pozoruhodným je tématický posun v komentářích čtenářů, který je souběžný s vývojem diskuse v tisku a je zvláštním doplňkem vývoje událostí v ČT. Výhrady se stále více vzdalují od prvotní příčiny konfliktu, t.j. od odvolání Dušana Chmelíčka a stáčí se k obecně politickým otázkám. Mluví se o obraně ČT před vlivem ODS, přičemž vzpouru otevřeně řídí senátoři čtyřkoalice.
Ukazuje to, že ve sporu o ČT nejde o ČT, ale o boj o podíl na moci uvnitř "národní fronty". Jmenování Jiřího Hodače je zástupný problém, který veřejnost "zbaštila i s navijákem". Navíc se zcela neférově důsledky nezodpovědného jednání "povstalců" používají jako nástroj proti Jiřímu Hodačovi. I to nasvědčuje tomu, že jde o řízenou, mazaně režírovanou dezinformační akci, sledující úplně jiné cíle než ty, které jsou deklarovány. I kdybych připustil, že Jiří Hodač má vazby na ODS, byl by mi milejší než jeho "povstalci" tolik oplakávaný předchůdce, který je poznamenán neformálními vazbami k StB.
Perličkou diskuse je myšlenka na násilné obsazení Kavčích hor demonstranty , pokud by z nich "povstalce" vytlačila policie. S tímto anarchistickým nápadem snad ani není třeba polemizovat.